V rámci doplňkového programu Dnů otevřených dveří na Býčí skále 2010 bude dne 8.5.2010 veřejnosti představen jeden z mála originálních nálezů, které vlastní Moravské zemské muzeum Brno. "Lebka Wanklovy Princezny".

Krampampula je starý hornický nápoj. Pili ho v minulosti často jeskyňáři. Připijte si s ním i vy, zde je jeho recept, přeložený z několika jazyků zemí střední Evropy. Zažijte chuť starého dobrého mocnářství. Recepty jsou jedním z nejlepších prostředků, jak poznat historii. Posílá Vám jej J. Urban.

Díky překladatelské činnosti MUDr. Jiřího Urbana si můžeme prostudovat popis jeskyní Výpůstek a Býčí skály a dále pak vchodu do Rudického propadání z roku 1804. V případě Býčí skály jde o popis velmi detailní a navíc se dozvídáme velmi zajímavé dobové reálie.

Díky svolení MuDr. Jiřího Urbana publikujeme na našich stránkách pro oblast Moravského krasu zásadní barokní dílo Údolí křtu od Martina Alexandra Vigsia z roku 1663.

MuDr. Jiří Urban, znalec historie Moravského krasu, objevil, přeložil a pro naše stránky poskytl popis jeskyně Býčí skály od C. J. Schmidta z roku 1835. Za což mu patří velké poděkování. V popisu je mj. velmi zajímavé ohodnocení Býčí skály jako "nejpozoruhodnější krápníkové jeskyně země".

Zdroj: [Signatura originálu v Moravské zemské knihovně v Brně:  1 - 0042.471; 1 - 0015.613]

Carl Joseph Schmidt:  Brünn und seine Umgebungen  [Brno a jeho okolí] Brno, nakladatelství Ludw.Wilh. Seidel´s, 1835.

1. Adamov s jeho okolím; strana 175, počátek 3. řádek shora:

Po desetiletích se podařilo znovuobjevit rukopis J. Wankla o pravěkých nálezech z Býčí skály!!!

...kdy vlastně Günther Nouackh a jeho skupina překonali Šenkův sifon?

Před měsícem přišla řeč na to, že se v souvislosti s velkým objevem německých jeskyňářů VDT GfH (viz článek "Zpráva o činnosti VDT z r. 1912" z 20. 4. 2007)  uvádí dvě rozdílná data ? 7. 11. 1920 a 21. 11. téhož roku. Které z těch dat je správné a jak vlastně vznikla chyba?

V roce 2005 vydal náš přední znalec moravského paleolitu Martin Oliva syntézu Civilizace moravského paleolitu a mezolitu. Mezi jinými lokalitami a tématy shrnul své poznatky o magdalenské stanici v Jižní odbočce v Býčí skále. Text M. Olivy je doplněn fotografiemi ze sbírky Karla Absolona, které byly pořízeny pravděpodobně nejpozději ve 20. letech 20. století.

S laskavým svolením  Ústavu Anthropos  MZM Brno  můžeme zveřejnit zajímavou fotografii Předsíně Býčí skály z pozůstalosti  Dr. Karla Absolona. Až se dosyta pokocháte starožitnými stroji, zaměřte svoji pozornost na skalní stěnu mezi kompresorem a tlakovou nádobou...

Rád bych oddůvodnil svůj osobní postoj k názoru: "ne, není chybou o tvůrcích nálezu v Býčí skále hovořit jako o časných Keltech".

Ve vztahu k halštatskému obětišti v Předsíni Býčí skály nás zajímá mimo řadu jiných otázek: 1. jakým způsobem byla osídlena krajina, jak vypadala sídla lidí a v jakých žili sociálních společenstvech; 2. jaké skupině lidí lze přiřadit nález z Býčí skály?

Několik posledních roků jsem věnoval tomuto "slavnému" místu svoji pozornost. Můj osobní přístup k tomuto prostoru postupně doznal zásadních změn. Nazval bych je jako nalezení osobní schopnosti přístupu ke studiu minulosti jako k dynamiskému procesu. Akademické prostředí formuje mysl nového vědce určitým zaběhlým způsobem a pokud není adept vědy dostatečně obezřetný, může se mu lehce stát, že buď nikdy nezíská nebo postupně ztratí schopnost rozeznat ty komponenty k poznání, které jsou důležité pro samo poznání...