Ve vztahu k halštatskému obětišti v Předsíni Býčí skály nás zajímá mimo řadu jiných otázek: 1. jakým způsobem byla osídlena krajina, jak vypadala sídla lidí a v jakých žili sociálních společenstvech; 2. jaké skupině lidí lze přiřadit nález z Býčí skály?

"Na voze, polo leže, polo sedě, spočíval starý Nebaška - čacký král Skytů moravských." …. "Běda - stokrát běda, mrtev je náš pán - Nebaška král! Běda - běda - běda."…. "A duchové zavražděných i mrtvý král Nebaška hledají tu své spásy…..". Tyto výtažky z lidových pověstí (snad spíše zlidovělých dobových vědeckých informací, pozn. autora) z pera Karly Buffkové-Wanklové (publikováno na www.byciskala.cz) mi posloužily jako výchozí bod pro otevření zajímavé otázky nad byčiskalským nálezem. Král? Wanklovo beletristické vysvětlení archeologické situace v Předsíni silně ovlivnilo nejen lidové vyprávění krátce po nálezu, což doložila už jeho dcera, ale také všechny následné generace až do dneška. Zatímco bylo v nedávné minulosti věnováno hodně výzkumného úsilí k posunu od jednorázového pohřbu k obětišti (interpretace nabízí neznámý počet různě dlouhých akcí, různých typů a zaměření), v ose od termínu král (popř. mocný kníže u Wankla) se naše poznání výrazně nepohnulo.

Bylo by dobré se k věci alespoň rámcově vyjádřit. Spojení luxusního a výjimečného (možná spíše jen z hlediska zachovalosti do dnešních dob, v době vytváření souboru mohlo takových míst být v okruhu sto kilometrů celá řada) nálezu z Býčí skály s nejvyšší společenskou elitou je asi více méně oprávněné, ale skrývají se zde některá úskalí. Naše poznání pravěku je velmi útržkovité. Štěstí výzkumu části halštatu (7.-6. stol. př. n. l.) je, že toho víme o něco více, než o stoletích jiných. Populace tohoto období, zdá se, zpočetněla. Následkem toho se nálezy dostávají častěji pod rýče archeologů. Co víme zcela jistě, dosud se neobjevil široko daleko od Býčí skály žádný důkaz toho, co bychom v evropských kontextech mohli nazvat jako "královské". Pokud chtěl Wankel něco sdělit, bylo to výjimečné postavení onoho Nebašky krále. Mocnáře společensky vyššího, než byli "ti ostatní". Halštat moravský se nám doposud zdá spíše jako "rovnostářský". Co je tím míněno. Bez důkazů po sídle, či pohřbu velmože "královského formátu" tu máme celou plejádu lokálních předáků, pro něž máme řadu českých termínů či překladů z jiných jazyků (knížata, velmoži, vesničtí vůdci, První ad.). Jejich moc vycházela z "krve" a "území, majetku, a to často včetně lidí". O chování podobných teritoriálních jednotek toho moc nevíme, jak dovnitř (hierarchie), tak navenek (rivalita, spolupráce, spojenectví, tvorba vyšších politických jednotek). Dle šperků, které měli mrtví z Býčí skály na sobě, se domnívám, že někteří z těchto rodin (muži i ženy) byli uloženi v Předsíni. Důkaz po ještě vyšší politické vrstvě zde ale prostě nalézt nelze. Ani celek sám (zejména jeho početnost) nemůže být tímto důkazem (doposud se to ale tak ve Wanklově tradici jeví).

Sídla těchto lokálních velmožů hledáme v tzv. halštatských dvorcích. Jde o soběstačné hospodářské, zemědělsko-řemeslné jednotky. V oblasti Německa jsou tyto dvorce mnohem více známé, jsou nazývány Gehöft. Zde jsou prokázána též sídla opravdových elit, nazývají se Herrenhof. Podobné centrum nebylo na Moravě zatím nalezeno, ani jemu příslušný hrob. Neznamená to ale, že lokální velmožové museli být chudí, nemajetní a bez politických ambic. Dokážu si naopak představit, jak početně dokládají evropské dějiny, že majetek a tím i jejich mocenské ambice některých mohly značně převyšovat ostatní vrstevníky v širokém okolí. Neshledávám ale přirozenou korelaci bohatství a mocenských ambicí. Není neznámou situací, kdy (regent, majordomus, šlechtic) svým majetkem převýší politického vůdce.

Ukázkovým příkladem takového sídla vesnického knížete je dvorec, který byl prozkoumaný v roce 1995 v Kuřimi (podrobně Pravěk NŘ č. 5). Území několika hektarů bylo plánovitě rozvrženo a odděleno palisádovými ploty. V jednotlivých částech se odehrávaly různé funkce hospodářského nebo obytného charakteru. Byla zde nalezena řada domů (v termínu lidové architektury roubenic). Jiné plochy sloužily jako shromaždiště, stáje a kotce pro dobytek. Jinde se vyráběly nejrůznější předměty (provozovalo se specializované řemeslo, neuměl jej rozhodně každý člen skupiny), odlévaly se bronzové předměty, vyřezávaly se jantarové ozdoby. Našla se zde grafitová koule (grafit byl takto uplácán na nalezišti). Tyto se dovážely v zmíněné podobě i stovky kilometrů, grafit sloužil jako ingredience do keramického těsta a na výzdobu keramiky. Jde o cenný doklad dálkového obchodu. Na dvorci v Kuřimi se našla též unikátní skleněná perla, podobné jsou známé jen z jediného místa, z Býčí skály! (předpokládá se místní výroba snad nedaleko jeskyně).

"Velmožové měli hospodářství pod dohledem". Podobné místa byla centry území (spádovými jednotkami), které velmoži a jejich rodiny vlastnili (nebo ji vedli). Odehrávala se zde většina činností, místních i "přespolních" jednání, náboženských obřadů. Podobné sídelní jednotky zaujímaly strategická či jinak výhodná místa v krajině (a to třeba i stovky let). Určitě pokrývaly přirozené dálkové pozemní i vodní spojnice. Pokud se krajinou procházelo, přirozeně se putovalo od jednoho sídla ke druhému. Dodržovalo se zvykové právo daného území a dohodnuté zvyky k sousedům, pěstovala se velmožská etiketa (přijímání návštěv, výměna darů, sňatková politika, hostiny), byly centry soudních rozhodnutí a exekucí. Dvorce sloužily jako zásobovací jednotky pro kupecké výpravy, provozovala se směna dobytka a zboží, prováděly se opravy, doplňovaly se zásoby, najímali se průvodci, ozbrojená ochrana, překladatelé. Přirozeně sloužily jako epicentra odkud se šířily novinky, které jsou pro toto období velmi typické. Doba halštatu je charakteristická svým zaujetím "cizím a jiným". Zvlášť velmoži se tím rádi obklopovali. Dvorce sloužily jistě i jako tržiště. Plnily funkci náboženských shromaždišť, organizovala se správa kalendáře, provozovaly se umělecké vystoupení, byly zde domy určené k shromáždění, tanci, hudbě, popíjení, hrám. Podobné hospodářské jednotky (jakési soběstačné velkostatky) byly vhodné pro všechny druhy terénů, které jsou na Moravě známy. Staly se základem osídlení v rovinném terénu, zvlněné krajině Drahanské vrchoviny a předpokládám i v oblasti krasových údolí a planin. Výhodné klima halštatu dovolovalo navíc osídlení, jindy nevhodných terénů a výše položených oblastí.

Sídelní jednotky se specializovaly na konkrétní ekosystém a druh dostupné výživy. V době železné se očekává snaha přesunování aktivit na těžbu a tavbu rud přímo do Moravského krasu. Nesmíme opomenout sklářskou výrobu (skleněné korále). Málo zasídlená území skýtala snadnou dostupnost dosud netěžených výchozů rud, ale i potřebné množství dřeva v bezprostředním okolí pro tavby. Oblast Boskovicka byla již století známá svojí slévačskou činností, zde pracovali výrobci bronzu. Nyní asi došlo k posunutí výroby při zaměření na železo k novým zdrojům, do krasu. Politické celky se přeskupily. Základní typ sídelní jednotky i zde předpokládám dvorec, a to s existencí celého strukturovaného společenství v čele s lokálním náčelníkem. Odpovídá to dobové potřebě a zvyku "bezprostředního dohledu" na jakoukoliv řemeslnou produkci. Představa o osamocených železářích v hlubokých lesích není vhodná. Tito pracovali sice s nebezpečným ohněm a chránili si svoje tajné znalosti tím, že pracovali separovaně, ale spíše myšleno na okraji sídelní a politické jednotky, nikoliv někde mimo opuštěně v lesích. Tak tomu bylo ve středověku, ale to zde počítáme s úplně jinou politickou strukturou (celou krajinu ovládal velkomoravský kníže, šlechtic, nebo král). Očekával bych přirozenou sociální jednotku, jak co se týče hierarchické struktury, tak i zastoupení všech věkových skupin a pohlaví (obdobně tomu bylo na jiném produkčním místě, zaměřeném na těžbu a zpracování soli – v Rakousku na eponymním nalezišti v Hallstattu. Děti pracovaly v dolech a ženy snášely sůl do údolí). Navíc je potřebné si uvědomit, že výroba železa byl komplikovaný a významný náboženský proces a jeho přímé spojení s politickou a náboženskou elitou bylo žádoucí. Předpokládal bych v krasovém území některé dvorcové struktury, jejichž hlavní hospodářské ambice byly směřovány k produkci železa. Podobné jednotce bych prozatím přisoudil i nález (keimelii – jakýsi rodinný, po určitou dobu v jeskyni kumulovaný, obětní poklad). Možná se toto bude zdát někomu jako nepravděpodobné. Naopak mě se jako krkolomné a šroubované zdají případné modely jiné (nebyly dosud nikdy jasně publikovány; detašovaní hutnící pracující pro někoho mimo kras, to by obnášelo vytvořit model většího, složitějšího územního a politického celku!).

Podobná sídelní struktura lokálních velmožů navozuje ale otázku možných nadlokálních center nejrůznějšího charakteru (shromaždiště, poradní místa, obětiště aj.). Ta se dají předpokládat, ale doložit je zatím v krajině nemůžeme. Nelze mezi ně řadit ani Býčí skálu, zejména ne automaticky. V bezprostřední blízkosti Býčí skály bych předpokládal nějaké lokální centrum dvorcové struktury. Jednotku obývající dvorec a lidi příslušející politicky k němu bychom mohli nazývat například klan. V jeho komplikované a odlišné "celosvětové" definici nacházíme často silnou vazbu na vůdce, ale i na geografické místo, pokrevní pospolitost je často nacházena (zejména jako jádro), ale není platná pro všechny. Obvykle ke klanu přistupují další nepokrevní členové. Převažuje společný zájem. V době nutné existence cizích hutníků a kovářů v krase (jde o první znalost výroby na tomto území) se dají podobné sociální jednotky očekávat.

Cílem tohoto příspěvku bylo odklonit čitatele od jednoho zažitého dogmatu minulosti. "Král". A to proto, že středoevropan má s tímto termínem spojen automaticky jiný systém. Lokální vládcové mohli vládnout třeba jen desítkám lidí, jiní stovkám (v době potřeby, třeba válečného konfliktu se to mohlo ale rychle změnit). Halštatský král na Moravě zatím nebyl nalezen.

Snad se čtenář ponoří do doby halštatských velmožů, jejich dvorců a dvorů, když shlédne některé z pokladů světové kinematografie. Tyto náměty pak nelze přejímat se všemi obsaženými informacemi, ale jako zdroj inspirace pro svoje osobní pochopení tématu. Uvedu dva z mnoha, které vedle reálií doby představují i silný námět a umělecké ztvárnění. Jde o Pramen panny od Ingmara Bergmana, a pak velký zdroj inspirace o rané době železné, samurajské Japonsko ve filmech Akiry Kurosawy. U tohoto modelu společenské struktury "krajiny velmožů" je nutné si uvědomit fakt, že velikost domu na velmožovo postavení fakticky nepoukazuje. Vždyť i jako obětiště byl vybrán "pouze" přírodní chrám – jeskyně. Priority člověka minulosti jsou mnohdy velmi rozdílné od těch našich rozumných!

Věnováno Laďovi

(Chystá se: Co víme o etnicitě tvůrců obětiště v Býčí skále. Je chybou nazvat je Keltové?)