S laskavým svolením Ústavu Anthropos MZM Brno můžeme zveřejnit zajímavou fotografii Předsíně Býčí skály z pozůstalosti Dr. Karla Absolona. Nadšenci z jeskynní sekce Klubu německých turistů na ní v roce 1920 až 22 představili své skvělé technické vybavení, díky kterému mohli vyčerpat Šenkův sifon, objevit Novou Býčí skálu a instalovat v jeskyni elektrické osvětlení. (Další informace a fotografie z našich zdrojů jsou ve starším článku z 20.4.2007 „Zpráva o činnosti VDT z r. 1912“ a v galerii "O činnosti VDT z roku 1912".

Až se dosyta pokocháte starožitnými stroji, zaměřte svoji pozornost na skalní stěnu mezi kompresorem a tlakovou nádobou. Do roku 1944, kdy byl skalní stupeň severní stěny odstřelen při budování podzemní továrny, zde bylo možno spatřit nápis I. KYSELAK . 6/10 1829.

Josef Kyselak , v té době bezvýznamný vídeňský úředník se narodil patrně v roce 1799 a zemřel dva roky po návštěvě Býčí skály na choleru ve své rodné Vídni. Úřednické povolání ho neuspokojovalo a vyniknout v něm nemohl. Tento zapálený turista a horolezec však toužil po slávě. Dosáhl jí velmi podivným způsobem. Kam se na svých pěších výpravách dostal, tam se pečlivě podepsal. Na skalách, sloupech, mostech, hradech i zámcích Rakousko-Uherska se skvělo jeho jméno. V roce 1829 navštívil Brno a kromě Býčí skály se vyznamenal i na hradě Veveří. Jeho podpis je tam dosud, v průchodu k Prachové věži.

Jeho neblahá sláva byla v té době velká. Traduje se, že si ho pozval na kobereček, jako nejvyšší úředník říše sám císař František I. (Ten, který má v Býčí skále pamětní nápis z r. 1804 u Šenkova sifonu). Řádně mu za jeho chování vyčinil a Kyselak zkroušeně sliboval, že se polepší. Poté, co jej milostivě propustil, chtěl se císař znovu věnovat přerušené práci a podepsat dokument, který před tím studoval. Ale podpis tam už byl. KYSELAK.

Tento obrázek je převzatý z www.kyselak.at

Kyselakův podpis má pro nás možná ještě hlubší význam. Dává nám totiž alespoň dílčí zprávu, jak vypadala Předsíň v předwanklovské době. Podepisoval se totiž vždy na nápadná místa. Stejně jako na hradě Veveří, byl i u nás jeho podpis tak vysoko, kam dosáhnul. Nikdy by se nepodepsal na skálu někde u svých nohou. Z toho zřetelně vyplývá, že před Wanklovým výzkumem byl terén u severní stěny v oblasti Kyselakova podpisu zhruba ve stejné výšce, jako nyní. Nebyla tam žádná vrstva balvanů a sedimentů, protože jinak by na ni vylezl, a podepsal se výše. Umístění podpisu tak pravděpodobně potvrzuje Wanklův údaj, že se balvany přímo u severní stěny nevyskytovaly.

Ale třeba bylo všechno úplně jinak.

V. Š.