Během rozhovorů o době železné v Předsíni na Býčí skále, o nálezové situaci na obětišti se řeč stočí různými směry. Kdo to tady všechno zanechal? Ozve se z pléna. A byli to Keltové? Odpověď ano či ne nepadne z mé strany nikdy. Činím tak, protože za tím spatřuji složitost vysvětlení. Nicméně toto nevyjádření mne neuspokojuje. Rád bych se k jedné z těchto odpovědí přihlásil a pokusím se sdělit proč. Než se pokusím odpovědět, proklestím se několika zrádnými problémy a přes několik důležitých termínů.

Keltové procházejí jakousi vlnou neokeltského společenského zájmu. Jsou v oblibě. Lidé o nich něco ví. Možná o něco více než před desítkami let. Slovo Kelt je dostatečně veřejnosti známé, každý přeci jen něco ví a mnozí toho ví docela hodně. Mám za to, že samo slovo Kelt je nám foneticky velmi příjemné. Když se vysloví, zpozorníme, nasloucháme a chceme mít svoji účast na onom keltském. Je dostatečně tajemné, a to je jeho deviza, zejména v době, kdy nám tajemství mizí všude před očima. Vše je stále dostupnější, rychlejší, detabuizovanější. Keltové jsou nám jistým záchytným bodem naší základní orientace v hlubší minulosti, v pravěku. Díky Karlovi Absolonovi, Zdeňku Burianovi a Eduardu Štorchovi toho víme hodně o Věstonické venuši a lovcích mamutů. Pak dlouho nic, až nám vystoupí základní školní znalosti o Velké Moravě. Ta se zase hodně propagovala za dob socialismu (což ničemu nevadí). Veliké vakuum dlouhého mezidobí nám mnoho symbolů nepomáhá k představě, co se u nás dělo.

Keltové jsou výjimkou, na scéně dějin se objevili uprostřed zmíněné časové mlhy mezi lovci pod Pálavou a Moravany (údobí asi 25 tisíc roků). Od doby stabilního a více méně kontinuálního zemědělské osídlení (počátek v 6. tisíciletí př. Kr.) zde máme jednu populaci za druhou. Dlouho nehovoříme o jejich etnicitě. Nic o ní nevíme. Vzdáleno od jakýchkoliv písemných zdrojů nejsme sto soudit, jaký byl vlastní vztah společenstev k větším celkům. Postupně se dělil prvotní celistvý jazyk a geograficky oddělená etnika začala vznikat tak, jak nám ji poprvé v době železné zachovali Řekové ve svém klasickém stadiu. V té době existovalo již jasné povědomí o jednotlivých etnických celcích. Ty se utvářely zejména po dlouhou a pestrou dobu bronzovou, jež trvala cca od roku 2000 - 800 př. Kr. Od tohoto data se vývoj ve střední Evropě přehoupl do rané doby železné (konec doby železné je konvenčně ukončen rokem 0). Nastala zde éra Keltů.

(úskalí č. 1.) Doba železná je jednak časový termín a končí zhruba oním rokem nula. V případě chápání doby železné jako termínu etnografického, nekončí rokem 0, ale trvá asi tak až do nástupu vrcholného středověku, pokud by šlo o způsob života mimo města tak až do 19. století!

(úskalí č. 2.) Jak časově chápat termín Keltové? Pokud jde o Českou republiku je ustanoveno datum kolem roku 370 př. Kr., od této doby jsou zde Keltové. Toto datum je ale počátkem pro vlny příchozích tzv. historických Keltů ze západu, snad z Francie.

(úskalí č. 3.) Před tímto datem jsou ale ve střední Evropě od východní Francie po nespecifikované území zhruba tak někde v rozmezí území ČR tzv. časní Keltové. Západní okraj územního jádra Keltů je poměrně zřetelný, východní (u nás) mnohem méně.

(úskalí č. 4.) Oblasti tzv. halštatských kultur se kryjí více méně s oblastí Keltského územního jádra. Oblast Čech i Moravy patří k území vývoje halštatských kultur (halštat = starší či časná doba železná).

(úskalí č. 5.) "Můžou za to Skýtové." Toto kočovné agresivní etnikum vpadlo do oblasti střední Evropy v průběhu 6. stol. př. n. l. Celá východní část tzv. halštatských kultur zcela ztrácí své vrcholící kulturní projevy nebo úplně přestává existovat (Morava, Slovensko, Maďarsko, západní Rakousko). Skýtové se usidlují v Maďarsku, jižním Slovensku, Rumunsku.

(úskalí č. 6.) Pojmenování Keltoi mají od sklonku 6. stol. př. Kr. na svědomí Řekové. Ti byli od Keltů sice dost vzdáleni, ale v době velké kolonizace měli už dost dobrých informací z nových kolonií v dnešní Itálii a Francii. V momentě, kdy se Řekové začali o Kelty zajímat, byla střední Evropa "mimo hru". Přirozeně se zajímali o Kelty v západní části keltského územního jádra.

(úskalí č. 7) Historičtí Keltové datovaní od roku 370 př. Kr. jsou ale fakticky jen druhou polovinou vývoje tohoto etnika v ČR. Symbolicky k nám "donesli" toto jméno z míst, která pojmenovali Řekové již na sklonku 6. století. Hovoří se o expanzi Keltů po Evropě, mj. i do Řecka.

(úskalí č. 8) Zbývají nám jen rýče a lopaty. Co říkají archeologické prameny? Co mohou říci k etnicitě? Po pravdě řečeno mnoho ne, jsou zrádné. Předměty, které lidé používali, se nekryjí tak automaticky s etnicitou. Pod jednou tzv. archeologickou kulturou (souborem si hodně podobných archeologických pramenů z určité oblasti) se mohou skrývat odlišná etnika, naopak jedno etnikum může mít rozdílný "design". Hledat mezi hroby je asi nejzrádnější, jde o velmi málo stabilní kulturní lidský projev. Porovnávat typ a podobu sídel má též svá velká úskalí.

(úskalí č. 9) Čechy vrs. Morava. V problému hledání východní hranice keltského jádra postupujeme ze západu na východ. Někdy se do něj řadí halštatské kultury Čech, jindy i Moravy a dokonce i západního Slovenska.

(úskalí č. 10) Jantarová stezka. Ekonomickou devizou východní části halštatských kultur je dálková spojnice z Jadranu na Balt. V době sílících kulturních mocenských a expanzivních aktivit "časných halštatských Keltů" je velmi pravděpodobné mocenská kontrola nad touto spojnicí v oblasti křížení s Dunajem.

Zajímavý je pohled do lingvistiky (V. Blažek, Lingvistické svědectví o kontinuitě a diskontinuitě osídlení střední Evropy. Keltové - Germáni - Slované). Rozbory jmen (řek), pocházející na našem území až z pravěku dokládají, že nejsou často Keltská (myšleno po těch "mladších historických Keltech"), ale jsou starší, pocházejí z období halštatu či období "předetnických". Po mladší keltské vlně zde zůstalo jen minimum názvů. Nejstarší (neolitický) název ČR je pak jméno řeky a pak i území Morava!

Shrnuto podtrženo, o tvůrcích halštatu na Moravě a tedy o tvůrcích obětiště na Býčí skále můžeme říci následující: Nevíme jistě, zda to Keltové už byli, historické souvislosti tomu spíše ale velmi nasvědčují. Rozhodně nemůžeme říci, že to Keltové nebyli. Nemůžeme s jistotou hovořit o Keltech, protože nám nikdo nezanechal zprávu. To, že to můžeme říci o vývojové periodě následující (laténu = mladší, pozdní doba železná), je jen shoda náhod vývoje u Řeků. Automaticky to čitatele nejrůznějších vědeckých textů o Keltech v ČR vede k závěru, že jde o Kelty až v laténu, a to předtím v halštatu "byli někdo jiní". Ale zde nastává velká chyba. Pravděpodobně i v halštatu šlo také, a to o původní Kelty. Keltové v tzv. keltské expanzi ve 4. stol. se šířili ze západní části keltského světa do prostoru východního, do míst Kelty již ale dávno osídlených (i zde se vyvíjeli od "nepaměti"). Tento prostor nebyl po skýtské expanzi (destrukci vůdčích politických struktur) v 6. stol. politicky progresivní jako oblasti západní (chybí králové). Při obsazení ("osvobození") území Kelty ve 4. století došlo ke smíchání s obyvateli Moravy (s původními Kelty). Rychlé převzetí módy nových Keltů nečinilo problémy, ostatně i móda v předcházejícím 5. století (časně laténský styl) se šířil ze západních oblastí (už zde se možná skrývají nějaké starší vlny expanzí ze západu k nám).

Všimněme si, že u teorie Keltů datovaných od 4. stol. na našem území nejde nikdy o tvrzení, že to dříve Keltové nebyli. Problém jen nebyl na základě chybějících písemných dokladů jasně rozřešen. Při analýze celkových reálií doby se přikláním k názoru, že keltské etnikum je na území Moravy domácí a jeho vývoj zde probíhal od doby bronzové přes dobu halštatskou. Halštatské kulturní jádro tzv. horákovské kultury je s oblastmi časných Keltů ležících západněji natolik identické, že tento fakt není možné přehlížet. Nenacházíme dílčí podobnosti, ale celou kulturní shodu. Strategická kontrola tohoto území se svojí polohou na Jantarové stezce byla žádoucí. Nicméně nedokážu posoudit, zda toto území tvořilo již okrajové území keltského jádra, či můžeme počítat i s oblastmi ještě východnějšími (Slovensko), severnějšími (střední a severní Morava) a jižními (V Rakousko a Z Maďarsko). Okraje etnických celků mohly být také promíseny s jinými sousedními etniky. To platí také o centrech (sídlech elit), kde se často nacházelo jisté množství etnik cizích, ať šlo přímo o územní enklávy, nebo jen dvorce, či rodiny, jednotlivce, šlo o kupce, kněze, umělce, řemeslníky, překladatele, průvodce ad.

Na základě popsaných skutečností bych se rád vyjádřil k otázce v názvu příspěvku: "ne, není chybou o tvůrcích nálezu v Býčí skále hovořit jako o časných Keltech". Je potřeba se ptát jaké indicie nám mohou při absenci písemných pramenů tuto otázku rozřešit. Já ji pokládám za otevřenou a zahrnuji do časně keltského halštatského jádra i oblast středního Podunají, kam náleží i jižní Morava. Co víme zatím jistě je, že tvůrci býčiskalského obětiště žili způsobem života halštatských časných Keltů.

Článek věnuji všem keltologům a jednomu Keltomanovi.

(Chystá se: Durezza, korutanská jeskyně plná mrtvol)