V roce 2016 se podařilo objevit v lichtenštejsnkém archivu ve Vídni dopis Antonína Loly adresovaný Janu Josefu Lichtenštejnovi, ze kterého vyplývá možnost, že část jeskyně Býčí skály byla v roce 1808 zakreslena do mapy obdobně, jako tomu bylo roku 1807 u jeskyně Výpustek.

Článek původně vyšel v: Ochrana přírody 2/2017 — 1. 5. 2017.

V květnu roku 2016 byla představena rekonstrukce obličeje Wankelovy princezny. Jde o pozoruhodný počin na poli rekonstrukční antropologie. Tento námětový okruh je však mnohem složitější a přináší mnohá další vědecká rozuzlení.

V posledním čísle časopisu Tajemství české minulosti (č. 48) vyšel článek o jeskynní svatyni z doby halštatské v Býčí skále. Jde o syntetizované výsledky revize tohoto známého nálezu (2007-2016) z roku 1872. Autor textu a námět obrazu Martin Golec, malba Libor Balák. 

V tomto příspěvku autoři předkládají album 75 annotovaných fotografií následků povodně, které byly pořízeny krátce po ní. Materiály okomentoval jejich autor V. A. Gregor. Fotografie letos objevil M. Golec v archivu Moravského zemského muzea, do kterého se dostaly po zániku Oddělení pro výzkum krasu Moravského muzea (KOMM) v r. 1977.

Cílem článku není přinést úplné faktografické informace, ale seznámit čtenáře se stručnou historií Dnů otevřených dveří v jeskyni Býčí skála a také s tím, jak se prohlídková trasa v průběhu času měnila.

Nedávná terénní pozorování v krajině mezi Vranovem u Brna a Křtinami přinesla poměrně překvapivé výsledky z období přelomu 18. a 19. století, které se podařilo souhrnně publikovat na konci roku 2014 v recenzovaném brněnském časopise Acta Mus. Moraviae Sci. soc. XCIX: 2, 235-250. Poměrně výrazně mění naše dosavadní znalosti o této oblasti ve zmíněném čase. Článek pojednává o počátku vědeckého zájmu o střední část dnešního Moravského krasu, o zrodu názvu Moravské Švýcarsko, o zrodu fenoménu turismu a prapočátku zpřístupňování jeskyní v dnešní ČR.  

Klíčová slova: Romantizující parkové úpravy krajiny, přelom 18.- 19. stol., Alois a Jan Lichtensteinové, J. Hardtmuth,  Valis baptismi, Moravské Švýcarsko

V polovině března 2015 vyšel Sborník Muzea Blansko 2014 kde na stránkách 10-34 je publikována studie "Historie a záhady Šenkova sifonu v Býčí skále". Zde jsou k tomuto článku doplňky a upřesnění.

Na konci roku 2014 se podařilo ucelenou formou publikovat doposud zcela opomenuté téma - podpisy návštěvníků jeskyně Býčí skály. Téma zpracovali E. Čermáková a M. Golec a podařilo se jej publikovat v prestižním etnografickém periodiku Český lid pod názvem "Turistická kolonizace Moravského krasu ve světle epigrafickým památek Býčí skály". Jak vyhodnocení ukázalo, jde o velmi cenný historický zdroj k dějinám nejen Býčí skály, ale i v širším měřítku k Moravského krasu a také k počátku fenoménu turismu v ČR.

Na pozdzim roku 2014 vyšla obsáhlá monografie o Adamovu. Vznikla k 50. výročí povýšení Adamova na město. Jejím vydavatelem bylo město Adamov. Editorem se stal PhDr. Jaroslav Budiš. Výpravná knížka čtenáři nabízí velmi bohatý a cenný pramenný fond.

Kniha svojí kvalitou navazuje na letitou vlastivědnou minulost, která má v tomto městě velmi dlouhou tradici. Zejména zájemcům o místní vědecké dění jsou dodnes známy velmi kvalitní Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí. A právě v tomto periodiku publikovala řada aktivních badatelů z Býčí skály (A. Sobol, R. Burkhardt, J. Skutil). V roce 1964 vyšla pod touto redakcí samostatná publikace hodnotící deset roků speleologické činnosti na Býčí skále (S. Novák); v roce 1973 pak publikace Problém Jedovnického potoka v Moravském krasu (R. Burkhardt, V. Gregor, A, Chaloupka). Ve spolupráci s adamovským Adastem vyšlo také 30 let spelologického kroužku ZK ROH Býčí skála (R. Musil, E. Baroň, J. Hrušák, L. Seitl). Našlo by se jistě hodně dalších spojení mezi městem Adamovem, adamovským Adastem a badateli na Býčí skále. Proto mi bylo potěšením a ctí smět do nové monografie přispět novými vědeckými poznatky od Býčí skály a navázat tak na dlouhou spolupráci s městem Adamovem. 

Abstrakt: Býčí skála ukrývá velké množství epigrafických památek (podpisů), které pomáhají doplňovat naše dosavadní znalosti o návštěvnících, kteří do této první turisticky zpřístupněné jeskyně na území dnešní České republiky vstupovali. Vedle podpisů z řad německých elit od konce 18. století, se objevují první podpisy Čechů. Někteří z nich působili již v rámci v druhé třetiny 19. století ve prospěch „českého národního obrození“, v podpisech se to ale prokazatelně odrazilo až později, v závěrečné třetině 19. století.

Klíčová slova: Epigrafické památky (podpisy) – Býčí skála – Češi, čeství, české národní obrození – Němci – 19. století

Abstrakt: Mezi četnými podpisy z 1. poloviny 19. století na stěnách jeskyně Býčí skály byly rozpoznány jména dobově velmi známých vídeňských malířů Enderů. Jde o neznámý doklad po návštěvě hned několika členů této malířské rodiny. Podepsali se (německy) Enders čili Enderové. Tento podpis najdeme V hlínách před Mapou republiky ve Staré Býčí skále ve skupině jiných podpisů. Odtud nebyl doposud identifikován žádný exemplář. Enderové náleží mezi četné dobové návštěvníky romantického lichtensteinského parku s volně přístupnými jeskyněmi. Oblast byla jádrem nově pojmenovaného Moravského Švýcarska. 

Klíčová slova: Johann a Thomas Enderovi - malíři - epigrafické památky (podpisy) - raný turismus - Býčí skála

Abstrakt: Tento článek je věnován nedávno zesnulému trampovi a speleologovi Luboši Pivoňkovi. V roce 1941 při návštěvě Býčí skály srazil ze skály netopýra, který posléze "pojmenoval" dodnes existující T.O. Netopýr. Svoji základnu má u Sv. Kateřiny a letos oslaví své 73 narozeniny. Luboš Pivoňka bude poprvé chybět. Jak už to bylo za války a bezprostředně po ní v krase normální, prolnutí trampingu, horolezectví a speleologie bylo zcela přirozené. Proto nás nepřekvapuje, že se v archivu L. Pivoňky ukrývaly speleologické archivní poklady z Býčí skály. Zde jsou poprvé představeny čtenářské veřejnosti.

Klíčová slova: Luboš Pivoňka - Býčí skála - Rudické propadání - II. světová válka - T.O. Netopýr - Šenkův sifon