V polovině března 2014 mi volá Franci Musil. "Podařilo se mi najít pamětníka válečného období v Moravském krasu – Luboše Pivoňku. Pomohl mi jej najít Vladimír Fery Pipal, je to jeho soused. Můžeš přijet 24. března do Brna?" Stálo v mailu. "Můžu", zněla moje odpověď. A tak jsme se s Francim vydali do Brna na setkání s pamětníkem a velmi známým trampem Lubošem Pivoňkou.

Sluníčko se krásně opíralo do fasády, Luboš Pivoňka seděl usměvavý před svým domem na lavičce. Bylo krásné předjaří a stromy právě začaly kvést. Po chvíli přišel Franci a Fery. Požádali jsme s Francim Luboše Pivoňku, aby nám pomohl identifikovat osoby na starých válečných fotografiích, které zdědil Franci po otci a další zachránil před zničením z archivu po P. Ryšavém. Už na tom děláme pár týdnů, hledáme, telefonujeme, třídíme. Nám neznámé tváře ze 70 let starých fotografií postupně dostávají jména. Za chvíli jsme zašli do Pivoňkova trampského království, kam nás pozval. Hotové muzeum. Usměvavý a dobře naladěný Luboš Pivoňka začal vzpomínat.  

„Pane Pivoňko, nedávno jsem našel staré skupinové trampské podpisy v Býčí skále“. Vyjmenoval jsem je (Colorádo, Caramel, Cararamba, Cariboo, Komáři, Osamělá hvězda, Stříbrná hvězda, Myšáci). „Znáte je?“ „Znám je všechny“. Odpověděl Luboš Pivoňka a uculoval se. Než jsem stačil cokoliv říci, pronesl. „Chcete to o nich sepsat? Znal jsem ty kluky osobně. Udělám to a rád. Hned dneska se do toho pustím“. Badatelské blaho se mi rozlilo po těle. „Dvacet let jsem vydával trampský časopis Tulák, tady mám všechny díly. Loni na Vánoce jsem vydal poslední číslo s omluvou, že již není nikdo, kdo by přispíval. Tohle je pěkné téma“. Domluvili jsme se, že zavolám za pár dní v pondělí 28. března a sejdeme se znovu vše v poklidu probrat. Nicméně hovor pokračoval. „A vy jste chodil za války do Býčí skály?“ Zeptal jsem se. „Poprvé jsem tam byl roku 1941, lezli jsme tam do Pohanskýho komína. Srazil jsem dolů netopýra, a proto jsem pojmenoval svoji trampskou osadu Netopýr. Existuje dodnes nedaleko bývalé hospody U Macků poblíž Sv. Kateřiny“.

„Tady vám ukážu moje alba z válečných let v krasu. A tohle vás bude asi nejvíce zajímat, tohle je na Šenkově sifonu v roce 1946. A tohle jsem já“. „Takové fotografie jsem nikdy neviděl“, odpověděl jsem. Pokračuji: „v lednu roku 1947 vyčerpal Speleologický klub Brno Šenkův Sifon, tehdy se všichni podívali po 25 letech do nepřístupné Nové Býčí skály“. „Ale kdepak, první čerpání bylo již v roku 1946, sifon byl tehdy vyčerpaný jen částečně. Dokonce to čerpadlo tam tehdy ještě bylo. Ten vor na fotografiích jsme udělali my. Do Nové Býčí skály moc nescházelo, asi dva metry pod skálou, tak jsem to proplaval na nádech“. Tehdy jsem ty otázky nepoložil. „A jaké čerpadlo to bylo. Elektrické. A odkud a kdo jej přinesl? Byl tam natažený kabel?“. Podle našich dosavadních záznamů (deník R. Burkhardta) měl být elektrický kabel k Šenkovu sifonu nainstalován až v průběhu roku 1947. Proto se v lednu 1947 čerpalo benzínovým agregátem.

Uběhlo několik dní, nastalo pondělí 28. března 2014 a volám Lubošovi Pivoňkovi dle dohody. Začnu hovořit, ale najednou zjistím, že ke mně hovoří ženský hlas. Ptám se, zdali je pan Pivoňka doma, že bych jej rád navštívil. Ženský hlas mi oznámil, že Luboš Pivoňka dostal těžký infarkt a je v nemocnici v bezvědomí. Uběhlo několik dubnových týdnů, až jsem dostal zprávu od Franciho, jejímž původcem byl Fery. „Zdar Franci. Musím ti sdělit smutnou zprávu, včera umřel ve věku 88 let Luboš Pivoňka, ten náš soused. Fery.“ Aniž bych Ferymu cokoliv říkal, zapůjčil ony speleologická alba a poskytl mi je k publikování. Tak jak jsme se ještě před pár dny s Lubošem Pivoňkou domluvili. Bohužel místo rozhovoru o válečném období v krasu, nyní přináším tyto dokumenty jako vzpomínku na Luboše Pivoňku.

Potykat jsem si s Lubošem Pivoňkou už nestačili. A tak si alespoň symbolicky dovoluji pronést, „díky Lubošu, že jsem tě potkal“.

Luboš Pivoňka bude čtenářům speleologické literatury znám jako spoluautor map z velmi cenné a dodnes topograficky nepřekonané publikace Údolí Křtinského potoka od R. Burkhardta a O. Zedníčka, která vyšla na pokračování v Československém krasu v letech 1951-1955. Řadu jeskyní Křtinského a Josefovského údolí nikdo předtím, ani později již nedokumentoval.

Tajemství Rudického propadání a Býčí skály 1943-1946

(album L. Pivoňky a M. Jílka)

Obr. 1-2: Úvodní listy kroniky L. Pivoňky a M. Jílka.

Obr. 3: Rok 1946. Hájenka v Josefově.

Obr. 4: Rok 1946. Před Josefovskými vývěry Jedovnického potoka.

Obr. 5: Rok 1946. Lichtensteinský vchod do Býčí skály.

Obr. 6: Rok 1946?. Před Býčí skálou.

Obr. 7-8: Rok 1946. V Pohanském komínu v Býčí skále.

Obr. 9-10: Rok 1946. V Pohanském komínu v Býčí skále.

Obr. 11-12: Rok 1946. V Pohanském komínu v Býčí skále. 

Obr. 13-14: Rok 1946. Na Šenkově sifonu v Býčí skále.

Obr. 15: Rok 1946. Na Šenkově sifonu v Býčí skále.

Obr. 16: Rok 1943-1944. Luboš Pivoňka (vlevo nahoře) v Rudickém propadání.

Obr. 17: Rok 1943-1944. Luboš Pivoňka před Svícnem v Šošůvské jeskyni.

Obr. 18: Rok 1943-1944. Stan s nápisem T.O. Netopýr.

V Tišnově dne 27. dubna 2014 Martin Golec