Abstrakt: Systém Býčí skály byl v minulosti objevován snad všemi možnými a nemožnými způsoby. Kromě „suchého“ objevování se zde odehrály i významné kapitoly objevování „mokrého“. V letech 1984 – 1992 zde postupně došlo k ojedinělému počinu, který se zapsal do zlatého fondu výzkumu této lokality. Miroslav Měkota proplaval až na Přítokový sifon v Nové Býčí skále všechny sifony jak v Býčí skále, tak i v Rudickém propadání. Je objevitelem několika rozlehlých částí jeskyně, je autorem několika nových jmen na mapě a jeden z jeho průstupů dodnes nenašel následovníka. V minulém roce přibylo na jeho počest nové jméno na mapě pod Barovou jeskyní – Měkotův sifon. Předložené informace pocházejí z reportáže s M. Měkotou a doplňují články ve Speleu, Sborníku Speleofóra a dobovém denním tisku.

Klíčová slova: Miroslav Měkota - 80.-90. léta 20. století - speleopotápění - Býčí skála

 V písemné pozůstalosti Karla Absolona se nachází složka s nadpisem „Adamovský speleologický kroužek“. V roku 1954 byl založen Speleologický kroužek Závodního klubu ROH Adamovských strojíren, který převzal práce v Býčí skále. V letech po svém založení členové kroužku opakovaně kontaktovali písemně i osobně Karla Absolona, a to s informacemi o pracích v Brunině jeskyni. V dokumentech byla též nalezena pozvánka k zahájení výstavy o Josefovském údolí uspořádané ve dnech 12. - 22. května 1957, kterou kroužek spoluorganizoval. Dokumenty pomáhají objasňit počátky činnosti adamovského speleologického kroužku po svém založení.

Hermann Bock se narodil v roce 1882 v Brně. Ve svých dvaceti letech našel dne 9. ledna 1902 s přítelem Otto Olbortem cestu do Bruniny jeskyně v Býčí skále. Ve střední části Moravského krasu se s jeho činností váže počátek německého jeskynního bádání. V roku 1902 získal zaměstnání v Grazu (Štýrském Hradci) v dnešním Rakousku. Několik roků se vracel do Moravského krasu, ale od roku 1907 definitivně přenesl svůj zájem do dnešního Rakouska, kde pak bádal dalších 62 let. Zde se stal objevitelem rozsáhlých systémů, z nichž jsou nejznámější jeskyně pod Dachsteinem. Zemřel ve svých 87 letech v roce 1969 jako velmi známý rakouský badatel.

 Po publikování článku o Juliu Simonovi - prvním předsedovi Skupiny pro jeskynní bádání Spolku německých turistů v Brně (GfH SdVDT Brünn) od roku 1909, jsem obdržel dvě fotografie Julia Simona od Petra Kostrhuna z ústavu Anthropos v Brně. Díky nim se jej podařilo identifikovat také v souboru unikátních fotografií z roku 1912-1913, kdy se zmíněná skupina chystala k průchodu přes dnešní Šenkův sifon. Vedle dalšího předsedy skupiny - Günthera Nouackha - jde teprve o druhou osobu identifikovanou na fotografiích.

V archivu ZO ČSS 6-01 Býčí skála se nachází série krásných fotek z roku 1963. Naši předchůdci zhotovili a za slavnostních okolností na vodu spustili docela nový šíf. Dodnes se nachází na stejném místě a za několik dnů oslaví kulaté narozeniny - 50 let! Dnes sice většinu dnů tráví na suchu, protože se sifon udržuje bez vody po celý rok, ale občas se projede, to když se příroda rozhodne proti suchu protestovat, jako naposledy v roce 2006.

Koncem října roku 2013 uplyne již sté výročí od předčasného úmrtí talentovaného geologa, paleontologa, pedologa a mineraloga - rodáka z Tišnova - Josefa Vladimíra Procházky (25. září 1862 - 30. října 1913). S jeho osobou se váže počátek nového profesionálního přístupu k poznání Moravského krasu. Připravoval rozsáhlou monografii o celém tomto území, ale bohužel jeho předčasná smrt mu v tom zabránila. Jeho osoba upadla postupně v zapomnění. Marně jej budeme hledat v Absolonově přehledu bádání v Moravském krasu. Dokonale ji vymazal jako jiné své neoblíbence. Přitom to byl právě Absolon, kdo Procházkovi neeticky uzmul a použil jeho materiály (60 kusů fotografií) do svého prvního díla o Moravském krasu. Do své smrti to byl rozhodně J. V. Procházka, kdo území Moravského krasu nejvíce rozuměl. Sečtělý J. V. Procházka byl jeden z největších geologů své doby.

V předloženém textu jsou shrnuty nové údaje o německém jeskyňáři z Brna - Ing. Juliu Simonovi. Významně doplňují informace o německých jeskyňářích působících ve střední a jižní části Moravského krasu sdružených v několika samostatných jeskyňářských skupinách, které se mezi roky 1909-1911 sloučily do GfH SdVDT. Julius Simon byl dokonce prvním předsedou skupiny pracující v Josefovském a Křtinském údolí od června roku 1909. Skupina slavila úspěch již v roce 1909 objevem Skalního zámku a Böhlerovy chodby v Býčí skále. V té době jiná jeskyňářská skupina, ve které byl aktivní Günther Nouackh, samostatně pracovala v Ochozské jeskyni v jižní části dnešního Moravského krasu. V průběhu roku 1910 došlo ke sloučení obou skupin pod Antonem Grafem, jehož od počátku roku 1911 vystřídal Günther Nouackh.

Předseda ZO ČSS 6-01 Býčí skála Jiří Svozil - tělem i duší Olomoučák - našel ve svém archivu fotografie z roku 1973. Účastníci tehdejšího kongresu bydleli na studentských kolejích a velmi často se navštěvovali k neformální zábavě. Jiří Svozil přinesl tyto fotografie na úvodní den 16th ICS Brno 2013. Bohužel se na výzvu k účastníkům kongresu nenašel nikdo, kdo by osoby identifikoval. Ozval se ale Franci Musil st., který identifikoval J. Přibyla a H. Havla. V galerii jsou připojeny další materiály z facebooku 16th ICS Brno 2013.

Osudový okamžik válečných utečenců se odehrál poblíž Josefova na sklonku druhé světové války. Zatčení brněnských uprchlíků německými vojáky v Partyzánské jeskyni, většiny bez dokladů, některých zběhlých z nucených prací v „rajchu" mohlo dopadnout fatálně - smrtí. Nestalo se! Příspěvek popisuje události v Partyzánské jeskyni nad Josefovem na sklonku druhé světové války.

Na konci června roku 2013 našel Tomáš Kolbi Kolbábek v bezejmenné jeskyni před Býčí skálou doklady Tomáše Kulhánka, které zde zanechal asi v roce 1961. Kolbi ji pojmenoval - Jeskyně mrtvého pionýra. Pomozte najít místo dnešního bydliště Tomáše Kulhánka!

Abstrakt: Pátrání po našich německých předchůdcích - jeskyňářích, kteří půlstoletí působili ve svém domovském prostoru ve střední a jižní části Moravského Švýcarska (dnes Moravského krasu), se posunulo o malý kousek kupředu. Představuji nástin jejich činnosti v letech 1927-1945. Možná někoho překvapí, že máme co do činění hned se třemi názvy německých spolků. Následující přehled snad pomůže milovníkům zavátých časů předválečné speleologie v základní orientaci. Co byly GfH SdVDT, VfH a jiný spolek se stejnou zkratkou VfH? Překotné dějiny 20. století téměř dokonale vymazaly stopy po působení našich německých předchůdců. Tento článek volně navazuje na práci o GfH SdVDT v letech 1912-1927 (Golec 2013a). V zadní části práce najdete kompletní seznamy vedení německého spolku za předsedy Alfonse Zlamala (1921-1945).

Klíčová slova: Německá speleologie - 1. polovina 20. století - Verein für Höhlenforschung - Býčí skála - Moravské Švýcarsko

 V předkládaném textu si dovoluji milovníky krasové historiografie zavést do let 1944-1947, kdy se na Býčí skále významným způsobem angažoval Antonín Boček. Sehrál zde velmi důležitou roli v období přechodu od německé k české speleologii. Předkládám zde také jeho text otištěný ve Slově národa ve dnech 10., 12. a 19. října 1946. Literárně předcházel obnoveným výzkumným pracím na Býčí skále, nově pod taktovkou Speleologického klubu v Brně, které odstartovalo vyčerpání Šenkova sifonu v lednu roku 1947. Klub mimo jiné očekával rychlý postup proti Přítokovému sifonu ve Velké síni, prostoupení do Rudického propadání a zpřístupnění tohoto systému veřejnosti. Pro očekávané nové partie za Novou Býčí skálou byl již připraven název - Benešovy jeskyně.