Na konci června roku 2013 člen skupiny ZO ČSS 6-01 Býčí skála Tomáš Kolbi Kolbábek prozkoumal malou jeskyňku v boční skalce na louce před Býčí skálou. Její vchod se nachází mezi jeskyňářskou základnou a vchodem do jeskyně, poblíž informačních cedulí „Cesty železa". Jde o velmi malou dutinu začínající asi 5m dlouhou „plazivkou" a končící asi 4m hlubokou propástkou. Při důkladné prohlídce se mu podařilo nalézt soubor dokladů a dalších tiskovin, které zde byly uloženy na počátku 60. let. 20. století.

Obr. 1: Pionýrská průkazka a výherní vkladní knížka

Obr. 2: Průkazka červeného kříže

Obr. 3: Průkazka ČSTV. Vlavo: část příjmení, jméno, ulice. Vpravo: kupóny na slevu jízdného.

První prozkoumání dokladů na jeskyňářské základně nevedlo k identifikaci osoby, která je v jeskyni ukryla. Následně byly předměty předány M. Golcovi. O několik dnů později dne 30. června se podařilo z dokladů - průkazky ČSTV (Československý svaz tělesné výchovy) vyčíst jméno, část příjmení a ulici - „TOMÁŠ KUL(dále nečitelné), BRNO MÁŠOVA UL." V poledne 1. července jsem oslovil několik starších kolegů o pomoc v identifikaci neznámé osoby. 2. července ve 2:43:31 v noci mi přišel email od V. A. Gregora - Celofána (zahraniční člen ZO ČSS 6-01 Býčí skála). Vyrazil mi dech! Otiskuji jej celý:

„Tomáš Kulhánek, mezi spolužáky a kamarády nazývaný Kula, ročník 1946. Drobné postavy, útlý, tmavé vlnité a lehce zkudrnatělé vlasy, tmavohnědé oči. Bydlel na ulici Mášově nebo Marešově, tím si dnes nejsem jist. Byl to můj spolužák na základní osmileté (později devítileté) škole na Komenského nám. 6, myslím od 4. do 8. třídy (můj ročník byl poslední, který vycházel z osmiletky; následující ročník už měl povinnou devítiletku). Téměř najisto jsem šel do starého alba, že ho najdu na naší hromadné fotce žáků 5. třídy. Nenašel jsem, asi zrovna chyběl. Tomáš byl většinou tichý azamlklý, málokdy se usmál, a myslím si, že nebyl šťastný. Rok 1961 byl skutečně rokem, kdy jsme ze základky vycházeli. Já jsem pokračoval přímo na gympl (tř. kpt. Jaroše, 10. a 11. třída na jedenáctiletce - SVV - na Elgartově ulici v Husovicích). Jaký byl Tomášův-Kulův další osud nevím, nikdy jsem ho užneviděl. Nevím o tom, že by Kula měl sklony ke krasu a jeskyním. Spíše, jako já v té době, k elektrotechnice a speciálně elektronice. Jednou jsem byl u něj doma. Měl krásnou sbírku historických radiopřijímačů. Z ní mi daroval nádhernou krystalku a čtyřlampovku (s přímým zesílením, ještě ne superheterodyn, 4 triody) na sluchátka, obojí od fy Philips."

Obr. 4: Povolení na radiostanici

Identifikace mně „vyrazila dech". Vždyť jej Celofán neurčil díky jeho rozsáhlým krasovým aktivitám. Spolužák! Taková náhoda! Jeho identifikace byla stoprocentní: jméno, příjmení, ulice, vše OK. Ale shodovalo se více detailů. V dokumentech se objevilo několik letopočtů, a to z roku 1960 a 1961. Součástí dokumentů bylo povolení na provozování radiostanice pro žáka 8. třídy a dokonce se zachoval i fragment elektrického zapojení. Tomáš Kulhánek dokonce uložil dokumenty do jeskyně v období, kdy se Celofánovi ztratil z jeho života. Nicméně podrobnosti identifikace ještě neskončily. Následně jsem oznámil Celofánovi detaily o žáku 8. třídy a povolení k provozu radiostanice. 3. července Celofán obratem napsal:

„To je teda maso - myslím s tím Kulhánkem. Jak se ty dokundamenty do té jeskyně dostaly, to by mě moc zajímalo. A obzvláště ta povolenka na provozování radiostanice pro žáka 8. třídy a taky nějaké schéma elektronické, jak píšeš. Já bych se totiž nedivil, kdyby se to povolení týkalo provozu vysílacího zařízení určeného primárně pro bezdrátový přenos signálu z gramofonu do radia po ploše bytu. Detaily: nosná frekvence 13,560 MHz, tolerance plus minus 0.05 %, max. výkon 0.1 W, amplitudová modulace. Povolení vystavil Inspektorát radiokomunikací Brno, Beethovenova ulice 4 (?), podepsán František Pařil. Já měl takové povolení taky, jenomže jsem je zneužil, koncovému stupni dal příkon 5 W, pořádný modulátor a vysílači venkovní jednodrátovou L anténu. Postavil jsem několik takových vysílačů a používal je ke komunikaci s kamarády - v té době jsme neměli telefon. A kupodivu nám to procházelo. A to schéma by mohlo být obvodovým schématem dvouelektronkového (dvě pentody) vysílače tohoto typu."

Obr. 5: Schéma elektrického obvodu a rýsovací pravítka

František Pařil potvrzení opravdu vystavil a Celofán pomohl k stoprocentní identifikaci. Tímto mu velmi děkuji a jsem velmi rád, že se věc povedla. Je to pro mne nové a další ujištění, že zajímavá historie a historiografie Moravského krasu se nachází v paměti mnohých, jež potkávám. A je nutné se „zavčas" ptát a hledat. Bohužel se mi i přes velké úsilí nepovedlo pana Tomáše Kulhánka nalézt. Včera jsem též procházel Mášovu ulici, ale marně. Internet selhal. Celý případ nabral až detektivní nádech. Kolbi našel u dokladů kosti. Ale naštěstí se ukázalo, že jsou zvířecí. Jak ale souvisí nález dokumentů s potvrzením z ambulance Traumatologického ústavu v Brně na Ponávce? To velmi jitří naši fantazii. Nezbývá, než požádat čtenáře o pomoc v hledání.

Obr. 6: Razítka Traumatologického ústavu v Brně na Ponávce - ambulance. Nejmladší datum z března roku 1961.

Bylo by pěkné se pana T. Kulhánka zeptat: „Co Vás vedlo k uložení těch dokumentů a průkazek v jeskyni před Býčí Skálou?". A „jak jste té jeskyni říkali?".  "Čí byla výherní vkladní knížka, kterou jste nemohl vlastnit?". A průkazku Červeného kříže vlastnili dárci krve, což žák 8. třídy ještě nemohl. Více otázek, než odpovědí.

Tomáš Kolbi Kolbábek malou jeskyňku na louce s dovolením spontánně pojmenoval po Vás - Jeskyně mrtvého pionýra (JMP).

Obr. 7: Modrý svrchní plastový obal dokumentů s odznáčky a kovová tabatěrka

Obr. 8: Text trampské písně. Lze ji objevit v trampských zpěvnících pod názvem Bílá hacienda (určil Pavel Číča Jelínek), avšak její text se shoduje jen z poloviny a z poloviny se rozchází. V našem případě jde pravděpodobně o nějakou místní modifikaci, kterou pod jiným názvem - Starou cestou k rodným horám - zná V. A. Gregor - Celofán. Tato trampská píseň má více známých modifikací (http://www.velkyzpevnik.cz/zpevnik/osada-hlubokych-stinu/bila-hacienda).

Text písně Bílá hacienda (autor: Rudolf Věchet)

http://132vladimir2.webovastranka.cz/file/3128/6147

C 
Známou stezkou k rodným horám 
                     G7 
mladý kovboj na svém koni jel 
 
zadumán otěžě svíral 
                 C 
na cestu si sobě pěl 
 
           C                        G7 
Tam v dáli na horách haciendu bílou mám 
                                C 
ukrytou v údolí které tak dobře znám 
                                 G7 
v ta místa zalétá moje mysl častokrát 
                                       C 
já vím že se vrátím na svůj ranč a jak rád 
 
Jak tak jede širou plání 
až tam kde se v dáli černá les 
zazněl výstřel z nenadání 
mladý kovboj z koně kles 
 
V dáli z hor se dívka dívá 
mraky jdou a hacienda sní 
její hoch se nenavrátí 
tichá píseň nezazní 
 
Tam v dáli na horách...... 

Jakoby text písně zapadal do příběhu nalezených dokladů Tomíše Kulhánka. Mladý cowboy se již více nevrátil do tmavého údolí...

V Tišnově dne 4. července 2013 Martin Golec

биглион москва групон акции