Ve vídeňských Divadelních novinách z roku 1835 se díky tiskové chybě objevily v opravě k článku zajímavé podrobnosti o Býčí skále již z roku 1801, o nichž jsme doposud nevěděli. Jde dokonce o nejstarší písemný doklad o názvu Býčí skály. H. F. Salm a K. Ch. André překonávali Šenkův sifon na plavidle a autor popisuje možnost průstupu za sifon při nízkém stavu vody.

Císařská návštěva jeskyně není událost, kterou se může pochlubit každá lokalita. Na Býčí skále se to 7. září 1804 událo.Upomíná na ni krásný, původně pozlacený, latinský nápis u Býčího jezera. Mezi mnohými významnými návštěvami císařský pár představuje návštěvu opravdu nejvýznamnější. Vše by mohlo zůstat jen zajímavou historickou událostí, kdyby si císařský pár nenechal přinést do jeskyně postel a přenocovat zde! V jeskyni? Zvláštní! Ale svoji logiku tento čin má. Pokusme se nad událostmi znovu zamyslet.

Výzkum podpisů návštěvníků ve Staré Býčí skále vytváří obraz dosud pozapomenutých dějů. Studium životopisů podepsaných nám dovoluje nahlédnout do souvislostí, jež nám návštěvníkům z 21. století, již zavál čas sedimenty staletí. Zajímavá postava z oblasti Býčího jezera (Šenkova sifonu) patří lesnímu inženýrovi, architektovi, mineralogovi, sběrateli umění a speleologovi, řediteli knížecích lichtensteinských hamrů (železáren) na jejich pozořickém panství v Adamově a v Josefově, vedoucímu prvního vědeckého sestupu do Macochy - Karlu Janu Rudzinskemu.

Před týdnem v pátek a sobotu dne 14. a 15. září jsem v Předsíni zastihl štáb České televize, který natáčel další díl oblíbeného dětského pořadu Záhady Toma Wizarda. Několik fotek pořídil L. Šebeček a protože se aranžmá Wanklova halštatské pohřbu velmože moc povedlo, představuji několik žánrovek z natáčení.

Další identifikovaný podpis ve staré Býčí skále náleží, jak poznamenávají dějiny, největšímu německy píšícímu Moravanovi 19. století, vlastivědci a národopisci Karlu Josefu Jurendemu. Jeho podpis psaný tužkou, doprovázený dalšími šesti společníky, jsem nalezl mezi Böhlerovou chodbou a Dračími Hřbety již před několika lety, ale až dnes mohu představit tyto zajímavé souvislosti.

Článek pojednává o nálezu podpisu nejvyššího velitele rakouských vojsk u Pohanských kamenů na Býčí skále. Držitel nejvyšší vojenské hodnosti všech dob - generalissimus, lidový hrdina a muž s neobvyklým rodokmenem náležel ve své době nesporně k nejobávanějším vojevůdcům Evropy. V Býčí skále jeho nově nalezený podpis patří ke skvostům, srovnatelným s podpisy Aloise Josefa Lichtensteina, jehož zastiňoval svými skutky a císaře Františka II., který ve srovnání s nesmírně populárním Laudonem, trpěl naopak velkou neoblibou.

Článek pojednává o podpisu JOS. HARDTMUTHa u Pohanských kamenů v Býčí skále. Rozkrývá historické souvislosti o tomto dvorním architektovi Aloise Josefa Lichtensteina, které vyúsťují v hypotézou, že se jedná mj. o autora umělého vchodu do Býčí skály z roku 1796 a vyhlídky nad jeskyní.

Milan Skoupý (Hadař) mi poskytnul kopii článku Prof. Antonína Sobola z novin "SLOVO NÁRODA" z roku 1947.
Článek popisuje objev jeskyně BAROVÁ. Tato jeskyně tvoří vývěrovou část Jedovnického potoka a objev byl proto velice významný.

Summary

Petr Kos

Translated from Czech and edited by Vojtěch A. Gregor

Co má společného Býčí skála s Thonetovým dvorem v Brně? V únoru 2010 jsem uveřejnil překlady dvou  článků z Tagesbote o objevu Nové Býčí skály. Třetí článek jsem si nechal na vhodnější příležitost a ta právě nastala. V roce 1922 členové skupiny pro jeskynní bádání Spolku německých turistů umístili ve výloze obchodního domu Thonet na Běhounské ulici (Rennergasse) mapu nových objevů v Býčí skále a fotografie z průběhu objevných prací.