Počátkem 20. století v jeskyni Býčí skále (Stierfelshöhle) pracovali členové Jeskynní sekce klubu brněnských německých turistů v Brně (Gruppe für Höhlenforschung des Vereines deutschen Touristen Brünn). Těmto se v listopadu roku 1920 podařilo vyčerpáním Šenkova sifonu objevit další volné pokračování, částečně protékané aktivním tokem Jedovnického potoka. Tyto nové objevy dostaly název Nová Býčí skála (dále jen Nová BS).

Součástí Nové BS u odtokového sifonu v Kaňonech se nachází výrazná tektonická porucha ve směru jihozápad - severovýchod. Na této poruše se vytvořily volné prostory, nazývané Hlinité síně.

Již naši předchůdci se zaměřili na prolongaci této velice výrazné poruchy. V jejím severovýchodním směru pracovali již členové Speleologického kroužku při závodním klubu ROH Adast Adamov. Na jejich počest se tato část Hlinitých síní nazývá Chodba adamovských jeskyňářů (dále CHAJ). I v pozdějších letech tady probíhaly sporadické pokusy o nalezení volného pokračování. Tyto bohužel ale nevedly k žádnému výraznějšímu úspěchu, a proto bylo pracoviště na dlouho opuštěno.

Obr.1-3: Objevitelé Fialové chodby Jiří Kukla - Kuklič a Milan Skoupý - Hadař, únor-březen 2013 (foto: M. Golec).

V březnu roku 2013 jsme se do těchto míst vrátili, vyzbrojeni novými poznatky i modernější technologií. Zaměřili jsme se na pokračování pukliny směrem vzhůru. Ve výšce 32 metrů nad aktivním tokem Jedovnického potoka tato korozní puklina zásadně změnila svůj charakter. Přechází v krátkou horizontální chodbičku. (obr. 1). Těsně před touto se v levé stěně pukliny nachází korozní vertikální kanál, kterým při zvýšeném skapu v jeskyni, protékala výrazná vodoteč skapových vod o vydatnosti až jednotek l/s. 

Obr. 4: Předseda pod CHAJem zkoumá sedimenty, březen 2013 (foto: M. Golec).

Obr. 5: Hadař a Kuklič pracují v přístupové chodbě do CHAJe, březen 2013 (foto: M. Golec). 

Zaměřili jsme se na prolongaci spodní, horizontální chodbičky. Za kombinace hydrotěžby i klasického kopání se nám již po několika akcích na jaře roku 2013 podařilo objevit volné pokračovaní. Objevená chodba dosahuje délky 30 metrů, největší šířka má 6 metrů a výška 4 metry. Je vytvořená na vrstevných plochách korozním působením atmosférických vod. Místy se v ní nachází sice drobná, ale v Býčí skále dosti atypická sekundární sintrová výplň. Stropy jsou pokryty vrstvičkou jílu, který má výrazný fialový nádech. Z tohoto důvodu nově objevené prostory dostaly název Fialová chodba. Na severovýchodním konci je chodba zakončena zahliněným sifonkem, ze kterého vytéká vodoteč skapových vod. Jihozápadní konec přechází ve studnu, o rozměrech 2 x 2 metry a hloubce 4 metry. Z této pokračuje horizontální korozní kanálek o šířce 15 -20 cm, který ústí do Vertikálního kanálu v CHAJi.

Objevná cesta však vedla mohutným závalem, proto jsme jej z bezpečnostních důvodů strhli. Zaměřili jsme se na nový vstup, započali jsme rozšiřovat kanálek z CHAJe do odtokové studny ve Fialové chodbě. Bohužel jsme byli svedeni na špatnou cestu, kde nás zmátl volný komínek, který se v této cestě nachází. Až ke konci roku jsme se proto vrátili ke spodní, objevné cestě. Zával se v průběhu uplynulých několika měsíců podařilo stabilizovat a 2. ledna 2014 jsme opět do Fialové chodby pronikli a trvale ji zpřístupnili. V současné době probíhá dokumentace těchto nových prostor. Po důkladném zaměření jsme zahájili opětovné práce na zpřístupnění Fialové chodby i horní cestou, cestou korozního kanálku. Fotodokumentaci provedl V. Káňa za pomoci M. Skoupého - Hadaře, Jiřího Kukly - Kukliče a M. Golce (obr. 6-9). 

Speleologické perspektivy těchto míst jsou veliké. Předpokládáme napojení do horních částí nedávno objevených partií Hlavy mrtvého šneka (HMŠ), od kterých se ve Fialové chodbě nacházíme cca 25 metrů. Předpokládáme i další volné pokračování severovýchodním směrem do bílých míst na mapě.

Obr. 6-9: Fialová chodba, foto: Vlastislav Káňa, spolupráce: Milan Skoupý - Hadař, Jiří Kukla - Kuklič, Martin Golec.

"Poděkování patří všem, kdož pomohli".