Úhel pohledu

Spravedlivě říkám, že kdo chce celou akci hodnotit a pochopit, měl být přímo tady místě, ponořit se do hloubky kongresového mumraje. Měl jsem tu možnost. S kongresem jsem přišel docela hodně do styku, pomáhal jsem s přípravou a organizací kolem jedné z kongresových sekcí (archeologie a paleontologie), včetně přípravy sborníku. Prováděl jsem před kongresem exkurzanty jeskyní, specializované fotografy jsem vedl do krásných podzemních prostor a vědce různých oborů pak do krasových míst, které hledali. Na kongrese jsem se „motal", poslouchal přednášky, hovořil s účastníky a hlavně také pomáhal s přípravou býčiskalského stánku, pokud vyzbyl čas, tak jsem se o něj i staral. Sháněl jsem kontakty, sbíral materiál na články a galerie, fotografoval a oplácel úsměvy ostatním.

Očekávaný průšvih

"Ten kongres nedopadne dobře." Znělo docela svorně z úst mnohých před kongresem v krasu. Jak se blížil kongres, tyto hlasy sílily. Nutno říci, že kongresem před kongresem nešlo „žít". Nikde se o něm téměř nedalo dozvědět, chyběly informace a dokonce i „krasoví informátoři" nic nevěděli. A tak se na základě tohoto stavu věcí mluvilo o jisté blamáži. K tomu všemu šly hovory o nízkém počtu účastníků, vysokých cenách a také kemp v Jedovnicích nepraskal ve švech.

První dotek s kongresem

První styk s kongresem jsem zažil při předkongresových exkurzích. Z jedovnického kempu začali proudit první exkurzanti. Až potud mi chyběly téměř informace, ale tady nastala změna k lepšímu. Telefony s kempem opravdu fungovaly a věci kolem exkurzí nebylo problémem v běhu doladit. Provedli jsme všechny exkurzanty nejlépe, jak to šlo a dostali jsme dokonce pochvalu z Jedovnic (P. Polák a R. Nejezchleb).

Bod zlomu

Nastala dlouho očekávaná neděle 21. července a z Býčí skály jsme se vydali houfně na kongres. Sebrali jsme naše rekvizity a velikou LCD televizi a vyjeli jsme. První styk s výstavištěm byl dost rozpačitý. Velké prostory skrývaly dosud prázdné stánky, které velký prostor vmačkával do země. Pohled na naše prezentační místo nás šokoval. Nicméně jsme instalaci provedli a pomalu si na prostor přivykli. Řekli jsme si, že ostatní to mají stejné. Postupně se hala zaplňovala jak lidmi, tak materiálem a stávala se méně a méně opuštěná. Tady někde se nenápadně ale jistě situace obracela. Běžný účastník kongresu mohl poprvé nasát atmosféru. Za nedlouho vypukla zahajovací ceremonie s úvodním programem. Pochopitelně největšímu sžití s nově narozeným kongresem pomohla úvodní párty. Tisíc lidí bylo tady a začalo se překotně komunikovat.

Přednášky

Přednáškový rozvrh hodin byl daný a všichni jej znali, protože každý dostal perfektní sborník s programem. Bohužel počet přednášek byl tak obrovský, že musely být vedeny ve čtyřech halách současně. A tak nebylo možné ochutnat ode všeho. Škoda. A bylo toho hodně k vidění a slyšení. Zahajovací přednášky v rotundě A byly opravdu impozantní. Bylo to snad jedno z nejkrásnějších míst, které jsem pro tuto funkci kdy v životě viděl. Komu šlo o tuto nejpodstatnější část speleologie, nasát informace poznání, mohl si toho opravdu dobře užít. Zde není co vytknout.

Jídlo a pití aneb venkovní pártystan

Pokud se povedlo něco úplně na jedničku tak to byla organizace jídla a pití venku. Veliké dva stany s náladou bavorského Oktoberfestu byly oblíbené. Ceny přijatelné. Obsluha jenom kmitala, pivo bylo dobré, vychlazené a nestála se na něj fronta. Vždy se dalo něco dobrého k snědku najít. Ve dnech kongresu panovalo obrovské horko a tak stín pod stanem a pitný režim pomocí pivečka přispíval k dobré náladě a pohodě. Zde se dalo velmi dobře a hlavně neformálně hovořit nad kongresovými tématy.

Informace

Asi bylo všem jasné, že informace se během kongresu šířily z jednoho malého zdroje, všichni tak oblehli ty v modrém - organizátory. Tito makali na 101 procent. Komunikovali a popravdě byli vidět. Jestli uspokojili všechny se svými odpověďmi nevím. Jako domácí jsem jejich služby nepotřeboval. Pokud jsem nějakou informaci potřeboval, byla mi dána. Situaci kolem informací jsem si nenápadně monitoroval a jednotliví nositelé modrých triček přiznávali, že by to mohlo být i lepší, ale že stížností bylo minimálně. Přiznal to i s kapkou uspokojení Zdeněk Motyčka. Během kongresu začal konečně fungovat i kongresový Facobook a vycházely dokonce i kongresové noviny. Jednotliví účastníci se dostali, kam potřebovali a třeba kongresové výlety probíhaly bez problémů. Absence informací hlavně před samotným kongresem byla ale viditelná a tady si organizátoři bod dolů zaslouží.

Nefungující jednodenní vstupenky

Do cenové politiky kongresu nevidím. Mohu celou situaci vidět jen svým úhlem pohledu. Lístek na kongres je opravdu drahá věc. I spoluorganizátor jako třeba já, si to musel z půlky zaplatit. Pro mnohé to byl problém. Zdali se s tím dalo něco dělat, nebudu hodnotit. Hlasy zahraničních hostů byly různé. Kupříkladu, že jsme drazí jako Francie. Nicméně jedna věc se zde nepovedla z hlediska financování velmi zřetelně. Jednodenní lístky. Proč? Využívali by je hlavně jen domácí jeskyňáři, speleologové a milovníci podzemí. Na kongres by se dostalo i hodně studentů, důchodců a „běžných jeskyňářů" z pořadatelské země. Tento sponzoring rozvoje vlastního domácího jeskyňaření a členů ČSS neproběhl. Znám jich hodně. A to je veliká škoda. Všichni tihle nepřítomní by na jídle a pití nechali navíc ve stanu nemalou částku. Mnozí domácí byli hledáni, ale nebyli zahraničními nalezeni. Zbytečně tak navíc vznikla domácí opozice proti celé akci. Zde kongres pozbyl další bod.

Pocit z kongresu

Měl jsem tu možnost mluvit s lidmi z pěti kontinentů a už nevím z kolika zemí. Shodně se mluvilo o pohodové, uvolněné a velmi příjemné atmosféře. Přispělo k ní asi více faktů. Šťastný byl výběr místa konání - budova A nebyla nakonec nijak veliká, jak se zdálo na začátku kongresu, po zabydlení byla akorát a letní počasí a slunce v ní čarovalo příjemnou atmosféru. Propojeno s dobře zásobeným programem v kongresovém přednáškovém centru, perfektním pivním stanem, letním počasím a opravdu přítomnými organizátory se to na výstavišti dobře valilo kupředu. To co se nedá naplánovat, ani kopit, tj. nálada - byla perfektní.

Výlety do jeskyní

Nemohu sloužit, jak tomu bylo různě v cizině nebo v dírách na severu Moravského krasu. Co jsem viděl, byli ale šťastné tváře na Býčí skále. Zájem nás překvapil a potěšil. Dokonce se k nám i někteří vraceli opakovaně a propagovali nás dále. Mnohokráte jsem slyšel, že o nás někde slyšeli a tak je mi celá situace důkazem, že se to dařilo. Pilné ruce na Býčí skále byly na místě a někdy vyráželi i tři průvodci paralelně v jeden čas. Právě tato část kongresu nás bavila a umožnila některým kolegům se akce částečně zůčastnit. Šťastné, špinavé a vděčné tváře kongresmenů nám byly příjemné. Ovlažovaly jsme je naší angličtinou, ukazovali naši stařičkou chatu a reprezentovali „typického jeskyňáře" Moravského krasu. Protože jsme byli připraveni s naším paleontologickým pracovištěm v Barové jeskyni, byli někteří vedeni tam, jiní k Srbskému sifonu a jiní do Kaňonů, Buzgaňku a Májových jeskyní.

Česká domácí a zahraniční jeskyňářství a speleologie

Na kongresu se dalo dost dobře oddělit co je jeskyňaření (caving) a co speleologie (speleology). Od obojího se dalo najít mnohé. Můj úhel pohledu se bude asi shodovat s dalšími „pohledy z děr" českého jeskyňářství. Pokud je jako hlavní organizátorská organizace domácí ČSS a její členové představující převážně právě domácí jeskyňářství, byli zastoupeni jen poskrovnu. Tento potenciál zde opravdu využit nebyl. Dílem to bylo cenou za prezentační místo, dílem cenou za vstup a dílem jejich osobní neochotou zde být, třeba kvůli neznalosti angličtiny. Tato situace se věděla dopředu, ale nepovedlo se situaci zvrátit a domácí prezentace posílit. A tak se prezentovaly výsledky hlavně zahraničního českého jeskyňářství a celkový dojem aktivit členů ČSS nebyl vyvážen. Tento fakt je opravdu viditelný a může mnohým vadit. Zde vidím jeden z klíčových důvodů, proč se mnozí s kongresem nesžili. Proto i zde vidím bod dolů.

Bilancování

16th ICS Brno 2013 dopad velmi dobře a povedl se. Na mezinárodním fóru si organizátoři ani Česká republika netrhli ostudu, ba naopak naprostá většina účastníků odjela velmi nadšených a spokojených. Celková nálada, úroveň všeho co lze zvážit a změřit byla vysoká. Našlo se opravdu mnoho těch, kteří byli ochotni spontánně říci "povedlo se". Organizátoři opravdu dokázali po ztuhlém rozjezdu kongres rozpumpovat na červencovém slunci do běla a ač lze ledacos vytknout, což i oni přiznávali, celkový dojem byl ohromný a velmi příjemný. Patří jim díky, Česká republika byla teprve druhou zemí na světě, kde byl kongres pořádaný po druhé. Velmi nápadně se pocity mnohých podobají. Kongres patřil k těm dobře zorganizovaným. Občas něco zaskřípalo, jako vlajka UIS, když stoupala nahoru, ale to pramálo vadí. Máme vzpomínky, fotky, kontakty a informace. Za čtyři roky se do Austrálie podívají již jen ti, kdož se už dnes řadí k českému zahraničnímu jeskyňaření. Protože na to budou prostě mít a ostatní ne. Nůžky se tak ještě více rozevřou, ale to už je ostatně problém naší společnosti obecně.

Hodnocení

Velmi solidně zorganizovaný kongres měl slabiny po stránce informační - zejména v době předkongresové, vstupenek - zejména pak neexistence levnějších jednodenních vstupenek pro domácí jeskyňáře a pak v nevyváženém prezentaci českého domácího a českého zahraničního jeskyňářství. Na desetibodové škále bych mu udělil sedm bodů. Což považuji za vynikající výsledek. Gratuluji a za sebe, obyčejného jeskyňáře z krasu, děkuji.

P.S. Za výsledek jsem velmi rád, protože jsem jej nepředpokládal a to jsem pozitivista.

V Tišnově dne 30. července 2013 Martin Golec