Mé tajné přání bylo nalézt cokoliv více po tomto jeskyňářském sdružení, které díky nedostatku informací stále dlí někde k mlze nepoznání. V roce  2007 se díky aktivitě V. Šebečka (Zpráva o činnosti VDT z roku 1912; O činnosti VDT z roku 1912) na naše stránky dostaly fotografie těchto našich německy mluvících předchůdců a ve stejné době se objevila i podrobná výroční zpráva z roku 1912, která obsahově znamenala přelom pro naše základní poznání o nich. K překonání Šenkova sifonu také v roce 2010 (Objev nové Býčí skály aneb...).

Krok po kroku se nám daří sbírat střípky poznání, a tak loňského roku opět V. Šebeček, znalec dobových tiskopisů, znovunašel překvapivě česky psaného průvodce GfH SdVDT (nedatováno). Poslední, dosud asi nepublikovaný fakt byl odhalen Š. Mátlem. Ten na základě studia historických souvislostí k loni představované tématice při DOD, došel k závěru, že předválečný pokus o překonání Šenkova sifonu G. Nouackhem ve skafandru neproběhl v roce 1912 (ústní informace). Tady naše poznání našlo své hranice. Prozkoumání policejního archivu sice nepřineslo zásadní data k poznání činnosti, a to hlavně vědecké, ale je malinkým průlomem hlavně ve směru k poznání jednotlivých osob a rámcovému vymezení období činnosti skupiny. Bohužel nezvěstné výroční zrávy se nepodařilo nalézt.

Ze studia archivu jasně vyplynulo, že šlo o policejní monitorování spolkového dění ve státě. Jednotlivé spolky jednou ročně ohlašovaly svoji strukturu, personální obsazení vedení skupiny včetně adres. V některých letech byly odeslány kompletní seznamy členů. Policie archivovala stanovy skupiny. Z vnitřní policejní korespondence vyplývá, že jí šlo především o politické aspekty činnosti, nikoliv pochopitelně vědecké. Rozdíl mezi povahou spisů rakousko-uherských a československých neshledávám. Jen u těch druhých je jasně zřetelný zájem o loajálnosti německy mluvicích občanů ke státu. Několikrát je přiložen zápis policejního agenta, který zjišťoval nějaké osobní údaje o členech vedení skupiny.

V podstatě jediným pikantnějším momentem se stal rok 1924, kdy byla zřizována Státní dozorčí komise pro Moravský kras. Zde se pražské ministerstvo dotazovalo brněnské policie na personální složení, vědeckou a politickou činnost a na znak GfH SdVDT. Ta si vyžádala názor „známé autority" (cit. policejní spis) K. Absolona.

Z policejního spisu ze dne 11. 6. 1924: „jest to několik mladých nadšenců, kteří z nezištného zájmu o přírodní krásy a obětavým zápalem věnují všechen svůj volný čas a též nepostradatelné prostředky ku pohodlnějšímu zpřístupnění jižní, méně vděčné části Moravského krasu, který byl z větší části v majetku knížete Lichtensteina. Výsledky jejich neučenických - více sportovních - prací jsou jak nám k dotazu potvrdila známá autorita v oboru bádání jeskynního Dr. Absolon pozoruhodné byť jen rázu více laického a vytknouti lze hlavně to, že přičiněním spolku zpřístupněna byla v Mor. krasu Býčí skála, velká Ochozká jeskyně a učinění schůdnějším Křtinské údolí, zejména tím, že tam byly rozježděny (chápejme vyježděny pozn. autora) cesty. Vylíčení a dodatky o tom jsou v 10 přílohách připojeny....spolek používá černo-červeno-žlutý znak."

Kéž by bylo podobných zpráv více, ale nebylo. Ještě větší škodu spatřuji v absenci příloh. Doslova bylo uvedeno, že byly připojeny pro posouzení vědecké stránky činnosti skupiny výroční zprávy z roku 1912, 1913, 1919, 1920, 1922 a 1923. Jelikož známe podrobný a informačně cenný obsah zprávy z roku 1912, můžeme opravdu této ztráty dvakrát litovat.

Zajímavé informace se dovídáme rocích činnosti spolku. První odevzdaná zpráva je z roku 1912. Její předchůdkyně asi neexistovala, byla by asi součástí řízení z roku 1924. To, že ale tito němečtí jeskyňáři bádali již roky před tím, je ale jasné. Oficiální počátek bude ale někde v tomto období, z policejního záznamu z roku 1924 zjišťujeme, že skupina v Moravském krase bádá 12 roků. Dostáváme se někam k roku 1910. Malinko se nám také pootevřela válečná historie spolku, ač nebyl aktivní v jeskyních, formálně nepřerušil své fungování. G. Nouackh předložil na policii v letech 1914 (24 lidí), 1915 (25 lidí) a 1917 (32 lidí) počty členů slupiny, z něhož vyplývá, že docházelo k stálé proměně členské základny. Jako jedinou cennější část předválečné složky považuji pak stanovy skupiny a adresy z roků 1914 a 1920.

Vedení GfH SdVDT 29. května 1914:

Obmann (předseda): can. ing. Nouackh Günther, Falkensteinergasse 13

Obmannstellvertreter (místopředseda): Zlamal Alfons, Bilowitz

Zahlmeister (pokladník): Kubasek Viktor, Bankoffizial, Dr. Karl Reissiggasse 4

1. Schriftführer (1. jednatel): Bulla Klemens, Privatbeamter, Weinberggasse 34

2. Schriftführer (2. jednatel): cand. math. Leihanec Franz, Augustinergasse 31

Sachwart (správce hmotného majetku): cand. ing. Matzialek Karl, Beischlägergasse 16

Po 1. světové válce je předsedou stále can. ing Günther Nouackh a společně se zapisovatelem Clemensem Bullou jsou podepsáni pod policejními listinami ze dne 24. května 1920 (G. Nouackh naposledy podepsán jako kandidát inženýrství), dne 5. února 1921 podepsal G. Nouackh (již jako inženýr, nikoliv jako kandidát inženýrství) oznámení o výroční schůzi za rok 1920. V dopise ze dne 11. února 1921 obeznamují nově zvolený předseda ing. Karl Matzialek a Celemens Bulla policejní úřady o novém vedení skupiny. Günther Nouackh z neznámých důvodů odstoupil. Domnívám se, že se po ukončení studia rozhodl pro práci ve Vídni. V listopadu roku 1920 došlo k naplnění jeho životního snu, jenž živil již deset let - jím vedená skupina přešla Býčí jezero (Šenkův sifon) do Nové Býčí skály. To vše v době ukončování studia. Dále mizí rychle ze záznamů. Poslední zmínku o něm zaznamenáváme dne 24. ledna 1923, kde je uvedeno místo bydliště Wien XI. (v jedné ručně psané poznámce je dokonce vepsán jeho vídeňský zaměstnavatel, ale adresa nelze přečíst, pouze počáteční písmena, která znamenají AG - Aktiongeselschaft čili akciová společnost). Každopádně vztah skupiny k němu byl velmi dobrý, byl již veden jako první čestný člen. V seznamu vedení z roku 1921 se objevilo větší množství nových jmen. Potvrzuje to dnes na Býčí skále známý fakt, že po větším objevu dochází z různých důvodů k personální obměně. Na mapě Nové Býčí skály je uveden předseda Matzialek, dále Sitka (není v seznamu skupiny) a Feitl (Šebeček - Objev Nové Býčí skály aneb.., z roku 2010, mapa dole).

Vedení GfH SdVDT dne 15. května 1920:

Obmann (předseda): Günther Nouackh, Brünn, Holweg 84 (přestěhován, pozn. autora)

Obmannstellvertreter (místopředseda): Rudolf Czižek, Brünn, Gerichtsgasse 3

Kassier (pokladník): Wenzel Jedliczka, Brünn, Presburgerstrasse 43

Schriftwart (jednatel): Clemens Bulla, Brünn, Masarykstrasse 22

Sachwart (správce hmotného majetku): Josef Schindler, Brünn, Neustiftgasse 85

Matzialkovým zástupcem se stal Rudolf Czižek. U této osoby je nutné se několika slovy pozastavit. Rudolf Czižek se svým bratrem Wilhelmem opakovaně prováděli archeologické výzkumy v Severní a Jižní odbočce Býčí skály mezi roky 1914 a 1924. Rudolf Czižek byl také autorem fotografií z Býčí skály, jednu z nich jsme před časem uveřejnili na našich stránkách, a to v roce 2010 (Předsíň Býčí skály před válečnými úpravami, první foto od shora), zatím ale nebyla Czižkovi přisouzena, to vyplynulo z Absolonovy práce z roku 1944-5 (Absolon 1944-45, 10-11).

Každopádně i přes např. Czižkovo vědecké působení ve skupině K. Absolon ostře intervenoval proti vědeckému amaterismu GfH SdVDT, jak vyplývá z policejného záznamu. Nicméně z policejního spisu z roku 1924 se nakonec "překvapivě" dovídáme, že skupina není protirepublikově zaměřena. Ministerstvo školství a národní osvěty rozhodlo, že se doporučuje jeden zástupce ve Státní dozorčí komisi pro Moravský kras z řad GfH SdVDT, kým se stal jejich soudobý předseda, správce bílovické pily ing. Alfons Zlamal. Svoji nemalou roli v tomto sehrálo i zapůjčené dynamo (ještě stále zapůjčené v roce 1924 za mírný poplatek) z brněnské městské elektrárny, jejímž ředitelem byl národností Čech (méno neuvedeno). „Ředitel městské elektrárny, jenž dynamo spolku za mírný poplatek zapůjčil, tvrdí, že spolek nesleduje nějakou politickou, snad státu nějakou nepřátelskou tendenci, nýbrž spočívá čistě na odborově výzkumných resp. vědeckých základech" (v Brně dne 7. června 1924, Vykoukal, policejní agent).

Vedení GfH SdVDT (2. února 1921):

Obmann (předseda): ing. Karl Matzialek, Brünn, Beischlägergasse 17

Obmannstellvertreter (místopředseda): Alfons Zlamal, Bilowitz a/ Zwittawa, (Mýtní 7 - dopsáno policejně)

1. Schriftführer. (1. jednatel): Klemens Bulla, Brünn, Masarykstrasse 22

2. Schriftführer. (2. jednatel): Julius Zawodnik, Brünn, Backergasse 3

Sackelwart (pokladník): Wenzel Jedliczka, Brünn, Ratwitgasse 10

Sachwart (správce hmotného majetku): Josef Schindler, Brünn, Neustiftgasse 16

1. Rechnungsprüfer (1. revizor): Albin Stepan, Brünn, Engelmanngasse 3

2. Rechnungsprüfer (2. revizor): Heinrich Schöber, Brünn, Radlas 18

Vedení GfH SdVDT (16. února 1922)

Obmann (předseda): Ing. Alfons Zlamal

Obmannstellvertreter (místopředseda): Heinrich Schöber

Sackelwart (pokladník): Engelbert Reingruber

Schriftführer (jednatel): Josef Winkler

Kassaprüfer: (revizor) Albin Stepan, Klemens Bulla

Zatímco pohyb ve vedení skupiny byl poměrně veliký a hlavně příchodem Alfonse Zlamala došlo k velké obměně, body projednávané na výročních schůzích byly vždy stejné. Bylo jich pět: 1. Jahresbericht (výroční zpráva); 2. Kassabericht und Bericht der Kassaprüfer (zpráva pokladníka); 3. Neuwahlen (volba předsednictva); 4. Mitgliederbewegung (pohyb členů); 5. Freie Antrage (volná rozprava). Najdeme nějaké změny na dnešních schůzích? Nicméně pod Zlámalovým vedením se změny konaly dále. Evidentně se zúžilo vedení, většina starších členů se z předsednictva stáhla. Kromě předsedy a zapisovatele Winklera se objevili ve vedení noví dva studenti, spolužáci Schöber a Reingruber. V této době měla skupina 16 činných a několik nečinných členů (ústní sdělení Reingrubera). Z tohoto období pochází také cenný úplný seznam činných, nečinných, přispívajících a zakládajících členů. Najdeme v něm i první ženu Dr. Gertrudu Jedliczka-Pullitzer. Pravděpodobně první oficiálně evidovaná žena jeskyňářska v Býčí skále, jedna prvních v Moravském krasu! (je to neuvěřitelné, ale fotograf ji možná zachytil přímo v Prstu u Šenkova sifonu - O činnosti VDT z roku 1912, V. Šebeček 2007, foto 14/36).

V následujících letech se ve vedení skupiny budou často střídat další a další osoby, naopak po celou dobu až do 25. září 1945 bude ve vedení skupiny Alfons Zlámal. Ten Zlámal, kterého tolik nenáviděl za druhé světové války K. Absolon, kdy mu bylo zamezeno vstupu do jeskyní, přístup do Moravského zemského muzea a bádaní nejen v knihovně jím založené, ale i ve svých rukopisech. To ale předbíhám konec druhého dílu povídání o německých jeskyňářích. Kritické zhodnocení působení této osoby bude nutné. Zatím jej známe jen z té nejhorší stránky, díky válečným událostem.

Vedení GfH SdVDT (29. ledna 1923 a 11. února 1924):

Obmann (předseda): Ing. Alfons Zlamal, Bilowitz a/d Zwittawa

Obmannstellvertreter (místopředseda): Heinrich Schöber, Brünn, Radlas 18

1. Schriftführer: (1. jednatel): Bertl Reingruber, Brünn, Radlas, 18

2. Schriftführer: (2. jednatel): Josef Winkler, Berggasse 19

Ve Staré Býčí skále. Zleva - (3) Günther Nouackh, (6) Julius Simon. Ostatní osoby zatím nedokážeme identifikovat.

Celá členská základna GfH SdVDT ze dne 24. ledna 1923:

A. Ordentliche Mitglieder (činní členové - přeloženo dle policejního popisu)

Zlamal Alfons, Bilowitz a/d Zwittawa, Mühle und Säge

Schöber Heinrich, Brünn, Radlas 18

Reingruber Engelbert, Brünn, Radlas 18

Winkler Josef, Brünn, Berggasse 19

Schindler Josef, Brünn, Neustiftgasse 16

Kasperkowitz Eduard, Brünn, Wranauergasse 8

Feitl Karl, Brünn, Tischnowitzergasse 21

Czischek Rudolf, Brünn, Gerichtsgasse 3 (jeho fotografii uveřejnil K. Absolon 1944-45)

Stepan Albin, Brünn, Engelmanngasse (opraveno na U Sýpky) 3

Racek Alfred, Brünn, Biem weisen Lamm 4

Julinek Hans, Brünn, Jesuitengasse 21

B. Auszerordentliche Mitglieder (nečinní členové - přeloženo dle policejního popisu)

Bulla Klemens, Brünn, Masarykstrasse 22

Czech Wilhelm, Brünn, Kröna 67

Lejhanetz Franz, Brünn, Augustinergasse 31

Winterherbst Ferdinand, Brünn, Müglitz

Simon Julius, Brünn, Eichhorngasse 51

Rausch Franz, Brünn, Augustinergasse 12

Bullanda Leo, Brünn, Französischerstrasse 42

Schön Fritz, Bánská Bystrica (dopsáno ručně)

Seehoff Fritz, Pressburg

Lefenda Hanz

Schöber Karl, Klosterneuburg, Lothringerstrasse 10

Nouackh Günther, Wien XI.

C. Beitragende Mitglieder (přispívající členové - 50 Kč)

Streit Robert, Brünn, Rennergasse 8

Czep Franz, Brünn, Lehmstatte 42

D. Gründende Mitglieder (zakládající členové)

Jedliczka-Pullitzer Gertrude, Brünn, Ratwitgasse 10 (první jeskyňářka na Býčí skále)

Jedliczka Wenzel, Brünn, Ratwitgasse 10

Schöber Karl

Zlamal Alfons

Matzialek Karl, Pressburg

Schindler Josef

Wagner Moritz, Brünn, Adlergasse 5

Bourbot Sigmund, Polnisch-Teschen

Paar Rudolf

Horny Rudolf, Brünn, Kröna 6

Zauner Matthias, Brünn, Haberlergasse 43

Burkhardt

Konec povídání o německých jeskyňářích na základě policejního archivu zakončíme v červnu roku 1926, kdy došlo formálně k ukončení činnosti GfH SdVDT se sídlem na Adlergasse 5 (ul. Orlí) a byl založen nový subjekt Verein für Hühlenforschung (Spolek pro výzkum jeskyní), který mělo sídlo v hostinci U lípy v Dominikánské ulici č. 1. Nové členstvo a předsednictvo se volilo 27. ledna roku 1927. Z policejního záznamu jasně vyplynulo, že šlo jen o formální záležitost a skupina (GfH) se z nějakých, mne neznámých důvodů, transformovala mimo hlavní spolek VDT. K oficiálnímu ukončení činnosti GfH SdVDT došlo 5. ledna 1927. Nové stanovy spolku VfH byly téměř identické se starými z GfH.

Z policejního archivu se toho nedalo vyčíst mnoho, nicméně malý krok kupředu se podařilo učinit. Známe jména a adresy a snad budeme mít štěstí a najdeme nějakého příbuzného, ale u německých Brňanů bych moc velkým optimistou nebyl.

Před pár roky jsme na Býčí skále hostili nález nadmíru vzácný. Halštatský náramek, který byl nalezen blízko brněnského Cejlu těsně po odsunu německého obyvatelstva v Brně v roce 1945, jeho dlouholetý český držitel jej předal do MZM, odkud jsme jej pro DOD zapůjčili. Jeho předválečný osud neznáme. Jak se tam dostal? Byl to snad některý z německých jeskyňářů, kdo jej uchovával? Henrich Schöber nebo Bertl Reingruber, kteří bydleli na Radlasu 18. To už se nikdy nedovíme. Osobně se domnívám, že náramek náležel Rudolfu Czižkovi, který prováděl se svým bratrem Wilhelmem deset roků archeologické výkopy v Býčí skále a bydlel na ul. Soudní (Gerichtsgasse 3), tedy bezprostředně u Cejlu. Tady na dvoře nejakého domu ve vyházených věcech po rabování ležel v krásné krabičce s úhledně vepsaným německým popiskem uvnitř.

Zakončení povídání o německých jeskyňářích, našich předchůdcích na Býčí skále, nás zavede do hospody. Jak jinak, jeskyňáři a hospoda, to patří k sobě. Dnešním reprezentantem takové krasové jeskyňářské základny je hospoda u Němců v Ostrově u Macochy. Jak příznačné pro naše dnešní povídání. Naši brněnští Němci se scházeli v Domě Zur Linde neboli U lípy na Dolinikánské ulici č. 1, tam měli také od roku 1927 své oficiální sídlo, jak půvabné. A protože to měli kromě A. Zlámala (byl z Bílovic nad Svitavou) všichni blízko do lípy, byli tam určitě dost často. Tady osnovali plány na překonání Šenkova sifonu, „přežili válku" a tady se konaly všechny výroční schůze, policejně všechny řádně písemně nahlášené. A pak že je dnes byrokracie. Jinak jen tak naokraj, to se ještě chodívalo z Býčiny pěšky, o půlnoci se po nedělní šichtě vyšlo a o půl paté byli kluci v Brně a šup do fachy!

Dům "Zur Linde" neboli "U lípy", Dominikánská ulice č. 1, zde se setkávali členové GfH SdVDT neformálně i na výročních schůzích konaných zpravidla v lednu či únoru a od roku 1927 zde měla oficiální adresu jejich nástupnická organizace VfH (úzký dům s vystouplým balkónem uprostřed fotografie).

Tento článek věnuji všem německým kolegům předchůdcům, kteří se zasloužili o výzkum Moravského krasu a speciálně Býčí skály.

Glück auf!

Literatura:

Absolon, K. 1944-45: Praehistorický výzkum jeskyně Býčí skály na Moravě na srovnávacím základě, Brno.

Golec, M. 2010: Předsíň Býčí skály před válečnými úpravami, www.byciskala.cz, články 18. 1. 2010.

Mátl, Š. 2012: Nový překlad výroční zprávy za rok 1912, www.byciskala.cz, články 29. 2. 2012.

Šebeček, V. 2007: Zpráva o činnosti VDT z roku 1912. www.byciskala.cz, články 20. 4. 2007.

Šebeček, V. 2007: O činnosti VDT z roku 1912. www.byciskala.cz, galerie 20. 4. 2007.

Šebeček, V. 2010: Objev Nové Býčí skály aneb.. www.byciskala.cz, články 23. 2. 2010.

V Tišnově dne 4. března 2013 Martin Golec