pokračování části I:

Lebka číslo V

[Inventární číslo: 2349]

Patřila ke kostře, u níž byly nalezeny některé přesleny, jantarové perly a zlatý náramek. Nepravidelná postranní poloha, zaklíněnost kostí mezi kamennými balvany poukazují na to, že byla náhodná. Lebka je na levé straně kosti čelní [os frontale] silně poškozená, což mohlo vzniknout kamenem, který na ní ležel, na žezlovitém výběžku ³⁰) a kolem sluchového otvoru [meatus acusticus] ¹⁴) je zespodu zeleně zbarvena kysličníkem měďnatým. Její povrch je tu a tam porušen, žlutavě hnědý se skrovnými tu a tam rozptýlenými dendrity. Švy jsou otevřeny, jemně zoubkované, s malou vmezeřenou kostí [os intercalare] na pravé straně lambdového švu [sutura lambdoides]. Patřila rovněž mladistvé ženě, u niž ještě zub moudrosti nevrostl do zubních lůžek. Zuby jsou s výjimkou jedné málo vykažené stoličky nápadně silně ožvýkány, V horní čelisti 14, v dolní čelisti 16. Pro ženský charakter mluví malá forma vystupování čela, které se potom náhle ohýbá k temeni a jeho jemná stavba. Lebka se do té míry  liší od té dříve zmíněné, poněvadž je dolichokefální ⁴¹), přesto ale v celku se jim podobá svým poměrně kulatějším tvarem. Za svůj dlouholebý tvar vděčí neobvykle silně vystupující kosti týlní. Její délko-šířkový index je 70,9.

Pohled ze strany temenní ukazuje protáhlý, rovnoměrný, dozadu špičatě vybíhající, vpředu mírně ploše klenutý ovál, který je uprostřed, kde leží největší šířka, jenom trošku vyhlouben. Temenní strany jsou sotva postřehnutelné, týl silně vyčnívá a vytváří poněkud zahrocený zadní závěr.

Pohled ze strany [norma lateralis]  udává krátký, vzadu zahrocený vpředu silně odstupňovaný ovál a profil mající blíže k ortognacii ⁴²) s vertikálně vystupujícím čelem, které stoupá asi 45 mm vzhůru, aby se potom náhle zakřivilo velmi plochým obloukem dozadu. Na jeho výši je  téměř horizontální kontura, která od střední třetiny kosti temenní [os occipitale] a rovněž plochým obloukem náhle klesá ke kosti týlní, která poněkud vyčnívaje skloněna do oblouku k horizontále, se dostává ke kosti týlní.  Největší výška lebky spadá přibližně několik milimetrů před okraj švu šípového a je zapříčiněna strmým, poněkud vystupujícím čelem. Čelní hrboly mizivé [tubera frontalia],  kosti nosní [ossa nasalia] značně dlouhé, avšak nevystupující, vytvářející velmi tupý úhel s glabellou ³⁶). Linea hemi..... ²⁸⁺³⁵)  méně výrazná. Sluchový otvor malý zaoblený, šupina kosti spánkové [squama temporalis] 40 mm vysoká, plochá. Pohled zepředu ukazuje úzký [xxx] [xxxx] obličej s krásně klenutou horní konturou, velkými zaoblenými očnicemi, malým podlouhlým nosním otvorem, nevystupujícími lícními kostmi [ossa zygomatica]  a plochým jařmovým obloukem [arcus zygomaticus], včetně značně plochých spánkových jam.  Dolní čelist je silná, brada poněkud vystupující. Pohled zezadu [norma occipitalis] ukazuje širokou poněkud pětiúhelníkovou konturu, jejíž největší šířka spadá do krajiny stran temenních a jejíž šípová část se značně zvedá, dolní část kontury je po straně silněji než obvykle klenutá. Spina occipitalis ²⁷) téměř chybějící, arcus semilunares ²⁸⁺³⁵) sotva naznačeny.

Base tvoří velmi dlouhou, vzadu špičatě vybíhající úzkou elipsu, tvářové výběžky [processus zygomatici] velice malé, processus styloides ¹⁸) dlouhý, velký týlní otvor [foramen occipitale] protažený do délky, patrový oblouk široký a krátký. Choany ³¹) neveliké, dolní čelist středně vysoká, processus coronoideus ¹⁹) je malý, nedosahuje výšky kondylu ⁴⁰), zářez [= incisura mandibulae] velice plochý.

Kost čelní [os frontale] se podílí 33,9 %, kost temenní [os parietale] 33,7 % a týl 32,3 % na oblouku lebečním. Ačkoliv se tato lebka svou vyslovenou dolichokefálií ⁴¹) odlišuje od těch předcházejících, tak přece jen v celkové charakteristice souhlasí s nimi zejména svou poměrně malou výškou, takže přes své malé odchylky může být přičítána k těm ostatním.

Katalogizační poznámka J. Szombathyho k lebce v knize Přehled akvizicí v Přírodovědeckém museu ve Vídni:

Lebka, ♀, dospělá, levý bradavčitý výběžek zelen

lebka V. čelní pohled

lebka V. levý boční pohled

lebka V. pravý boční pohled

V. zadní pohled

V. horní pohled

V. spodní pohled

Lebka číslo VI

[Inventární číslo: 2350]

která byla nalezena o něco dále od žároviště s hojným množstvím kostí kostry, které vypovídá o tom, že tělo leželo na břiše, s krátkým železným mečem a s bérci [crura] na spodním konci zuhelnatělými, patřila podle své velikosti a vysokého klenutí nějakému muži mladšímu 30 let. Je to čtvrtá největší lebka s nijak zvlášť silně výraznými svalovými lištami, na týlu trošku poškozená, barva načervenalá, bělavě žlutá, bez dendritů, povrch je kompaktní, hladký. Zuby jsou zdravé, silně ožvýkané. V dolní čelisti 14, v horní čelisti 15 zubů, šestnáctý pravý se právě prořezával. Je to vysloveně orto (meso) kefální ⁴)  lebka, jejíž největší šířka tak spadá dozadu do zadní třetiny, je vzadu široká a kulatá, aniž by však byla vpředu úzká, vysoko klenutá, aniž by charakter utrpěl újmu kvůli své poměrně malé výšce.

Katalogizační poznámka J. Szombathyho k lebce v knize Přehled akvizicí v Přírodovědeckém museu ve Vídni:

Lebka, ♂, dospělá, krajina oční zničená.

lebka VI. čelní pohled

lebka VI. levý pohled

lebka VI. pravý pohled

lebka VI. zadní pohled

lebka VI. horní pohled

lebka VI. spodní pohled

Poznámky a vysvětlivky

k Wanklově rukopisu

†  Vratislav G R O L I C H [zemřel 14. listopadu 2007] - Jiří URBAN - Martin GOLEC

Rukopis Jindřicha Wankla Lebky z jeskyně Býčí skála, sign. VMB 112/72 z fondu B 646 Musea Blansko, byl získán od jeho pravnučky paní Věry Lesné z Blanska, Brněnská 917/14, kam přesídlila krátce před rokem 1972 z dosavadního brněnského bydliště. Rukopis jsem od ní převzal pro tehdejší Okresní vlastivědné muzeum. Deponovaný soubor 14 listů není datován, nepochybně není zcela dokončen, protože je popsáno pouze 6 ze 40 Wanklem držených lebek a navíc chybí v textu zmiňovaná tabulka III.

Písemný soubor se sestává ze 14 samostatných papírových listů o rozměru 210 x 275 mm, tj. blízkému dnešnímu formátu A4, které jsou popsány po jedné straně. Sám popis zmíněných 6 býčiskalských lebek je pořízen v německém jazyce velmi obtížně čitelným kurentním písmem, na němž je patrný zřejmý spěch, to dokládají i četné škrty a přepisy znění. Neustále byla škrtána slova a části vět a přidávány doplňky, což transkripci občas velice ztěžovalo. Cca 70 mm volný okraj listu byl používán pisatelem pro doplňky a explicita.

Za pomoci Karla MAISE a Wilhelma JONASE z Přírodovědného Muzea ve Vídni byl rukopis až na některé slovní jednotlivosti dešifrován a transkribován do čitelnější podoby v latince, za což jim patří srdečný dík. Poděkování patří dále ředitelce antropologického oddělení, paní Maria TESCHLER-NICOLA, která umožnila pořízení fotografické dokumentace a zapůjčila ke studiu inventární knihu: Übersicht der Acquisitionen der Anthropologischen Sammlung, Menschliche Reste aus der Wankel´schen Sammlung (Geschenk des Herrn Felix von Zwicklitz durch Vermittlung der Anthropologischen Gesellschaft) kde na straně 122 byly podle Wanklova číslování (lebka číslo I - VI) vyhledány v depozitáři příslušné lebky dle inventárních čísel (lebka číslo 2345 - 2350) přidělených jim ve Vídni.

Wankel se o  úmyslu sepsat práci o býčiskalských lebkách zmiňuje ve své práci: „Eine Opferstätte bei Raigern in Mähren" [„Obětiště u Rajhradu na Moravě"], které vyšlo již v květnu 1873, půl roku po výzkumu halštatského nálezu v Předsíni (WANKEL 1873, 81), v poznámce pod čarou, která zní: „Budu se snažit tento svůj názor odůvodnit při popisu lebek následovně objevených v jeskyni Býčí skála, které jsem připisoval Keltům nebo Bójům". Rukopis by měl být datován od roku 1873.

Určení spodní hranice datování rukopisu nelze úplně a spolehlivě stanovit, ale jako indicie by mohla sloužit Wanklova zmínka v rukopise o nálezu v Předsíni, kde jej nazývá obětištěm. Od něj později ustoupil a přiklonil se k interpretaci pohřbu náčelníka, jež je rozvedena v Obrazech, sepsaných v roce 1881, vydaných v roce 1882, hovoří již o antropologických parametrech lebek či skeletů a také věku jediců. Tato pozměněná koncepce a určení jedinců byla předneseno 21. - 22. 9. 1875 (WANKEL 1875a; 1875b; 1987, 71; 1990, 71), později též (WANKEL 1879; 1976-1977, 63). Mohli bychom se tak domnívat, že rukopis mohl být sepsán asi v letech 1873-1875.

Text rukopisu je uveden souběžně v němčině a v češtině. Německý text zachovává plně autenticitu rukopisu, ale v hranatých závorkách jsou přidána některá písmena, tak, aby text odpovídal dnešnímu způsobu psaní, případně je uvedeno plné znění autorem zkrácených slov. V Přírodovědeckém Museu ve Vídni v přehledu Übersicht der Acquisitionen der Anthropologischen Sammlung je u každé lebky krátká poznámka, kterou tam zapsal tehdejší kustos sbírek Josef SZOMBATHY. Tato poznámka byla do našeho textu připsána za příslušnou lebku odlišným typem písma. Inventární číslo, pod kterým je lebka uložena v Přírodovědeckém museu ve Vídni, je uvedeno v hranatých závorkách pod Wanklovým číslem v názvu. Závazná latinská anatomická nomenklatura byla přijata na IX. anatomickém kongresu v Basileji dne 19. dubna 1895, až do té doby používali lékaři libovolných pojmenování anatomických pojmů. Všechna Wanklem použitá latinská anatomická pojmenování byla kriticky přezkoušena a uvedena v soulad s dnes používanou nomenklaturou. Tam, kde Wankel nepoužil latinské anatomické nomenklatury, byla latinská anatomická pojmenování přidána do hranatých  závorek. Níže uvedené číslované poznámky slouží jako explicita k objasnění jednotlivých pojmů a jsou presentovány v trojjazyčném (německy, česky a latinsky) znění.

Erklärungen der im Text benützten anatomischen Begriffe

Vysvětlení v textu použitých anatomických pojmů.

Explanatio nominum anatomicorum in texto applicatum

Jiří  U R B A N

Schädel Nummer I - Lebka číslo I  -  Cranion numerus I

¹)    lineae ramiculares = baumastige Linien = větévkové čáry

Heute unbekannter anatomischer Begriff. Dnes neznámý anatomický pojem. Nomen anatomicum hodie non intellegibile. Höchstwahrscheinlich meint man: Pravděpodobně se myslí:  Hoc nomen significare videtur : → lineae temporales = Schläfenlinien = čáry spánkové; am Scheitel-, Schläfen- und Stirnbein; na kosti temenní, spánkové a čelní; ossis parietalis, temporalis et frontalis.  Linea temporalis, linea temporalis fascialis.

²)  Siontypus  =  sionský typ  =  genus hominis Sion

Heute unbekannter menschlicher Typus. Dnes neznámý lidský typ. Genus hominis hodie ignotum.

Wir wissen nicht, was Wankel darunter meinte. Nevíme, co pod tím Wankel myslel.  Nescimus quod ad genus hoc nomen pertineat.

³)  subdolichocephaler Schädel  =  subdolichokefální lebka

Dolichocephaler Schädel = ein auffällig verlängerter Schädel; danach subdolichocephaler Schädel = ein mäßig verlängerter Schädel. Dolichokefální lebka = nápadně prodloužená lebka; podle toho subdolichokefální lebka = mírně prodloužená lebka. Cranion dolichocephale = cranion notabile prolongatum, secundum hoc cranion subdolichocephale = cranion modeste prolongatum

Vox ex duabus radicibus Graecis composita:  δολιχός + κεφαλή

⁴)  orthocephaler Schädel = ein Schädel normaler Größe  ortokefální lebka = lebka normální velikosti  cranion orthocephale = cranion magnitudinis normalis

Vox ex duabus radicibus Graecis composita:  ορθός + κεφαλή

⁵) Welkus, Welkus´ Einteilung  =  Welkus, Welkusovo rozdělení

Unbekannter Name, unbekannte Einteilung  neznámé jméno, neznámé rozdělení  nomen ignotum, divisio ignota.

Vielleicht sollte sein:  Snad by mohlo být:  Fieri potest ut:  Retzius,  Retzius´ Einteilung;

Retzius, Retziusovo rozdělení; Retzius, divisio secundum Retzius

⁶)  prognather Schädel  =  prognátní lebka

Ein Schädel mit übermäßig hinausgeschobenem Oberkiefer = lebka s nadměrně vysunutou horní čelistí = cranion cum maxilla inusitate promota

Vox ex duabus radicibus Graecis composita:  πρό +  γνάθος

⁷)  maxilla inferior

Unbekannter Begriff,  neznámý pojem, species ignota

Höchstwahrscheinlich meint man: Pravděpodobně se myslí:  Hoc nomen significare videtur: →   unterer Teil des Oberkiefers; spodní část horní čelisti, pars inferior maxillae

⁸)  fissura sagittalis = Pfeilspalte =  štěrbina šípová

Heute unbekannter anatomischer Begriff. Dnes neznámý anatomický pojem Nomen anatomicum hodie non intellegibile. Höchstwahrscheinlich meint man: Pravděpodobně se myslí:  Hoc nomen significare videtur: →  sutura sagittalis = Pfeilnath = šev šípový

⁹)  lamina frontalis

Heute unbekannter anatomischer Begriff. Dnes neznámý anatomický pojem Nomen anatomicum hodie non intellegibile. Höchstwahrscheinlich meint man: Pravděpodobně se myslí:  Hoc nomen significare videtur: → squama frontalis = die Stirnbeinschuppe = šupina kosti čelní

¹⁰)  norma occipitalis  = die Ansicht von hinten  =  pohled zezadu

¹¹)  Tangentfläche des Stirnbeines  =  tangentní plocha kosti čelní  =  planum tangentiale ossis frontalis [?] Höchstwahrscheinlich meint man: Pravděpodobně se myslí: Hoc nomen significare videtur: → Squama frontalis = die Stirnbeinschuppe = šupina kosti čelní

Siehe: viz : vide :  Anmerkung 9,  poznámku 9,  notam 9.

¹²)  sagittal und/a/et   coronal

Am Schädel sagittal = von vorne nach hinten; coronal = von der rechten Seite zur linken

Na lebce sagitální = předozadní ; koronální = pravolevý

In cranio sagittalis = a fronte retrorsum;  coronalis =  a dextra parte sinistrorsum

¹³)  protuberantia occipitalis externa = Hinterhaupthöcker = zevní hrbol týlní

¹⁴)  meatus acusticus externus = äußerer Gehörgang = zevní zvukovod

Vergleiche Anmerkung 32; srovnej poznámku 32; confer notam 32

¹⁵)  clivus Blumenbachi = Blumenbach´s abschüssige Fläche im Schädel = Blumenbachův lebeční svah.  Der Boden des Hinterhauptbeines und der angrenzende Stück des Keilbeines gerichtet in die Schädelhöhle.  Spodina kosti týlní a přilehlé části kosti klínové, obrácená do lebeční dutiny. Basis ossis occipitalis et partes adjacentes ossis sphenoidis introvertae  in cavum cranii.

¹⁶)  foramen magnum

Richtig - správně - recte:  foramen occipitale magnum - Hinterhauptsloch - velký otvor týlní

¹⁷)  processus mastoideus = der Warzenfortsatz des Schläfenbeines = výběžek bradavčitý kosti spánkové

Vergleiche Anmerkung 30; srovnej poznámku 30; confer notam 30.

¹⁸)  processus styloideus =  der Griffelfortsatz des Schläfenbeines  =  výběžek bodcovitý kosti spánkové

¹⁹)  processus coronoideus = der Kranzfortsatz des Unterkieferastes = výběžek věnčitý větve dolní čelisti

Achtung: Pozor: Attentio:  nach der Ienaer Nomenklatur - podle jenské nomenklatury - secundum nomina anatomica ienaiensia: → processus muscularis = Muskelfortsatz = výběžek svalový

Auf  ihn setzt sich der Muskel musculus temporalis an. Upíná se na něj sval musculus temporalis. In eo musculus temporalis insertus est.

²⁰)  Menschentypus Hauznit  =  lidský typ Hauznit   =  genus hominis Hauznit

Heute unbekannter menschlicher Typus. Dnes neznámý lidský typ. Genus hominis hodie ignotum.

Wir wissen nicht, was Wankel darunter meinte. Nevíme, co pod tím Wankel myslel.  Nescimus quod ad genus hoc nomen pertineat.

²¹)  thorax =  der Brustkorb  =  hrudník, hrudní koš

²²)  platycnemisch =  säbelartig [griechisch]  breites Schienbein = šavlovitý  [řecky] široká holeň ; = ensiformis [graece]  tibia lata

Vox ex duabus radicibus Graecis composita:  πλατυς + κνήμη

²³)  Tafel III. nicht gefunden - fehlt.  Tabule III. nenalezena - chybí.  Tabula III. non inventa - deest.

Schädel Nummer II - Lebka číslo II  -  Cranion numerus II

²⁴)  brachycephalie = kurzer Kopf = krátká hlava, krátkolebost  =  cranion breve

Vox ex duabus radicibus Graecis composita:  βραχυς + κεφαλή

²⁵)  lineae reticulares = Netzlinien = čáry síťovité

Heute unbekannter anatomischer Begriff. Dnes neznámý anatomický pojem Nomen anatomicum hodie non intellegibile. Höchstwahrscheinlich meint man: Pravděpodobně se myslí: Hoc nomen significare videtur: → lineae temporales = Schläfenlinien = čáry spánkové;

am Scheitel-, Schläfen- und Stirnbein; na kosti temenní, spánkové a čelní; ossis parietalis, temporalis et frontalis.  Linea temporalis, linea temporalis fascialis.

Vergleiche Anmerkung 1; srovnej poznámku 1; confer notam 1.

²⁶) occiput = das Hinterhaupt = týl

²⁷)  spina occipitalis =  der Hinterhauptkamm = hřeben týlní

Heute unbekannter anatomischer Begriff. Dnes neznámý anatomický pojem Nomen anatomicum hodie non intellegibile. Höchstwahrscheinlich meint man : Pravděpodobně se myslí: Hoc nomen significare videtur: → protuberantia occipitalis externa = der Hinterhaupthöcker = hrbol týlní

²⁸)  spina hemilunaris [semilunaris] = halbmondförmiger Kamm = poloměsíčitý hřeben

Heute unbekannter anatomischer Begriff. Dnes neznámý anatomický pojem Nomen anatomicum hodie non intellegibile. Höchstwahrscheinlich meint man: Pravděpodobně se myslí:  Hoc nomen significare videtur: → lineae nuchales = Nackenlinien = čáry šíjové

Linea nuchalis terminalis, linea nuchalis supraterminalis

²⁹)  planum temporale = die Schläfenbeinfläche = plocha spánková

Sie wird gebildet vom: Tvoří ji: Constat ex: os parientale, squama temporalis, facies temporalis ossis frontalis, ala magna ossis sphenoidis.

³⁰)  der Zepterteil des Schlafenbeines = žezlovitá část kosti spánkové

Heute unbekannter anatomischer Begriff. Dnes neznámý anatomický pojem Nomen anatomicum hodie non intellegibile. Nach der Szombathy´s Anmerkung meint man : Podle Szombathyho poznámky se myslí: Secundum Szombathy notam hoc nomen significare videtur: → processus mastoideus =  der Warzenfortsatz des Schläfenbeines = výběžek bradavčitý kosti spánkové

Vergleiche Anmerkung 17; srovnej poznámku 17; confer notam 17.

³¹)  Choana = eine Öffnung durch welche die Nasenhöhle in den Nasenrachen übergeht = otvor, jímž přechází dutina nosní v nosohltan = apertura per quam cavum nasi in nasopharynx transit.

³²)  foramen meatus acustici =  die Gehörgangöffnung = otvor zvukovodu

Vergleiche Anmerkung 14; srovnej poznámku 14; confer notam 14

³³)  processus ovoideus. = eiförmiger Fortsatz = vejčitý výběžek

Heute unbekannter anatomischer Begriff. Dnes neznámý anatomický pojem Nomen anatomicum hodie non intellegibile. Höchstwahrscheinlich meint man: Pravděpodobně se myslí: Hoc nomen significare videtur: → processus condyloideus mandibulae = der Gelenkfortsatz des Unterkiefers = kloubní výběžek dolní čelisti

Achtung: Pozor: Attentio:  nach der Ienaer Nomenklatur - podle jenské nomenklatury - secundum nomina anatomica ienaiensia: →  processus articularis mandibulae

³⁴)  tuberositas masseterica =  die Rauhigkeit der Außenfläche des Unterkieferastes = drsnatina zevní plochy větve dolní čelisti

Ort für den Muskelansatz des Kaumuskels musculus masseter; místo pro úpon žvýkacího svalu musculus masseter; locus insertionis musculi masseteris

Schädel Nummer III - Lebka číslo III  -  Cranion numerus III

³⁵)  lineae semicirculares =  halbkreisförmige Linien  =  čáry polokruhové

Heute unbekannter anatomischer Begriff. Dnes neznámý anatomický pojem Nomen anatomicum hodie non intellegibile. Höchstwahrscheinlich meint man: Pravděpodobně se myslí:  Hoc nomen significare videtur: → lineae nuchales = Nackenlinien = čáry šíjové

Linea nuchalis terminalis, linea nuchalis supraterminalis oder nebo vel → lineae temporales =  Schläfenlinien = čáry spánkové; am Scheitel-, Schläfen- und Stirnbein ; na kosti temenní, spánkové a čelní; ossis parietalis, temporalis et frontalis.  Linea temporalis, linea temporalis fascialis.

Vergleiche Anmerkung 1 + 25; srovnej poznámku 1 + 25; confer notam 1 + 25.

Schädel Nummer IV - Lebka číslo IV  -  Cranion numerus IV

³⁶)  glabella =  die Stirnglatze  =  žlabinka čelní

³⁷)  processus occipitalis [ossis frontalis]  =  Hinterhauptsfortsatz  =  výběžek týlní

Heute unbekannter anatomischer Begriff. Dnes neznámý anatomický pojem Nomen anatomicum hodie non intellegibile. Höchstwahrscheinlich meint man : Pravděpodobně se myslí:  Hoc nomen significare videtur: →  processus zygomaticus = der Jochfortsatz = výběžek jařmový. Das Stirnbein und das Hinterhauptbein sind keine Nachbarn, am Stirnbein gibt es kein  Hinterhauptsfortsatz.  Kost čelní a týlní spolu nesousedí, na kosti čelní není žádný týlní výběžek.  Os frontale et occipitale non sunt vicina, in osse frontali nullus processus occipitalis invenitur.

³⁸)  planum sphenoideum = ebenes Feld des Keilbeines  =  rovina kosti klínové

³⁹)  tuber frontale =  der Stirnhöcker  =  hrbol čelní

⁴⁰)  condylus =  der Gelenkfortsatz  =  hrbol kloubní

Vergleiche Anmerkung 33; srovnej poznámku 33; confer notam 33

Schädel Nummer V - Lebka číslo V  -  Cranion numerus V

⁴¹) dolichocephaler Schädel = ein auffällig verlängerter Schädel; dolichokefální lebka = nápadně prodloužená lebka;   =  cranion notabile prolongatum

Vox ex duabus radicibus Graecis composita:  δολιχός + κεφαλή

Siehe: viz: vide: Anmerkung 3,  poznámku 3, notam 3

⁴²)   orthognathie =  direkte, normale Stellung der Kiefer  =  přímé, normální postavení čelistí

collocatio directa, normalis, maxillae et mandibulae

Vox ex duabus radicibus Graecis composita:  ορθός +  γνάθος

Význam rukopisu pro studium halštatského nálezu v Předsíni Býčí skály.

Martin   G O L E C

Rukopis Jindřicha Wankla Lebky z Býčí skály je pro odbornou veřejnost velikým překvapením. Je téměř neuvěřitelné, že k jeho vydání dochází až po 136 letech od světově známého objevu v Předsíni Býčí skály na podzim roku 1872. Náš údiv je opravdu veliký, zvláště uvědomíme-li si, jakou soustavnou pozornost poutala lokalita u několika generací badatelů. Unikátní, leč bohužel nedokončený rukopis přináší dosud neznámé informace o nálezových okolnostech lidských skeletů, jednak o jejich prostorovém rozmístění a dále zejména o polohách šesti ze čtyřiceti Wanklem nalezených mrtvých lidí na nalezišti.

Právě nedostatek Wanklem zanechaných informací o nalezených kostrách budil celou řadu dohadů a spekulací v minulosti. Přitom zprávy o „useknutých rukou a rozpolcené lebce na oltáři", „číši z lidské lebky naplněné spáleným prosem" anebo „lebce v bronzovém kotlíku" se staly notoricky známými parametry býčískalského souboru. Kritický pohled na Wanklem popsanou nálezovou situaci v Předsíni z úhlů pohledu Wanklových následovníků dospěl postupně do stádia, kdy převládl značně kritický pohled na „romanticky laděné Wanklovy informace".

Jedna z důležitých otázek v nedávné minulosti podrobně diskutovaná, byla míra autentičnosti Wanklových informací o nálezu v Předsíni, popsaných v klíčovém zdroji Obrazech z Moravského Švýcarska a jeho minulosti, vydaných ve Vídni v roce 1882. Neuniklo pozornosti, že právě tento pramen vyšel až deset let po objevu a byl psán v měsících před vydáním.

Byly diskutovány otázky, zda měl Jindřich Wankel nějaké písemné podklady z výzkumu v roce 1872, z nichž vycházel pro tvorbu textu v Obrazech, nebo zdali nálezovou okolnost popisoval jen zpaměti. Studium publikovaných informací od Jindřicha Wankla z období 1873-1882 nepřinesly (WANKEL  1875a; WANKEL 1875b;  1987;  1990),  i přes uvedení některých detailů překračujících sdělení v Obrazech, doklad existence Wanklových autentických poznámek.

A tak se pohledy na dochované prameny rozdělily na dva tábory - odpůrců a zastánců Wanklových informací. Není jistě nutné uvádět, že tento zdroj je jediným pramenem pro studium závažného objevu z doby halštatské. Míra snahy zjistit co nejvíce o Jindřichu Wanklovi, jeho životě, práci a době ve které žil, je v přímé úměře s vědeckou nutností nález z Předsíně studovat a interpretovat. Podrobný pohled na předkládaný rukopis vstupuje do diskuse a rozhodujícím způsobem k ní promlouvá.

Informace z něj můžeme shrnout do několika bodů:

1. naznačuje, že Jindřich Wankel měl autentické poznámky o nálezu z roku 1872 a ty použil v hodnoceném rukopise. Uvedl je vždy na počátku textu o příslušné lebce a následoval antropologický popis lebky;

2. Jindřich Wankel minimálně u některých jedinců pracoval při určování věku a pohlaví nejen s lebkami, ale i s postkraniálními skelety, a to pravděpodobně mimo Předsíň a nebo v prostoru před ní;

3. Jindřich Wankel dochoval zprávy o prostorovém uložení jednotlivých skeletů v Předsíni, dále též o poloze artefaktů s nimi souvisejících;

4. rukopis je podle některých indicií datován do období krátce po výzkumu a v porovnání s Obrazy z roku 1882 jde celkově o mnohem autentičtější zprávy;

5.  velice podrobný popis lebek pomohl vytvořit náhled na profesní schopnost Jindřicha Wankla posoudit věk a pohlaví nalezených jedinců. Posoudit vznik nápadných shod ale i značných rozdílů s moderními antropologickými posudky (viz níže).

Býčiskalské lebky ve Vídni

Komentář antropologa

Zdeněk T V R D Ý

Wanklův nález  z doby halštatské v Předsíni jeskyně Býčí skála je natolik unikátní nejen v rámci moravské archeologie, že je třeba věnovat pozornost každému textu Jindřicha Wankla o tomto nálezu. Objev rukopisu „Die Schädel aus der Býčí skála Höhle" je vzácnou příležitostí pochopit Wankla jako badatele. Při čtení Wanklova popisu šesti lebek z Býčí skály si musíme uvědomit, že Jindřich Wankel nebyl antropolog, ale lékař a archeologie byla jeho koníčkem. Když při svém výzkumu v Býčí skále odkryl halštatskou situaci, snažil se o komplexní zpracování celého nálezu. V jeskyni byly objeveny kosterní pozůstatky čtyřiceti lidí a Wankel je podrobil antropologickému zkoumání. Jako lékař sice znal dobře lidské tělo, ale s kostmi se do styku moc nedostával. Navíc byla v té době antropologie ještě v plenkách, neexistovala sjednocená nomenklatura a metody určování pohlaví a věku byly teprve v počátcích, takže se nemohl opřít o obsáhlou odbornou literaturu.

Nevíme do jaké míry se Wankel při antropologickém rozboru věnoval postkraniálnímu skeletu. U první lebky je odstavec, který se postkraniálním skeletem zabývá. Ale do své sbírky zařadil, zřejmě z prostorových důvodů, pouze lebky a pár vybraných kostí postkraniálního skeletu.

V té době to ostatně byla běžná antropologická praxe. Otázkou tedy zůstává, jak naložil se zbylými kostmi. Jestli používal k antropologickému určení celý skelet, pak si pravděpodobně nechal veškerý kosterní materiál převézt domů, nepravděpodobná se zdá být možnost, že kostry zkoumal přímo u jeskyně. Kosti postkraniálního skeletu pak zřejmě nechal někde zakopat.

Wankel u lebek určuje pohlaví podle velikosti, gracility, svalových úponů, zploštění klenby lebeční a dalších popisných znaků. My se dnes můžeme opřít o mnohonásobně bohatší metodiku při aspektivním a hlavně metrickém hodnocení. Wankel neustále srovnává lebky mezi sebou, existuje možnost, že při určování pohlaví se soustředil na velikost lebek, velké prohlásil za mužské a malé za ženské a u středně velkých se při určování přiklonil k ženskému pohlaví, což více odpovídalo jeho představám o tom, k čemu došlo v Předsíni jeskyně Býčí skála. To je zřejmě také hlavním důvodem zásadního rozporu mezi Wanklovým tvrzením, že ze čtyřiceti koster bylo pouze pět mužských a antropologickým rozborem, který provedl Milan Stloukal v roce 1979, při kterém určil, že se soubor skládá ze 17 lebek mužských, 11 ženských, 2 neurčitelných dospělých a 10 lebek nedospělých osob a dětí (Stloukal 1980, 6). Přitom u šesti lebek, kterými se Wankel podrobně zabýval a které popisuje v rukopise, se jeho určení pohlaví shoduje s naším v pěti případech. Znamená to snad, že se dalšími lebkami nezabýval dopodrobna a jen podle velikosti označil většinu lebek za ženské? Určování pohlaví u lebek uložených ve vídeňském přírodovědeckém muzeu bylo prováděno podle aspektivního hodnocení (Acsádi - Nemeskéri 1970, 87-91) a podle metrického hodnocení (Giles - Elliot 1963, Henke 1971 cit. v Stloukal et al. 1999).

Věk určuje Wankel hlavně podle stupně vývoje chrupu, za bernou minci považuje hlavně prořezání třetích stoliček ve věku kolem 24 let. Tento znak je přitom velmi variabilní a jeho používání je asi hlavní příčinou rozdílů mezi naším a Wanklovým učením věku. Lebeční švy byly u všech lebek ještě otevřeny, věk jsme odhadovali hlavně podle obrusu zubů (dle Lovejoy 1985 cit. v Stloukal et al. 1999). Odhad věku podle zubní abraze je u lebek č. II, IV a VI ztížen tím, že byly k sobě napevno přilepeny horní a dolní čelist. K tomuto nepochopitelnému zásahu muselo dojít až někdy v nedávné době, protože podle ústního sdělení M. Stloukala nebyly v době jeho výzkumu v roce 1979 čelisti takto slepeny.

Wankel popisuje lebky velmi podrobně a pečlivě. Zmiňuje se o nálezových okolnostech jednotlivých koster, popisuje stav zachování lebky, zbarvení, celkový vzhled. Poté popisuje lebky z jednotlivých úhlů pohledu (norem), všímá si robusticity, sklonů kostí apod. Při popisu používá tehdejší nomenklaturu, vyskytují se i některé výrazy, které dnes neznáme (např. lebka č. I je typu Sion, podobná typu Hauznit, více viz poznámky J. Urbana).

Zbývá otázka, zda námi zkoumané lebky odpovídají lebkám, které popisuje Wankel. V katalogu vídeňského muzea jsou uvedena inventární čísla lebek a u každé je uvedeno i číslo z Wanklovy sbírky. Podle toho byly lebky identifikovány. Podrobné prohlédnutí lebek ukazuje, že by to měly být Wanklem popisované lebky, např. souhlasí zelené zbarvení části lebky č. V, některá poškození nebo vmezeřené kůstky. Jediným, ale dost podstatným rozporem je stav zachování chrupu. Zatímco Wankel ve svém popisu většinou uvádí téměř kompletně zachovalý chrup, u námi zkoumaných lebek mnoho zubů chybí. Tato absence některých zubů by se dala vysvětlit pouze postmortální ztrátou zubů v době po napsání rukopisu, ať už ve Vídni nebo ještě ve Wanklově blanenské sbírce. K takovéto ztrátě zubů může dojít snadno, zuby jsou v alveolech vsazeny poměrně volně. Podivná je ale naopak přítomnost třetích horních stoliček u lebky č. II, které by tam podle Wankla být neměly. Tuto skutečnost lze vysvětlit pouze dvěma možnostmi, buď se Wankel při popisu zmýlil, nebo se nejedná o stejnou lebku.

	Wankel		Tvrdý
lebka	pohlaví	věk	pohlaví	věk
I	muž	30	muž	30- 40 let
II	žena	přes 24	žena	20 - 30 let
III	žena		spíše muž	30 - 40 let
IV	žena	24-30	spíše žena	30 - 40 let
V	žena	mladistvá	žena	30 - 40 let
VI	muž	mladší 30	muž	30 - 40 let

Lebka č. I (inv. č. 2345), tato lebka podle Wankla patří muži ve věku třiceti let. V určení pohlaví se s Wanklem shodujeme, podle aspektivního i morfometrického určení je to mužská lebka (dle Acsádi a Nemeskéri 1970, Henke 1971). Věk odhadnut podle obrusu zubů na 30-40 let (dle Lovejoy 1985). Wanklův popis odpovídá námi zkoumané lebce, existuje ale několik odchylek. Podle Wankla  je lebka kompletní, dobře zachovalá. Popisuje i mandibulu, která se však ve Vídeňském depozitáři nenachází, stejně jako postkraniální skelet. Wankel uvádí dobře zachovaný chrup, v maxille však chybí tři zuby (pravý první řezák a levý druhý řezák a špičák). Souhlasí uváděný kaz na levé třetí stoličce.

Lebka č. II (inv. č. 2346), Wankel určil, že tato lebka patří ženě ve věku přes 24 let. Tomuto hodnocení odpovídá i naše určení pohlaví, jedná se o ženu (dle Acsádi a Nemeskéri 1970, Giles a Elliot 1963, Henke 1971). Určení věku je ztíženo faktem, že je mandibula napevno přilepena k maxille. Ale podle viditelných částí chrupu (dle Lovejoy 1985) lze odhadnout věk na 20-30 let. Wanklova lebka č. II je snad podle popisu námi zkoumaná lebka, zásadní rozpor je však ve stavu dentice. Zatímco Wankel uvádí kompletní chrup s výjimkou dvou horních zadních stoliček, má lebka 2346 všechny stoličky a naopak chybí v horní čelisti oba levé řezáky a pravý špičák a v mandibule všechny čtyři řezáky a pravý druhý premolár. Další popisné znaky do větší či menší míry souhlasí s Wanklem.

Lebka č. III (inv. č. 2347), podle Wankla patří tato lebka ženě. Jedná se však spíše o muže (dle Acsádi a Nemeskéri 1970, Henke 1971) ve věku 30-40 let (dle Lovejoy 1985).  Ani u této lebky nesouhlasí počet zachovaných zubů. Wankel uvádí v horní čelisti kompletní chrup a v dolní čtrnáct zubů. U zkoumané lebky chybí v maxille oba levé řezáky, levý špičák a obě třetí stoličky, v mandibule chybí oba pravé a první levý řezák, oba špičáky; obě třetí stoličky nejsou prořezány, to snad odpovídá Wanklovu údaji o 14 zubech. Popis lebky jinak souhlasí, shoduje se i údaj o vmezeřených kůstkách ve švu lambdovém.

Lebka č. IV (inv. č. 2348), Wankel určil tuto lebku jako ženskou, věk 24-30 let. Při aspektivním hodnocení lehce převládají mužské znaky (dle Acsádi a Nemeskéri 1970), ale metrické hodnoty svědčí o ženském pohlaví (dle Giles a Elliot 1963, Henke 1971). Může se tedy jednat o lebku ženy nebo gracilního muže. Jedinec zemřel ve věku 30-40 let  (dle Lovejoy 1985). Určení věku podle zubní abraze je opět ztíženo slepením horní a dolní čelisti. Wankel popisuje tuto lebku jako dobře zachovalou s téměř kompletními zuby. S tímto údajem nesouhlasí rozsáhlé poškození lebky v oblasti pravého spánku zasahující až na pravou kost temenní. V chrupu chybí v horní čelisti levý první řezák, oba levé premoláry, pravá druhá a obě třetí stoličky. V dolní čelisti chybí napravo první řezák, špičák a druhý premolár a nalevo první premolár. Jinak popis lebky víceméně souhlasí.

Lebka č. V (inv. č. 2349), Wankel uvádí, že tato lebka patřila mladistvé ženě. Aspektivní i metrické znaky (dle Acsádi a Nemeskéri 1970, Henke 1971) svědčí o ženském pohlaví. Odhad věku je 30-40 let (dle Lovejoy 1985).V tomto případě není pochyb o totožnosti lebky, svědčí o tom zelené zbarvení v oblasti levého zevního zvukovodu, poškození levé části šupiny kosti čelní a vmezeřená kůstka v pravé části švu lambdového. Opět ale nesouhlasí stav zachování chrupu, Wankel uvádí v horní čelisti 14 a v dolní 16 zubů, zachovány jsou ale v horní čelisti pouze obě první stoličky a v dolní čelisti napravo druhý řezák, oba premoláry a druhá stolička a nalevo první a druhá stolička.

Lebka č. VI (inv. č. 2350), Tato lebka podle Wankla patří muži mladšímu 30 let. Určení pohlaví souhlasí, jedná se muže (dle Acsádi a Nemeskéri 1970, Henke 1971). Věk je odhadnut (i přes opětovné slepení čelistí) na 30 - 40 let (dle Lovejoy 1985).  S Wanklovým popisem souhlasí poškození týlní oblasti, naopak nesouhlasí opět počet zubů. Wankel uvádí v dolní čelisti 14, v horní čelisti 15 zubů, souhlasí právě se prořezávající horní pravá třetí stolička. V horní čelisti jsou zachovány oba špičáky, pravý první premolár a všechny stoličky, v dolní čelisti se nacházejí pouze všechny stoličky. Lebka je výrazně poškozena v oblasti očnic.

J. Wankel jako antropolog. Proč zůstal rukopis nedokončen? Kde by se mohly nacházet zbylé postkraniální skelety?

Martin  G O L E C - Zdeněk T V R D Ý -  Jiří U R B A N

V závěrečných větách se pokusíme zamyslet nad zajímavými otázkami které jsou uvedeny v nadpise. V rukopise je popsáno pouze šest lebek z Býčí skály z vyzvednutých čtyřiceti. V dalším neznámém a nevydaném rukopise o Býčí skále J. Wankel uvádí původní počet koster v Předsíni vyšší, asi padesát. Odložení textu o lebkách nasvědčuje struktura rukopisu, evidentní je postupné zkracování popisu jednotlivých lebek, jestliže první lebce věnuje Wankel pět stran, dalším lebkám již necelé tři strany a šesté lebce pouze půl stránky. Jakoby ztrácel jistotu  a snad si začal být vědom obtížnosti vytyčeného antropologického zpracování. Není dále také zcela jasné, jestli není rukopis kromě nedokončení také nekompletní. Hovoří pro to fakt, že Wankel v textu odkazuje na tabulku, která se však nedochovala.

přesně určil věk a pohlaví u dobře hodnotitelných lebek, naopak u obtížnějších se často mýlil. Wankel kladl značný (snad rozhodující) důraz na velikost lebek u určování polaví. Tam kde se robustní lebka kryje s mužským pohlavím a subtilní s ženským Wankel determinuje správně, ale v případech, kdy tato korelace neplatí se mýlí. Nejtěžší pro určení se mu jevily lebky střední velikosti, kde je také určení pohlaví evidentně nesprávné. Domníváme se, že právě zde mohl nastat jeden z hlavních důvodů pro odložení tvorby textu.

Na základě tohoto rezultátu docházíme k závěru, že za velice známým tvrzením o „pohřbu náčelníka s obětovanou čeledí", z nichž mělo být jen pět mužů a převažující zbytek mladých žen není „laciný a tradovaný naivní romantismus", ale naopak jeho vědecké přesvědčení. Pečlivý a systematický a na svou dobu hlavně vědecký Wankel, dle našeho názoru v případě tvorby textu pro Bilder a též v nevydaném rukopise o Býčí skále nakonec stál před vědeckým (nikoliv čistě romantickým) rozhodnutím a střední část problematických lebek, které mu stály v cestě dokončit text hodnoceného rukopisu o lebkách, přisoudil nakonec globálně ženám. Revizí z roku 1979, kterou provedl Milan Stloukal bylo prokázáno 17 lebek mužských, 11 ženských, 2 neurčitelných dospělých a 10 lebek nedospělých osob a dětí (STLOUKAL - SZILVÁSSY 1980, 6).

Jejich určení jako mladé ženy může znovu pramenit z Wanklovy logiky. Poukazují na to dvě indicie. Jednak Wankel soubor lebek hodnotil jako velice dobře zachovalý, hodnotí je jako ušlechtilé s krásnými zuby. Dále bylo důležitým vodítkem při  určování věku jeho přesvědčení, že neprořezané zuby moudrosti jsou znakem mladistvosti, což není jednozačné. Výsledkem pak mohla být velice dobře stanovena (bez romantismu) skupina mladých žen.

To, že Wankel měl s antropologií, porovnáno s dnešními běžnými znalostmi, opravdu potíže lze doložit i na jeho dalších omylech. Do rámce uvedeného zapadá dochovaná Szombathyho zmínka o dvou groteskně složených kostrách, které byly součástí Wanklovy sbírky prodané do Vídně. Chyby byly odhaleny dále hlavně u nerozpoznání starých a recentních lomů na kostech, které vedly Wankla k řadě známých tvrzení. Jmenovitě jde o useknuté ruce a rozťatou lebku na oltáři nebo známou lebeční číši. K tomuto musíme poznamenat, že Wankel musel svá pozorování pokládat vnitřně za správná a doložil to tím, že svoji sbírku s těmito jím tak popularizovanými částmi prodal do Vídně a poskytl je tak k dalšímu zkoumání. Domnívat se, že by Wankel záměrně upravoval svá antropologická pozorování nebo je dokonce falšoval by bylo velmi absurdní. J. Wankel nebyl v porovnání s dnešními standarty nijak vynikajícím antropologem, ale mnohé nasvědčuje tomu, že svá rozhodnutí činil s hlubokým přesvědčením, s pečlivostí a logikou odvozenou od jeho stavu vědeckého poznání. Náš konečný pohled je ten, že za jeho vizí o „pohřbu náčelníka s obětí mladých panen" je jeho seriózní vědecký přístup a pečlivé rozhodování o jednotlivých částech mozaiky, před tím, než přistoupil k tvorbě závěrečného konceptu s cílem nález popularizovat.

Mnohokráte byla vyřčena otázka, kam vlastně Wankel deponoval zbylé postkraniální skelety, které se nestaly součástí jeho sbírky prodané do Vídně. Doposud převládal názor, že Wankel skelety asi zanechal již v době výzkumu někde v Předsíni a jeskyni opouštěly jen lebky, popřípadě výjimečně zajímavé části skeletů. Právě na základě hodnoceného rukopisu, z kterého vyplynulo, že nebyly hodnoceny jen samotné lebky, ale minimálně v některých případech celé skelety, jsme usoudili, že k vědeckému koumání nemohlo docházet v nebo před jeskyní, ale skelety byly odváženy. Jako Wanklovo sídlo je známo Blansko, kde byla umístěna i jeho sbírka. Začali jsme uvažovat o možnosti jejich deponování v této oblasti. Naskytla se také možnost, že při rostoucím počtu skeletů v průběhu krátkého výzkumu nemusely být všechny odvezené a došlo k rozdělení celku.

Nicméně téměř před dokončením článku objevil J. Urban zapomenutou a mezi znalci o Wanklově životě téměř neznámou skutečnost. Jindřich Wankel si zakoupil v roce 1859 v Babicích nad Svitavou, které se nacházejí nedaleko jeskyně Býčí skála, hospodářský dvůr (PÁRAL 1958, 4; též babická kronika). V něm měl Wankel „shromažďovat, třídit a zkoumat proslulé nálezy z Býčí skály". Odtud byly také odváženy do vídeňského muzea. Vznikla tím vážná možnost, že postkraniální skelety mohly být deponovány právě zde. Objev této skutečnosti je také cenný v tom, že tím vznikla odůvodněná hypotéza, že J. Wankel mohl trávit na výzkumu mnohem více času než mu dlouhodobě přisuzuje zažité mínění. Dochovaná pozorování mohou být mnohem autentičtější než se soudí. Převládá totiž doposud názor, že Wankel musel na výzkum dojíždět až ze vzdáleného Blanska, čímž byla jeho přítomnost na výzkumu velice omezena.

Kéž by další objevy v budoucnosti na tomto poli přispěly k tomu, aby se vyřešily otázky, na které dnes ještě neznáme odpověď.

Literatura

Acsádi, G. - Nemeskéri, J. 1970: History of human life span and mortality, Akadémiai Kiadó, Budapest.

Giles, E. - Elliot, O. 1963: Sex Determination by Discriminant Function Analysis of Crania, American Journal of Physical Anthropology 21, 53-68.

Páral, K. 1958: Z historie babické usedlosti, která naturáliemi vydržovala adamovské hamry, Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí II/3, 3-4.

Stloukal, M. - Szilvássy, J. 1980: Výzkum lidských koster z jeskyně Býčí skála uložených ve vídeňském přírodovědeckém museu. Zprávy ČSA při ČSAV XXXIII-1, 1-8.

Stloukal, M. - Dobisíková, M. - Kuželka, V. - Stránská, P. - Velemínský, P. - Vyhnánek, L. - Zvára, K. (1999): Antropologie. Příručka pro studium kostry, Praha.

Wankel, H. 1873: Eine Opferstätte bei Raigern in Mähren, MAG Wien 3, 75-94.

Wankel, H. 1875a: Die Höhle bei Býčí skála, Tageblatt der 48. Versammlung

deutscher Naturforscher und Aerzte in Graz. 19. sekce Antropologie a pravěký výzkum 6, 171-175. (Zpráva ze zasedání ze dne 21. 9. 1875).

Wankel, H. 1877: Der Bronze-Stier aus der Býčí skála Höhle, Wien.

Wankel, H. 1879: Prähistorische Eisenschmelz- und Schmiedestätten in Mähren, MAG 8, 289-324.

Wankel, J. 1972: Bronzový býček z jeskyně Býčí skála, Sborník OMB 4, 91-110.

Wankel, J. 1976-1977: Pravěké tavírny železa a kovárny na Moravě, Sborník OMB VIII-IX, 48-72.

Wankel, J. 1987: O současnosti člověka a mamutem a o výsledcích nálezu v jeskyni Býčí skála na Moravě, Sborník OMB ´87, 71-74.

Wankel, J. 1990: Jeskyně u Býčí skály, Sborník OMB ´90, 68-73.

Vydání tohoto textu tiskem je věnováno světlé památce objevitele tohoto Wanklova rukopisu pro Museum v Blansku,

†  PhDr. Vratislava  Grolicha