WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Záhada první české jeskyňářky Historie

Zajímavé pátrání po osudu patrně první naší jeskyňářky.

Laďa Šebeček  | 21.9.2019 22:03 | pridej.cz  | Diskuse...[0] | Zobrazeno 56x  

Záhada první české jeskyňářky aneb co se s tebou stalo, Toničko Lorenzová?

 

V minulých letech se přátelé Moravského krasu mohli seznámit se základními, mnohdy bohužel chybnými informacemi o Antonii Lorenzové, první české jeskyňářce.

Samotný fakt, že se tehdy dvacetiletá slečna Lorenzová (narozená 8. 5. 1889 v Podolí u Brna) spolu se svým snoubencem Viktorem Jeschkem (narozeným 19. 7. 1886 v Dolních Kounicích) zúčastnila bádání v severní části Moravského krasu, které vedlo v roce 1909 k objevu Punkevní a nové Kateřinské jeskyně je jistě zajímavý. Skupinová fotografie badatelů u Punkevní jeskyně, která je v archivu Správy jeskyní Moravského krasu naznačuje, že byla plnohodnotnou spolupracovnicí přítomných jeskyňářů.

5258. 1

Druhá fotografie pochází z malé pozůstalosti po Viktoru Ježkovi. Mohl ji pořídit osobně (byl zkušený fotoamatér) nebo fotografoval Karel Absolon a snímek mu věnoval. U Salmova sloupu v Punkevních jeskyních nesedí Tonička se svým snoubencem, jak se dříve předpokládalo, ale s půvabnou tmavovláskou vedle které je zachycena i na předešlém snímku. Protože asi jediná poznámka o Toničce v dobové literatuře ji uvádí společně se zmínkou o Absolonově první manželce (Marii Marvánkové), nabízí se domněnka, zda se nejedná právě o ni. (Snad to později ještě někdo potvrdí nebo vyvrátí). Kromě zmíněné pasáže ze Sýkorovy brožury Kapitoly za očistu Moravského krasu se pak ještě našla drobná zpráva v Lidových novinách z roku 1906, která připomíná účast slečny Tonči Lorenzové na charitativní akci ve prospěch dítek školy mateřské na Křenové ulici v Brně.

5259. 2

 V té době už nebylo nijak neobvyklé, že se mladé dámy se svými partnery podívali do jeskyní. Jejich romantické prostředí k tomu přímo vybízelo. Jednalo se však jen o návštěvy v rámci turistických výletů a ne o systematickou speleologickou činnost.

5260. 3

Ale naše hrdinka, vybavena pracovním overalem, šálou, dobovým speleovakem, lanem, karbidkou, turistickými botami a čepicí (holínky a helmy se tehdy nepoužívaly) byla připravena na dlouhý pobyt v podzemí.

5261. 4

Tonička Lorenzová se na mne dívá vážným pohledem svých velkých, modrých očí z rozměrné, kolorované fotografie. Je na ní napsané věnování: Kamarádovi „Pačinkovi“ Ježourek 10. XII. 1909.

Myslel kamarádem „Pačinkem“ Ježek opravdu svoji snoubenku? Zní to trochu divně. Nebo fotografie byla dárkem pro někoho blízkého v rodině? Přezdívka „Pačinek“ je nejasná, mohl to být její otec Antonín? Pohybujeme se už na poli dohadů, informací se nedostává. Nezbývá mnoho památek na ty mladé jeskyňáře. Krabička od bonbónů s úlomky krápníkových brček, dvě ručně kreslené pohlednice na levném papíru, adresované „Spanilé slečně Toničce Lorenzové“ s už skoro vybledlými písmenky… „Tončo má, zlobíš se? Prosím, nezlob se!“

Důvodem k sepsání tohoto článku nebyla jejich speleologická činnost. Byl jím osudový vztah mezi dvěma mladými lidmi ze skupiny Karla Absolona, na počátku minulého století.

Bude však možné ještě něco po více jak sto letech zjistit? Pamětníci již nežijí, památky na Toničku a Viktora byly jeho potomky jako nezajímavé zbytečnosti až na výjimky zničeny. Pokud by se zachovalo vše, co si mezi sebou ti dva psali, nebylo by to na článek, ale na knihu. Ať je tedy tento případ také výstrahou všem příbuzným jeskyňářů, kteří mohou svým nerozvážným chováním zničit doklady mnohaleté práce svých předků. Naštěstí v našem případě nezklamaly úřady.

První informace získané z archivu pro mne byly šokující. Viktor Jeschek si opravdu vzal roku 1916 slečnu Lorenzovou. Měli spolu dva syny, ale v roce 1927 bylo manželství rozloučeno a Jeschek (tehdy už vlastně Ježek, protože v roce 1920 si nechal úředně změnit příjmení) se následujícího roku oženil znovu.

Ale v roce 1916 si nevzal Antonii Lorenzovou, ale její o deset let mladší sestru Františku, které bylo tehdy pouhých 17 let!

O jeskyňářích si není možné dělat žádné iluze. Co se týká stálosti jejich partnerských vztahů, zařadil by je asi Český statistický úřad až na konec tabulky. (Na vině jsou ovšem samotné jeskyně, ve kterých je zima, tma a plno romantických zákoutí). Ale od solidního oficiála Hypoteční banky bych něco takového opravdu nečekal. Jak mohl zapomenout na svoji kamarádku do nepohody, se kterou zažil tolik dobrodružství v jeskyních Moravského krasu?

Důstojně se tvářící Viktor Ježek jako náměstek ředitele Hypoteční a zemědělské banky moravské v roce 1926. V roce 1938 se pak stal jejím ředitelem.

5262. 5
A co se stalo s tebou Toničko? Prožila jsi dlouhý a spokojený život s někým jiným?

Zdálo se, že archivní materiály už žádné nové údaje nepřinesou. Pak, ale přišel zlom a vynořila se zásadní informace. Jeschek nebyl ženatý dvakrát, ale třikrát! (V pozdější pobytové kartě jeho první žena vůbec nebyla uvedena). 29. srpna 1911 si Viktor v zábrdovickém kostele (část ulice Vranovské tehdy spadala pod zábrdovickou farnost) opravdu vzal za ženu Antonii Lorenzovou. Ale jak to, že si po pouhých pěti letech v témže kostele bere její sestru? Rozvedl se snad s Toničkou stejně, jako později s Františkou?

To mně však k tomu slušnému mladému muži nějak nesedělo. Člověk, který byl fakticky objevitelem Punkevní jeskyně, ale v poslední chvíli zabrzdil a ze zdvořilosti dal přednost svému vedoucímu, Karlu Absolonovi a přenechal mu tak prvenství („pane doktore, rychle pojďte sem, já to první nechci vidět“), by se přece takto nezachoval…. Ne, musela tu být nějaká jiná možnost, která by jeho chování vysvětlila. Ale možnost zbývala jen jediná a já se jí děsil, když jsem hledal dále. Ruměnce na tvářích té milé slečny nebyly důsledkem pravidelného pobytu v přírodě, ale horečky, její pokašlávání nepocházelo od nachlazení při bádání v jeskyních. Ve skutečnosti byla vážně nemocná a svůj boj s tuberkulózou plic pomalu prohrávala. Zápis v matrice zemřelých z roku 1914 mi pak vzal všechnu naději.

5263. 6

A z tohoto úhlu pohledu se pak jeví úplně jinak sňatek Viktora s její sestrou Františkou. Rozloučil se 19. ledna roku 1914 navždy s milovanou manželkou a najednou si uvědomil, že v rodině Lorenzových mezitím nejmladší dítě vyrostlo v patnáctiletou dívku, tak znepokojivě připomínající ženu, která mu po krátkém manželství odešla. A Viktor sám sebe přesvědčil, že našel způsob, jak obelstít Smrt.

Začala světová válka a zase posílá Viktor pohlednice, tentokrát polní poštou od K&K Reitende Artilleriedivision Nr. 1. Na stejnou adresu, ale už „Spanilé slečně Fanušce Lorenzové“. A zde nám přeje štěstí. Na pohlednici, ve které jí 28. července 1915 děkuje za zaslání dopisního papíru je psáno oslovení „Milý Fanouši!“ Takže „kamarád Pačinek“ byla asi opravdu Tonička.

Rok poté se z fronty vrátil na dovolenou do Brna záložní nadporučík dělostřelectva Viktor Jeschek a zamířil znovu na Vranovskou 39, kde od svatby s Toničkou s Lorenzovými bydlel. A u oltáře zábrdovického kostela Nanebevzetí Panny Marie dal 26. září Ježourkovi Antonín Lorenz i svoji druhou dceru…

Dům Lorenzových na Vranovské 39 v Brně v současnosti

5264. 7

Lorenzovi se sem přestěhovali z Podolí u Brna v roce 1890 a Antonín Lorenz v r. 1924 dům odstoupil manželům Viktoru a Františce Ježkovým. Po r. 1945 převedl Viktor Ježek svoji polovinu domu na nejstaršího syna, sám již bydlel v činžovním domě na Akademické ulici 43 (dnes Čápkově). Po roce 1962 se pak už Lorenzova domu zmocnil stát.

Shodou okolností jsem bydlel s rodiči jen pár kroků od posledního Ježkova bydliště. Dost možná, že jsem starého pána jako malý kluk někdy potkal a netušil jsem, že míjím člověka, ke kterému bych měl po letech tolik otázek…

Zbývalo už jen zjistit, zda se dochovalo místo posledního odpočinku Antonie Jeschkové - Lorenzové, kde by bylo možno vzpomenout první české jeskyňářky a položit jí tam kytičku. Na Ústředním hřbitově, v místě kde je pohřben Viktor Ježek, pochována není.

5265. 8

Místo jejího bydliště i poznámka v knize zemřelých zábrdovické fary naznačují, že mohla být pohřbena na hřbitově v Husovicích. Ale Lorenzovi, žijící v Podolí, mohli také mít rodinný hrob ve Šlapanicích a tam mohla být Tonička po smrti převezena. Tato možnost však byla vyloučena díky ochotnému panu kronikáři z Podolí. Dědeček Antonie Lorenzové, tamní nadučitel, totiž z Podolí nepocházel ani tam nezemřel. Odstěhoval se s rodinou svého syna do Husovic. Všechny nepřímé důkazy tím do sebe zapadly. Posledním místem jejího odpočinku byl dnes již zrušený husovický hřbitov.

Oslovené instituce se k otázce, jak se při likvidaci hřbitova mezi lety 1962 až 1983 a jeho následné proměně v park postupovalo, vyjadřují jen stručně a neurčitě. Měli být osloveni nájemci hrobů a na jejich přání se ostatky příbuzných převezly na jiné hřbitovy. (V té době již Viktor Ježek nežil a jeho synové o osudu první ženy svého otce možná vůbec nevěděli). Pak se údajně část hrobů exhumovala a ostatky byly převezeny do společného úložiště na Ústředním hřbitově, část se ponechala na místě. Husovičtí pamětníci však tvrdí, že se žádné rozsáhlé exhumace neprováděly. Vzpomínky svědků likvidace hřbitova u nás v Bystrci, ke které došlo deset let po tom husovickém, to potvrzují. Po skončení dvacetileté tlecí doby od vyhlášení zákazu pohřbívání se přemístily ostatky, o které měli příbuzní zájem, pak se prostě jen odstranily náhrobky, srovnal terén a udělala parková úprava.  Proto je téměř jisté, že kosterní pozůstatky Toničky Lorenzové dosud spočívají hluboko pod trávníkem dnešního parku Marie Restituty.

Takže až někdy do tohoto místa zavítáte, vzpomeňte si na jeskyňářku Toničku, které osud nedopřál dožít se ani pětadvaceti let.

5266. 9

Poděkování všem, na které jsem se obracel s prosbami o informace, zvláště pak příteli Ivo Štelclovi, protože bez jeho zkušeností s vyhledáváním v matrikách bych asi článek nikdy nedokončil. I tak zůstává v tomto příběhu ještě řada nejasných míst…


Vladimír Šebeček, Brno


P.S.
Jak jsem se zmínil o parku Marie Restituty, bylo mi jasné, že musím udělat odbočku od tématu a napsat pár slov o této známé husovické rodačce a současnici Antonie Lorenzové. Na rozdíl od Antonie se sice dožila 49 let, ale také její život skončil tragicky předčasně. V roce 1894 si i pětiletá Tonička mohla všimnout, že se do početné rodiny husovického ševce Antonína Kafky, kde si Lorenzovi mohli nechávat opravovat boty, narodila nejmladší dcera Helenka. V Husovicích se přece znával každý s každým. Ale cesty těch dvou dětí se brzy rozešly. Kafkovi se dva roky poté odstěhovali do Vídně a sotva dospělá Helena se po krátkém období, kdy pracovala jako služebná či trafikantka, stala ošetřovatelkou a řádovou sestrou. Od té doby je již známá jako Marie Restituta, posléze vrchní sestra na chirurgii v nemocnici v Mödlingu. Pro svoji nepřehlédnutelnou postavu (její oblíbené jídlo byla pořádná porce guláše se sklenicí piva) a rázné chování se jí přezdívalo sestra Resoluta). V roce 1942 byla na udání, přímo na operačním sále zatčena gestapem, vyšetřována pro své protinacistické postoje, obviněna z velezrady, odsouzena k smrti a o rok později u Zemského soudu ve Vídni sťata gilotinou. Na vídeňském Ústředním hřbitově je na jejím pomníčku nápis: “ Zemřela pro svoji víru a svobodu Rakouska. Popravena dne 30. 3. 1943.

Na prvním snímku je Marie Restituta na operačním sále, na druhém při svačině s příbuznými, kdy zákusky bohatýrsky zapíjí z lahve piva (tyto fotografie jsem si dovolil převzít ze stránek restituta.at) a na třetím je říšskoněmecká gilotina, jaká se používala i u Landesgerichtu ve Vídni.

5267. 10
 



Diskuse "Záhada první české jeskyňářky"

Nejsou žádné příspěvky.

PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [541965], dnes 55 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
N2M0N2ZlM