Vojtěch A. Gregor

Za Milošem Princem aneb moje vzpomínky na Bajaju

Miloš Princ alias Princ Bajaja von Hallstatt, *12. 11. 1949 – †6.(?) 10. 2018

Into the darkness they go
the wise and the lovely...
 

Princ Bajaja von Hallstatt – speleolog, fyzik, elektronik, filozof, milovník dmoutu a kamarád (2012)

Tak ani toho roku francouzské lásky, 69, se nedožil...  Bajajou se snad už narodil – málokdo mu řekl jinak (Princ Bajaja: snad i ta mladší generace zná tuto kouzelnou pohádku Boženy Němcové).  Jako Bajaju jsem ho poznal i já, kde jinde než v našem Krasu moravském.  Bajaja měl mnoho přátel – mezi ty nejbližší patřili Hugo Havel a Ivo Skutka.  My dva – Bajaja a já – jsme si “padli do oka” téměř okamžitě po linii hloubání – Bajaja byl myslitel, vědec každým coulem.

Zdá se, že v polovině 60. let byla slévárenská průmyslovka v Brně nejen střední odbornou školou, ale také líhní mladých adeptů jeskyňářství – znal jsem jich šest s tímto pozadím.  A byl to Bajaja s již také zesnulým Hugo Havlem, kteří mně jménem školy pozvali abych pro studenty a pedagogy přednášel o horolezectví.  Stalo se a po přednášce mě studenti málem nosili na ramenou, neboť díky jí odpadlo několik hodin výuky a školní den byl kratší.  Radostně vyrazili do ulic, za holkama a do hospůdek.  Také Bajaja a já jsme do jedné zapadli a u hrnců dmoutu se zrodil plán naší budoucí spolupráce.

Bajaja ve svém domácím království (2008)

Vedle hlubokého zájmu o fyziku kovů se Bajaja věnoval také slaboproudé elektrotechnice, konkrétně aplikované (přístrojové) elektronice.  Já jsem v té době studoval slaboproud na brněnském VUT-FE a k tomu jsem byl radioamatérem, associovaným s brněnskou kolektivkou OK2 KBR.  A tak se zrodil náš první projekt.  Vyšli jsme z radioexperimentů v jeskyních realizovaných tehdejším Oddělením pro výzkum krasu Moravského musea v Brně (KOMM, Ruda Burkhardt a Roman Nesrsta), provedli řadu dalších a vyvinuli tzv. radiotestovou metodu (geofyzikální vysokofrekvenční elektromagnetickou metoda) – teoretický základ a přístrojovou techniku. Obojí , spolu s výsledky terénních aplikací jsme publikovali ve Španělsku, Francii, Rakousku a bývalém Československu, včetně prezentace na 6. Mezinárodním speleologickém kongresu (UIS 1973) v Olomouci.

Kombinace Bajajových vědomostí, schopností a zájmů ho přivedla do Výzkumného ústavu materiálového inženýrství VAAZ (VÚ070).  Ústav se sestával ze dvou úseků.  Bajaja pracoval na 1. úseku, který sídlil v Brně na Rybkově ulici.  Stal se samostatným odborným pracovníkem v oddělení přístrojové techniky.

V první polovině 70. let (minulého století, zní to hrozně) se zformovala výzkumná skupina TARCUS: česká sekce pod patronátem Muzea Českého krasu v Berouně a moravská sekce při KOMM (byl jsem tehdy pracovníkem a od r. 1975 vedoucím KOMM, a také šéfem moravské sekce TARCUS-u).  Skupina se rychle se kvalifikovala na oficielní pracovní skupinu Komise pro fyzikální chemii a hydrogeologii v krasu Mezinárodní speleologické unie (UIS).  Samozřejmě, spoluzakladatelem skupiny a členem moravské sekce byl Bajaja.

Navzdor vysokému stupni utajení poslání a činnosti ústavu, Bajaja mi dojednal volný přístup.  Společně jsme pro vedoucí a odborné pracovníky ústavu uskutečnili prezentaci: seznámili jsme je s krasem jako takovým, skupinou TARCUS a jejím výzkumným programem a naší rolí v tomto programu.  Nemohli jsme si stěžovat na nezájem, právě naopak.  Vedení ústavu náš program zaujal a podpořilo nás. Mohli jsme používat jejich přístrojů a zařízení, a užívat jejich počítače.  A jeden z pracovníků ústavu, počítačový programátor, se stal naším členem.

Hlavním programem skupiny TARCUS byla geochemie geneticky odlišných karbonátových forem (horniny-vápenců, primárních kalcitů a sekundárních kalcitických forem – speleothém) a sukcese minerální výplně jeskyní.  Ruku v ruce šel výzkum fyzikálních parametrů, zejména studium luminiscenčních vlastností.  A to byla voda na Bajajův mlýn.  Vedle fotoluminiscence (v přesně definovaných laboratorních podmínkách) zkoumal rentgenoluminiscenci a kathodoluminiscenci primárních a sekundárních kalcitů; u vybraných vzorků studoval thermoluminiscenci a zabrousil i na pole elektroluminiscence a excitace vzorků v monochromatickém zářením kontinuálního a pulsního laseru.  Něco výsledků jsme publikovali, v Československu i zahraničí.  Velký objem Bajajou získaných dat ještě čeká na zpracování...

Bajaja byl formálně členem Jedelské skupiny (Sreleologická skupina pro výzkum propadání V jedlích) bývalého Speleologického klubu v Brně.  V r. 1969 začalo KOMM úzce spolupracovat se Speleologickým kroužkem závodního klubu Adamovských strojíren (SK ZK ROH ADAST).  Společným projektem bylo překonání tehdejšího Přítokového sifonu (dnes Sifon dřiny) v Nové Býčí skále.  Moje associace s KOMM mě přivedla v r. 1970 na Býčí skálu a o něco později následoval Bajaja.  Také on se stal řádným členem kroužku (dnes ZO ČSS (Základní organizace České speleologické společnosti) 6-01 Býčí skála.  Než jsme se pustili do ražení štoly (dnes Rudova štola) v masivu Přítokového sifonu, snažili jsme se získat alespoň nějaké poznatky o jeho hloubce a průběhu.  A jedním z pokusů byl projekt UFO – výsledek konstruktivních diskuzí v trojúhelníku Bajaja, Ruda Burkhardt a já.  A byl to Bajaja kdo zkonstruoval to UFO – podvodní “raketu” či “torpédo” (založené na principu akce a reakce, poháněné tlakovým vzduchem z kompresoru; popis a fotky na býčiskalském webu).

Příprava testu UFO; Bajaja září vpředu vlevo, vpravo Celofán (1974)

Bajaja a jeho UFO v Býčině 1974)

Jedle, Býčina – ale Bajaja měl daleko větší rozměr.  Bajaja byl pan-krasový speleolog, krasavec v pravém slova smyslu (krasavec nemusí být nutně krásný; je to člověk, který “chodí” do krasu a podle svých sil a zkušeností v něm bádá).  A Bajaja bádal – spolu jsme bádali na Sloupsku, na Žďárské plošině a v Němčickém a Vratíkovském krasu.  V Pustém žlebu, v Macoše a Punkevních jeskyních.  Na Ostrovsku a v jižní části Moravského krasu, zejména v Ochozské jeskyni v Údolí Říčky.  Ale také v Severomoravském a Jihomoravském krasu, a v krasových oblastech Slovenska včetně jeskynního systému  Baradla-Aggtelek.  A to nemluvím o našich výpravách na písek, na Kozákov, na Vysočinu a s Murkem k Mikfelákům na Bobrůvku, a do Jizerských hor...

Bajaja se platně zúčastnil záchranné akce Amatérka ’70.  Vykonal bezpočet sestupů k Bílé vodě pod Dómem objevitelů a výstupů na povrch, s potápěčskými bombami (tlakové lahve), nifkami (akumulátorové svítilny-hlavovky) a dalším materiálem.  Byl také jedním z operátorů radiostanice v podzemí – nu a nakonec členem mého vyprošťovacího týmu...

Bajaja (sedmý zleva, v kostkované haleně) a Celofán (těsně za Bajajou) na záchranné akci Amatérka 1970

Nu, život šel dál a měl i veselejší stránky; té srandy co jsme si užili, zvláště při výzkumu C2H5OH molekul!

Bratrstvo jeskynní tmy (alias Spiritual trio) předvádí krhútský tanec šiktanc; brzy přejde v komíhel a nahonec – haj-duc!  Zleva doprava: Bajaja, Celofán, Hugoš.  Zcela vlevo Murek.  Býčí skála, někdy v první polovině 70. let

Staré dobré mladé časy: Bajaja (vpravo), Celofán a bečička na Býčí skále, první polovina 70. let

Anarchista Bajaja.  Může anarchista vydat sám sobě rozkaz?  Ano, může, ale nesmí ho nikdy uposlechnout.  To byla jeho oblíbená plkafóra.  V Bajajově laboratoři nechyběly různé formy pevného dusíku (dusíkaté sloučeniny včetně dusičnanu amonného, sodnného, draselného a vápenatého), čpavek, manganistan draselný, sodík, hořčík, jód, síra, uhelný prach, práškový hliník, železné piliny, kyseliny sírová, dusičná a chlorovodíková, glycerín a další zajímavé chemikálie.  Z nich vyráběl různé petardy a dělobuchy, jododusík, nitrocelulózu (střelnou bavlnu),  nitroglycerín a různé “pumyˮ.  Podložit někoho pumou byl jeho oblíbený výraz.  Ale vše ve srandě a pro srandu; Bajaja byl snad nejmírumilovnější člověk, kterého jsem znal.

Silvestry byly Bajajovou specialitou.  Konec roku 1968 jsme neoslavovali, pouze zapíjeli v Ostrově u Matky Němcové.  Před půlnocí jsme do bezpečné vzdálenosti od hospůdky umístili krabici s Mg-Al pumou.  Přidali jsme karbid pro vůni (reagoval se sněhem) a fluorescein pro barvu.  Zadařilo se.  Záblesk, rána jako z děla, místní komanči a pomocníci pomocné stráže VB vyběhli z hospody ven – a tam je přivítal acetylénový smrad a žlutozelený sníh...

A ještě jeden Silvouš, tentokrát na Ochozské jeskyni někdy v 70. letech.  Bylo nás tam mrtě, ba přímo háforo – ochozská chajda praskala ve švech.  Chystali jsme se na půlnoční procházku jeskyní a Bajaja, aby připravil údolí a žlíbek na náš průvod, vyhazoval z okna chajdy přes mříž s drátěným pletivem pumy.  Pěkně to bouchalo – až tu se jedna puma odrazila od pletiva a padla zpět do místnosti.  U velikého Lomikele, lidičky zlatí,  to jste neviděli kolik člověků se dokáže během momentu naráz procpat futry.  Čekali jsme na verandě na výbuch, ale hovno hovno, zlatá rybko.  Pomalu jsme se trousili zpět a hle – uprostřed cimry stál rozesmátý Bajaja, v ruce držel pumu i s kouskem zápalnice a měl děsnou srandu z toho jak nás vyděsil.  Ta puma byla slepá, namísto výbušniny obsahovala cukr.  Inu, Anarchistův joke.

Ovšem ale alébrž, čas oponou trhnul a změněn jest svět!  Bajaja byl jedním z pouhých dvou lidí (on a moje sestřenice) kteří předem věděli o našem emigračním záměru a pomáhali nám.  Bajaja mě doprovázel na mojí poslední, rozlučkové pouti Moravským krasem; a strávil s námi poslední den a noc v našem brněnském bytě.  Po šifrované zprávě, že jsme bez úrazu překročili státní hranici a přechodně zakotvili v Rakousku, ti dva zametli naše stopy a později, potom co jsme přibyli do Kanady, zařídili a poslali mně nejcennější knihy z mojí knihovny a nejdůležitější fotografie, mapy a dokumenty, a později i vzorky karbonátů z mého archivu.

Amen, Krleš!

Bajajo, kamaráde, piji na Tvoji památku a vzpomínám...

Celda

There, to the White Rock

many come asking the future

And the Echo, whatever is asked of her

answers “Death“...

Bajaja (vlevo), Hugoš a Broňa v hospůdce U netopýra (U Fleků, U Pamely) ve Vilímkách (2011)

Bajaja (vlevo) a Celofán na Kvasničkoic ranči ve Vilímkách, 2008

Bajaja (vpravo) a Petr Rejman na Kvasničkoic ranči, 2008

Bajaja (stojící, první zprava) na Kvasničkoic ranči, 2008.  Vedle Bajaji stojí Peťan Rejman.  Sedící zleva doprava: Jiřina Audyová, Igor Audy a Bílý (dříve Žlutý) pán-Žluťas

Bajajovy 60-tiny na hřišti ve Vilímkách (2009).  Zleva doprava: uťal bučka u potůčka (Kelf?), Bajaja, Hugoš, neidentifikovaná speleovíla a kousek Solničky moří