Tak máme letos výročí 120 let od úmrtí Jindřicha Wankla a 140 let od narození Karla Absolona, dvou velkých badatelů, spjatých s Moravským krasem i s naší Býčí skálou. Moravské zemské muzeum připravilo v Dietrichsteinském paláci malou výstavu, která oba zasloužilé vědce připomíná. Jde o výstavku rozsahem skromnou, ale pokud budete mít cestu v Brně po Zelňáku, zavítejte se na ni podívat.

Připomíná oba muže nejen obvyklými písemnostmi, ale i předměty, které používali. Najdeme zde Absolonův fotoaparát a karbidku, stejně jako Wanklův mikroskop. Absolonovo vysvědčení, které dá naději rodičům studentů se čtyřkami, že z nich ještě mohou vyrůst vědci, stejně jako Wanklův deník, kam si zapisoval nejsoukromější myšlenky, či obrázky, které rád maloval a které dokumentují jeho romantickou duši.

Kolem pěti vitrín, ve kterých je i ukázka archeologických nálezů z Francie, které Absolon nakoupil pro muzeum za cenu tak vysokou, že ho za to čekalo disciplinární řízení a podnět ke zkoumání jeho příčetnosti, můžeme vejít do Absolonovy rekonstruované pracovny. Tady si oko staromilcovo má opravdu co prohlížet. A překvapivé je i Absolonovo motto na jeho knihovně. Po jeho přečtení začínám toho tvrdého organizátora vidět v trochu jiném světle.

A o vztahu Karla Absolona ke svému dědečkovi svědčí nejlépe věta, kterou kdysi napsal: Měl jsem kouzelnou kartičku, která mi otevírala dveře u mnoha vědců doma i v cizině. Byla to navštívenka, na které bylo napsáno, že jsem vnukem Dr. Jindřicha Wankela.

Tím bych ukončil svoji upoutávku, ale na závěr ještě zmínku o historce skoro detektivní. Všímal jsem si nejen obsahu vitrín, ale i jich samotných. Pokrok se nezapře a proto nehrozí, že by nějaký nenechavý návštěvník něco odcizil mezerou mezi skly, jako se to stalo v roce 1971, když byla v muzeu výstava MUDr. Jindřich Wankel a jeho rodina v kulturní historii moravské. Tehdy byla ukradena nejstarší věcná památka na našeho pana doktora, ramenní páska, kterou nosil jako ošetřující lékař na pražských barikádách v r. 1848. Zbyla po ní jen historická fotografie a rozhořčený dopis paní Absolonové. (Z archivu ústavu Anthropos MZM Brno)

Policejní orgány však měly jiné starosti než pátrat po drzém zloději, protože zrovna bylo ostře sledované výročí srpnové invaze bratrských armád a tak se pachatel nenašel. Kde skončila Wanklova páska se zlatou jehlicí se už nikdo nedozví. Ve výkupu zlomkového zlata nebo ve sbírce nějakého sběratele?