Býčí skála je rozhodně nejstrašidelnější jeskyně u nás.

Nejdříve co o tom píše Jindřich Wankel ve své knize OBRAZY Z MORAVSKÉHO ŠVÝCARSKA A JEHO MINULOSTI (1882):

...Nemohlo tedy chybět, aby tyto ponuré síně, kde se objevily občas velké kosti zvířat a také lidí, neposkytly bohatou látku k dobrodružným vyprávěním a vybájeným pověstem, které mají obvykle za základ skutečný motiv.

Tak se mluví o velkých pokladech, které tam leží zakopány, o žalostných voláních, jež každou noc pronikají z jeskyně, o strašidelných skvělých procesích atd.

Lidová pověra zabydlila jeskyni skřítky, zlými duchy hlídajícími poklady a kráčejícími kostlivci, kteří v ní tropí noční neplechy a všetečkovi, jenž navštíví jeskyni o půlnoci, hrozí neštěstím a dokonce smrtí.

V této poslední pověře dalo pravděpodobně podnět vyprávění, podle něhož dva mladíci přenocovali ze svévole v jeskyni, ale prožili v ní tolik strašného, že druhého rána museli být mrtvi vyneseni ven.

Tolik Wankel.

Ta historka o dvou mladících je údajně doložena v kronice obce Křtiny.