Philippe Crochet a Annie Guiraud přebírají cenu na 16th Brno 2013 z rukou Zdeňka Motyčky (foto: I. Harna)

O první návštěvě Philippe a Annie jsem již informoval na těchto stránkách dne 19. července 2013. Byl poslední čtvrtek před kongresem a v Moravském krasu se organizovaly předkongresové exkurze. Ve středu večer mi volali kluci z Jedovnického kempu, že ve čtvrtek přijedou „jen" tři fotografové, a že se jim mám věnovat. Jak bylo slíbeno, bylo i provedeno. Netušil jsem, ale s kým budu mít tu čest a jak hlubokou vzpomínku mi tihle Francouzi připraví. Ten den přijeli s Petrem Bostedem, který zde byl již v roce 1989 v době konání budapešťského speleologického kongresu. Ve čtvrtek jsme pobyli v jeskyni sedm hodin a díky tomu došlo k našemu bližšímu seznámení. Pozoroval jsem jejich tvorbu a nutno poznamenat, že bylo na co koukat. Celá akce dostala pro mne navíc exotický nádech, protože byla organizována ve francouzštině. Američan Peter Bosted ji ovládá velmi dobře. Na mne pak všichni mluvili anglicky. Čas ubíhal, ani z daleka jsme nedošli k plánovanému Srbskému sifonu. Všichni tři fotografové postupně z různých důvodů odkládali objemné bágly s drahým vybavením. Má nabídka jít dál a podívat se do nádherných míst je ale natolik oslovila, že jsme šli a šli a šli. Sice jsem jim průběžně o blížících se krásných místech hovořil, ale vzadu už techniku mí souputníci neměli. Sledovat prázdné Philippovy ruce bez fotoaparátu v Rotundě, byl tak trochu zvláštní zážitek. Situaci jsem komentoval zdvořilostní větou: „však tu nejste naposledy". Tehdy jsem ještě nevěděl, že se tito milí lidé velmi brzo vrátí.

Uběhlo několik dnů a byl jsem v tom kongresovém hemžení „nalezen". Annie a Phipippe mě požádali, zdali by se nemohli vrtit a dokončit jejich práci - snili o Rotundě. Mé "ano" bylo automatické. To už jsem znal jejich fotografickou skupinku na kongresu lépe, protože byla hodně vidět. Lidé z ní byli přátelští, bezprostřední a hodně zdejším děním žili. Stanovili jsme akci na kongresovou středu, to bylo v přednáškových sálech volno. Dobrý čas na práci. Na tuhle akci jsem se dost těšil a hodlal jsem si ji užít. Proč? Vždycky v jeskyni pospíchám, ukazuji různá místa, aby toho návštěvníci co nejvíce viděli. Pořád někomu něco povídám a to pak nemám čas prohlížet stropy a vůbec různé detaily. Najednou jsem si mohl s těmito lidmi pozhovět, rozmlouvat o neznámých tématech a učit se nové věci. Pojal jsem tento druhý vstup do jeskyně jinak. Připravil jsem proutěný košík dobrot s lahví vína, sýry, maďarskou klobásou a zákusky. Také jsem přesvědčil přítelkyni, aby navlékla výjimečně overal a helmu a šla s námi. Výborně, půvabný statista se bude hodit. Připravený košík středeční hosty v dobrém překvapil a akce se odvíjela znovu velmi uvolněně.

Hodná červená Karkulka s košíčkem a zlý vlk

To, co jsem si vymyslel den před tímto vstupem - příběh jeskyňářské Karkulky s košíčkem - se opravdu fotografovalo. Philippe a Annie, aniž bych cokoliv říkal, potenciál odhalili a hned si vše zorganizovali. Ten den do jeskyně vstoupilo více renomovaných fotografů - Američan Kewin Downey a dva Maďaři Scaba Egri s kamarádem Atilou. Místo, které ale chtěli Philippe a Annie dosáhnout a vytvořit tam svoji vysněnou fotografii byla Rotunda v Proplavané skále. Učinili tak, a protože fotografie z obou fotografických dnů v Býčí skále dali k dispozici pro naše stránky, předkládám je k ovlažení našich čtenářů a milovníků Býčí skály. Před samotným fotografováním v Rotundě jsme pojedli dobrot z košíku rozložených na velkém kamenném bloku, což přispělo k tvůrčí pohodě všech přítomných. Jsem rád, že Býčí skála mohla nabídnout toto klidné umělecké zázemí.

Pro tento obrázek si Philippe a Annie přišti podruhé do Býčí skály...

V Tišnově dne 2. srpna 2013 Martin Golec