Objev „Koniášovy síně“ v horních patrech Augiáše
a znovuzprůchodnění chodby „Florida Beach“

Pro pochopení této části jeskynního systému Býčí skála je třeba zprvu představit Augiášův dóm a práce kolem něj.

Augiášův dóm je jedna z největších a také nejníže položených prostor v Býčí skále. Byl objeven v listopadu roku 1998 jeskyňářským týmem pod vedením Jiřího Svozila st. Pro postup při jeho objevu byla vyvinuta a vůbec poprvé v jeskyních použita tzv. hydrotěžba (plavení). Za tento objev byla na Spelefóru roku 1999 ZO 6-01 Býčí skála udělena 1.cena za „Objev roku“ a mimořádná cena Speleofóra „Za použitou technologii“. Vstup do Augiášova dómu je ze Šenkova sifonu, kde začíná chodba zvaná výstižně „Prasečí kanál“, která klesá až 11m pod hladinu Jedovnického potoka a po 30-ti metrech ústí do Augiášova dómu strmým výlezem. Cesta „Prasečím kanálem“ je po většinu roku pod hladinou vody, proto je v nejnižším místě umístěno čerpadlo (typ GFHU 100), které se celoročně za pomoci další techniky stará o zprůchodnění Šenkova sifonu a v případě potřeby i „Prasečího kanálu“.

Obr. 1 Situace Šenkova sifonu /půdorys/

Po objevu byly práce soustředěny na možné pokračování Augiášova dómu a hledání bezpečnějšího vstupu chodbou „Florida Beach“, odkud byl stanoven hypotetický směr, který měl ústit do „Mapy republiky“. Z důvodu nebezpečí zatopení „Prasečího kanálu“ při výpadku čerpadla a tím uvěznění jeskyňářů v Augiášově dómu byly plavící práce přesunuty do výše položené „Mapy republiky“ a pokračovalo se v protisměru. Po letitém úsilí se až v roce 2004 podařilo projít opět do Augiášova dómu tentokrát druhou cestou přes „Florida Beach“. Tato cesta se však po zmapování opětovně sesunutím sedimentů uzavřela a tím skončili naděje na bezpečnější vstup.

Další možné pokračování Augiášova dómu je horními patry. Chodbu v severní části ústící 30m nade dnem ještě v roce 1998 zdolali lezci J. Svozil ml., J. Pavloň, J. Svozil st. a R. Hýsek. Byla nazvána Netopýří chodba a do dnešních dnů je považována za velmi nadějnou pro průstup do nových velkých prostor. Ještě v témže roce se pokusili vystoupit Jiří Svozil ml. a Jiří Svozil st. do zdánlivě nejvyššího komínu Augiášova dómu v jeho jižní části. Náročným lezením dosáhli výšky 15m, kde je zastavily visící bloky kamení jen tak-tak držící na stěně, kolem kterých byl průstup velmi nebezpečný. O dolezení právě tohoto komínu jsme se po letech pokusili nyní.

V sobotu 26. 4. 2008 trojice lezců – Igor, J. Svozil ml. a Hulda, prošla „Prasečím kanálem“ za pomocí podpůrného týmu J. Svozil st., Smejky, Dub a Mirek, který připravil cestu zčerpáním chodby na průchodnou hladinu.

Cílem byl od roku 1998 rozlezený komín v jižní části Augiášova dómu (Jižní komín). Bylo důležité dolézt již zafixovaný 15 metrový úsek. Jak už to tak bývá, když jeskyňáři počítají s tím že se do komínu co nevidět vrátí, zatlučou jednu až dvě skoby, procvaknou karabinami a slaní dolů. Za prvé po letech ve vlhkosti jeskyně skoby vyreznou a za druhé se karabiny kvůli elektrochemické reakci /mezi skobou (Fe), karabinou (dural) a vlhkostí/ začnou rozpadat.

V první fázi bylo zapotřebí překonat převis po takhle ukotveném fixním laně. Dalším nepsaným pravidlem je, že los automaticky padne na nejlehčího z týmu. Takže jsem se připl na lano a začal pomalu stoupat vzhůru. Na laně připraveném do horní části komína mě Jirka Svozil ml. dojišťoval odspodu. Když jsem dolézal ke štandu fixního lana čekal jsem na okamžik kdy změnou tahu lana skoby opustí své místo. Nestalo se tomu tak. Překvapivě byl materiál v relativně dobrém stavu. Ale pro jistotu (do ženy a do skály nevidíš) jsem přidal ještě jeden nýt.

Jirka začal stoupat za mnou. To co jsme nad sebou viděli předčilo naše očekávání. Byla to půl tuna volných, chaoticky naskládaných šutrů. Rozhodli jsem se, že je velmi nebezpečné pokoušet se tento útvar jakkoliv oblézt, protože případné neřízené padající kamení by rozdrtilo jističe na štandu. Nezbylo než se pokusit o řízený sesun této pyramidy na dno Augiášova dómu. Zavolali jsme na Huldu, aby se schoval na druhou stranu Augiáše. Přivázal jsem se na první konec lana a volným lezením jsem se přiblížil na dosah k tomuto strach-vzbuzujícímu útvaru. S největší opatrností jsem zavrtal nýt a posadil se do něj. Jirka popolezl za mnou a schoval se pokud možno co nejvíc na stranu.

Na první zdánlivě nepatrný dotek se uvolnil asi 70kg těžký šutr, který měl tendenci padat na nás. Asi po minutě zápoleni ve visu se mi podařilo změnit a zkorigovat směr jeho pádu. S výkřikem letíííí se roztříštil na dně Augiáše. Měli jsme, už téměř jistotu že žádný další šutr by nás neměl ohrozit. Ta horší práce nás ovšem měla teprve čekat. Další 3 zaklíněné šutry. Na první pohled pevněji ložené. Omyl byl pravdou. Při lehkém očišťování drobných kamínků a přemýšlení jak na ně se pyramidka téměř svévolně zřítila do temnoty pod námi. Cesta byla volná. Jirka se vrátil na štand a začal jistit. Hulda začal pomalu stoupat za námi. Pokračoval jsem v lezení směrem vzhůru. Kombinací technického a volného lezení jsem zanedlouho dosáhl stropu se stabilnějším závalem. Skrz něj byla vidět horizontální plazivka mizící za hranou kamsi do neznáma.

Domluvili jsme se, že osadím fix a po něm kyvadlem prozkoumám vzdálenější stranu komína /asi 15 m šířky/. Rýsovalo se zde několik oken, které by mohly být dalším pokračováním. Po prozkoumání to byly obří skalní mosty /hodiny/. Vrátil jsem se ke klukům na štand. Pouze ve věcech potřebných na výstup a sestup vydal se Pavel prozkoumat onu plazivku v nejhornější části komína. Slanil jsem na zem a odpočíval. Za chvíli přijel Jirka. Po půl hodině se vrátil Pavel s tím, že je to chodba několik metrů dlouhá zakončená dómem s nádhernou výzdobou. Hned na místě dostala název "Koniášův dóm".

Při návratu na nás v Prasečáku čekal u čerpadla Jirka Svozil st. a vítal nás se slovy „Kde jste byli když poprvé prošel ze Šenkáče přes Augiáš a Floridu do Mapy člověk?“. Augiáš má tedy počínaje 26. 4. 2008 zase dva vchody a nádherný dóm v jednom z jeho komínů.

Po příchodu na chatu se Bůh ví odkud vyštrachalo Šampáňo, na takovýto den si prostě jeskyňář musí přiťuknout.

Obr. 2. Jižní komín /řez/

S pozdravem Igor

PS: O týden později V. Káňa, V. Homola a J. Svozil ml. provedli fotodokumentaci. Při návratu osadili lepené kotevní body a komín vystrojili novějšími lany. Došlo i k úpravě názvu z „Koniášova dómu“ na „Koniášova síň“, prý jsme zase byli rybáři. Ovšem posuďte sami podle přinesených fotografií.