WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Archeologická datace sedimentů v Předsíni Býčí skály Historie

V příspěvku využívám terénních zjištění při archeologickém výzkumu v Předsíni roku 2007. V diskuzi se pokouším datovat archeologické kultury „do“ profilu J. Pelíška z roku 1942, synchronizovat s nimi poznatky J. Wankla z roku 1872 a naznačit časový rozsah tvorby sedimenů v Předsíni.

Martin  | 8.4.2013 19:56 | pridej.cz  | Diskuse...[0] | Zobrazeno 476x  

3099. M. Golec při výzkumu v PředsíniNa počátku roku 2007 byly prováděny odběry sedimentů v Předsíni a Jižní odbočce v Býčí skále za účelem rozplavování sedimentů a odebírání mikrovzorků. Prováděli jej pracovníci ÚAM FF Brno Martin Golec a Martin Hložek, jako brigádníci se podíleli na rozplavování sedimentů Zuzana Minaříková (členka ZO ČSS 6-01) a Soňa Ondroušková (studentka ÚAM FF Brno). Předběžně bylo o výzkumu referováno v (Golec 2007).Bylo odebráno 25 vzorků, z toho 20 z Předsíně a 5 z Jižní odbočky. V oblasti Mapy republiky před Šenkovým sifonem byla instalována plavící jednotka, v které se sedimenty rozpouštěly. Získané pevné části pak byly selektovány na archeozbytky a kamennou složku přirozeného původu částečně M. Hložkem v Technickém muzeu v Brně a částečně M. Golcem. Bylo získáno velké množství archeomateriálu, a to ve dvou frakcích: 1. keramika, sklo, jantar, struska ad.; 2. botanické vzorky. Z Jižní odbočky pocházely jen rohovcové úštěpy všech velikostí včetně mikroodpadu, nikoliv pozůstatky mladších pravěkých kultur.

 

3092. luštěniny z Předsíně3093. obiloviny z Předsíně3095. pozdně halštatská keramika z Předsíně

 

3096. skleněný korálek z Předsíně3097. jantarová surovina a korálek z Předsíně3098. železná ruda z Předsíně

Obr. 2-6: Nálezy ze starší doby železné - halštatské z Předsíně Býčí skály. Výzkum z roku 2007 - M. Golec. (obr. 2: luštěniny, obr. 3: obiloviny, obr. 4: pozdně halštatská keramika, obr. 5: skleněný korálek - silně korodovaný, obr. 6: jantarová surovina a jantarový korálek - meziprodukt, obr. 7: recentní indická železná ruda)

 

Přítomnost Josefa Pelíška v Předsíni roku 1942 (Pelíšek 1949a, 249-254) považuji za velmi zásadní skutečnost. Předsíni již „zvonila hrana", protože v červnu roku 1944 již započali dělníci stavební firmy Bauunion z Brna-Komína s drastickými v Předsíni, postupně do konce roku olámali výčnělky na bocích stěn, stropu a maximálně rozšířili prostor pro válečné potřeby - situaci popsal ve svém deníku jeskyňář Norbert Havlíček z Babic (Přichystal - Náplava 1995, 103-117; Segeďová 2010, 34-35). Naštěstí válečné běsnění pro Býčí skálu dopadlo velmi milosrdně a poškození Staré Býčí skály není tak zásadní. Navíc dokážeme poškozený prostor Předsíně poměrně dobře rekonstruovat "v ploše" na základě četných předválečných fotografií (Golec 2010a). Horší je to již z výškovými poměry. Josef Pelíšek tak měl "za pět minut dvanáct" tu možnost studovat sedimenty v Předsíni v relativně neporušené podobě (jde zejména o horní vrstvy). Jeho popis a vědecké zhodnocení sedimentů v pět metru hlubokém profilu pak považuji za zásadní pro pochopení oné vstupní prostory, známé zejména legendárním halštatským nálezem z roku 1872 (Wankel 1988, 243-267; Parzinger - Nekvasil - Barth 1995).

Josef Pelíšek je právem považován za velikána československého pedologického výzkumu 20. století a jím zhodnocený profil považuji za velmi cenný. Jeho práce v této části krasu a speciálně v Býčí skále svědčí o jeho velikém zájmu o tuto oblast. Prováděl mikroklimatická měření již ve válečném období v Býčí skále (Pelíšek 1942) a byl také přítomen obnoveným speleologickým pracím na znovuzpřístupnění Nové Býčí skále 1. února 1947 (Pelíšek 1949b; Golec 2010b), vedenými Antonínem Bočkem předsedou Speleologického klubu v Brně (Boček 1947). A zájem o lokalitu byl mnohem širší - v mnoha vědních oborech - archeologicky, geodeticky, mikroklimaticky, hydrograficky ad. (Absolon 1944-45; Burkhardt 1948; 1954; Burkhardt - Gregor - Chaloupka 1973; Homola 1948; Prorok - Skutil 1949) obdobně jako v nově objevené blízké Barové jeskyni s paleontologickými nálezy (Sobol 1948; 1949; 1954; Strnad 1949) přehledně shrnuto také v soupisu krasových objevů (Havel 1989, 26 a dále).

 

3103. magdalenské rytiny na kulmské břidlici

Obr. 7: Magdalenské rytiny na kulmské břidlici z Předsíně - první exemplář odtud, ostatní jsou známy jen z Jižní odbočky. Nalezen pod betonem na svahu k dolním dveřím v mocné vrstvě kulmských oblázků - viz. obr. 12. Výzkum z roku 2006.

 

magdalenské rytiny na kulmské břidlici

magdalenské rytiny na kulmské břidlici

Obr. 8-9: Magdalenské břidlicové oblázky s motivem "ptáka na vejcích" a "pohlavních symbolů?"

z Býčí skály - Jižní odbočky (Oliva 2005, 95).

 

3106. magdalenské rytiny na kulmské břidlici

Obr. 10: Magdalenské břidlicové oblázky "ogamové písmo" z Býčí skály - Jižní odbočky

(Wankel 1988, 241; Přichystal - Náplava 1995, 30).

 

Josef Pelíšek - pedolog - se podílel se na řadě vyhodnocení jeskynních sedimentů v Křtinském údolí, např. na dodnes velmi cenném výzkumu Žitného jeskyně (Pelíšek 1957; Golec 2013) a jinde. Oprávněně nalezneme jeho pomník na louce u vývěrů Jedovnického potoka, kde studenti nedávno dali krabičku se sbírkou kamenů k výročí jeho stého narození. I to svědčí o jeho živém odkazu a oblibě v současnosti.

O tom jak probíhaly archeologické výzkumy za války v Předsíňi Býčí skály se zdroje poněkud rozcházejí. Zatímco J. Pelíšek popsal 5m hlubokou sondu v zadní části Předsíně v roce 1942, A. Přichystal, který se o téma zajímal uvedl, že poslední výzkum proběhl v roce 1943 pod vedením Dr. K. Huckeho (o komplikovaných válečných vztazích v Moravském zemském muzeu Oliva - Kostrhun 2009, 58-59). Účastnil se jej také archeolog J. Poulík, který po létech vzpomínal, že šlo o dvě rýhy v Zadní části Předsíně ve tvaru kříže délky 10m, šířky 1m a hloubky jen kolem 0,7m (Přichystal - Náplava 1995, 96). J. Skutil v letech 1938-1945 zaevidoval stovky nových přírůstků, které jsou dodnes uloženy v depozitáři Moravského zemského muzea v Brně. Ve stejné sbírce se nacházejí položky z výzkumu Hanse Freisinga z prosince roku 1937, který také v Předsíni prováděl výkopy a jeho nálezy byly po válce konfiskovány (Freising 1941; Zatloukal 1995, 39-40). Osobně jsem vědecky nezpracované nálezy z Předsíně procházel a jednoznačně z nich vyplývá, že zde postupně ukládaly své předměty mnohé pravěké kultury (neolit, eneolit, doba bronzová, doba železná - halštatská a laténská ad.). Halštatské nálezy zde zcela vedou v kvantitě uložených kusů. Některé publikované předměty poukazovaly již dříve, že jde o polykulturní lokalitu (Parzinger - Nekvasil - Barth 1995; Ondroušková 2008, 27-28; 2011), ale není doposud takto badateli vůbec chápána. "Skutilovy halštatské přírůstky" z MZM jsou ale obsahem objemné monografie mezinárodního kolektivu autorů z roku 1995 (Parzinger - Nekvasil - Barth 1995).

Významným způsobem problematiku postmagdalenských kulturních vrstev v Jižní odbočce a v Předsíni otevřel v nedávné době Vladimír Peša (2006, 427-446), na jehož závěry budu navazovat v dalším článku, který zacílím právě na revizi nálezů z Býčí skály v Moravském zemském muzeu, kde se nachází artefakty širokého spektra holocénních archeologických kultur, jež v Býčí skále zanechaly své pozůstatky. Cílem bude definitivně představit tuto lokalitu jako rozsáhlou polykulturní lokaklitu, včetně Jižní odbočky. Dosavadní schéma hluboce usazené v mozcích: Předsíň=halštat a Jižní odbočka=magdalenien, je již naprosto vědecky neudržitelné.

 

3108. Čistění záchytné sítě u plavicího zařízení3107. Sušení rostlinných vzorků nad kamny

3109. Práce u plavicího zařízení

Obr. 11. Práce s plavicím zařízením na Šenkově sifonu a sušení vzorků na boudě nad kamny. Výzkum z roku 2006.

 

Ač jsou naše zprávy o válečných výkopech poněkud protichůdné, vyjdu z informací prof. J. Pelíška z roku 1942 (Pelíšek 1949a, 249-254), kterým není důvod nevěřit. Níže jeho původní text:

..........................................................................................................................................................................................

K charakteristice jeskynních sedimentů Býčí skály v Mor. Krasu - (Pelíšek 1949a)

 

Jeskynní sedimenty v Býčí skále byly již několikrát stratigraficky studovány, a to v souvislosti s paleolitickými vykopávkami. Byl to známý Wankel (1867). Kříž (1892), pan Cžižek (1924), Czupik (1925), Bayer (1925), Zapletal, Absolon aj. K. Zapletal udává následující vrstvení jeskynních sedimentů Býčí skály: 1. aluviální hlíny, písky a štěrky, 2. písky a oblázky vápenců a jurských rohovců, 3. Písčitojílovité hlíny s oblázky, 4. Štěrky s oblázky kulmských břidlic. Jiné vrstvení udává Wankel, jiné Czižek, Czupik atd. Je to jistě pochopitelné, neboť Býčí skála jako rozlehlá jeskyně má řadu dómů, chodeb přímých i postranních a v každé takové prostoře probíhala sedimentace poněkud pozměněně. Jiné vrstvení sedimentů je také v předních částech jeskyně a jiné opět v zadních dómech.

V roce 1942 provádělo Zemské muzeum v Brně vykopávkové práce v Býčí skále, a to ve velké dómovité předsíni u zadní stěny. Byl to 5m hluboký a dosti dlouhý příkop, kde jsem měl možnost studovati vrstvení a stratigrafii těchto jeskynních sedimentů v přední prostoře Býčí skály. Tento hluboký profil byl proměřen, popsán a z jednotlivých vrstev byly zároveň odebrány vzorky sedimentů pro příslušné analysy.

 

Popis profilu:

 

 

0-25 cm:               šedivá humosní hlína.

25-60 cm:             balvanitá vápencová suť, promísená písčitou zeminou barvy žlutošedé

60-80 cm:             balvanitá vápencová suť, kde vápencové balvany jsou spojovány bělavými a žlutavými sintrovými povlaky a

kůrami. Dutiny mezi balvany jsou vyplňovány porésním až sypkým sintrem.

80-100 cm:           nažloutle šedivý písek, obsahující místy vrstvičky a shluky uhlíků. Pod vrstvičkami uhlíků je vždy 3-5 cm

mocný rezivě červený proužek vypáleného podložního písku s mírným barevným přechodem dospodu

(zbytky ohniště).

100-160 cm:         našedlý, velmi jemnozrnný písek, místy s rezivými pruhy a vykazující křížové zvrstvení.

160-175 cm:         žlutohnědá lehčí sprašová hlína homogenně zbarvená, tvořící vykliňující slabší vrstvy a čočky.

175-210 cm:         našedlé, drobné oblázkové štěrky z kulmského materiálu a s menší příměsí jurských rohovců. Obsahují

značnou příměs písků. Dospodu stoupá hrubost oblázků.

210-220 cm:         tmavě šedohnědá těžší sprašová, tvořící vrstvičku nepravidelné mocnosti. Vyplňuje často dutiny v podložní

hrubé vápencové ssuti.

220-310 cm:         hrubá vápencová ostrohranná suť, promísená hnědošedou písčitou zeminou.

310-360 cm:         šedožlutá písčitá zemina s oblázkovým kulmským štěrkem.

360-370 cm:         šedožlutá lehčí sprašová hlína s hojnými rezivými skvrnami a lupenitou strukturou (přerušovaná

sedimentace). Tvoří vrstvu převážně oboustranně vykliňujících čoček a na rozhraní s podložím objevuje se

tenká rezivá železitá vrstvička.

370-420 cm:         našedlé písky, dospodu hlinitější a zbarvené více do hněda.

420-500 cm:         hrubé kulmské štěrky s balvany vápenců a příměsí písčitohlinité žlutošedivé zeminy. Skalního dna nebylo

výkopem dosaženo.

 

Složení studovaného profilu ukazuje, že se tu střídají sedimenty, vzniklé činností vodní a s vrstvami ostrohranných sutí, vzniklých jen mechanickým či fyzikálním rozpadem tamních devonských vápenců. Vrstvy hrubých vápencových jeskynních sutí vznikly v hiátech vodní sedimentace. Z toho možno usoudit, že Předsíňový dóm Býčí skály byl v určitých časových periodách pod vodou, kdy probíhala sedimentace štěrků, písků a hlín a v jiných obdobích byl jeskynní suchou, kdy se tvořily zase vápencové jeskyní sutě.

Bude třeba ještě řešit otázku, zdali toto střídání sedimentů jest v souvislosti s klimatickými změnami podnebí v diluviu (glaciál würm), anebo jest to zde zjev lokální. Problém jest totiž důležitý pro určení stáří spodní etáže jeskynních sedimentů v Moravském krasu a bude jej možno řešit až po podrobném průzkumu hlubokých profilů ve více jeskyních a z různých úseků Moravského krasu.

Pokud se týče geologického stáří těchto sedimentů, vytvořila se část sedimentů v aluviu a část v diluviu. Důležitým hraničním horizontem pro stáří aluviální jest vrstva balvanité suti v hloubce 60-80 cm, v níž vápencové balvany jsou jednak povlekány bělavými a nažloutlými kůrami sintru, jednak jsou tímto sintrem na styčných místech spojovány a dutiny v této balvanité suti jsou převážně vyplňovány pórovitými až sypkým vápnitým sintrem. Tvorba vápnitého sintru spadá na počátek aluvia do vlhkého období atlantského s hojnými atmosférickými srážkami, s mírně vlhkými zimami a s teplými léty.

Vrstvy nalézající se nad tímto hraničním sintrovým horizontem (t.j. vápencová suť a povrchová šedivá hlína) jsou stáří aluviálního, sedimenty objevující se v podloží sintrového horizontu jsou stáří diluviálního. Studovaný profil je tedy tvořen převážně usazeninami diluviálního stáří. Velmi zajímavý je tu nález shluků a vrstviček uhlíků s červenavě vypálenými podložními písky, které se nacházejí ihned pod sintrovou vrstvou a jsou tedy již stáří mladodiluviálního. Jedná se tu pravděpodobně o zbytky ohniště mladopaleolitického člověka, snad magdalénského stáří, neboť Magdalenien byl v Býčí skále konstatován J. Wanklem již roku 1868.

Diluviální sedimenty tohoto profilu vytvořily se zde ve dvou periodách sedimentace vodní a ve dvou periodách zvětrávání mechanického, při čemž se jednotlivé periody vždy po sobě střídaly (mechanické zvětrávání, vodní sedimentace).

..........................................................................................................................................................................................

Obr. 12: Profil v Předsíni - (Pelíšek 1949a). Navrhovaná synchronizace s profilem J. Wankla 1882 - označeno červeně (A - písek a štěrk; B - vápencové kameny; C - vypálený vápenec (sintr); D - uhlí a obilí; Lehm = žlutá hlína). Navržené časové zařazení magdalenienu označeno modře.

 

Diskuze:

 

Synchronizace profilů J. Wankla a J. Pelíška nečiní větších obtíží (viz. obr. 12), Wanklovy výkopy se pohybovaly na základě Pelíškových poznatků cca do 1,5m hloubky. Slovně popsaný profil z výkopů M. Kříže (Kříž 1892; 1903; Golec 2012) lze také dobře přiřadit. Jeho výkopy byly vlastně "revizním výzkumem" po J. Wanklovi. M. Kříž dal v Předsíni, obdobně jako jinde ve Straré Býčí skále, kopat jednak příčné řezy přes "nadějná" místa a pak hluboké sondy pro zjištění skalního dna. Uvedl, že J. Wankel se nedostal se svými odkopy hlouběji než do 1,5 m. M. Kříž nalezll i nedotčená místa s kulturní vrstvou v 60 cm, což velmi dobře odpovídá kulturní vrstvě Pelíškova profilu. Nedořešená zůstává hloubka sedimentů v zadní části Předsíně. M. Kříž uvádí výšku Předsíně v 310 m. n. m. a ve starém dolním vchodě, střední části Předsíně a pod Pohanským komínem našel skalní dno vždy ve výšce cca v 306 m n. m., ale Pelíšek na dně 5m hluboké sondy v zadní části Předsíně  skalní dno neuvedl, ač mohl být v hloubce již kolem 305 m. n. m.

S J. Pelíškem nesouhlasím s jeho časovým řazením vrstev na jeho profilu. Rozhraní holocénu a pleistocénu klade do vrstvy sintru v 60-80 cm, bezprostředně pod ním již hledá kulturní zařazení paleolitického magdalenienu. Nicméně právě z velkoplošných Wanklových odkopů vyplynulo (vrstva Wankel D), že halštatské nálezy (starší doba železná) leží sice již od 60 cm hloubky a níže, ale až vždy pod sintrem. Halštatu bude náležet ona silně propálená vrstva pod ním. Přibližně do tohoto místa na profilu také řadím i směsici různých pravěkých kultur (holocénu), které zde byly archeologicky stopově potvrzeny (neolit, eneolit, doba bronzová = 6-2 tis. př. n. l.). Následuje Wanklova vrstva Lehm=hlína, popsaná u Pelíška jako písek a spraš. Oproti Pelíškovi magdalenskou vrstvu kladu až níže, cca do 1,5-2m hloubky, do vrstvy (první  oblázkové  vrstvy - bráno od shora)  s naprostou převahou ohlazených kulmských břidlic (obr. 12 - označeno modře magdalenien), odtud pochází šťastný nález magdalenkého oblázku s rytinami (pozn. aut. tyto rytiny nikdy nevznikají přírodní cestou samovolným posunem v řečišti). Zde odebraný vzorek pro přeplavení neobsahoval vůbec žádné obiloviny, které kontaminovaly všechny ostatní vzorky z Předsíně (z poloh nad svahem), pravidelně obsahující halštatské nálezy. Ukazuje se, že šikmý svah k dolním dveřím přetíná (pravděpodobně i nedotčené) hlubší vrstvy v Předsíni a do profilu jsme se mohli "nabourat" z boku. Postranní místa svahu zůstala mimo Wanklovy i Křížovy sondy.

Tato fakta mají zásadní dopad na časovou interpretaci tvorby sedimentů v Předsíni Býčí skály, kde 40% horních sedimentů Pelíškova profilu „narostlo" za posledních patnáct tisíc roků - s využitím datace magdalenienu ze Žitného jeskyně ve Křtinském údolí. Zde dosedá magdalenská vrstva malé portálové jeskyně téměř na skalní dno, což ukazuje na podobnou "rychlou" sedimentaci (Valoch - Neruda 2005).

 

3110. Klimatické fáze - Předsíň

Obr. 13: Klimatické fáze svrchního pleistocénu - posledního zalednění a holocénu - konec ledových dob (Valoch 1993, 13, tab. 2). Červeně jsou označeny některé známé archeologické kultury zastoupené v Předsíni. Časové rozmezí obrázku cca odpovídá Pelíškově profilu sedimentů z Předsíně Býčí skály.

 

Literatura:

 

Absolon 1944-45: Praehistorický výzkum Býčí skály na Moravě na srovnávacím základě, Brno.

Boček, A. 1947: Problém Jedovnického potoka, Zeměpisný magazín II., č. 14-15, 562-563.

Burkhardt, R. 1948: Zpráva o nivelaci v Křtinském údolí ve dnech 17.-20. 7. 1948

Burkhardt, R. 1853: Hydrografie Jedovnického potoka, Československý kras 6, 41-58, 81-85.

Burkhardt, R. - Gregor, V. - Chaloupka, A. 1973: Problém Jedovnického potoka v Moravském krasu, Adamov.

Freising, H. 1941: Mährische Funde und Forschungen im Jahre 1937, MAGW 71, 323-324.

Golec, M. 2007: Cesta do podsvětí: Býčí skála, Živá archeologie 8, 39-44.

Golec, M. 2010a: Předsíň Býčí skály před válečnými úpravami, www.byciskala.cz, články 18.1.2010

Golec, M. 2010b: Čerpání Býčího (Šenkova) sifonu na Býčí skále, www.byciskala.cz, články 7.10.2010

Golec, M. 2012: Martin Kříž: Rozsáhlý výzkum v Býčí skále v letech 1891-1892, www.byciskala.cz, články 29.10.2012

Golec, M. 2013: Žitného jeskyně a podpis A. Žitného ve Výpustku 11.10.1885, www.byciskalacz, články 13.2.2013

Havel, H. 1989: Přehled průzkumných prací a jejich výsledků v historii Moravského krasu, Praha.

Homola, V. 1948: Teploty krasových vod v Křtinském údolí, Československý kras 1, 109-110.

Kříž, M. 1892: Die Höhlen in der mährischen Devon-kalken und ihre Vorzeit, Jahrbuche der k. k. geologischen Reichanstalt in

Wien, Band 42, s. 443-570.

Kříž, M. 1903: Beträge zur Kentnis der Quartärzeit in Mähren, Steinitz.

Oliva, M. 1995: Das Paläolitikum aus der Býčí skála, Pravěk NŘ 5, 25-38.

Oliva, M. 2005: Civilizace moravského paleolitu, Brno.

Oliva, M. - Kostrhun, P. 2009: Obrazy z výzkumu moravského paleolitu, Brno.

Ondroušková, S. 2008: Využívání jeskyní Moravského krasu v období popelnicových polí a v době železné, Bakalářská

diplomová práce ÚAM FF MU Brno.

Ondroušková, S. 2011: Pravěk Moravského krasu, Magisterská diplomová práce ÚAM FF MU Brno.

Parzinger, H. - Nekvasil, J. - Barth, F. E. 1995: Die Býčí skála - Höhle, Ein hallstattzeitlicher höhlenopferplatz im Mähren, RGF 54,

Main am Rhein.

Pelíšek, J. 1942: Mikroklimatický prozkum jeskyně „Býčí skála" v Moravském krasu, práce Moravské přírodovědné společnosti

XIV, Brno.

Pelíšek, J. 1949a: K charakteristice jeskynních sedimentů Býčí skály v Moravském krasu, Československý kras 2, 249-254.

Pelíšek, J. 1949b: První mikroklimatická měření ve znovu zpřístupněných prostorách Býčí skály, Československý kras 2, 38-39.

Pelíšek, J., 1957: Kvartérní sedimenty Žitného jeskyně v Moravském krasu. - Práce Brněnské Základny ČSAV 39, 547-557.

Prorok, F. - Skutil, J. 1949: Některé dosud neznámé jeskynní paleolitické nálezy z Mor. Krasu, Československý kras 2, 23-29.

Peša, V. 2006: Jižní boční síň a halštatské využívání Býčí skály v Moravském krasu, Archeologické rozhledy LVIII, 426-446.

Segeďová, L. 2010: Jeskyně Moravského krasu za druhé světové války. Historie firmy Flugmotorenwerke Ostmark G.m.b.H.

Wien, Zweigwerk Brünn a její detašovaná pracoviště, Bakalářská diplomová práce ÚH FF MU Brno.

Sobol, A. 1948: Nová jeskyně u Býčí skály, Československý kras 1, 60-65.

Sobol, A. 1949: Barová jeskyně u Býčí skály, nová jeskynní lokalita s nálezy volutové keramiky, Československý kras 2, 137-

138.

Sobol, A. 1954: Nové objevy v jeskyni Krkavčí skála u Josefova v Křtinském údolí, Československý kras 7, 145-154.

Strnad, V. 1949: Fauna Barové jeskyně pod Krkavčí skálou u Adamova, Československý kras 2, 123-128.

Valoch, K. 1957: Paleolitické osídlení Žitného jeskyně, Práce Brněnské základny ČSAV 39, 573-600.

Valoch, K. 1993: V záři ohňů nejstarších lovců, in: Pravěké dějiny Moravy, 11-70, Brno.

Valoch, K. - Neruda, P. 2005: K chronologii moravského magdalenienu, Archeologické rozhledy LVII, 459-476.

Wankel, J. 1988: Obrazy z Moravského Švýcarska, Blansko.

Zatloukal, R. 1995: Funde von Hans Freising aus der Býčí skála-Höhle, Pravěk NŘ 5, 39-50.

 

Martin Golec v Tišnově dne 8. dubna 2013

зеленый кофе с имбирем



Diskuse "Archeologická datace sedimentů v Předsíni Býčí skály"

Nejsou žádné příspěvky.

PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [631154], dnes 15 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
ZDdkN