Sepsal Hulis 27.8.2006

Místo - Nová Býčí skála. Po levé straně potoka (proti proudu), deset až patnáct metrů před prvním mostkem na potoku, mezi Kaňonama a Vysokým komínem. Vstup do komínu, je výrazný portál v těsné blízkosti potoka.

Charakteristika - Při nástupu do komínu je nutné přebrodit potok. Výška komínu je asi 15 metrů. Šířka je asi 5 metrů. Na pravé i levé straně jsou dva výrazné žlaby, které vedou až do stropu.V horní části se komín rozšiřuje. Vzdálenost od přední a zadní stěny je přibližně 1.5 m až 2.5 m.

Pozor!!! V přední stěně, v polovině komínu je velký úzký blok vápence; pravděpodobně je přilepený ke stěně sedimentem. Použité rozměry, jsou podle mého odhadu. Nevím o tom, že by byl komín zmapován.

Při čištění hlavní chodby po jarních povodních, které zanechaly v jeskyni spoustu materiálu, jsme pročišťovali chodbu u tohoto komínu. Najednou se ozval Jirka a jen tak mezi plavením promluvil: „Nechcete zaplavit v tom Šebeláku?“ S Igorem jsme ten komín ještě neviděli. Hned jsme se na něj šli podívat. Začali jsme komín hned prozkoumávat. „Mohl by komunikovat s Chodbou horolezců“ oznámil Jirka.

Pozitivní bylo hlavně to, že hadice byly před komínem. Takže se nemuselo nic chystat a přetahovat. Bylo jasné, že komín v tu chvíli chceme plavit. Jen v tom byl jeden velkej hák. Ani jeden z nás neměl výstroj na lezení. „Co teď, jak to vyřešit?“, říkali jsme si a čuměli jsme nahoru do komínu oba jako Pat a Mat. Ani jednomu z nás dvou se nechtělo na základnu pro lezecký vercajk. V této nelehké chvíli, kdy jsme museli zase po dlouhé době zase přemýšlet, nás napadl zase geniální nápad. Na tento nápad voláme ZUZANKO.

Myslím si, a i většina jeskyňářů na tuto myšlenku už taky někdy přišla, že by každý jeskyňář měl mít svého nosiče, jako mají golfisté nosiče na své hole. Jen ten jeskyňářský nosič by nosil ve vaku vše potřebné pro jeskyňáře. A pak bychom jen oznamovali co je potřeba, např: „Na tuhle díru mi podej ostrou proudnici.“

A teď konečně něco o komínu a o práci. 

Náš nápad prošel a Zuzka Minaříková nám donesla věci na lezení. Moc děkujeme ZUZANKO.

Nalezl jsem do pravého žlabu. Byl to boj, ale nějak jsem se tam dostal. Je tam málo místa a chytů je taky poskromnu. Blatíčko je taky přítomné,ale moc ho není. Voda, když jsem tam byl, nikde výrazně se stropu netekla. Celkově nebylo vidět výrazné protýkání vody.

Dolezl jsem asi tak dva metry pod strop a hledal jsem něco do čeho bych tak začal plavit, ale nic tam nebylo.Všechno vypadalo na masiv. A v tu chvíli tam došel Jirka Svozil, který nám oznámil, že vpravo na plavení nic není, že se musíme dostat do toho levého žlabu, tam je sediment pod stropem.

Igor: „A to jsi nám nemohl říct dřív“. Jirka: „Já jsem vám to říkal, ale vy jste nebyli na vojně ani jeden, a tak nevíte, kde je pravá a kde levá“. Tak jsme se zas dozvěděli že jsme už po několikáté blbci, a náš lehkovážný život nasazujeme zbytečně. A to jsme nebyli na vojně!!!

Tak jsem zatloukl skobu a slanil. Když jsme viděli ten levý žlab, donesli jsme si žebřík. Tato cesta byla už na vrtání, a to se nám zdálo zbytečné. Žebřík jsme dostali do komínu.Vylezl jsem nahoru a dostal jsem se do místa, kde se žlab naklonil z přímé vertikály do nakloněné úzké horizontální prostory. To je místo, kde se komín rozšiřuje. Podobné to je i v pravé části komínu. Tato část se dá představit jako malý kaňon. Zahliněné místo k plavení, bylo ode mně vzdálené asi pět metrů. Vytáhl jsem si hadici s proudnicí, zatloukl jsem skobu a přivázal na ni hadici, abych ji neměl tak těžkou.Postoupil jsem o kousek dopředu a zalíbil se mi na levé straně (kaňonku) prostor,který byl ideální na to, abych do něj dostal horní část svého těla. Kdyby se podařilo trup s hlavou uložit za břit, před kterým byl krátký žlábek, tak bych zabránil tomu, aby na mě tolik stříkala voda při plavení. Tušil jsem hodně vody padající přímo na mě, která se bude při rozplavování vracet od stěny. Chráněné místo bylo ideální. Dostal jsem se do něho, jak to bylo naplánováno.

Nechal jsem si pustit vodu a začal plavit. Zanedlouho jsem zjistil, že mi na nohy padá vyplavený sediment. To mi nějak nevadilo, ale po chvíli můj mozek vymyslel teorii o vypadnutí většího množství vyplaveného materiálu, který by mě mohl zlomit obě nohy. Nechal jsem zastavit vodu.

Musel jsem se dostat pryč z toho kaňonku, a nejrozumnější věc byla se dostat o něco výš. Našel jsem místo, na kterém by šel udělat štand. Tento štand se nacházel dva metry nad žebříkem, po kterém jsem vylezl, takže jsem se trochu vzdálil od nadějného místa. Na zajištění bylo použito dvou jistících bodů. Použil jsem dvou plaket. Vylezl jsem na štand a posadil se do sedáku. Byl to trochu boj, protože tam bylo málo místa. Nacházel jsem se v horních patrech komínu, mezi přední a zadní stěnou. Byl tam asi jeden metr místa od těchto stěn. Pod sebou jsem viděl volnou prostoru komínu, připadal jsem si tam, jak na velkým suchým záchodě.

Vytáhl jsem proudnici a začal plavit. Šlo to nádherně, nic mě neohrožovalo a místo bylo vyplaveno za pár minut.Po vypnutí vody bylo zjištěno, že místo nikam nevede. Byl to jen nalepený sediment na stěně. Škoda, mohlo to být velmi zajímavé. Pak jsem se ještě snažil pořádně prohlédnout horní patro komínu. Nic zajímavého nebylo nalezeno.

Po ukončení plavení v horních patrech, jsme ještě rozplavovali spodní část komínu u potoku.

Ukázalo se pár nadějných míst, ale posléze se zjistilo že jsou nesmyslné, a nebo k více zjištění bránilo větší množství sedimentu. V dolních patrech kopal i Luboš Minařík, nebo jsem ho tam aspoň viděl, jestli to nebyly nějaké moje halucinace. O nikom jiném už nevím.

Na tomto komíně jsem dělal s Igorem jednu šichtu. Tento komín není z největších, ale rád na tuto akci vzpomínám. Komín má své krásné kouzlo.

Zdarec, v díře je to mazec Hulis.