Lebka číslo I

[Inventární číslo: 2345]

Tato lebka byla nalezena s ostatními kostmi kostry na kamenné dlažbě. Patřila k tělu, které leželo rozloženo na levé straně s předpaženýma rukama a poněkud přitaženýma nohama nad kostrou mladého vepře; soudě podle velikosti a výrazných tvarů patřila muži ve věku třiceti let,  což je nad to zjištěno také pánví, a je to druhá největší lebka z Předsíně jeskyně Býčí skály. Je dobře zachovalá s výjimkou malých mezer na jařmovém oblouku [arcus zygomaticus] a  kosti temenní [os parietale], poněkud vmáčknuté na levé kosti spánkové [os temporale], jejíž plochy lomu poukazují svým bílým zabarvením na to, že tento lom není starý, že pravděpodobně mohl vzniknout při vyjímání ze země. Povrch kosti je hladký, lesklý, nikde není porušen, běložlutý, bez dendritů. Švy jsou nápadně málo vroubkovány, zejména  věnčitý šev [sutura coronaria] a  začátek švu šípového [sutura sagittalis] nejsou nikde srostlé, zuby jsou dobře zachovalé s výjimkou poslední pravé dolní a poslední horní stoličky, které jsou poněkud zkaženy, špičáky jsou málo výrazné, řezáky prostředně veliké, ale velmi silně abradované. Lebka je druhá největší z obětiště Býčí skály, lineae ramiculares¹) jsou snad příliš  [xx?xx.] ne velice výrazné, klenou se dozadu v nepříliš vysokém oblouku. Její tvar je vcelku poněkud natažen do délky, středně vysoký a svým vyvinutím týlu a valů nadobočních [arcus superciliares] se blíží sionskému ²) typu a je subdolichokefální ³) se sklonem k ortokefálnímu ⁴) podle Welkusova ⁵) rozdělení, zejména je nutno zdůraznit v poměru k její délce, což při [xxx] [xxx] genetického charakteru ostatních lebek, a zdá se, že má tendenci k [xxx] a nelze jej počítat k tomu typu lebek. [ŠKRTNUTO: Směrem dozadu se rozšiřuje, takže její největší šířka spadá na začátek zadní třetiny, ale pozvolna se zužuje směrem ke kosti čelní.] Valy nadoboční [arcus superciliares] jsou poměrně zřetelné a uprostřed se spojují do velmi patrné, vyčnívající vypukliny. Lebka je mírně prognátní ⁶), obličej úzký a jemně stavěný. [ŠKRTNUTO: svalové úpony nejsou silně vyvinuty, maxilla inferior⁷) není porušena, mírně vysoká.] Kosti jařmové [ossa zygomatica] nevyčnívají, maxilla inferior ⁷) není robustně stavěna, mírně vysoká, svalové úpony ne silně vyznačeny. Pohled shora ukazuje souměrný, směrem dozadu nepříliš široký, vzadu a vpředu zakulacený ovál, jehož největší šíře spadá na začátek zadní třetiny. Týl [occiput]  nevyčnívá, avšak lze jej poněkud hůře vidět od  fissura sagittalis ⁸) výška čela a lebky se vytrácí.

Viděno ze strany představuje dobře  stavěnou elipsu, valy nadoboční [ arcus superciliares] a lamina frontalis ⁹) poněkud vyčnívají, kost čelní stoupá poněkud šikmo dozadu mírně kulatým obloukem směrem do výšky lebky, kde se oblouk zplošťuje, uchyluje se do oblouku postranních kostí a potom ale velmi příkře, jako [xxx] [xxx] ke kosti týlní [os occipitale] a bez přerušení sestupuje dolů až k basi lebky.

zepředu [norma facialis] ukazuje proporcionální, vzadu užší než širší obličej, s vysoko klenutým čelem, středně velikými více zakulacenými očnicemi [orbita] a ne právě příliš úzkými nosními dutinami [cavum nasi]. Norma occipitalis ¹⁰) ukazuje poměrně kulatou a ze strany nepatrně dohromady stlačenou bradu, jejíž nejvyšší část se neznatelně zvyšuje. Čelní kost [os frontale] je v poměru ke své největší délce úzká, od začátku oblouku lebečního připadá 35,1 procenta na kost čelní, velice silná vyčnívající zesílení  kostí dutiny očnicové naznačují prostorné čelní dutiny [fossae cranii]. Kost čelní [os frontale] dělí vzadu tato 2 zesílení poněkud [xxx], přechází do mírného oblouku nahoru a dozadu, vytváří [xxx] 7 centimetrů vysoké čelo a potom strmě přechází zplošťujíc se do mírných kleneb kostí temenních. Tangentní plocha kosti čelní ¹¹) je navenek mírně klenutá.

Komentář 1: Směrem ke švu šípovému [sutura sagittalis] vybíhá špičatěji než je obvyklé, takže obě ramena švu

věnčitého [sutura coronaria]  se spojují v jakkoliv velice tupém úhlu.

Kosti temenní [ossa parietalia]jsou jak předozadně tak i pravolevě ¹²) rovnoměrně klenuté zejména směrem dozadu, takže nelze spatřit žádné hrboly [tubera], ustupují velice daleko a podílejí se na oblouku lebečním 35,6 procenty. Kost týlní [os occipitale] nevyčnívá, velice silně zahýbá dolů, její oblouk není stejnoměrně až k týlnímu otvoru a od silného vyčnívajícího protuberantia occipitalis externa ¹³) téměř vůbec vydutý ze svého směru. Také poměrně velké a dlouhé kosti temenní a šupina týlní [squama occipitalis] jsou více stlačeny dolů, proto je také v poměru k velikosti lebky délka o mnoho kratší a horní úhel lambdového švu [sutura lambdoides] o mnoho tupější a měří 124°. Ve vodorovné poloze jde obrys od zadního konce švu šípového [sutura sagittalis] přímo dolů, potom se klene dopředu a dolů až k zadnímu okraji velkého otvoru [týlního] [foramen occipitale magnum]. Oblouk je oproti temenním obloukům nápadně menší, proto také šupina se podílí na utváření temenního oblouku 29,7%. Velká křídla kosti klínové [alae magnae ossis sphenoidis] nepříliš veliká. Šupina v poměru k velikosti lebky značně vysoká, měří asi 57 mm, je plochá, meatus acusticus externus ¹⁴) široký [xxx] prostorný. Clivus Blumenbachi ¹⁵) vystupuje u vodorovných míst velmi příkře. Prodloužením zadní části lebky je také ostatně převeliký foramen magnum ¹⁶) posunut poněkud dozadu. Processus mastoidei ¹⁷) jsou jemné, tenčí než obvykle a o něco delší, processus styloidei ¹⁸) velmi krátké a tenké. Obličejová část lebky je poměrně úzká a dlouhá, kosti jařmové [ossa zygomatica] ustupující, oblouky ploché, očnice [orbitae] středně veliké, klenba patrová je úzká a hluboká, úzké nosní kosti vystupují poněkud dopředu, otvor nosní je  podélný, dolní čelist [mandibula] je mohutně stavěná, avšak nikoliv těžkopádná. Processus coronoideus ¹⁹)    vystupuje nad úrovní kloubního výběžku [processus articularis] [a]  je poměrně krátký.

Obličej je vcelku poměrně jemně a pravidelně stavěný, a utváření lebky je toho druhu, že může být kladena velice blízko [lidského typu]  Hauznit ²⁰) (?) S ostatními lebkami z Býčí skály má společné především ustupující čelo a poněkud plochou výšku lebky.

V souladu s lebkou jsou také utvářeny ostatní části kostry, které k ní patří, také ony jsou poměrně jemné. Kostra je středně velká, štíhlá, hrudník ²¹) je dobře utvářený, středně široký, délka končetin úměrná, jamka loketní kosti pažní [ fossa olecrani] ne [xxx], prsty poměrně dlouhé, pánev [ pelvis] silně vyvinutá, prostorná. Stehno [femur]  nepříliš ohnuté, krk středně dlouhý. [xxx] Kostrč (?) [ os coccygis ?] nenarostlá, holenní kost [tibia] štíhlá, nikoliv platyknemická ²²), nohy malé a úzké. Celá kostra patřila mohutnému, avšak štíhlému muži ušlechtilého vzrůstu.

Rozměry jednotlivých kostí kostry jsou sepsány na tabuli III. ²³)

Katalogizační poznámka J. Szombathyho k lebce v knize Přehled akvizicí v Přírodovědeckém museu ve Vídni:

Lebka, ♂, poněkud prodloužená, dospělá, silná.

lebka I. čelní pohled

lebka I. levý boční pohled

lebka I. pravý boční pohled

lebka I. zadní pohled

lebka I. spodní pohled

Lebka číslo II

[Inventární číslo: 2346]

Tato lebka se nacházela nedaleko dláždění a obětního kamene, poněvadž byla pro své příznivé uložení zakryta velkým kamenem, který byl podepřen menším, byla celá úplně zachovalá, přičemž ostatní části kostry byly většinou rozdrceny,spolu s několika skleněnými perlami a dvěma spirálovými náramky, které ležely společně pod kostrou, nad níž byla rozprostřena ještě druhá kostra napříč. Je malá a v hlavních charakteristikách se shoduje s číslem I. Malá velikost, jemná stavba, slabé úpony svalové, plochost lebeční výšky dovolují předpokládat, že přináležela ženskému jedinci, který snad mohl být podle kompletního vývoje zubů přes 24 let stár. Od čísla I se liší tím, že je o mnoho kratší a širší, čelo ustupuje více dozadu a je ještě prognátnější ⁶).

Jak již byla zmínka, je zcela dobře zachovalá, kosti nejsou rozleptány, lehce žlutavě šedé s velice mnoha malými tečkami [kropenatěním] a je poseta velkými ustupujícími černými dendrity, zuby jsou dobře zachovalé, poměrně malé, s výjimkou dvou horních zadních stoliček, které se ztratily při vyjímání, v plném počtu, méně opotřebované. Její švy jsou málo zoubkované, všude otevřené. Valy nadoboční [arcus supraciliares] mírně vyvinuté. Typ se také blíží sionskému ²) typu, je ortokefální ⁴) se sklonem k brachykefalii ²⁴) prognátní ⁶), obličej kratší a o něco širší než u té první.

Pohled shora [norma verticalis] udává dozadu se rozšiřující, vpředu a vzadu zakulacený vejčitý ovál, největší šířka spadá do zadní čtvrtiny, čelo a spánkový vrchol trochu vyboulené, kosti jařmové [ossa zygomatica] poněkud vyboulené, takže jsou zřetelně viditelné. Týl [occiput] trošku vyčnívá. Pohled ze strany ukazuje rovněž rovnoměrnou poněkud kulatější elipsu než u první, lineae reticulares ²⁵) zřetelné, čelo nízké, vybíhá ve slabou úžinu. Nahoru a dozadu přecházejí ve zplošťující se oblouk kostí temenních, které se směrem dozadu více vyklenují, aby, sklánějíce se silně dolů, přešly v oblouk týlu ²⁶) [occiput], který vytváří hned na začátku malý zářez, aby potom rovnoměrně přešel k týlnímu otvoru [foramen occipitale magnum].

Pohled zezadu ¹⁰) ukazuje slabý pětiúhelník pětiúhelníkový obrys, jehož spodnější část je poněkud plošší, jíž odpovídá poněkud více vyklenutější uprostřed nepatrně vyvýšená hořejší část. Spinae occipitales ²⁷) a hemilunares ²⁸)  malé, vytrácející se. Pohled zepředu [norma facialis] ukazuje široký a krátký obličej s mírným rovnoměrným klenutím lebky, poměrně malými a zřetelně čtyřúhelníkovými očními dutinami - a širokým nosním otvorem. Kosti nosní [ossa nasalia] úzké směřující značně dopředu. Kosti jařmové [ossa zygomatica] vyčnívají, jařmový most [pons zygomaticus] plochý, planum temporale ²⁹)  poněkud klenutá, spodní čelist poměrně vysoká. Base lební  protažená do délky, týl oválný, clivus Blumenbachi ¹⁵) příkrý, klenutí patra vzadu široké poněkud podélné, plošší a tudíž nijak zvlášť hluboké, processus styloides ¹⁸) krátký a malý, rovněž tak žezlovitá (?) část ³⁰)   kosti spánkové, choany ³¹) široké a prostorné.

Kost čelní [os frontale] není poměrně úzká,  dvě ramena švu věnčitého [ sutura coronaria]  se odchylují jen málo dopředu. Na čelní oblouk připadá 32% z celkového oblouku.

Kosti temenní [ossa parietalia]   jsou v krajině hrbolů [tubera parietalia]  silně vyboulené, avšak nevytvářejí zřetelné hrboly, zaujímají 33,1% z celkového oblouku.

Kost týlní [os occipitale] vyčnívá ve své horní části poněkud méně, úhel lambdového švu [sutura lambdoidea] je na hrotu šupiny [squama occipitalis]  velmi tupý a zaujímá 34% z celkového oblouku. Největší křídlo kosti klínové [alae magnae ossis sphenoidis]  normální,šupinová část kosti spánkové [ squama temporalis]   úzká a plochá, jeho výška je 40 mm. Foramen meatus acustici ³²) kulatý a středně velký. Dolní čelist [mandibula]  poměrně silná, processus coronoideus ¹⁹)    vyčnívá mírně nad  processus ovoideus, ³³),  T[uberositas masseterica ?] ³⁴)   mezi oběma plošší.

Katalogizační poznámka J. Szombathyho k lebce v knize Přehled akvizicí v Přírodovědeckém museu ve Vídni:

Lebka, ♀, dospělá,v lambdovém švu 1 vmezeřená kůstka.

lebka II. čelní pohled

lebka II. levý boční pohled

lebka II. pravý boční pohled

lebka II. zadní pohled

lebka II. horní pohled

lebka  II. spodní pohled

Lebka číslo III

[Inventární číslo: 2347]

Byla nalezena s ostatními částmi kostry uprostřed Předsíně, je kompletně zachovalá, žlutavě bílá, kompaktní, v horní čelisti všechny, v dolní 14 zubů, které jsou silně ožvýkány. Švy jsou silně vroubkované, ve švu lambdovém [ sutura lambdoidea] otevřené, na každé straně jedna malá vmezeřená kost [ossa intercalaria]. Horizontální zploštění klenby lebeční, malé zuby a malá výška mluví pro ženskou lebku. Je poměrně kulatá, vpředu úzká a vzadu široká a sice nízký brachycephalus ²⁴), jejíž největší šířka spadá do zadní třetiny, s délko - šířkovým indexem 810 a výškovým indexem 702, je tedy podstatně širší a také o mnoho nižší než čísla I a II. Vcelku se ale velice podobá lebce číslo II, avšak je pokud se týče její délky o mnoho nižší.

Pohled shora [norma verticalis] je téměř vejčitý se silně zakulaceným a poněkud konvexnějším [= vypouklejším] koncem, největší šířka spadá do zadní třetiny. Oblouky jařmové [arcus zygomatici]  jsou zejména uvnitř vyvinuty nezvykle blízko, kost týlní vyčnívá sotva zřetelně.

Pohled ze strany [norma lateralis] ukazuje kruh, který je shora dolů poněkud stlačený. Plocha čelní, poté, co vytvořila nad částí valu nadobočního [arcus superciliaris] dvě malá zesílení, stoupá mírně skloněna nahoru, je dosti vysoká, potom tvoří  prudký oblouk a přechází k počátečním plochám, stávajíce se nápadně plošší, potom k náhle prudce sestupujícím bočním plochám, aby se ztratila v týlním oblouku jdoucím pravidelně až k velkému týlnímu otvoru. Čelo stejně jako temenní oblouky [tubera parietalia] je téměř mizející, kost týlní [os occipitale] kosti nosní silně vyčnívající vykroužené poněkud vzhůru, zvukovod ¹⁴) podélný a malý. Lineae semicirculares ³⁵)  vlevo mizivé,  vpravo poněkud zřetelnější.

Přední pohled [norma facialis] ukazuje poněkud kratší obličej než u dříve zmíněné, tím se také jeví širší, čelo je vysoko [xxx] [xxx] klenuté, krajiny spánkové poněkud klenuté, očnice [orbitae] poměrně malé, zaoblené, otvor nosní široký a krátký, most jařmový [pons zygomaticus] nevyčnívá, dolní čelist [mandibula] je středně vysoká.

Pohled na lebku ze zadu [norma occipitalis] tvoří kruh, horní plocha je klenutá a do strany poněkud více vyčnívá. Baze tohoto [xxx] se jeví nahoře ne tak klenutá jako u dřívějších lebek, nýbrž plošší. Spina occipitalis ²⁷) méně výrazný, úhel který tvoří sbíhající se ramena švu lambdového [sutura lambdoides]  je tupý (119°). Baze lebeční se jeví zaoblená, týl téměř kruhovitý, bradavčité výběžky [processus mastoidei]  silné, konické a dlouhé, processus styloidei ¹⁸) malé, clivus Blumenbachi ¹⁵) nestoupá tak příkře nahoru jako u těch dříve zmiňovaných. Patro více podkovovité, středně hluboké.

Kost čelní [os frontale] je pouze v krajině čelní poněkud silněji klenutá, avšak nahoře vyčnívající, potom se nezřetelně ohýbá směrem ke švu šípovému [sutura sagittalis], aby nahoře nabíhala, na celkovém oblouku se podílí 35,6 % . Kosti temenní [ossa parietalia] jsou krátké, také [ossa parietalia] vzadu a venku vyčnívající, vzadu klenuté činí 33,2 % klenby lebeční. Poněkud větší klenutí týlu se táhne značně dolů, podílí se 31%. Tudíž kost čelní [os frontale]  zaujímá největší část oblouku, což obyčejně nebývá vždycky tento případ. Šupina kosti spánkové [squama temporalis] je 45 mm vysoká, poněkud klenutá. Dolní čelist [mandibula] silná, processus coronoideus ¹⁹)  převažuje o málo kloubní výběžky [processus articularis], je úzký a špičatý.

Katalogizační poznámka J. Szombathyho k lebce v knize Přehled akvizicí v Přírodovědeckém museu ve Vídni:

Lebka, ♂, dospělá, silná, v každé větvi lambdového švu a na levém konci švu věnčitého po 1 vmezeřené kůstce.

lebka III. čelení pohled

lebka III. levý boční pohled

lebka III. levý boční pohled

lebka III. zadní pohled

lebka III. horní pohled

lebka III. spodní pohled

Lebka číslo IV

[Inventární číslo: 2348]

Tato lebka byla nalezena s ostatními kostmi kostry nedaleko od dláždění, kostra se objevila v poloze odhozeného mrtvého těla, je malá a kvůli své jemnosti a úponům svalovým a zploštění ženskému jedinci ve stáří 24 - 30 roků, je dobře zachovalá, zuby téměř kompletní, velice silně ožvýkané, několik stoliček poněkud venku, švy mírně vroubkované, nesrostlé, Kosti bělavě šedé,

plošně pokryté kulatými načernalými základy dendritů. Povrch kompaktní, pevný, poměrně hladký. Lebka je vcelku malá a jemně stavěná, obličej malý, silně prognátní ⁶), nadočnicové oblouky [arcus superciliares ] sotva patrné, glabella ³⁶) vystupující, je (meso) ortokefální ⁴) s indexem 76 a se sklonem k brachykefalii ²⁴) . Pohled shora [norma verticalis]  udává zcela souměrnou elipsu, která je vpředu a vzadu jenom bezvýznamně zploštělá,  silným výstupem glabelly ³⁶) vyhání neobyčejně silně čelo ven, takže processus occipitales ³⁷) po obou stranách kosti čelní silně vystupuje [xxx], jenž silné postranní klenutí kosti čelní [os frontale] ohýbá, týlní kost málo vystupuje. Temenní kosti [ossa parietalia]  mírně klenuté, hrboly [tubera parietalia]  mizivé, nejširší místo spadá do blízkosti zadní části střední třetiny. Pohled ze strany [norma lateralis] ukazuje stejnoměrnou poněkud jinou elipsu, zato ale silný výstup horní čelisti a žlabinky čelní [glabella] ³⁶), lineae semilunares ²⁸⁺³⁵) jsou slabě naznačeny.

Horní čelist [maxilla] silně vystupuje, kosti jařmové [ossa zygomatica]  nejsou vystupující, kosti nosní [ossa nasalia]  jemné a krátké, tvořící s bradou velice tupý úhel, tudíž sbíhající dolů a ne stojící vzhůru. Čelo velice nízké, silně ustupující, potom pozvolna se vytrácející směrem k temeni do plochého téměř horizontálního oblouku, který klesá kruhovitým obloukem až k velkému otvoru týlnímu [foramen occipitale magnum]  [xxx] na šupinové části kosti týlní [squama occipitalis] je přerušen, téměř vůbec nevyčnívá. Žezlovité výběžky ³⁰)  jsou malé. Šupinová část kosti spánkové [squama temporalis]  téměř plochá, nad velkým, poněkud eliptickým otvorem zvukovodu [meatus acusticus] 45 mm vysoká. Pohled zezadu [norma occipitalis]  [úsek] dole odříznutý, jehož strany, mírně se klenoucí směrem ven, se spojují na poněkud vyvýšené hraně švu šípového sutura sagittalis] Spina occipitalis ²⁷)je poměrně malý, semilunares ²⁸⁺³⁵) slabé. Přední pohled [norma facialis]  ukazuje poměrně malý jemný dobře utvářený obličej s  malými očnicemi a prognatujícím ⁶) nosním otvorem, kosti jařmové [ossa zygomatica slabé. Brada nevyčnívá, planum sphenoideum ³⁸) poněkud plošší. Baze je podélná, dozadu poněkud  zašpičatělá, velký týlní otvor [foramen major] ¹⁶) podélný, patro podélné, více [xxx] tvaru.

Největší šířka lebky spadá do zadní poloviny střední třetiny, tedy více doprostřed. Kost čelní je široká, směřuje prudce  dozadu, bez skutečných hrbolů [tubera] [frontalia] ³⁹) po stranách vyklenutá. Z celkového oblouku na ni připadá 33,6 %. Kosti temenní [ossa parietalia]  jsou mírně klenuté, hrboly sotva [xxx] (vyvýšené), ustupují prudce dozadu a dolů a zaujímají 32,2 % z celkového oblouku, zatímco klenutá šupina zaujímá 34,1 %. Spodní  čelist je proporcionální, processus coronoideus ¹⁹) ý]  dosahuje výše  kondylu ⁴⁰)  drsnatiny T [uberositas masseterica] ³⁴) je plochý.

Lebka nápadně upomíná na lebku číslo II, jenom je její prognathie ⁶) poněkud větší, v poměru k její délce je nutno ji nazvat nízkou.

Katalogizační poznámka J. Szombathyho k lebce v knize Přehled akvizicí v Přírodovědeckém museu ve Vídni:

Lebka,♀, dospělá, vnitřní kostra nosu a levý spánek zničeny.

lebka IV. čelní pohled

lebka IV. levý boční pohled

lebka IV. pravý boční pohled

lebka IV. zadní pohled

lebka IV. horní pohled

lebka IV. spodní pohled

pokračování v části II.