WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Výstup do komínu vedle Centrálu Činnost

Kolektivní debata se začíná stáčet k jedinému tématu, komín vedle centrálu a plánovaná dnešní výprava do něj. Původní záměr byl vytáhnou k první přepínce (cca 24m) výsuvný hliníkový žebřík (2x5m, v pátek 14.1.05 ho Igor s Hulisem stáhli z Guánovky)...

J.Spousta  | 21.1.2005 00:00 | pridej.cz  | Diskuse...[0] | Zobrazeno 174x  

Napsal: Jiří Spousta
V Brně 18.1.2005

Sobota 15.1.2005

16:00

Na základně se promítají záběry z Barovky, Lopače, nálada je veselá a nikdo se nemá k odchodu do jeskyně. Jirka Svozil má sebou kameru v nepromokavém obalu. Rozhodujeme se jestli jít do Mapy republiky nebo do komínu vedle centrálu. Obě místa by chtěl Jirka zdokumentovat na kameru.

18:55

Je rozhodnuto. Z jeskyně se vrací Wolf a Laďa Šebeček. S úsměvem na tváři nám sdělují, že v Mapě republiky nakopali pěknou haldu sedimentů při kopání schodů dolů směrem k „floridě“. Moc se nám do toho nechce. Nakopaný materiál je z hodně tuhého jílu a než by ho vzalo čerpadlo, museli bychom ho pracně rozplavovat. Jirka chtěl udělat záběry plavení na dně jámy směrem do Floridy. S materiálem co nám tam po sobě nechali bychom se dlouho mořili, než by se dalo plavit znovu směrem dolů. Padlo konečné rozhodnutí, že půjdeme do komínu vedle centrálu.

19:30

Jirka odjíždí s Minaříkem domů pro lezecké „cajky“ a na chtě se začíná rozjíždět zábava. Igor vytáhl rum a všem nalívá panáky. Po Jirkově návratu se zábava začíná rozjíždět plným proudem a nic nenasvědčuje tomu, že dnes půjde ještě někdo do jeskyně.

20:30

Kolektivní debata se začíná stáčet k jedinému tématu, komín vedle centrálu a plánovaná dnešní výprava do něj. Původní záměr byl vytáhnou k první přepínce ( cca 24m ) výsuvný hliníkový žebřík ( 2x5m, v pátek 14.1.05 ho Igor s Hulisem stáhli z Guánovky ) a pak ho dostat nad zával a postavit ho do meandrující chodby, natočit pár záběrů a jít pryč. V průběhu debaty se začala zvažovat možnost podívat se kousek výš nad žebřík. Igor oponoval této myšlence s tím, že minulý víkend tam byl s Radimem a cestu nad zával a do meandrující chodby vystrojili spolu a že se s Radimem domlouvali , že společně udělají výstup nahoru. Proti tomuto argumentu byl jeden jediný : nemá jezdit do Tišnova. Všichni s tímto argumentem souhlasili a tak se debata stočila k cestě nahoru, způsobu vytažení žebříku a dalšího postupu do komínu.

21:00

Vařím kávu sobě, Jirkovi a Igorovi. Se slovy „dáme cigáro , dopijem a pudem“ se začínáme duševně připravovat na cestu, horečně přemýšlíme co všechno vzít sebou. Jirka má svůj vak, v tom má kameru a příslušenství, Takže vezmeme ještě jeden. Igor ho začíná chystat. Kladivo, vrtačka, vrtáky,láhev s vodou a druhá s vínem, šrouby, plakety. Tady nastává problém, zjišťujeme, že máme jen 2 plakety.No snad to bude stačit .Igor vše naházel do vaku a začíná se konečně oblíkat. Kde mám dvě expresky? S těmito slovy Igor vyhazuje opět všechny věci ven z vaku a až na dně nachází to co hledá, vítězoslavně se zašklebí.

22:00

Konečně se vydáváme na cestu. Složení výpravy je následující: Jirka Svozil st., Igor Jadvičák, a já. Igor jako první nalézal na lano do komínu, Jirka si dělá první záběry na kameru jak Igor šplhá nahoru. Druhý v pořadí šel Jirka. Konec lana jsem navázal na hliníkový žebřík, aby lano líp projíždělo crolem. Jako třetí jdu já. Nahoře u přepínky jsem se zajistil za osobku a sundal jsem crola. Zavěsil jsem ho vzhůru nohama na karabinu pod přepínku a provlékl jím lano jdoucí dolů. Ruční jümar jsem pověsil na kousek lana mezi crolem a uchycením na přepínce. Na nohu jsem navlékl pedál a sešlápl dolů, tím jsem spustil primitivní vrátek poháněný lidskou silou. Až byl žebřík celý ve volném prostoru teprve pak jsem poznal jeho skutečnou váhu. Celá operace trvala asi 5 minuty než se mi podařilo vytáhnout žebřík k přepínce. Pot ze mne lil proudem a nadávky létaly na všechny strany. Pak štafetu převzal Igor stojící nademnou na závalu ( cca 4m ). Stejným způsobem jako já vytáhl žebřík nahoru k horní přepínce. Teď nastal problém, jak dostat žebřík do meandru , který má strop tvořený závalem. Zespodu jsem Igorovi jistil žebřík, aby nespadl dolu do Halštatu, Igor byl na hraně závalu a Jirka pomáhal kormidlovat žebřík do meandru tak, abychom na sebe neshodili nějaké šutry. Konečně se podařilo a žebřík stál opřený do jedné z možných cest. Stěny meandru jsou takřka kolmé a v několika místech mezi závaly bylo vidět vždy minimálně 20m nahoru. Igor nalezl na žebřík a v rozporu se dostal ještě asi 1 m nad něj, Jirka svítil halogenem nahoru a pečlivě si prohlížel komín. Igor to komentoval slovy: „Pičo, to je vysoký jako kunda!“, po chvíli slezl dolů a žebřík jsme přesunuli na opačnou stranu směrem nad zatáčku meandru. Zajistili jsme ho k přepínce a zatím co Igor vylézal nahoru Jirka sklidil kameru . Igor nalezl do malého okna nad žebříkem. Po chvíli průzkumu se vrátil a prohlásil, že dál to půjde volným lezením. Jirka se šel podívat a zhodnotit situaci. Když se vrátil dal mi osmu na jištění a navázal si konec lana ( 60m ) na sedák a začal šplhat po žebříku nahoru. S Igorem jsme byli dole pod žebříkem. Igor odpočíval s cigárem a já jistil Jirku. „Igore dej mi pití“. Igor začal usilovně hledat ve vaku petláhev s vodou ale nic nenašel. „Ty vole já jsem ji nechal na stole, ale máme sebou víno“. Vína bylo jenom 0,5l, takže se pilo po malých hltech aby nám zůstalo co nejdéle. Po nějaké době se ozval Jirka, že našel dobré místo na „štand“. Igor se připravil na cestu navázal se na půlku lana, takže jsem ho jistil zespodu a Jirka zároveň z horního štandu. Vak si hodil na záda a šplhal po žebříku. Když nalézal do malého okna zasekl se o batoh, takže musel slézt zase na žebřík a batoh si uvázat pod sebe. Po chvíli se mu podařilo protáhnou oknem sebe i vak. Pokoušel se dostat dál, ale s vakem to nešlo, zavolal na Jirku, odvázal se a Jirka vak nahoru vytáhl, hodil mu nazpět lano a Igor vylezl k Jirkovi. Teď jsem byl na řadě já, vzhledem k tomu, že zespod jsem je mohl sledovat jenom ke skalnímu oknu a dál už jsem je jenom slyšel, nebyl jsem si moc jistý jestli cestu v galoších zvládnu. Jirka i Igor jsou zkušení horolezci a mé zkušenosti s volným lezením se rovnají skoro 0 . Zhluboka jsem se nadechl a začal šplhat po žebříku nahoru.

Když jsem nalezl do okna zjistil jsem , že za oknem je zase propástka dolů na dno meandrující chodby, byla to taková zkratka za zatáčku. Po pravé ruce jsem měl obrovský kámen, který vypadal, že drží dobře. Využil jsem ho jako stupínek pro další cestu. Nademnou se rýsoval stejný tvar chodby jako dole podemnou, (je to prostě chodba vysoká kolem 40m, předělená na mnoha místech závaly). Jirka mi poradil abych se držel po levé straně kde stěny byly od sebe vzdáleny cca 50cm a kde skála tvořila konec meandru s kaskádami vysokými asi 2,5m. Lézt jsem musel rozporem, vzhledem k uzkému profilu to šlo docela dobře, pak se však stěny začaly zužovat ještě víc a mně nezbylo nic jiného než se držet pořád čím dál tím víc vlevo, kde byly stěny dál od sebe a tvořily takovou kaskádovitou studnu ( i tak byl profil tak úzký, že se člověk rozepíral spíš jenom silou vůle, protože stěny byly hladké a moc výstupků v nich nebylo ). Když jsem se dostal na úroveň Jirky a Igora, byl jsem od nich skoro 8m . Tak daleko mne zavedla kaskáda, nezbylo nic jiného než přetraverzovat v úrovni štandu k nim. Pohled dolů mi na jistotě moc nepřidal. Podemnou bylo odhadem 15m. Když jsem dolezl na štand Jiřík si vesele seděl a bafal z cigarety. „Podívej se nad sebe“. Nasvítil mi prostor nad našimi hlavami halogenem. Bylo vidět mezi různě velikými závaly tak cca dalších 15-20m nahoru.Než jsem se odvázal z lana podíval jsem se na čem vlastně stojíme.Byl to jeden ze závalů, který nevypadal zrovna nejpevněji.

Igor začal hledat místo na zatlučení skoby na jištění, bohužel nenašel nic vhodného. Buď nebyla spára, nebo byla skála tak zvětralá, že by se i se skobou vylomil kus vápence. Nakonec to vzdal a jako jištění navlékl jednu expresku na výčnělek se lovy „ kdyby se to pod námi propadlo tak nás to možná chvíli udrží“. S pocitem, nejistoty jsem se do provizorního jištění cvakl osobkou. Jirka se mezi tím nachystal na další výstup. Tentokrát ho jistil Igor. Jirka rozporem vylezl asi 6m na další zával v místě, kde byly stěny docela blízko u sebe. Jirka si všiml 3 netopýrů visících v jednom chumlu. „Tady máme tři šukající netopýry“. Pak se chvíli díval nad sebe a světelným kuželem halogenu prozkoumával postupně další možnou cestu. Pak schoval halogen a zmizel nám z dohledu za skalním výběžkem, který tvořil nad netopýry kousek skalního stropu chodby. Za chvíli zavolal , že našel další štand. Igor se nachystal, navázal se do půlky lana a já ho začal spolu s Jirkou, který byl nahoře jistit. Když vylezl na zával pod netopýry poslal Jirkovi vak po laně. Bez problémů se to neobešlo, Musel povylézt ještě kousek nahoru bez jištění a uvolnit vak, který se zasekl pod skalním výběžkem. Pak se znovu navázal a začal stoupat dál. Pod výběžkem se rozhodl, že prozkoumá puklinu za závalem, kam se pokoušel dostat už při prvním výstupu. Zespodu to však pod závalem podlézt nešlo. Podařilo se mu nalézt a dostat se za zával, odjistil se a na chvíli zmizel za hradbou balvanů. Pak se vrátil , přetraverzoval nazpět pod skalní výběžek a začal stoupat nahoru. Až k výběžku mu to šlo dobře. Problém nastal nad výběžkem, stěny se začaly rychle rozestupovat až do šířky okolo 2m. Igor se svou menší postavou měl trochu problém, ale nakonec i on mi zmizel z dohledu za výběžkem a já zůstal na štandu sám. Za chvíli Jirka zavolal, abych lezl nahoru. Navázal jsem si konec lana na sedák, sbalil zbytek věcí a začal rozporem stoupat k závalu pod netopýry. Šlo to dobře stěny byly dál od sebe, tak akorát na pohodlný rozpor. Výběžku bylo taky dost, akorát jsem musel dávat pozor na co stoupám a čeho se držím, skála byla tak zvětralá, že se loupala jako perník. Po chvíli jsem stál na závalu a pozoroval netopýry visící 1m nad mou hlavou. Toto místo se mi stalo na dobrých 15minut útočištěm. Mezi tím Igor s Jirkou navrtali díru do skály nad štandem a připevnili plaketu. Igor pak zalezl někam přes traverz do chodby. Neviděl jsem je , mohl jsem jenom poslouchat. Když stál Igor pevně na dně chodby a uvolnil místo na štandu dal jsem se na cestu. K výběžku to šlo opravdu dobře, ale problém byl jak se dostat nad výběžek. Už metr pod výběžkem se skály rozestupovaly a tvořily docela velkou studnu dolů, na dno jsem se radši nedíval.Jirka mi poradil, ať se opřu zády ke stěně přes kterou před chvílí traverzoval Igor. Šlo to. Mělo to jeden háček. Člověk se musel stále vmačkávat do místa nad výběžkem, protože tam se stěny zase zbíhaly a tvořily strmý svah nahoru ke štandu.Úhel pod kterým se stěny do svahu zbíhaly byl na začátku nástupu docela ostrý, takže se lezlo pohodlně, před půlkou svahu se však stěny začínaly zbíhat pod čím dál větším úhlem. Za chvíli jsem se už opíral je konci ramen a na druhé straně špičkami noh byla to hranice v které jsem byl schopen udržet se ještě potřebnou dobu v rozporu, v takřka horizontální poloze. Teď jsem musel nalézt z rozporu čelem přímo na svah. Celou cestu nebyl jediný možný chyt., ale tady byl a na docela příhodném místě.Jirka mi ho ze shora ukázal.Byl přímo na svahu, těsně pod štandem.Překlonil jsem se tak, abych dostal většinu těla co nejvíc ke svahu a v momentě, kdy jsem se držel v rozporu jen jednou nohou a půlkou zad jsem nahmátl levou rukou chyt. Byl přesně dělaný na celou ruku, dostatečně pevný a hluboký tak aby z něho ruka nevyklouzla . Pak už to byla jen otázka dvou kroku dostat se na štand.

Když jsem zase stál na pevném docela jsem si oddychl, zajistil jsem se osobkou a odvázal lano. Teprve pak jsem si všiml, že prostor na kterém stojíme nemá ani 0,5m2 a že na druhé straně je kolmá propast dolů. Zapálil jsem si cigáro a s chutí napil vína, kterého už moc nezbývalo. Odsud už se jít nahoru nedalo. Byl tu pevný skalní strop v němž byla řada menších i větších hrnců. Nad přepínkou bylo lano uvázané ještě za skalní hodiny, jako pojistka. Jirka se začal chystat na cestu přes traverz do chodby za Igorem. Podal mi lano na jehož druhém konci byl Igor a dělal přes osmu jištění. Nechal jsem Igorovi rezervu a pak jsem lano napnul a uvázal do přepínky. Jirka se cvakl osobkou do lana a nastoupil na traverz. Zkusil to nejdřív po levé straně. Tam skála dělala malou římsu, která se na druhé straně ( cca 8m ) zbíhala k protější stěně a tvořila tak hrázku naplaveninám z chodby. Bohužel nad římsou skála dělala velký pupek, který člověka vyhazoval ven od stěny . Vrátil se znovu nastoupil do traverzu, tentokrát v rozporu. Koukal jsem na něj jak s naprostou jistotou leze v rozporu nad strmým svahem po kterém jsme se před tím plahočili nahoru a pak nad propastí hlubokou skoro 40m. Nohama se opíral na jedné straně o hranu římsy a dlaněmi na druhé. Jirka měří přes 190cm a jeho tělo bylo skoro ve vodorovné poloze.Při tomto pohledu mně jímala hrůza. Za chvíli stál Jirka již na pevném za hrázkou a odepínal se z lana. Teď byla řada na mně.

Nástup do traverzu byl nepříjemný. Stěny byly od sebe daleko a hrany římsy začínala až metr od štandu. Musel jsem nalézt v rozporu nohama po šikmé stěně,kde mi galoše nepředstavitelně podkluzovaly. Několikrát jsem se musel vrátit zpět , než se mi podařilo dostat se nohama na hranu římsy. Pak už to šlo docela dobře, protože z horizontály se člověk každým krokem dostával do stále vzpřímenější polohy. Nakonec jsem byl už za hrázkou a stál jsem na pevném. Jirka s Igorem už byly zalezlí v chodbě. Vstup do chodby byl nízký, člověk se musel ohnout. Za vstupem se chodba začala svažovat proti stropu nahoru a musel jsem přelézt rohovcový zával, který nechal prostor akorát aby se dalo mezi ním a stropem pohodlně prolézt. Na druhé straně se chodba okamžitě zvětšila na profil 2-3m. Těsně za závalem bylo okno nazpět. Dalo se na něj nalézt , bylo dlouhé asi 2m, člověk se z něho díval přes traverz přímo na štand. Chodba dál stoupala a její dno bylo pokryto vysokou vrstvou guána. Byly tu také netopýři. Byla dlouhá asi 5m a na jejím konci vedl úzký komínek závalem kolmo nahoru. Pod komínkem byla chodba vysoká zase jen 1m. Jirka s Igorem zalezli do komínku a já jsem začal pečlivě prohlížet okolí. Bohužel jsem nenašel žádné možné pokračování . Ve stropě jsem našel malý komínek vysoký asi 4m, který se ukázal jako slepý a končil opět pevným skalním stropem. Pod ním na levé stěně jsem našel starý sintrový vodopád. Relativně velký na rozměry chodby. Byl však už zvětralý a celý zčernalý, stejně jako všechny stěny kolem. Až na pár malých brček tam nebylo nic. Za chvíli se vrátil Jirka s Igorem s tím, že komínek končí opět rohovcovým závalem. Vydali jsme se tedy na cestu zpátky.

Jako první jsem šel přes traverz já. Nástup od hrázky byl velice pohodlný a i konec u přepínky byl z opačného směru lehčí. Když jsem byl uprostřed Jirka mi nasvítil halogen propast podemnou. Ten pohled mi stačil. Okamžitě jsem se přestal dívat pod sebe a soustředil se co nejvíc na cestu nazpět. Když jsem byl bezpečně na štandu šel přes traverz Jirka. Zkusil to jít přímo po římse. Docela to šlo až do místa kde skála dělala pupek ven. Jirka po chvíli našel malou spáru vedoucí horizontálně směrem ke štandu. Spára byla jenom na konečky prstů, ale stačila k tomu aby se Jirka i Igor přes ni bezpečně dostali nazpět..

Čekala nás cesta dolů. Smotal jsem volný konec lana a hodil ho dolů do propasti na opačné straně něž byl svah po kterém jsme nalézali. „Zkusíme to tudy, dávej pozor na konec lana.Kdyby ses nedostal až k žebříku tak zůstaň na prvním štandu“.S těmito slovy se semnou Jirka loučil když jsem zažínal slaňovat. Cesta dolů byla celkem snadná. Rychle jsem se dostal na první štand a zjistil, že máme dostatečně dlouhé lano na slanění až k oknu nad žebříkem. Z prvního štandu vedla cesta opět úzkou puklinou dolů. Nevýhoda byla, že kaskádovitá studna byla příliš daleko od lana, takže jsem se musel stále nohou odstrkovat v puklině blíž ke kaskádě, kde bylo víc prostoru. I tak to bylo málo a v několika místech jsem seděl v sedáku , nohy natažené co nejvíc pod sebe, ruce těsně u těl , kde zbýval jen minimální prostor na manipulaci se stopkou. Sedák se mi zařezával do stehen víc a víc. Nohy mně začínaly dost bolet a měl jsem sto chutí je natáhnout před sebe a uvolnit tak nepříjemné zařezávání sedáku. Bohužel to nešlo, sotva jsem je mohl v několika místech nepatrně pokrčit. Rychle jsem slanil dolů k oknu. Nalezl jsem do okna a když jsem stál na žebříku odjistil jsem se a zavolal na Igora, který chtěl slaňovat jako druhý. Než se dostal dolů Igor a pak Jirka vychutnal jsem si cigaretu v sedě na jednom z kamenů závalu nad první přepínkou. Když slanil dolů i Jirka zkusil hodit volný konec lana malou puklinou dolů do Halštatu.

Pak jsme postupně slanili posledních 23m na zem Halštatu. Lano co Jirka hodil puklinou v závalu dolů bylo až na zem, kde mělo ještě 1m rezervu. Bylo nám jasné, že od přepínky nahoře v komíně je to 59m dolů. Takže jsme dnes udělali prvovýstup dobrých 35m k horní plaketě a dalších 6 výškových metrů v chodbě a komínku na konci ní.

4:30 ( neděle 16.1.2005 )

Dorazili jsme na základnu. Všichni už spí, a tak se v tichosti odstrojujeme a vysvlékáme z overalů. Připíjíme rumem a zapíjíme pivem. Vychutnáváme si odpočinek.



Diskuse "Výstup do komínu vedle Centrálu"

Nejsou žádné příspěvky.

PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [110048], dnes 5 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
ZmM2Y