WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Tajemství Jedovnického potoka 1. část P100

První část publikované trilogie o objevech v Býčí skále v periodiku Stalagmit z roku 1986 od Emila Bartoně. Seznam publikovaných článků na internetu z tohoto periodika lze najít na adrese:

http://www.nautilus.cz/sc.html

Emil Bartoň  | 22.2.2010 21:40 | pridej.cz  | Diskuse...[0] | Zobrazeno 347x  

TAJEMSTVÍ JEDOVNICKÉHO POTOKA
část 1.
ÚSPĚCH V BÝČÍ SKÁLE
(STALAGMIT 1986/1)

 

Po úspěšném potápěčském experimentu v roce 1976 čekal na členy speleologického kroužku při ZK ROH ADAST Adamov těžký úkol. Realizace projektu, který byl na základě nových poznatků vypracován, přesahovala běžnou náplň činnosti. Často jsme se v této době setkávali s dotazem, je-li vůbec v silách naší nepočetné skupiny tak rozsáhlé dílo zvládnout.

Jako první jsme prováděli rekonstrukci elektrického rozvodu od chaty do Kufru, v délce 880 metrů. V úseku mezi základnou a vchodem do jeskyně jsme strhli vedení se sloupů a nahradili je zemním kabelem. Rozvaděče jsme vyrobili sami. Při jejich vystrojení nás dotoval ZK ROH ADAST Adamov. Instalační práce trvaly přes 5 let, ale důkladnost se nám později vyplatila. Mnoho problémů jsme měli s opatřením vyhovujícího kompresoru. Původní naftový agregát shořel při požáru výzkumné stanice u Ochozské jeskyně. Navíc nesplňoval naše požadavky a představy o průzkumných pracech v podmínkách přírodní rezervace. Díky pochopení se kterým jsme se setkali na MNV Babice nad Svitavou, nám byl zapůjčen elektrický kompresor. Byl sice staršího data výroby, avšak pro naše práce vyhovoval. Zbývalo ještě dokončit opravu rozvodu tlakového vzduchu a natáhnout telefonní vedení.

Trhací práce jsme zahájili v květnu 1982. Střelmistrovské práce prováděl kolega ze ZO ČSS 6-05 Křtinské údolí. Sklad trhavin jsme používali v podniku Moravský kras, a u správy CHKO Moravský kras. Čelbu jsme vrtali kladivem Permon 21 na pneumatickém stojanu.

V našich řadách nebyl žádný důlní odborník a tak nám trvalo několik akcí, než jsme se naučili techniku ovládat. K rozpojování horniny jsme používali Permonex V 19 a později Danubit se kterým jsme měli lepší výsledky. Čelbu jsme vrtali na 12 - 15 děr do hloubky asi 1,2 m. Jedna díra byla vrtána asi 12 minut. Ve vzdálenosti zhruba 18 metrů jsme narazili na vápence v nichž trvalo vyvrtání 1 díry až 1,5 hodiny. Při rozboru horniny jsme zjistili, že obsahuje až 45% kysličníku křemičitého. Rozbušky byly používány minimálně v pěti časech. Postup na jeden odstřel byl asi 1 metr, ale v některých případech jsme 1 metr stříleli i 4x. Rubanina se vozila ručně v kolečkách na skládku vzdálenou přes 100 metrů na místo určené správou CHKO.
Ražená štola navázala na dílo, které bylo započato ve spolupráci s krasovým oddělením Moravského muzea. Ve vzdálenosti 31 metrů byla počva štoly 3 metry nad potokem. Toto převýšení bylo nutné pro zachování hydrodynamických poměru v sifonu i za vysokých vodních stavů. Konečné místo štoly mělo být podle projektu nad prostorou objevenou speleopotápěči v roce 1976. Šikmý předvrt dlouhý 3,8 metru naši teorii potvrdil. Po vystřílení studny jsme se ocitli na hladině malého jezírka.

Vzhledem k tuhé zimě, které předcházel poměrně suchý rok, jsme chtěli využít extrémně nízkých vodních stavů k překonání dalšího sifonu suchou nohou. Nyní jsme ocenili dobrou přípravu elektroinstalace, která umožnila připojit techniku o příkonu přes 50 kW. Pro experiment se nám podařilo opatřit 4 čerpadla o výkonu asi 5 m3 /min. Dvě z nich jsme instalovali do Sifonu dřiny (tak dnes nazýváme bývalý Přítokový sifon) a zapnuli je v sobotu 21. ledna 1984. Než hladina klesla o 2 metry, trvalo to 3 hodiny. Po této době byl ve štole cítit průvan, a z jezírka na dně studny zbývala tůň asi 2,5 m široká a 3 metry hluboká, která tvořila zbytek sifonu. Potok přitékal štěrbinou, kterou se potápěčům nepodařilo proniknout. Nám cestu uvolnila voda. Zařízla si do měkkých sedimentů koryto a zvýšila průchodnost na výšku asi 1 metr.

První průzkum uskutečnila tříčlenná skupina ve složení Bartoň, Poláček, Příleský vybavená základním speleologickým materiálem. Obsluhu čerpadel a spojení se základnou zajišťovali Hrušák, Novák a Tureček. Průzkumníkům se podařilo překonat celých 380 metrů vodního toku až po další sifon, který byl později pojmenován Sifon potápěčů. Charakter objevených prostor překonal naše očekávání. Hned vstupní prostora nazvaná Dóm překvapení měla délku přes 50 metrů, šířku 25 metrů a výšku 6-10 metrů. Krápníková výzdoba ve srovnání se známými partiemi Býčí skály byla nepředstavitelně bohatá. Nejčastější formou byly stalaktity a sintrové polevy.

Stalagmity v aktivním řečišti nemají možnost vzniku, pouze místy jsou vyvinuté egutační jamky. Stropy jsou většinou ploché, s vyvinutými erozními korýtky. V zadních partiích jsou výrazné pukliny, vyplněné kalcitem. Chodby mají tunelovitý charakter, na několika místech se rozšiřují v dómovité prostory. Protéká tudy Jedovnický potok a střídají se zde proudní úseky s protáhlými tůněmi až 1,5 metru hlubokými.

V potoce jsme pozorovali poměrně velké množství ryb, pstruha potočního i duhového, plotice, hrouzky, úhoře, lína, štiku a kapra. Jednalo se většinou asi o exempláře splavené z Jedovnického rybníka. Úživnost vody v jeskyni není velká, postačuje k přežití. Málokteré kusy jsme zpozorovali vícekrát na stejném místě. Je u nich patrna migrace po proudu.

Za čtrnáct dnů po objevu jsme čerpání zopakovali a do Prolomené skály jsme přišli patřičně vybaveni. Rozdělili jsme se na tři skupiny - mapovací, fotografickou a geologickou. Po základní dokumentaci jsme provedli prostorami hosty ze skupin, které nám nejvíce pomohly. Členy skupiny Křtinské údolí, ČKD Blansko, Labyrint. Speleopotápěči byli vybaveni na orientační ohledání nového sifonu. Podařilo se jim proniknout do vzdálenosti takřka 70 metrů. Cesta dál byla sice volná, ale bylo zbytečné zvyšovat riziko pobytu v prostorách za čerpadly.

1309. štola

Vyústění Rudovy štoly – foto: Jan Poláček

1310. mapa

Po zaplavení Sifonu dřiny jsme objevnou šachtici zabetonovali a zaházeli rubaninou. Naším úkolem bylo vytvoření bezpečné cesty pro další průzkum. Krátce po objevné akci jsme pokračovali na dokončení štoly. Směr byl korigován k severu. Tato úchylka byla nutná, protože dosavadní směr prorážky by vyústil v nejkrásnějším zákoutí s dlouhými brčky.

 

1312. krapas

Krápníková výzdoba CHSV v Prolomené skále – foto: Jan Poláček

První metry byly bez problémů. Při dalším přiblížení k Dómu překvapení jsme začali snižovat mocnost náloží, aby otřesy nenarušily krápníkovou výzdobu. V hornině byly stále častější a mocnější proplástky břidlic a žlutých jílů, až jsme se dostali do jeskynní hlíny s vápencovými balvany. Před dokončením prorážky jsme v polovině Rudovy štoly zabetonovali ocelové dveře. Jejich účelem je zabezpečit nové prostory před nezvanými návštěvníky, a částečně zabránit průtoku vody štolou při maximální povodni.

Při prvním vstupu do Dómu překvapení směřovaly naše pohledy do zákoutí s brčky. Náš záměr se zdařil, všechny krápníky byly na svých místech, žádný se při odstřelech neodlomil. Koncem roku jsme se věnovali průzkumu volných chodeb v oblasti Sintrového vodopádu. Prvním úspěchem byla Chodba CHSV (Bartoň, Poláček, Bartoňová), dlouhá takřka 100 metrů s pěknou krápníkovou výzdobou a celou řadou geologických zajímavostí. Všechna naše očekávání překonal objev Barevné chodby, rovněž nad Sintrovým vodopádem. Její délka je pouze 41 metrů, ale oplývá celou řadou krápníkových tvarů v mnoha barevných variantách.

 

1313. prolomená

Zkušenosti se zpřístupněním nových prostor speleologickým návštěvám nás poučily, že není možné nechat osud objevů v rukou návštěvníků. Výmluvně o tom hovoří stav Sobolovy jeskyně a dalších, kde je prakticky zničena krápníková výzdoba a ostatní jeskynní výplně, mnohdy ze zlomyslnosti a závisti. Do nových prostor jsme proto zavedli přísný režim, kterému se musí podrobit každý návštěvník. Pohyb je možný pouze řečištěm potoka, kde voda zahladí naše stopy, případně po vytýčených chodnících.

Do Barevné chodby a CHSV návštěvníky nevodíme vůbec. Vždyť i náš krátký pobyt v těchto prostorách zanechal stopy a to jsme po podlahových sintrech chodili pouze v ponožkách!

Těmito dvěma objevy jsme ukončili průzkum dostupných volných chodeb v Prolomené skále. Na další postup jsme opět pozvali naše kolegy z Labyrintu. Úspěch se dostavil hned při první akci, kdy byl překonán Sifon potápěčů, dlouhý takřka 100 metrů, a bylo dosaženo volné vodní hladiny.


Cesta k dalším objevům byla otevřena.


Emil Bartoň ZO ČSS 6-01 Býčí Skála

 

1314. dóm

Scenérie z jeskyně Býčí skála - povšimněte si mohutnosti prostory ve srovnání s postavičkami ve středu snímku (druhá strana obálky Stalagmitu 1986/1) autorem fotografie je Ing. Igor Audy

 

1315. rudice

Titulní snímek na obálce Stalagmitu 1986/1 – Kašna v Rudickém propadání, ponorové jeskyni Jedovnického potoka. Zde mízící potok se opět objevuje na povrch ve výtoku z j. Býčí skála – autorem fotografie je Ing. Igor Audy.



Diskuse "Tajemství Jedovnického potoka 1. část"

Nejsou žádné příspěvky.

PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [540170], dnes 9 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
ZmQ1Yj