Josefovské a Křtinské údolí je velmi oblíbená turistická oblast. Souvislý zájem o tuto krajinu spatřujeme již hluboko v pravěku, dobře je patrný archeologickými prameny cirka posledních tisíc roků. Kolonizační středověké aktivity se zaměřovaly především na místní zdroje železa. Výrobní aglomerace u Olomučan pracovaly již v době předvelkomoravské, kontinuálně pokračovaly dále i v době existence i po rozpadu mocenského útvaru Velké Moravy. Zdejší krajina uchovala také cenné pozůstatky z období vzniku přemyslovských údělných knížectví. Silná kolonizační vlna je patrná v celé oblasti ve 13. století. Předpokládáme, že nepřišla do krajiny liduprázdné, ale jen zahustila již existující sídelní struktury. Krasová oblast dostala silný impuls, objevily se dnešní vesnice a také nová šlechtická sídla, tvrze a hrady. Osídlovací vlna též zanechala své výrazné pozůstatky v místních četných jeskyních.

Sledovaná údolní oblast má ve své blízkosti hned několik středověkých šlechtických staveb, ty se nacházejí v oblasti sousedního údolí – kolem řeky Svitavy mezi Blanskem a Adamovem. Jde o tzv. Starý hrad, Nový hrad, Čertův hrádek a Ronov.  Obecně se mezi tyto středověké fortifikace řadí i Hrádek u Babic situovaný do Křtinského údolí. Zmíněné Josefovské a Křtinské údolí se ve vrcholném středověku staly také mariánskými poutními trasami do Křtin a Vranova u Brna, které nabyly značné obliby v baroku. Na přelomu 18. a 19. století se z místních poutníků začali stávat turisté.

Hrádek z Babic – dosavadní fakta

Kromě oficiálního názvu Hrádek u Babic se můžeme setkat také s hovorovými termíny Hrádek u Býčí skály a Hrádek ve Vaječníku. Obecně se soudí, že jde o středověký hrad. Nezachovaly se o něm žádné středověké písemné prameny. Studiem publikovaných zdrojů se dozvídáme, že výstavba hradu se měla uskutečnit možná již ve 12. století, nejčastěji se ale uvádí konec 13. století. Výchozím odborným zdrojem je vědecký zájem archeologa J. Doležela. Z něj vyšel ve své Ilustrované encyklopedii moravských hradů M. Plaček (ústní konzultace). O Hrádku u Babic se toho mnoho neví. Uvádí se, že jeho existence může souviset s těžbou a zpracováním místní železné rudy, jeho založení se má krýt se silnou kolonizací zdejší málo zasídlené oblasti, má jít o správní či ochranný objekt (tyto údaje najdeme převzaté též na mnohých lokálních internetových zdrojích). Územně náleží do katastru obce Babice nad Svitavou, v níž se nachází též zaniklá středověká tvrz. Podrobný terénní popis současného stavu na lokalitě Hrádek u Babic najdeme na: (http://www.hrady.cz/?OID=2414). Doposud nebyly publikovány žádné archeologické nálezy. Pokoušeli se o to mnozí, ale neuspěli. Výkopové práce provádělo více osob, např. v letech 1967-1968 to byl člen býčiskalské speleologické skupiny Roman Nesrsta s manželkou Marií, nedosáhli žádných pozitivních zjištění (ústní sdělení Jiřího Svozila st., předseda ZO ČSS 6-01 Býčí skála). Asi před deseti roky byla lokalita prohledána detektorem. Dotyčný průzkumník měl najít jen několik ručně kovaných hřebíků neznámého stáří (ústní sdělení). Také babický archeolog Marek Peška na lokalitě nenašel žádné nálezy (ústní sdělení). Zjištění zatím hovoří výmluvně: Hrádek u Babic je stále zahalen tajemstvím.

Obr. 1: Hrádek u Babic (M. Plaček, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů).

Co najdeme na Hrádku u Babic?

Není toho mnoho, v podstatě jen dvě kruhovitá „hnízda“ kamenů na úzké skalní ostrožně (obr. 1, 11-12). Co nás na nich zaujme, je skutečnost, že zdivo nebylo pojeno maltou. U hradu v této oblasti je to dosti nezvyklé, výše jmenované hrady u řeky Svitavy jsou vždy zděné. Dostupnost vápna v krasové oblasti je pochopitelně velmi dobrá. Objevila se informace, že zdivo mělo být pojeno hlínou, což je ale jen domněnka. Destruované zdivo bylo asi jen „kladeno na sucho“. „Věžovité stavby“ byly postaveny v zákrytu za sebou proti jedinému hradnímu příkopu, který přerušil skalní ostrožnu. V něm se nachází objekt vizáže studny. Těžko asi byla funkční. Byla snad cisternou? Nevíme. Její umístění je nezvyklé, najdeme ji přímo ve vstupním příkopu. Obvodové zdivo hradu chybí úplně, proto se můžeme dočíst, že hradby mohly být dřevěné. Z tohoto stavu vyšla rekonstrukce Jana Heřmana (obr. 2). Celková situace na Hrádku u Babic nedává mnoho odpovědí, ale klade mnoho otázek.

Obr. 2: Hrádek u Babic: Hmotová rekonstrukce hradu od Jana Heřmana provedena podle plánu M. Plačka (http://www.hrady-zriceniny.cz/s__herman_new.htm). „Bílé zdi“ pod budovami představují terénní úpravy – náspy.

Lichtensteinský parkový projekt mezi Vranovem a Křtinami

V současné době dochází k evidenci reliktů lichtensteinského romantického parku z přelomu 18. a 19. století. Nacházel se na území mezi Vranovem a Křtinami (bývalé Pozořické panství). Více než 190-220 roků starý projekt postupně zmizel z povědomí, dokonce ani současná odborná literatura jej již neeviduje (část rozsáhlých úprav nedávno studoval M. Konečný ve své diplomové práci). Nenajdeme jej na aktuálních mapách. Park měl tři vývojové fáze (navržené rozdělení): 1. josefovskou (Josefov, jeskyně Jáchymka, Býčí skála, Kostelík); 2. adamovskou (Adamov, „Tiergarten“, Nový hrad); 3. vranovskou (krypta ve Vranově, Kolonáda). Zatím nejisté je časové zařazení úprav v jeskyni Výpustku a úprav na Staré huti u Josefova. Hlavním tvůrcem návrhů prvních dvou fází byl architekt Josef Hardmuth a třetí fáze náležela již jeho nástupcům. Organizaci prací pak měla na starosti více lidí ve službách Lichtensteinů. J. Hardtmuth je znám v České republice především díky rozsáhlému projektu Lednicko-valtického areálu. Jak nové poznatky ukazují, jesofovská fáze byla dokonce jeho nejstarší parkový projekt, později následovaly další četné nejen parkové stavby na lichtensteinských panstvích na Moravě a v Dolním Rakousku. J. Hardmuth proslul mistrným zvládnutím propojení přírodních a umělých prvků – hovoří se o „mistru umělé přirozenosti“. Pokud studujeme dostupné prameny Hardtmutovy práce, celý Vranovsko-Křtinský areál (pracovní název) v jeho životopise nenajdeme. Je to způsobeno asi několika fakty. Zájmem rakouských badatelů o jeho práci podchytil četné dolnorakouské projekty. V České republice je kladen badatelský důraz na Lednicko-valtický areál. Ten ale nebyl jediný, kam J. Hardtmuth vrhnul svůj tvůrčí zájem, kromě lesnatého Pozořického panství najdeme jeho práci také v lužních lesích v Nových Zámcích u Litovle.

Hardtmutovy umělé zříceniny a přestavby starších hradů

Popud pro stavbu Josefovského parku (pracovní název) zavdal kníže Alois Josef Lichtenstein, jenž romantické parky poznával několik roků v Anglii a Skotsku. Ne dlouho po svém návratu domů 1793-1794 započal s budováním vlastních. Nejpozději v roce 1796 probíhaly práce na Josefovském parku na Pozořickém panství. Kromě umělé modelace přírodních jeskynní a stavby rozsáhlé sítě stezek a cest J. Hardtmuth navrhnul i několik nadzemních staveb. Jde o altán nad Býčí skálou, o kterém nic bližšího nevíme, snad jen to, že jeho konstrukce byla dřevěná (zůstaly zemní úpravy s kamennými schody). Jeskyně Jáchymka a Kostelík byly domodelovány jako přírodní altány. Nevíme, kdy přesně se objevila zřícenina hradu na Staré huti u Josefova (obr. 3). V adamovské fázi pak došlo ke stavbě Adamovského zámku, několika altánů a také přestavbě původně středověkého Nového hradu na odpočinkový a vyhlídkový objekt/rozhlednu (obr. 4).

Z počátku 19. století pochází hned řada Hardtmutových umělých zřícenin. Ty zažívají v Evropě velkou oblibu. Zde jejich přehled: (http://de.wikipedia.org/wiki/K%C3%Bcnstliche_Ruine). Nejznámější Hardtmuthova umělá hradní zřícenina v ČR je obyvatelný Janohrad (Hansenburg) u Lednice (1801, obr. 5), dále neobyvatelný Hanselburg u Loosdorfu v Dolním Rakousku (1800, obr. 6). Na vyhlídku byla přestavěna bývalá strážní věž Schwarzer Turm u Vídně (1810, obr. 9), nedaleko se nachází další vyhlídka Amphitheater (1810/1811, obr. 7-8), J. Hardtmuth prováděl kupříkladu také přestavbu hradu Lichtenstein nedaleko Vídně (obr. 10). V Moravském krasu navrhnul antikizující vyhlídku na Macoše. Kromě jmenovaných lokalit je Hardtmuth autorem mnoha jiných staveb či přestaveb, a to od zámků, po nejrůznější altány, akvadukty, umělé jeskyně, vyhlídky nebo rozhledny. Vše v lichtensteinských službách. Pro své podnikatelské aktivity navrhnul dodnes esteticky ceněný důl na kaolín – Orty u Českých Budějovic.

Obr. 3-10: Umělé zříceniny a upravené stavby od J. Hardtmutha: 3. Stará huť u Josefova (umělá zřícenina); 4. Nový hrad u Adamova (přestavba hradu); 5. Janův hrad u Lednice (umělá obytná zřícenina); 6. Hanselburg u Loosdorfu (umělá zřícenina); 7.-8. Amphitheater u Vídně (umělá zřícenina); 9. Černá věž u Vídně (přestavba strážní věže); 10. Lichtenstein u Vídně (přestavba hradu) – (různé zdroje).

Hrádek u Babic – hrad nebo umělá zřícenina?

Protože o Hrádku u Babic nejsou známy žádné historické prameny a nedatují jej ani archeologické předměty, byla datace provedena na základě porovnání lokality s dalšími hrady. Jde tedy o dataci umělecko-historickou, nikoliv historickou nebo archeologickou. O dvou stavbách - kruhovitých hnízdech zborcených kamenů (obr. 11-12), nelze nic bližšího říci. Hrad naznačuje do skály zahloubený příkop, jehož kruhová „studna/cisterna“ uvnitř něj, budí spíše otázky, než odpovědi.

Archeologové a historici hradní architektury využívají pro zpětnou rekonstrukci staveb obecných postupů. Vyházejí z existujících staveb, a protože se prvky architektury opakovaly, chybějící části se jinde při rekonstrukcích doplňují. Tak je tomu u Hrádku u Babic.

Pokusme se zastavit u velmi konkrétní rekonstrukce Hrádku u Babic od Jana Heřmana (obr. 2), který vycházel z plánu M. Plačka (obr. 1). Vyšel s Plačkovy mapy (na lokalitě osobně nebyl), která nabízí rozsáhlejší množství reliktů staveb, ty jsou ale jen přirozenými skalními výstupky. Heřmanova rekonstrukce tak obsahuje budovy, pro které nejsou podklady. Také rozsah terénních úprav - „bílé zdi“ (obr. 2) - je hypotetický. Jediné dvě kamenné stavby na lokalitě jsou pak na rekonstrukci dřevěné. Heřmanova rekonstrukce jde výrazně za střídmé možnosti interpretace a je diskutabilní.

 Možná, že se na základě dalších nových faktů podaří v budoucnu lokalitu lépe zařadit. Nicméně na základě nových podkladů, vycházejících z krajinné prospekce okolní krajiny se domnívám, že lokalita může být i umělou zříceninou z konce 18. století. I kdyby šlo o středověký hrad, je nutno předpokládat, že zde nějaké romantické úpravy proběhly (obr. 11-12). Na sucho kladené kameny byly použity jako běžná stavební technika na mnoha místech Josefovského parku, (obr. 13-14). Tak či tak, „ruina hradu“ se stala součástí turisticky oblíbeného romantického parku, byla zakomponována do sítě nových stezek a cest.

Obr. 11-12: Hrádek u Babic. „Na sucho kladené zdivo – dvě zřícené válcovité stavby“ (foto: M. Golec)

Obr. 13-14: Na sucho kladená opěrná zeď přístupové cesty do jeskyně Kostelíku. Lichtensteinské parkové romantické úpravy (foto: M. Golec)

Estetická symbióza: jeskyně Kostelík - Hrádek u Babic

J. Hardtmuth v Josefovském parku vytvořil hned několik různých vyhlídek. Tato místa sloužila pro odpočinek, rozjímání nad romantickou krajinou a pro občerstvení. Místa byla vybavena kamennými lavečkami, dokonce i stoly. Nacházela se rozprostřena po celém parku, a to na místech, kde architekt očekával turistovo delší setrvání. Nachází se: 1. v jeskyni Jáchymce, Síň světla měla výhled na „jezero“, byly zde umístěny kamenné lavečky a stůl; 2. nad jeskyní Býčí skálou byl umístěn altán s výhledem do údolí; 3. v jeskyni Kostelíku byly umístěny kamenné lavečky a byl zde využit potenciál výhledu na hradní ruinu Hrádku u Babic (obr. 14-15).

Obr. 14: Romantický obraz ze sbírek bývalého lichtensteinského hradu Šternberku zachycuje turisty na počátku 19. století v jeskyni Kostelíku. Pohled z jeskyně směřuje pravým skalním oknem na Hrádek u Babic (obr. 15). Zachycený kočár není fikcí, přístupová cesta do jeskyně od Býčí skály byla budovaná s rozchodem pro kočár, pokračovala i dále k altánu na Býčí skálou, nad Krkavčí skálu, stáčela se kolem Josefova a vedla až do Habrůvky (dnešní Kočárová cesta).

Obr. 15: Výhledová symbióza parkové vyhlídky jeskyně Kostelíku a Hrádku u Babic (výřez mapy 1:5000 Blansko 6-4). Zelený bod - výhled z jeskyně Kostelíku na Hrádek u Babic. Dva červené body jsou kamenné stavby na Hrádku u Babic (grafika: V. Bělehradová).

Diskuze a Závěr

V Křtinském údolí se nachází údajný středověký objekt – Hrádek u Babic. Na skalní ostrožně se nachází dvě válcovité kamenné na „sucho kladené“ zřícené stavby a příkop. Lokalita není datovaná ani historicky (chybí písemné prameny), ani archeologicky (chybí artefakty). Na základě umělecko-historického porovnání s jinými středověkými hrady byl Hrádek u Babic zařazen mezi ně. V blízkém okolí byl na konci 18. století vybudován rozsáhlý romantický anglický park (Josefovský park), jehož součástí se stal i Hrádek u Babic. Autor článku se domnívá, že kamenné objekty na této lokalitě mohly být vystavěny nebo upraveny do podoby umělé zříceny s vyhlídkovou funkcí. Technika na sucho kladených kamenů byla v parku rozsáhle použita v různých podobách. Upravená zřícenina může patřit do skupiny obdobných staveb – k umělé zřícenině na Staré huťi u Josefova (obr. 3) a k romantické přestavbě Nového hradu (obr. 4) od architekta J. Hardtmutha, který na počátku 19. století postavil ve stylu pitoresque další umělé zříceny na mnoha jiných panstvích a přestavěl další středověké stavby. Z časového hlediska byl Josefovský park místem, kde se podobné stavby „učil stavět a přestavovat“. Rozhodně se výhled z jeskyně Kostelíku na Hrádek u Babic stal ozdobou tohoto romantického parku.

Umělé stavby v místním komponovaném parku měly navozovat iluzi romantické krajiny Švýcarska. V době výstavby parku byl přítomen i autor prvního názvu pro Moravský kras „Moravské Švýcarsko“ – Karl Christian André. Domnívám se, že popsané úpravy krajiny sehrály významnou roli při formování samotného názvu „Moravské Švýcarsko“.

V Tišnově dne 24. ledna 2014 Martin Golec