V Josefovském údolí u Adamova stával prachový mlýn. V roce 1876 zde, kousek od Býčí skály, vybuchla skoro tuna střelného prachu. Dnes už si na to skoro nikdo nevzpomene. Text je originální, tak omluvte archaický jazyk.

Uvádím část z publikace Jeskyně Býčí skála v Josefovském údolí na Moravě.
(František Bauer, v Brně 1881)

...

Procházejíce se dále po vinoucí se cestě utěšenou samotou, spatříme v brzce černožlutou tabulku výstražní, na níž v obou zemských jazycích jest nápis, zakazující každému přístup k prachárnám, po blízku se nalézajícím. Též zakazuje se naprosto v obvodě pracháren, výstražními tabulkami ohraničeném, kouření tabáku a všeliké ostatní konání, z něhož by nebezpečenství ohně vzniknouti mohlo. Že v místnostech těchto přísnějších opatření k obhájení bezpečnosti veřejné zapotřebí bylo, dokazuje zpráva o hrozném neštěstí, kteréž se stalo v pondělí dne 31. července roku 1876 o 10. hodině dopolední, jemuž kromě prachárny Rumlerovy 2 životy lidské za oběť padly. Lidé, kteří tehdáž byli na cestě do Adamova, slyšeli pojednou strašný výbuch, země se se jim třásla pod nohama, trámy lítaly jako Šindele ve vzduchu, bylo viděti velký dým.*).

*) Český učenec, který právě z Výpustku od vyměřování vyšel, slyšel výbuch tento u vchodu Výpustku jako silnou ránu z dalekého děla, jíž stráně skalnaté se otřásaly; i na Vranově slyšeli obyvatelé výbuch jako silnou ránu dělovou. Handl, dělník při prachárně zaměstnaný, štípal v chýši od prachárny poněkud vzdálené dříví; týž byl ve chvíli, co se výbuch stal, cihlou a kusem dřeva do hlavy udeřen. Nynější Adamovský sluha obecní, Dvořák, byl na lesní cestě nad prachárnami se nalézající a do Josefova vedoucí, zaměstknán i klesl následkem silného otřesení se vzduchu bez sebe na zem.

Trosky rozprášeného stavení, šindele, trámy atd. ležely až na silnici as 50 kroků od místa, kde neštěstí se stalo, vzdálené. Bylo jich takové množství, že se po silnici ani jezditi nemohlo. Mnoho stromů ve vůkolí bylo poškozeno, padajícími cihlami byla kůra se stromů odtržena, větve jako rameno silné byly ulomeny a roztříštěny. Zříceniny byly tak horké, že nebylo lze se jich rukou dotknouti. Dělníci, v továrně Adamovské zaměstnaní, uslyševše výbuch a spatřivše dým, odběhli od práce a chopivše se lopat, motyk a jiných nástrojů, kvapili na místo, kde, jak tušili, hrozné neštěstí se událo. Příšedše na místo, shledali, že prachárna Rumlerova vyletěla do povětří. Kopajíce v rumu, nalezli za 1/4 hodiny mezi vepřovicemi, z nichž vystavena byla prachárna, prachaře Šmerdu v peci. Když ho z pece vytáhli, vypadal nešťastník jak uhel. Válel se bolesti po zemi. Tělo jeho bylo šindelemi pokryto; jak se svíjel bolestí, vrážely se mu hřebíky ze šindelů do těla, tak že neustále volal: Ježíš Maria! Oči měl vypálené, na hlavě měl díru. Když mluvil, bylo viděti, jak se mu mozek hýbal. Skonal za půl hodiny. Na to byla z rumu od dělníků vytažena mrtvola majitele Rumlera, jehož tělo bylo celé rozmačkáno. Rumler ležel v jámě, výbuchem spůsobené, hlavu měl na pravo nakloněnou, tři žebra měl zlomena.

Jak se neštěstí stalo, vypravoval prachař Andrlík, kterýž, ač značně popálen, zvláštním řízením ušel smrti hrozící. "Pán náš," vykládalť onen dělník později, když byl uzdraven, „zkoušel prach. Při tom mu slítla jiskra na rukáv, čehož v okamžiku nepozoroval. Když viděl, že jest prach dobrý, šel tak, jak byl, do sušírny. Tam spatřil jsem, že pánův rukáv tlí. I začal jsem křičeti: "Pro Boha, pantáto, hoří vám rukáv!" a chytnuv rukáv, začal jsem mu jej mačkati. Při tom slítla jiskra na zem a vlítla do prachu, který se na zemi sušil. Když jsem uslyšel, že to po zemi syčí, utekl jsem přes most ven na druhou stranu, ale mezi tím se výbuch již udál, kterýmž prachárna vyhozena byla do povětří. Mne to zachytilo na mostě a trám hodil mne do vody, kdež zůstal jsem ležeti ve mdlobách. Za krátký čas byl jsem však z vody vytažen a od pana dr. Leidingera (zkušeného lékaře Adamovského) ještě téhož roku za 2 měsíce vyléčen."

V sušírně nalézalo se v okamžiku, v němž se výbuch stal, 14 vídeňských centů prachu, jež majitel prachárny právě chystal se dodati Brněnskému erárnímu skladu na prach. Prach byl již v pytlech nachystán a měl býti odvezen do Brna.
Poněvadž pán již den před výbuchem prach skoumal, nebylo v osudný onen den ani nové zkoušky zapotřebí. Jaké následky by bylo mohlo míti neštěstí, kdyby se výbuch by v neděli neb ve svátek stal, kdy krásné okolí Adamovské navštěvováno bývá přečetnými výletníky, nelze ani vylíčiti.

Zpomenuvše o hrozné události, jež zničila život dvou mužův politováni hodných, nemůžeme leč s trapnými pocity kráčeti okolo pracháren, podél cesty roztroušených. Avšak na štěstí rozptylují krásné útvary skalní, po cestě se vyskytující a lesnaté kopce, vždy úžeji údolí svírající, všechny trudné myšlénky a veselý šumot jasné Říčky rychlejším spádem tekoucí, nedopouští vznikati melancholickým pocitům.

…

Dnes se dají v terénu najít jen zbytky zdiva s betonovou klenbou a pozůstatky mlýnských náhonů.

Celou publikací o Býčí skále z roku 1881 si můžete volně stáhnout např. z digitální knihovny zde.

Jako přílohu ji sem nedávám, abych neporušil autorská práva. Je to úžasné čtení, doporučuji.

 Aleš