|
 |  |
Onklův nůž v Kanadě
V. A. Gregor-Celofán [154.20.246.xxx] Před 12 a ½ rokem | | | | Pan Valeš byl dvorním brusičem a nožířem Gregorovy rodiny. Krájivé, stříhací a sekací nástroje měla na starosti moje teta kněžna Barbora. Jakmile usoudila, že některé nože, nůžky a sekyrky jsou tupé nebo se viklají ve střenkách, kloubech či na topůrku, už je nesla pod viadukt k panu Valešovi. A mě, pokud jsem byl doma, brala sebou. Od malého šprčka až do patnáctiletého kluka. Dodnes vidím tu potemělou dílnu a různé býlí pokryté brusným prachem, dokonce i kvetoucí kaktusy. A tetu a Onkla jak přátelsky rozprávějí...
Bylo mi tak 16 let když jsem zatoužil po vlastní kudle, a zrovna ne po nějaké kapesní rybičce. Našetřil jsem si 50 Kčs a v prodejně loveckých potřeb na ul. 9. května (nevím jak se jmenuje dnes, je to ta po které jezdí šalina z Velkýho Placu k Tomáškovi) si zakoupil lovecký nůž. Nablýskaná široká čepel těsně pod hranicí povolené délky, z šufánkové oceli, zasazená v parohu z umělé hmoty ... vypadal velmi pěkně, ale jen ve vitríně. Chleba a salám upižlal, ale po prvním pokusu otevřít konzervu se ztupil a navíc i trochu ohnul.
Odnesl jsem jej Onklovi Antonínovi. Chvíli se na něj díval, kroutil hlavou, potom znalecky kývnul a začal pracovat. Nůž narovnal, vyhladil zuby na ostří, nabrousil, vzal pár kaček a řekl, neřež s tím dřevo a neotevírej plechovky. A jestli chceš pořádnej nůž, tak přijd za pět šest týdnů.
Přišel jsem. Onkel chvíli šramotil vzadu v poličce, pak se vrátil s hnědým papírovým promaštěným pytlíkem a z něj vytáhl -- přecházel mě zrak -- pravý bowie knife s čepelí 21 cm dlouhou, 2.5 cm širokou, zasazenou v držadle z tvrdého dřeva, s ocelovým lučíkem a kotvou. Ostrý jak břitva, z oceli všech ocelí... Co ten se nasekal dřeva, naotevíral konzerv a nakuchal zvířat! Doprovázel nás na všech outdoor poutích, v zemích česko-moravských, rakouských a severoamerických. Mám jej dodnes, leží přede mnou...
Hmatatelná vzpomínka na Onkla Antonína Valeše, holt byl to borec :o))
|
|
Data Diskuse | © Copyright