Pokud jste sledovali program našich květnových dnů otevřených dveří, jistě jste zaznamenali, že díky známostem našeho kolegy Martina  jsme měli na jediný den z Moravského muzea zapůjčenou lebku „princezny z Býčí skály”. Ti z vás, kteří neměli příležitost ji spatřit na domácí půdě, mohou chybu napravit návštěvou pisáreckého pavilonu Anthropos.  Po dlouhých letech kdy spočívala v trezoru, je nyní vystavena pro veřejnost. Přímo ve vestibulu po levé straně.

Zajděte se na ni podívat. Vyčkejte chvilky, kdy vás nikdo nebude rušit a skloňte se k vitríně. Prohlédněte si její ušlechtilý tvar a nádherné zuby, které tak sugestivně popisoval pan doktor Wankel. Zadívejte se jí upřeně do očí, pokud se dá takový výraz použít. Byla to opravdu přímá účastnice děsivých obřadů v Býčí skále. Nechte se unášet svou fantazií a možná dojdete také k názoru, že jakkoliv některé vědecké závěry starého pána už neplatí, jeho literární zpracování v „Obrazech z Moravského Švýcarska a jeho minulosti“ je nepřekonatelné a nikdy neupadne do zapomnění i když vědecké teorie o tomto tématu pravidelně přicházejí a zase mizí. A až půjdete zase kolem Býčí skály, uvědomíte si o to více, že za dveřmi se skrývá nejen pracoviště jeskyňářů naší skupiny, ale hlavně největší záhada moravského pravěku, která už nikdy nebude zcela objasněna.

V. Š.

Dodatek
 
Protože před zveřejněním článku jsem byl upozorněn, že použitá fotografie je příliš kontroverzní, mohla by bez patřičného vysvětlení urazit něčí náboženské smýšlení a zbytečně vyvolat negativní reakce, cítím povinnost dopsat tento dodatek.

Fotografie nebyla míněna jako žert ani jako morbidita. Jsem člověk, který se zajímá o dávnou historii Býčí skály. Jako neodborník si mohu dovolit nevnímat lebku tzv. princezny jako vědecký muzejní exponát, ale jako ostatky ženy, která z vůle jiných musela skončit svůj život v jeskynním šeru Předsíně Býčí skály. Šest set let před Kristem se tam mohlo stát cokoliv. Nevím, jestli Wankel četl Havrana od E. A. Poa, ale stejně jako on přišel na to, že nejsilnější téma, jaké může autor čtenáři nabídnout, je smrt krásné, mladé ženy. A vystupňoval je ve smrt celého zástupu krasavic. Takový silný příběh musel přežít z devatenáctého do jednadvacátého století a stále nacházet své čtenáře. Patřím k nim. A proto mi připadlo vhodné, nechat se po šestadvaceti stoletích podívat princeznu z Býčí skály na svět očima jiné krásné, mladé ženy, která má také něco společného s touto jeskyní.

Pokud by někomu toto vysvětlení nestačilo a cítil by se pohoršeně, ať, prosím, nekritizuje naši skupinu, ale přímo mne.

vladimir.sebecek@volny.cz