|
 |  |
Moje vzpomínka na Karla Valocha - II
V. A. Gregor-Celofán [154.20.255.xxx] Před 11 roky | | | | Moje přátelství s Karlem Valochem pokračovalo i po mé (naší rodinné :o)) emigraci v r. 1977. K našemu prvnímu poemigračnímu a současně poslednímu životnímu setkání došlo při mojí poslední návštěvě ČR a Moravského krasu v r. 2008, při příležitosti Dnů otevřených dveří Býčí skály. To jsme si, spolu s Pudlatým Karlem Novákem, popovídali pod staroslavným a posvátným Hříbkem před býčiskalskou boudou. Tehdy jsem si oba Karly vyfotil -- fotka je k nalezení v mém příspěvku Podpis času na těchto stránkách.
V r. 2011 vydala Správa jeskyní ČR, v řadě Acta Speleologica, Valochovu (et al.) historicko-archeologickou monografii o jeskyni Kůlna, Karlově nejmilejší lokalitě v Moravském krasu. Kniha byla slavnostně pokřtěna právě v Kůlně, 26. března 2012. Poslala mi ji pí. Helena Kvasničková, moje sekretářka v Kráse moravské. V monografii je Karlovo osobní věnování, "Jezevcům do Kanady věnuje Karel Valoch" (pro ty co nevědí, Packa a Celda se v Kanadě nazývají Jezevci, the Badgers :o)). Dnes mohu říci, závěrečné dílo o Kůlně a poslední, životní dílo geniálního a přitom tak skromného a tak hluboce lidského vědce-člověka.
Poslední e-mail korespondenci s Karlem Valochem jsme si vyměnili v prosinci minulého roku. Vánoční a novoroční blahopřání a diskuze o Kůlně a jeho monografii.
A dnes ta smutná zpráva, nejprve od Martiny Roblíčkové a vzápěti od Martina Golce...
Karle, pamětní svíce na výdrholeckém kulatém stolu dohořívá, ale naše vzpomínky nikoliv...
|
|
|
| |
Moje vzpomínka na Karla Valocha - I
V. A. Gregor-Celofán [154.20.255.xxx] Před 11 roky | | | | Moje nejstarší vzpomínka na Karla Valocha (a jeho pravou ruku Williho Gebauera) sahá do r. 1965. Tehdy jsem začal bádat v Křížových jeskyních pod Kůlnou a také, jako horolezci, jsme v zimě v Kůlně spávali -- to ještě s Pavlem Bublou. Do Kůlny jsme se dostávali "na černo", jednou nohou po plotě a druhou po východní skalní stěně jižního vchodu. Tak se stalo, že jsme jednou byli přistiženi, právě Karlem a Willim. Nebyl nám ustřižen, ale dostali jsme klíč od visacího zámku v bráně plotu a od té doby chodili do Kůlny legálně.
Naše přátelství posílilo po r. 1971 -- v dubnu toho roku jsem nastoupil do Oddělení pro výzkum krasu Mor. musea (KOMM), takže jsme se stali profesionálními sousedy. Byli jsme také sousedy v terénu -- sdíleli jsme jeden plac na loučce mezi Břouškovým hotelem a Kůlnou: naše bouda (výzkumná stanice KOMM) stála v pravém úhlu těsně vedle jejich boudy -- výzkumné stanice Anthroposu, tedy Karla a Williho. V létě, na louce před boudou, Karel a Willi plus brigádníci třídili nálezy z Kůlny a já s Packou prosívali (sítová velikostní analýza) fluviální sedimenty ze dna archeologických výkopů v Kůlně, Křížovek a ze Sloupsko-Šošůvských jeskyní. A když Packa uvařila gulášek nebo kvasnicovou pomazánku, tak to zavonělo loukou tak silně, že i Karel a Willi "zapráskali choboty" a s úsměvem ve tváři si dali mističku či tlustě namazanou topinku...
Tak se stalo, že Karel byl přítomen mého a Pacčina setkání s Karlem Bedřichem Absolonem a jeho matkou, pí. Valerií Absolonovou, v r. 1976. S milostivou paní profesorovou jsem už byl velice dobrý známý a s Packou jsme jí dělali společníky na 6th ICS 1973 v Olomouci. Společně s Karlem Valochem jsme je provedli Kůlnou -- než jsme přišli tak stáli nesměle spolu s Otýnkem Ondrouškem před zamčenou bránou. Karel hovořil o archeologickém výzkumu, já o výzkumu Křížových jeskyní, jejichž velkou část objevil Karel Absolon senior.
(Dokončení)
|
|
Data Diskuse | © Copyright