V nedožitých neuvěřitelných 93 letech zemřel dne 16. února doc. Karel Valoch. Pracovník Ústavu Antrhropos MZM navštěvoval tuto instituci celých 63 roků. Karel Valoch byl naším předním paleolitikem světového významu a významným krasovým badatelem. Do poslední chvíle navštěvoval svoji pracovnu ve druhém patře na Zelném rynku a zdálo se, že tento vitální a energií obdařený subtilní muž nikdy nepřestane své okolí obdařovat svým úsměvem, vlídností a neuveřitelnou vědeckou erudicí a zápalem. Pan docent zde nebyl ale jen jaksi dopočtu, aktivně bádal v aktuálních otázkách paleolitu a dokázal svůj mladistvý duch spojit s kolegy mladšího data narození. Sdílel pracovnu s Petrem Nerudou, naším současným a hlavně budoucím špičkovým specialistou na paleolit. Karla Valocha všichni rádi potkávali na chobách Anthroposu a on je nikdy neodbyl, rád prohodil vlídné slovo k věci. Opravdu netrpěl potřebou sebeglorizace a stále myslel na výzkum. K jeho velkému plusu patří fakt, že po sobě zanechal poctivé vědecké dílo s 361. vědeckými prácemi a hlavně nezbyla po něm badatelská spoušť v podobě mnoha nezpracovaných výzkumů. S Karlem Valochem odchází člověk co na Býčí skále pamatoval výkopy K. Absolona v předválečném období, což zní naprosto neuvěřitelně. Pamatoval Předsíň Býčí skály před válečnými úpravami. Vzpomínám na něj, jak vedl přednášku o Jižní odbočce v roce 2007, kdy jsme připravili pro DOD rekonstrukci magdalenského tábořiště. Má poslední vzpomínka je z roku 2010 z Výpustku, kdy jsem mu z rukou odebíral kýble sedimentu.Zkoumali jsme malou jeskyňnku vedle druhého vchodu ve Výpustku. Pan docent seděl v rybářském křesle před jeskyní, bylo krásné letní počasí, lesní ticho před jeskyní a cinkání nářadí jej na chvilku uspalo. Spal s úsměvem na tváři a já mu tak chtěl nalézt jeho milý magdalenien, než se probudí. Karel Valoch je již nyní v nebi a nám, kdo jsme jej měli rádi bude tuze chybět. Sbohem pane docente. Na Býčí skále, stejně tak kdekoliv v Moravském krase, jste byl vítán.