V rozmezí sedmi dnů od 9. do 16. února proběhly čtyři kopací akce. Naším úkolem bude vytěžit klasickou kopací technikou lódnu po lódně materiál z dolní partie Větrného tunelu do vyšších poloh. 20 m nad koncocým bodem se nachází tzv. dolní uložiště, to je schopno pojmou několik kubíků zeminy z čelby. To ale zůstalo po zářijové kampani plné až po strop. 300 lóden jsme tak přetahali na vzdálenost 15 metrů výše do tzv. horního uložiště.

Kuklič, Vláďa a Iva se právě vrátili z Větrného tunelu. Zuzka se oblíká do akce.

Další dvě kopací akce ze dne 15. a 16. února dosáhly nejzažší hloubky, kam až jsme se v minulosti kopáním dostali. V sobotu kolem 16. hodiny jsme objevili horní část portálu chodby neznámých rozměrů a hlavně hloubky, který jsme v minulosti již spatřili. Jaké bylo naše potěšení a překvapení, když byla tato chodba částěčně volná. Je tomu tak po napouštěcích akcích, kdy jsme zazděným kanálkem z Dómu ticha hnali vodu do Větrného tunelu. Nadšeně jsme strkali ruku dopředu do vodou zatopené chodby. Tato se nachází pod zazděným kanálkem, kudy jsme chtěli v září loňského roku odsávat sedimety do Dómu ticha, což se nám nepovedlo.

Začínáme tedy znovu od nuly. Jsme na startovní čáře, kde jsme stáli již předloni. Dneska už víme, že opětovné napouštění Větrného tunelu a očekávání průvalu sedimentu do prostoru Jedovnického potoka nenastane. Systém nelze paradoxně zpětně ucpat. Voda již pravidelně průběžně odtéká a dosažení celého zaplavení systému vodou, vytvoření dostatečného tlaku vody a očekávání odnosu velkého množství materiálu, jako tomu bylo před léty, není možné.

Návštěva Tartarosáků v Ostrově, zápůjčka techniky. Vpravo Kolbi.

Proto budeme muset projít klasicky, kopací technikou. Nyní ale nově pod vodní hladinou. Budeme bojovat s uložením těženého materiálu kdekoliv výše nad námi, což nám vezme hodně sil a času. Nastupující hladina vody bude zčerpávána a odsávána výše, do Komínkové chodby, ta má svůj vlastní odtok a voda se odtud nevrací do spodních partií Větrného tunelu. Musíme nainstalovat vzduchotechniku, protože v dolních partiích Větrného tunelu máme veliké problémy se vzduchem. V soušasné době se dokončuje elektroinstalace, která napojí jak větrák, tak vodní čerpadlo.

Na tomto pracovišti dochází ke kombinaci všech "výdobytků" jeskyňařiny současnosti. Propojuje se zde slovy K. Absolona nasazení jak lidských paží, tak i síla strojů. Nedokážeme odhadnou co nás čeká již v další akci, ale jsme odhodláni na projektu pracovat a uspět. Propojení obou jeskyní bylo snem již několika generací býčiskalských jeskyňářů. Nám chybí jen maličkost, projít pod vodní hladinou několik metrů v místech, kde není vzduch a nemáme uložiště pro vytěžený materiál.

V poledne v sobotu 16. února za nádherného slunečného počasí proběhla oficiální pracovní akce, stavěl se třímetrový sněhulák (vlevo s tureckou vlajkou) a poloviční sněhulačice - jeskyňářka - stojí vedle něj.