WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Martin Kříž: Rozsáhlý výzkum v Býčí skále v letech 1891-1892 Historie

V příspěvku najdete výtah ze dvou rozsáhlých německy psaných prací Dr. Martina Kříže, který nechal vykopat četné sondy v Kůlně, Výpustku, Pekárně a v letech 1891-1892 pak v Býčí skále. Níže najdete zajímavé a méně známé informace k Býčí skále.

Martin  | 29.10.2012 22:41 | pridej.cz  | Diskuse...[0] | Zobrazeno 400x  

2541. Dr. Martin KřížDr. Martin Kříž (1841-1916) byl líšeňský rodák, právník, notář ve Ždánicích, významný moravský archeolog, paleontolog a krasolog. Své objemné výkopy financoval z vlastních zdrojů. V Brně-Líšni nese jeho jméno jeho vlastní ulice. Systematicky prozkoumal a publikoval významné jeskynní lokality Moravského krasu. Vlastnil rozsáhlou srovnávací paleontologickou a zoologickou sbírku. Pro své kolekce zřídil muzeum ve Ždánicích. Jeho syntéza moravského paleolitu z roku 1903 se stala v éře před K. Absolonem nejvýznamnějším uceleným dílem. Pokud dnes navštívíte Pavilon Anthropos v Brně-Pisárkách, naleznete tuto syntézu uvedenou na čestném místě. Býčí skála v ní byla bohatě zastoupena. Výkopy v Býčí skále byly završením jeho objemných prací v Moravském Krasu. Přehledné vyhodnocení pojal Dr. Martin Kříž paleontologicky, archeologicky, geodeticky, hydrologicky a dále uvedl četné historiografické vsuvky. Těch jsem si se zaujetím všímal. Dr. Martin Kříž publikoval již v roku 1878 svůj polygon Býčí skály, který později zpřesnil a doplnil.

Oba rozsáhlé zdroje, které zde krátce shrnuji, mají tyto celé názvy: 1. - Kříž, M. 1892: Die Höhlen in der mährischen Devon-kalken und ihre Vorzeit, Jahrbuche der k. k. geologischen Reichanstalt in Wien, Band 42, s. 443-570.; 2. - Kříž, M. 1903: Beiträge zur Kenntnis der Quartärzeit in Mähren, Steinitz. Rozsáhlá studie v Jahrbuche bezprostředně navázala na nedávné výkopy v Býčí skále v letech 1891-1892, vyšla už v roce 1892. Poté Dr. Martin Kříž opustil kras a v letech 1893-1897 pracoval v Předmostí u Přerova. Před Býčí skálou se v letech 1889-1891 věnoval jeskyním Kůlně a Kostelíku (Pekárně), které zhodnotil v obsáhlé monografii Kůlna a Kostelík. Rozsáhlé výňatky o Býčí skále z Jahrbuche z roku 1892 najdeme v Křížově stěžejní monografii z roku 1903.

Pro dnešní krasologické poznání Býčí skály zůstávají velmi cenné jeho hluboké sondy v celé Staré Býčí skále, které dodnes nesnesou konkurenci. Dr. Martin Kříž je vzorně zdokumentoval a zanesl do mapy. Nalezneme zakreslení sond a rozsáhlé popisy k nim. Nalezneme pokrokové myšlenky, zajímavá je teze, že celá Býčí skála je produktem eroze z komínů a účinky záplav jsou zanedbatelné. Dr. Martin Kříž své megalomanské a nákladné výkopy nedokázal plně vědecky zužitkovat, za což si vysloužil velikou kritiku od K. Absolona. Napsal, že sice nechal prokopal 66 metrů výškových a přes 200 metrů délkových, ale nezanechal žádné upotřebitelné informace např. z prostoru Jižní odbočky, kde se už dlouho řešila otázka existence starších paleolitických vrstev. Po 120 letech jsem pro dnešního čtenáře a milovníka Býčí skály vybral tyto zajímavá fakta, za než jsem vděčný.

Nejstarší písemná zmínka o Býčí skále: Zajímavé informace se dovídáme hned o vstupu do Býčí skály. Je jich několik. První z nich je téměř neznámá historická souvislost od Ferdinanda Hertoda, který uvedl roku 1669, že v dobách tatarských nájezdů na Moravu v roku 1241 lidé z okolí našli v jeskyni zvané „Rytířský sál" přechodné úročiště, kde bydleli a vařili. O tom, že F. Hertod opravdu popisoval Býčí skálu, není pochyb, když uvedl, že vchod byl přístupný přes jezírko, které v zimě zamrzalo. Nicméně název Rytířský sál, jež Dr. Martin Kříž přisoudil Předsíni v Býčí skále, jsem nalezl na mapě z roku 1915 pro pojmenování jeskyně Kostelík.

Průvan v Předsíni: Další zajímavé pozorování má vztah k halštatké kovárně a rozdělaným ohňům v Předsíni. Mnoho skeptiků proneslo, že zde průvan přirozeně nevznikal a dostatečné odvětrávání kouře neprobíhalo. Dr. Martin Kříž popsal, že po vstupu do Předsíně s magnezitovou pochodní hrozilo uhašení plamene díky značnému průvanu, který vznikal díky cirkulaci mezi Oknem v Předsíni a Pohanským komínem. Tento stav lze zopakovat jen znovuotevřením zazděného vstupu přes Pohanský komín a zaslepením válečné Německé štoly.

Záplavy v roce 1883: Jako cenná považuji čerstvá pozorování po záplavách z roku 1883. Sestup k Pohanskému komínu byl pokryt pískem, sonda pod Pohanským komínem prokázala 4m naplaveného bahna po veliké povodni z roku 1883. Voda vystoupala výše, než byl obvyklý výtok z jeskyně díky zazdění a zavření obou vchodů do jeskyně. Po vystoupání vody za vchody prorazila dveře. Kdyby k tomu nedošlo, vytékala by ven z jeskyně oknem v Předsíni. K tomuto došlo v roce 1927 při další veliké povodni, kdy voda tento úkaz zvládla. Musela překonat 8,3 m výšky. Pro výtok Pohanským komínem by voda musela vystoupat o 9,5 m, k čemuž v období historických pramenů nedošlo. Mezi Mapou republiky a Obřím komínem bylo dříve dva metry hluboké suché jezero, které povodeň z roku 1883 zanesla bahnem tak, že zde zůstalo jen půl metru hloubky. Dr. Martin Kříž předpovídal vodní katastrofu pro Jedovnice, pokud by se toto místo nadobro ucpalo. Pod Obřím komínem se nacházela 2 m vysoká bariéra ze štěrku a písku a velkých rohovců z Obřího komína. Povodeň dne 19. - 21. června roku 1883 přinesla množství písku a kamenů a zaplnila téměř Šenkův sifon, snížila hladinu jen na půl metru. Dr. Martin Kříž se obával o osud tohoto jezírka.

Kouzelná voda dostala podobu v roce 1792: Sonda u Kouzelné vody byla provedena v říjnu 1891, kdy voda zcela vyschla. Ke kouzelné vodě poznamenává Dr. Martin Kříž, že jde o umělou vodní nádrž, která se dříve rozlévala po celé chodbě a znemožňovala průchod jeskyní. Byla vytvořena krátce před prvním vstupem Aloise Josefa z Lichtensteina 7. srpna 1792. Severní část chodby byla zahloubena a jižní zplanýrovaná pro pohodlný průchod právě v době výrazného nashromáždění vody. Rok 1792 není tak jistý, Alois Josef v té době cestoval, ale umělá úprava Kouzelné vody v těchto letech je další Křížova cenná zpráva.

Skalní dno ve Staré Býčí skále: Cílem prvních dvanácti sond rozložených po celé Staré Býčí skále (od Mapy republiky - sonda č. I. až po dolní vchod - sonda č. XII.) bylo si vytvořit reálnou představu o skalním dnu, znivelovat jej a pak rozhodnout o vodním režimu, zejména tušeném předělu vod Jedovnického a Křtinského potoka v jeskyni. Ten Dr. Martin Kříž nalezl kolem sondy II. na nejvyšším místě Staré Býčí skály u dnešní Mapy republiky. Pečlivé měření každé ze sond je pro Křížovu práci typické. Následují popisy sedimentů v sondách a pak pozorování nastupujících vod v nich v zimě 1891-1892. Následující čísla sond XIII. - XXI. ověřovaly jeskynní odbočky.

Hydrologie mezi Pohanským komínem a dolním vchodem: Nejnižší místo - skalní dno v jeskyni nalezl Dr. Martin Kříž na dně šachty pod Pohanským komínem 305,8 m n. m. Výkop byl hluboký 1,6 m. Nejnižší přirozené místo bylo v dolním vchodu 307,3 m n. m. Dovídáme se, že na jaře a v době dešťů se zde vždy tvořilo jezírko, díky kterému byla jeskyně špatně přístupná. V případě povodně nastoupala voda v dolním vchodu v Předsíní a pod Pohanským komínem až do výšky 2,3 m. Toto se dělo proto, že před jeskyní u silnice byla přirozená bariéra na kótě 309,7 m n. m. Pokud přibylo více vody, přelila se do údolí. Tato dokumentace vysvětluje také situaci kolem neznámé záplavy roku 1832, kterou popsal Karel Josef Jurende v roku 1835, kdy voda vytvořila jezero ve vchodu, které zabránilo vstupu do jeskyně. Místní lidé vodu vynášeli ve dne v noci ve vědrech, ale marně, voda se stále v noci vracela. Později se sama vytratila. Stejná situace nastala i po povodni roku 1883. Vzniklo sto kroků dlouhé jezero o hloubce 2-4 m. Tlak vytvořil na jeho dně hluboké jámy. Kdykoliv se shromáždila voda po tání či dešti, držela se v oblasti vchodů a neodtekla do údolí. Dr. Martin Kříž předpovídal, že pokud zůstanou vchody zazděné a dveře zavřené, může voda vystoupat až na kótu 315,8 m n. m. (skalní okno v Předsíni) a v jeskyni nastoupá ohromné jezero, k čemuž pak došlo v roku 1927, voda přetekla oknem v Předsíni, načež vyrazila dveře a vylila se do údolí.

Revizní výzkum po J. Wanklovi: V práci Dr. Martina Kříže následuje přehled podlouhlých sond označených a -a, b - b, c - c, d - d v Předsíni, e - e pod Pohanským komínem, g - g mezi odbočkami h - h, i - i a k - k v Jižní Odbočce a l - l v Severní odbočce. V Předsíni provedl vlastně po 20. letech revizní výzkum po úspěšném výkopci J. Wanklovi. Dr. Martin Kříž je záměrně položil do prostoru Wanklovy kovárny, dláždění a žároviště. Povrch Předsíně se pohyboval přibližně kolem 310 m n. m., skalní dno bylo nalezeno ve 306,6, 306,4 a 306,3 m n. m. U dolního vchodu bylo naměřeno skalní dno na 306 m n. m. Dvě dlouhé sondy položil napříč Předsíní mezi severní a jižní stěnou napříč žárovišti. Uvedl, že výkopy J. Wankla v sondě a - a nešly pod hranici 1,5 m, v sondě b - b dokonce pod 1,2 m. Zde nalezl M. Kříž rozsáhlá nedotčená místa výkopy, v některých ležely nedotčené vrstvy už v hloubce 60 cm. Sonda c - c byla položena napříč Wanklovou kovárnou. Opět zde Wanklovy odkopy nešly pod 1,5 m hloubky.

Jižní a Severní Odbočka: Sonda d - d ležela před spodní bránou, e - e před Pohanským komínem, f - f mezi sondami c - c a d - d, zde našel Dr. Martin Kříž rozsáhlé neporušené archeologické vrstvy, g - g mezi Severní a Jižní odbočkou. Sondy h - h, i - i a k - k v Jižní odbočce a sonda l - l v Severní odbočce. V sondě g - g se nacházely lidské pozůstatky. K Jižní odbočce poznamenává M. Kříž, že bylo průvodci nazýváno Hřbitov. Popisuje situaci po povodni v roku 1883, kdy zde voda vymlela 1 m hluboké jámy a byla v nich nalezena lidská lebka. Detailně popisuje odkopy písku v Jižní odbočce, které dosáhly 2-2,5 m. Severní odbočka ještě nebyla odkopána a původní výška písku byla dobře viditelná. Pouze v sondě č. XXI. v zadní části Severní odbočky se nacházelo ohniště s 15 cm mocnou vrstvou popela. Sondy v odbočkách procházely povětšinou dříve nedotčenými vrstvami.

Krápníky: Zajímavá je zmínka Dr. M. Kříže o krápnících, které v této jeskyni téměř nejsou, poznamenal, že jejich absence je také díky turistům, kteří staletí jeskyni navštěvují a berou si suvenýry domů. Také cituje Ferdinanda Hertoda z roku 1669, který si také povšiml absence krápníků. Poznamenává, že se zde vyskytuje jen málo sintrových vrstev, ale pod nimi se našly zvířecí kosti, které svědčí o diluviálním původu.

Šenkův sifon: Dále se Dr. Martin Kříž věnuje měření Šenkova sifonu, o kterém píše, že jeho hladina se nachází o více než tři metry nad venku tekoucím potokem. Rozhodně nesouvisí s potokem Křtinským. Popisuje pokus Aloise Šenka, hajného z Josefova, která roku 1889 na voru pronikl 46 m do sifonu, ale neproplul jej. Dr. M. Kříž byl jeho současníkem a v této době prováděl výkopy v Moravském krasu.  Popisuje rok 1864, kdy byla hladina o 3 m níže. Velmi zajímavé je zakreslení oblasti Šenkova sifonu (ještě jej tak nenazývá) na mapě. Podle polohy odbočky Prstu a zakreslené vodní hladiny nacházíme vodní plochu tak o deset metrů blíže východu, než by tomu bylo dnes. V průběhu posledních dvě stě roků opravdu došlo k značné sedimentaci při povodních a určitě k tomu přispělo sestřelování skály od roku 1913 kolegy z VdT. Délka 46 m, kterou naměřil Alois Šenk tak může opravdu odpovídat skutečnosti. Tento fakt unikl těm, kteří Šenkovo měření považovali za nemožné díky délce dnešního sifonu.

Z německých textů sestavil Martin Golec

 

Půdorys, rozvinutý řez a řez Jižní a Severní odbočkou v Býčí skále od Dr. Martina Kříže z roku 1892.

 


Přílohy ke stažení :
 Plán Býčí skála 1892 - Kžíž 
 Kříž 1892 Plán Býčí skály.pdf  394 133 b  Staženo : 162x 

Diskuse "Martin Kříž: Rozsáhlý výzkum v Býčí skále v letech 1891-1892"

Nejsou žádné příspěvky.

PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [504724], dnes 55 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
MGEyM