Obr. 1: Záhlaví vídeňských Divadelních novin z úterý 20. ledna 1835 v nichž se objevil zkomolený názvem Becry Skala.

Ve vídeňském 14. čísle 28 ročníku Allgemaine Theatherzeitung und Originallblatt für Kunst, Literatur, Musik, Mode und gesseliges Leben (Všeobecné Divadelní noviny a originální list pro umění, literaturu, módu a společenský život) v úterý dne 20. ledna 1835 (Obr. 1) v redakci Adolfa Bäuerle vyšel článek o výpravě z Vídně přes Brno k lichtensteinské hrobce ve Vranově u Brna. Na první stránce nalezneme dřevoryt hrobky J. Jaresche (Obr. 2), následuje popis cesty přes Brno, vesnice a lesy do Vranova u Brna, popis poutního kostela a velmi podrobný popis lichtensteinské hrobky. Následovala pěší cesta přes oboru (užito slovo Tiergarten/dnes znamená zoo) ke Kolonádě (dnes již tato adamovská dominanta nestojí), odkud byl nádherný pohled na Adamov a jeho kouzelné domky, a dále kontrastující popis průmyslových hutí. Výprava pokračovala přesunem na voze k vápencové jeskyni s krápníky Becry Skala, jak byla nazývána v místním nářečí. Je 450 kroků dlouhá a na jejím konci se ztrácí řeka Punkowa pod loďkou a skalní stěnou v značné hloubce. Stěny byly velmi očazené od bezčetných loučí návštěvníků. Popis cesty je zakončený opět v Adamově.

Obr. 2: Lichtensteinská hrobka ve Vranově. J. Jaresch 1835.

Samotný článek by byl sice dalším pěkným dokladem o názvu Býčí skály z 30. let 19. století, pokud by nedošlo ke zkomolení hned dvou pojmů, a to jak samotné jeskyně na Becry Skala a pak řeky Ponkawa, která sem navíc nepatří. Došlo asi k obeznámení redakce na tyto chyby a v následujících dnech vyšla oprava. Redakce připsala další informace o jeskyni a my se dovídáme nová neznámá a překvapující fakta.

K opravě došlo v Divadelních novinách v úterý 27. ledna 1835, v čísle 19, na straně 76. Jméno jeskyně bylo opraveno na Begcy Skala (Obr. 3) a název potoka na Punkwa, správně situován na Macochu. Na konci jeskyně se nachází tůň, po které se plavili roku 1801 starohrabě Salm a sekretář Moravskoslezské společnosti pro povznesení orby, vlastivědy a národopisu, pan hospodářský rada André, ale nemohli se dostat daleko pro vysoký stav vody. Proto nemohli projet pod skalní stěnou na loďce, zatímco při nízkém stavu a na nízkém plavidle lze dosáhnout dalších jeskyní. Díky této informačně sdílné opravě jsme se dozvěděli hned několik neznámých informací.

• 1. Autor použil název Begcy Skala již pro rok 1801. Jde tak o nejstarší psaný název jeskyně. Dosud byl nejstarší v popisu Býčí skály od K. Ch. Andrého z roku 1804.
• 2. V roce 1801 došlo k pokusu o překonání Šenkova sifonu H. Salmem a K. Ch. Andrém (Obr. 4-5), což je nejstarší písemný doklad o speleologické akci v Býčí skále. Z textu navíc vyplývá, že byly i starší.
• 3. Autor uvádí, že Šenkův sifon šlo za nízkých stavů vody proplout do dalších jeskyní.
• 4. Protože autor popisuje 34 let starou akci, musel existovat další nám neznámý zdroj informací o roku 1801.

Obr. 4-5: Hugo František Salm-Reifferscheidt a Karel Christian André. V roce 1801 překonávali Šenkův sifon.

Tento písemný nález již potřetí poukazuje na prostupnost Šenkova sifonu za nízkých stavů vody na nízkém plavidle. Mělo tomu být již před rokem 1801 a tak můžeme posunout speleologické akce v Býčí skále již na konec 18. století, o mnoho desetiletí před hajného Šenka. Z roku 1839 máme další doklad o tradované prostupnosti sifonu v Hurbanově cestopise Cesta Slováka k slovanským bratrom na Morave a v Čechách a nedávno uvedl V. Šebeček další podobný popis z roku 1881 nebo 1894 od V. F. Černíka v Cestách po Moravě („Konečně zastaví kroky naše hluboké jezero, naplněné studenou a čistou vodou. Strop nad jezerem spouští se na některých místech skoro až ku hladině vody. Vstoupíme do lodičky, sehneme se a za chvíli octneme se na druhém břehu opět ve veliké jeskyni, ze které několik chodeb dále vede a bezpochyby tuto jeskyni s jinými spojuje. Než bylo by odvážlivo, pouštěti se příliš daleko do tohoto podzemního labyrintu."). Jestli se to někomu povedlo nevíme, ale ukazuje se, že šlo o dlouho tradovaný fakt. Zatím ale nikdo neotiskl popis Nové Býčí skály před rokem 1920, který by informace potvrdil.

Článek poukázal dále na skutečnost, jak je dobré číst vídeňské Divadelní noviny.