WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Barová jeskyně, Povodně, padající sedimenty a pleistocén Barová

 Barová jeskyně,  Povodně, padající sedimenty a pleistocén aneb Kosterní pozůstatky pleistocenních savců v Barové jeskyni dnes.

 Je pravda, že objevné práce na sifonech v Barové jeskyni proslavily činnost ZO Býčí skála mezi jeskyňáři v letošním roce a letech nedávných. Dostat tuny vody a sedimentů ze sifonů a naopak některé spíše kongresové jeskyňáře do sifonů (dokonce opakovaně), to je, budiž přiznáno, výkon vpravdě heroický. Z hlediska plynutí času ve světě jeskyňářů a krasových výzkumů (o plynutí času z hlediska jeskyní nemluvě) je to ale jen opravdu kratičká epizoda.

Vlasta Káňa  | 10.12.2011 18:04 | pridej.cz  | Diskuse...[0] | Zobrazeno 2014x  

 Je pravda, že objevné práce na sifonech v Barové jeskyni proslavily činnost ZO Býčí skála mezi jeskyňáři v letošním roce a letech nedávných. Dostat tuny vody a sedimentů ze sifonů a naopak některé spíše kongresové jeskyňáře do sifonů (dokonce opakovaně), to je, budiž přiznáno, výkon vpravdě heroický. Z hlediska plynutí času ve světě jeskyňářů a krasových výzkumů (o plynutí času z hlediska jeskyní nemluvě) je to ale jen opravdu kratičká epizoda.

  

2189. Práce na sifonech pod Barovkou / obr 1  Práce na sifonech pod Barovkou nám přinesly ocenění zejména tím, jak se nám podařilo dostat opravdu všechny možné jeskyňáře na pracoviště. Průchod do Křížového dómu, foto V. Káňa 2011. - Vlasta Káňa

Práce na sifonech pod Barovkou nám přinesly ocenění zejména tím, jak se nám podařilo dostat opravdu všechny možné jeskyňáře na pracoviště. Průchod do Křížového dómu, foto V. Káňa 2011.

 

Stále nové a nové důkazy nás přesvědčují, že Barová jeskyně měla svou velmi pohnutou a pestrou historii dávno před naším příchodem, dokonce i před příchodem jakýchkoli lidí. No a protože některé pohříchu čerstvé události nám tuto historii opět připomněly, vznikl tento asi nejnudnější článek na našem webu. Prosím tímto vážené čtenáře (a čtenářky) o shovívavost a trpělivost. Pokud vám však nic neříká slovo sediment, jsou vám cizí pojmy jako pleistocén nebo glaciál, pak raději klikněte někam jinam. Tady to bude asi dost nuda.

 

2190. Řez Barovou jeskyní (Hypr a kol. 1973) / obr 2  Řez Barovou jeskyní (Hypr a kol. 1973) upravený podle současného stavu. Číslo 1 označuje Druhou propast, číslo 2 současná pracoviště v sifonech pod Pátou propastí a mezi Barovou jeskyní a Býčí skálou, číslo 3 současné čelo profilu ve Druhé propasti po posledním sesuvu v červenci letošního roku.

Řez Barovou jeskyní (Hypr a kol. 1973) upravený podle současného stavu. Číslo 1 označuje Druhou propast, číslo 2 současná pracoviště v sifonech pod Pátou propastí a mezi Barovou jeskyní a Býčí skálou, číslo 3 současné čelo profilu ve Druhé propasti po posledním sesuvu v červenci letošního roku.

 

 Již od prvních výkopů Dr. Sobola a jeho studentů bylo jasné, že Barovka bude mimo jiné (a možná především) taky paleontologickou lokalitou značného významu.

 

2191. Ve vstupních partiích byl prováděn .... / obr 3  Ve vstupních partiích byl prováděn paleontologický průzkum v souvislostí s vlastním prokopáváním cesty. Foto V. Káňa 2008. - Vlasta Káňa

Ve vstupních partiích byl prováděn paleontologický průzkum v souvislostí s vlastním prokopáváním cesty. Foto V. Káňa 2008.

 

Uvážíme-li fakt, že z jeskyně Výpustek se podařilo před zničením zachránit jen pár (byť důležitých) kostí a vše, co by mohly povědět hlíny, vrstvy, sedimenty a kosti o této kdysi snad nejvýznamnější medvědí jeskyni na světě,  pohltily nenávratně mlýny na spodium, je jakýkoli další nález čehokoli z období starších čtvrtohor v oblasti střední části Moravského krasu velmi cenný. A nejen ve střední části. Většina kostí staročtvrtohorních (odborně pleistocenních, postaru diluviálních) obratlovců, které nezmizely po nálezu ve Sloupských jeskyních, Kateřinské a jinde neznámo kam, skončila ve Vídni nebo v lepším případě v Praze (v horším v soukromých sbírkách a po dědickém řízení v popelnici). Jak správně píšou autoři sborníku o výzkumech v Balcarce, je na nás už jen paběrkovat a z malých zbytků, jichž by si Maška, Knies nebo Absolon ani nevšimli rekonstruovat minulost tak, jak jim se ani nesnilo.

 

2192. Kosti mláďat jeskynního medvěda (Ursus spelaeus) / obr 4  Kosti mláďat jeskynního medvěda (Ursus spelaeus) ze vstupní propasti (?) Barové jeskyně. Sbírka Dr. Sobola, archív M. Vágnera. - Martin Vágner

Kosti mláďat jeskynního medvěda (Ursus spelaeus) ze vstupní propasti (?) Barové jeskyně. Sbírka Dr. Sobola, archív M. Vágnera.

 

Pokud jde o Barovku, je v této situaci něčím, co se (naštěstí pro nás a generace fousatých i oholených profesorů) vymyká. Od roku 1947 do současnosti vydává paleontologické nálezy a informace značné ceny a věhlasu. Například holocenní profil sedimenty (holocén je poslední období čtvrtohor, vlasně nedávná minulost a současnost, je počítán od asi deseti tisíc let před dneškem) pod převisem Krkavčí skály ve vchodu do Barovky je asi nejslavnějším a nejcitovanějším takovým výzkumem ve střední Evropě. Také starší období čtvrtohor, pleistocén, je ve vnitrojeskynních i okrajových sedimentech v Barovce hojně zastoupen. První nálezy fauny, asi z posledního glaciálu (doby ledové) vyzvednuté při prokopávání a objevování samotné jeskyně týmem Dr. Sobola jsou soustředěny v takzvané Sobolově sbírce v depozitářích Moravského zemského muzea, ústavu Anthropos.

 

2194. Záprstní kosti tlapy jeskynního lva. / obr 5  Záprstní kosti tlapy jeskynního lva (Panthera spelaea) z tzv. Lví síňky, sbírka Dr. Sobola, archív M. Vágnera. - Martin Vágner

Záprstní kosti tlapy jeskynního lva (Panthera spelaea) z tzv. Lví síňky, sbírka Dr. Sobola, archív M. Vágnera.

 

2195. Spodní čelist vlka (Canis lupus) / obr 6  Spodní čelist vlka (Canis lupus) nebo možná dhoula (Cuon europaeus) ze Sobolovy sbírky. Archív M. Vágnera. - Martin Vágner

Spodní čelist vlka (Canis lupus) nebo možná dhoula (Cuon europaeus) ze Sobolovy sbírky. Archív M. Vágnera.

 

V padesátých letech provádí výzkumné práce v Barové jeskyni (tehdy asi ještě ne) profesor Musil. Pracuje v místech ústí dnešní Liščí chodby do Vstupní propasti. Na základě nálezů kostí a zubů jeskynních medvědů (Ursus spelaeus), vzácněji jeskynních hyen (Crocuta spelaea), čelistí jeskynních lvů (Panthera spelaea), jednotlivých kostí vlků (Canis lupus), kozorožce a dalších zvířat zařazuje Barovou mezi typické medvědí jeskyně, jakousi pobočku, menší sestru Výpustku.

 

2196. Titul článku prof. Musila / obr 7  Titul článku prof. Musila pojednávající o nálezech z Barové jeskyně.

Titul článku prof. Musila pojednávající o nálezech z Barové jeskyně.

 

2197. Lebka jeskynního medvěda (Ursus spelaeus). / obr 8  Lebka jeskynního medvěda (Ursus spelaeus) z výkopů prof. Musila před dnešní Liščí chodbou. Archív P. Koukala. - Petr Koukal

Lebka jeskynního medvěda (Ursus spelaeus) z výkopů prof. Musila před dnešní Liščí chodbou. Archív P. Koukala.

 

2198. Části lebky jeskynního medvěda / obr 9  Části lebky jeskynního medvěda z Barové jeskyně, soukromá sbírka, archív V. Káni. - Vlasta Káňa

Části lebky jeskynního medvěda z Barové jeskyně, soukromá sbírka, archív V. Káni.

 

Historie osídlení Barové jeskyně pleistocenní megafaunou (velkými zvířaty) byla, jak dosvědčují nálezy hyen a jimi okousaných kostí, asi složitější. V zimním období sloužila tehdejší Barovka (rozkládala se v místě před dnešním vchodem až do dnešní Krápníkové síňky, dolní patra byla mnohem užší než dnes a zcela vyplněna sedimenty z komínů) jeskynním medvědicím jako rodiště mláďat, samcům ke spánku. Nelze si ale představovat, že desítky medvědů zimovaly (rodily, kojily atd...) pohromadě v jedné velké prostoře. Je pravděpodobné, že Barovka byla tehdy spíš labyrintem rozsedlin, horizontálních tunelů a několika slepých šachet, možná občas i ponorem malého potůčku. Navíc: nahromadění kostí i většího počtu jedinců málokdy pochází z jedné události, medvědi přicházeli do podzemí a případně tam umírali v rozmezí dlouhých staletí (!).
V mezidobí užívaly asi jeskynní hyeny naší pra-Barovky jako vítaného doupěte a v podstatě stejně jako medvědi: k rození, kojení a vychovávání mláďat. Doupata v zemi využívají jejich příbuzné z afrických savan koneckonců dosud.

 

2199. Dolní čelisti (poloviny, tzv hemimandibuly) / obr 10  Dolní čelisti (poloviny, tzv hemimandibuly) jeskynních lvů (Panthera spelaea) z Musilovy sbírky. Rozměry jsou pod průměrem velikostí známých čelistí jeskynních lvů, jedná se tedy nejspíš o lvice (pohlavní dvojtvárnost u jeskynních lvů byla velmi nápadná, přestože samci nejspíš neměli dlouhou hřívu svých současných bratránků). Archív P. Koukala. - Petr Koukal

Mozkovna a fragmenty čelistí jeskynní hyeny (Crocuta spelaea) z Musilovy sbírky. Archív P. Koukala.

 

No a jsme-li u toho rození mláďat, k podobnému účelu mohly rozsedliny a drobné sluje v místě dnešní Barovky sloužit i lvicím. Alespoň ty dvě hemimandibuly (půlky dolních čelistí) nalezené profesorem Musilem patřily nejspíš právě samicím.....

 

2200. Mozkovna a fragmenty čelistí jeskynní hyeny / obr 11  Mozkovna a fragmenty čelistí jeskynní hyeny (Crocuta spelaea) z Musilovy sbírky. Archív P. Koukala. - Petr Koukal

Dolní čelisti (poloviny, tzv hemimandibuly) jeskynních lvů (Panthera spelaea) z Musilovy sbírky. Rozměry jsou pod průměrem velikostí známých čelistí jeskynních lvů, jedná se tedy nejspíš o lvice (pohlavní dvojtvárnost u jeskynních lvů byla velmi nápadná, přestože samci nejspíš neměli dlouhou hřívu svých současných bratránků). Archív P. Koukala.

 

Výzkumné práce Moravského muzea pod vedením Dr. Seitla v osmdesátých letech tuto mnohem větší pestrost jen potvrdily. Další nálezy pozůstatků hyen byly provázeny zbytky okousaných kostí býložravců (například srstnatého nosorožce Coelodonta antiquitatis), kopýtky sobů a podobnými památkami potravní aktivity. Jiné nálezy spolu s revizí starších Sobolových sbírek potvrdily také ono rození, kojení a výchovu mláďat v jeskyni. Samicím odpovídá i velikostní spektrum většiny kostí. To vše řadí Barovou jeskyni na jedno z čelných míst mezi pleistocenními nalezišti v Moravském krasu. A tady bychom také mohli skončit. Jenže to už se nám odvíjí druhý konec příběhu.
Proplazili-li bychom se Liščí chodbou, kterou si jeskyňáři kdysi prokopali do Druhé propasti z místa Musilovy sondy (byla pohodlnější než původní cesta), otevřelo by se pod námi panorama Druhé propasti, krasové dutiny o rozměru dvacet krát čtyřicet krát dvacet metrů s několika komíny ve stropě a Jedovnickým potokem na dně.

2201. Liščí chodba / obr 12  Liščí chodba je jednou (a zatím stále nejpohodlnější) ze spojnic mezi Vstupní a Druhou propastí. Foto V. Káňa 2008. - Vlasta Káňa

Liščí chodba byla dlouho jednou (a asi nejpohodlnější) ze spojnic mezi Vstupní a Druhou propastí. Foto V. Káňa 2008.

 

2202. Dno Druhé propasti před třemi lety / Obr 13  Dno Druhé propasti před třemi lety. Sedimenty vlevo dole už neexistují. Foto V. Káňa 2008 - Vlasta Káňa

Dno Druhé propasti před třemi lety. Sedimenty vlevo dole už neexistují. Foto V. Káňa 2008

 

Zdaleka ne všechny stěny (donedávna v podstatě žádné) jsou tvořeny vápenci, jak se na slušnou a pořádnou dómovitou říční propast sluší a patří. Naopak, od úrovně liščí chodby níž, jsou stěny propasti tvořeny nebo aspoň pokryty sedimenty, říčními štěrky, tzv. Rudickými písky a rohovcovými brekciemi (z komínů). Povrch sedimentů vytvářel ještě v osmdesátých letech dvacátého století římsu po celém obvodu propasti. A právě tato římsa sedimentů, pravděpodobně po zvodnění dočasně zdviženou hladinou potoka začala kolabovat, bloky sedimentů padaly na dno propasti a byly odnášeny potokem. To způsobilo nadržení vody a další podmáčení nezpevněných Rudických písků v podloží (říčních sedimentů bylo ve Dvojce vždy pomálu) a další řícení. V devadesátých letech už neexistovala římsa okolo severní stěny, v roce 2008 byl objeven mohutný propad v sedimentech mezi Jedničkou a Dvojkou (náhodou někdo po letech vlezl do sondy vedoucí doprava z Liščí chodby a shledal, že je tam velká nově vyřícená prostora), který se po půlroce, možná v souvislosti se speleologickými pracemi (hydrotěžbou a následným zvodněním) v Chodbě u Homole, prostě spojil s Dvojkou a o čtvrtinu ji zvětšil.

 

2203. Propad v sedimentech / obr 14  Propad v sedimentech mezi Liščí chodbou, První a Druhou propastí zvaný ?Osmička? z roku 2008. Ještě v témže roce se přepážka mezi ním a Druhou propastí zřítila také. Foto V. Káňa a V. Homola 2008. - Vojtěch Homola

Propad v sedimentech mezi Liščí chodbou, První a Druhou propastí zvaný „Osmička“ z roku 2008. Ještě v témže roce se přepážka mezi ním a Druhou propastí zřítila také. Foto V. Káňa a V. Homola 2008.

 

2204. Druhá propast po vysypání západní stěny / obr 15  Druhá propast po vysypání západní stěny sedimentů v roce 2008. Foto V. Káňa 2008. - Vlasta Káňa

Druhá propast po vysypání západní stěny sedimentů v roce 2008. Foto V. Káňa 2008.

 

 

Posledního července letošního roku pak následuje další propad, Dvojka je náhle větší o třetinu a na severní a západní stěně zůstává dokonalý profil pleistocenními sedimenty, rohovcovými bloky, vrstvami stovek variant různobarevných písků a jílů.

  

2205. Panoramatický snímek profilu ve Druhé propasti / obr 16  Panoramatický snímek profilu ve Druhé propasti po řícení v červenci 2011. Pohled směrem cca SSV. Foto V. Káňa a P. Koukal 2011. - Petr Koukal, Vlasta Káňa

Panoramatický snímek profilu ve Druhé propasti po řícení v červenci 2011. Pohled směrem cca SSV. Foto V. Káňa a P. Koukal 2011.

 

2206. Charakter sedimentů v profilu. / obr 17  Charakter sedimentů v profilu. Foto P. Koukal 2011. - Petr Koukal

Charakter sedimentů v profilu. Foto P. Koukal 2011.

 

2207. Laminované jíly a jemné písky / obr 18  Laminované jíly a jemné písky nasedají na brekcii jurských rohovců. Foto P. Koukal 2011. - Petr Koukal

Laminované jíly a jemné písky nasedají na brekcii jurských rohovců. Foto P. Koukal 2011.

 

Nastává čas pro třetí a poslední dějství tohoto poněkud zmateného příběhu (kdo vydržel číst až sem, má moji pochvalu a pozvání na kopací práce v Barovce).
V létě letošního roku zahájili jsme s kolegy ze ZO Býčí skála projekt rešerše informací a článků o paleontologických nálezech z Barovky v depozitářích a knihovně  Moravského zemského muzea a pod křídly této instituce také projekt revize samotných lokalit v jeskyni, konzervace současného stavu a u některých i vůbec dohledání a identifikace v již nesčetněkrát překopaném a přeházeném interiéru jeskyně. Ve spolupráci s Dr. Roblíčkovou, kurátorkou Anthroposu, jsme začali s revizí, úklidem a dokumentací nálezových lokalit.
U nálezových zpráv starých matadorů ale nemělo zůstat. Propad ve Dvojce byl provázen odhalením nejen sedimentárního profilu, ale i kostní brekcie v jeho svrchní části při stropu severní stěny pod Liščí chodbou (která je nyní de facto okrajovou římsou nově zvětšené Druhé propasti). Kostní brekcie vystoupila na povrch suťovým kuželem, odkud jeskyňáři kosti vybírali. V tomto stavu jsem také nalezl celou novou stěnu Druhé propasti. Byly mi odevzdány kosti z brekcie a já začal s dokumentací celého profilu. Následoval transport nálezů do MZM a první konzultace.

 

2208. Kostní brekcie pod Liščí chodbou / obr 19  Kostní brekcie pod Liščí chodbou v nejvyšší části profilu. Převládají kosti jeskynních medvědů. Foto V. Káňa 2011. - Vlasta Káňa

Kostní brekcie pod Liščí chodbou v nejvyšší části profilu. Převládají kosti jeskynních medvědů. Foto V. Káňa 2011.

 

2209. Osteologická pracovna MZM v Brně / obr 20  Osteologická pracovna Moravského zemského muzea, oddělení Anthropos. Zde se preparují, zpracovávají a studují kostní sbírky a nálezy z Barové jeskyně (a nejen z ní). Foto V. Káňa 2011. - Vlasta Káňa

Osteologická pracovna Moravského zemského muzea, oddělení Anthropos. Zde se preparují, zpracovávají a studují kostní sbírky a nálezy z Barové jeskyně (a nejen z ní). Foto V. Káňa 2011.

 

Kostní brekcie pod Liščí chodbou je alochtonní (nevznikla zde, ale byla sem přemístěna), jedná se o osypový kužel heterogenní (různorodé) suti, především jílů, písků a štěrkopísků, vápencových klastů (úlomků) a větších balvanů, rohovců, konkrecí, úlomků sintrů a především většinou nadrcených a lámaných kostí.

 

2210. Poloha kostniště pod Liščí chodbou / Obr 21  Poloha kostniště pod Liščí chodbou ve stěně Druhé propasti na řezu Barovou jeskyní (podle Hypra a kol. 1973).

Poloha kostniště pod Liščí chodbou ve stěně Druhé propasti na řezu Barovou jeskyní (podle Hypra a kol. 1973).

 

2211. Panoramatický snímek profilu kostniště / obr 22  Panoramatický snímek profilu kostniště pod Liščí chodbou. Nápadné jsou zejména kosti končetin jeskynních medvědů. V současnosti jsou postupně preparovány a transportovány do MZM Brno v rámci projektu následného výzkumu v Barové jeskyni. Foto V. Káňa 2011. - Vlasta Káňa

Panoramatický snímek profilu kostniště pod Liščí chodbou. Nápadné jsou zejména kosti končetin jeskynních medvědů. V současnosti jsou postupně preparovány a transportovány do MZM Brno v rámci projektu následného výzkumu v Barové jeskyni. Foto V. Káňa 2011.

 

Dosud (prosinec 2011) byly zjištěny kostní pozůstatky většího počtu (nejméně deseti) jeskynních medvědů (bohužel zcela nekompletní, fragmentální) od mladých (včetně malých medvíďat) po velmi staré jedince se zcela abradovanými moláry (obroušenými stoličkami). Jednotlivé kosti jeskynního lva, kosti vlků a menších obratlovců (rosomák?, medvíďata?,  determinace a preparace teprve probíhá) ale zatím žádné pozůstatky jeskynních hyen. Plavení výplně za účelem nalezení nějaké malé fauny (zuby hlodavců apod.) bylo zatím negativní, žádná malá fauna (například pro stratigrafii významné zuby hlodavců) nebyla dosud nalezena.

 

2219. Poloha Kostniště pod Liščí chodbou / obr 23  Poloha Kostniště pod Liščí chodbou v půdorysu Barovou jeskyní (archív ZO ČSS 6 ? 01 Býčí skála).

Poloha Kostniště pod Liščí chodbou v půdorysu Barovou jeskyní (archív ZO ČSS 6 – 01 Býčí skála).

 

2220. Rozsah a poloha kostniště pod Liščí chodbou / obr 24  Rozsah a poloha kostniště pod Liščí chodbou. Káňa 2011. - Vlasta Káňa

Rozsah a poloha kostniště pod Liščí chodbou. Káňa 2011.

 

Sesuv sedimentů ve dvojce vytvořil také propad v počvě (jeskynní podlaze) odbočky zvané Medvědí II, Seitlova sonda, Karlova sonda nebo Jižní odbočka v Barové. I zde se vytvořil vertikální profil sedimenty, jež poskytly nálezy pleistocenní fauny v padesátých a osmdesátých letech. Jak propad pod Medvědí, tak kostniště v Liščí chodbě je asi nejzazším místem propadu pleistocenních kostí ve směru do nitra jeskyně. Nepočítáme-li ovšem neptunickou žílu při jižní stěně, kde zůstal přílepek sedimentů s přirozeně promíchanými úlomky medvědích kostí a kulmskými valouny (!) z doby posledního zatopení jeskyně potokem do takové výšky. Podle sedimentů ze středních pater Býčí skály, která mají s Barovou přímou spojitost klademe tuto událost do časového horizontu asi 35 tisíc let před současností.


No a to je konec zmateného příběhu. V Barové probíhá nyní poměrně intenzivní výzkum vedený ústavem Anthropos MZM a ZO ČSS 6-01 Býčí skála, probíhá literární rešerše a dohledávání starších publikací, v plánu je podrobný geologický s sedimentologický průzkum Dvojky (a to ještě mnohé práce na vyhodnocení vzorků odebraných mnoha učenci v posledních dvou letech probíhají nebo jsou výsledky v tisku).

 

2221. Autor s pracovnicemi MZM konzultují další postup / obr 25  Autor s pracovnicemi MZM konzultují další postup prací a výzkumu přímo ve stěně Druhé propasti. Foto P. Koukal 2011. - Petr Koukal

Autor s pracovnicemi MZM konzultují další postup prací a výzkumu přímo ve stěně Druhé propasti. Foto P. Koukal 2011.

 

2222. Nové nálezy z Liščí chodby / obr 26  Nové nálezy z Liščí chodby. Archív V. Káni. - Vlasta Káňa

Nové nálezy z Liščí chodby. Archív V. Káni.

 

Přístup do Druhé propasti vede nyní již jinudy než dosud, nová cesta byla upravena přes tzv. Mevědí chodbu, bývalou Seitlovu sondu. Je prozatím vybavena žebři. Liščí chodba je dnes opět paleontologickou lokalitou, postupně připravujeme tamní profil ke zpřístupnění jeskyňářské a vědecké obci. Jen to chce ještě trochu toho kopání a zabezpečování...

  

2223. Roblíčková z Moravského muzea / obr 27 Dr. Roblíčková z Moravského muzea vstupuje do Medvědí chodby (jinak také Jižní odbočka v Barové, Medvědí síňka II, Seitlova sonda, a ještě jiné názvy existují) propadem vzniklým v červenci 2011 a upraveným pro vstup. Tak takhle se tu ty kosti hledají....... Foto P. Koukal 2011. - Petr Koukal

Dr. Roblíčková při výzkumu na místě samém........, foto P. Koukal 2011


O dalším průběhu výzkumných prací v Barovce napíšu něco zase až trochu pokročíme. A třeba si někdy popovídáme i o životě jeskynních lvů.

Děkuji za spolupráci při pracech v Barovce svým kolegům ze ZO Býčí skála i dalších ZO, za obětavou práci pak zejména Petru „Kvakovi“ Koukalovi a za nezměrnou trpělivost a všemožnou pomoc pak pracovníkům MZM v Brně, zejména Dr. Roblíčkové. A vůbec všem, co mají to kopání starých kostí v úctě......

ламода Украина Lamoda.ua



Diskuse "Barová jeskyně, Povodně, padající sedimenty a pleistocén"

Nejsou žádné příspěvky.

PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [460433], dnes 22 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
ZjQ2OTNh