Nejen netopýry, studňovými ráčky a jinými ozdobami krasového podzemí je živ biospeleolog. Přinejmenším občas stojí za to, podívat se po méně nápadných nebo vzácných obyvatelích našich podzemních toků. V jezírcích a kalužích Býčí skály, přinejmenším těch, která mají alespoň občas kontakt s potokem (například za jarních povodní) jsme takto pátrali po ploštěnkách. O těch je známo, že dosti často osídlují podzemní úseky vodních toků a vůbec podzemní vodu. Například Macocha hostí velmi početnou poulaci ploštěnek potočních (Dugesia gonocephala). Obývají tam obě jezírka, v tom horním jsou ale početnější (alespoň loni byly).

Ploštěnky rodu Dugesia z Horního jezera v Macoše. foto V. Káňa 2010.

Předpokládal jsem tedy, že ploštěnky v Býčí skále, budou-li tam nějaké, budou patřit ke stejnému druhu. Zase mne ale jeskyň překvapila, pokolikáté už... V tzv. Nifargovém jezírku ve Velké síni Nové Býčí skály (název dostalo podle korýše r. Niphargus, kavernikolního - tj. jeskynního - ráčka, který se tam dřív vyskytoval, dnes je napojeno při vyšším vodním stavu na Jedovnický potok) jsem nalezl malé, asi osmimilimetrové ploštěnky, které jsem kvůli šedohnědé, skoro béžové barvě zpočátku považoval za malé ploštěnky mléčné (Dendrocoelum lacteum). Jakmile jsem je ale vytáhl a detailněji prohlédl, ukázalo se, že jde o příslušníky rodu Polycelis.

Světle zbarvená ploštěnka rodu Polycelis z Nifargového jezírka ve Velké síni Býčí skály, foto V. Káňa 2010.

Jak už název napovídá (latinské polycelis znamená mnohoočka), vyznačují se jeho příslušníci velkým počtem malých oček lemujících příď. V Moravském krasu z rodu Polycelis žije nejspíš ploštěnka černá (Polycelis nigra). Odpovídala by i velikostí, měří do jednoho centimetru. Je pro ni ale typické velmi tmavé zbarvení (jak už název napovídá), nevím o tom, že by byla krémově šedohnědá. Jedná se buď o jiný, příbuzný druh, jejž neznám, nebo nám prostě ploštěnky černé v Býčí skále nevytvářejí tolik pigmentu. Nemají toho ve věčné tmě jeskyní zapotřebí.

Může být ploštěnka černá bílá? Foto V. Káňa 2010

Bohužel, po posledních událostech ve Velké síni a změnách režimu a hladiny potoka už v jezírku ploštěnky nejsou. Nezbývá než po dalších ploštěnkách podzemí Býčí skály pátrat v toku a tůních Jedovnického potoka. Kdo ví, jaké další druhy a barevné varianty těchto malých, ale zajímavých ploštěnců se tam dají ještě najít..

Velká síň v roce 2006 foto V. Káňa.

Pro ty, co neholdují biologii jakožto koníčku nebo profesi malé vysvětlení:

Ploštěnky (Turbellaria) jsou jednou ze tříd kmene ploštěnců (Platyhelminthes), kam patří i známé parazitické tasemnice a motolice. Samotné ploštěnky ovšem nejsou žádní parazité, žijí ve vodě nebo vlhkém substrátu a živí se živočišnými a rostlinnými zbytky, v případě možnosti si rády něco malého (prvoky, řasy, larvy, červy a členovce) uloví. U nás v ČR žije asi dvacet druhů ploštěnek (alespoň Hudec a kol. v atlasu Příroda České republiky, Academia Praha 2007, uvádějí šestnáct, na jiném místě ovšem devadesát(!), jiné příručky hovoří o dvaceti, dvanácti nebo i šedesáti druzích, tak si vyberte.....). Žijí v tekoucích i stojatých vodách, vesměs se jedná o malé tvory plochého červovitého těla o délce do tří centimetrů. Naše ploštěnky jsou vcelku nenápadně zbarvené, od mléčně bílé  (ploštěnka mléčná) po černou barvu (ploštěnka černá, ploštěnka ušatá), jiné druhy jsou šedivé nebo hnědé, někdy se skvrnami. Břišní strana bývá světlejší. Tropické pozemní nebo mořské příbuzné našich ploštěnek mohou ale dorůstat až desítek centimetrů a často jsou pestře zbarveny. Na přídi mají ploštěnky smyslové orgány, snad čidla hmatu, čichu a chuti a především oči. Jsou jednoduché, v páru na hřbetní straně přídě (ploštěnka potoční) nebo ve velkém množství po jejím okraji (ploštěnka černá, ploštěnka ušatá). Naproti tomu ústní otvor je na břiše asi tak uprostřed těla a je zároveň otvorem vyvrhovacím (řití). Ploštěnky jsou obojetníci (hermafrodité), jsou zároveň samcem i samicí, mají obojí pohlavní orgány. Vajíčka kladou do pevných kokonů do vody. Žijí ve všech typech vod, některé jsou citlivé na znečištění, jiné snesou i horší vodu. Zřejmě vcelku rády osidlují i jeskynní toky.

Ploštěnka potoční (Dugesia gonocephala) z Macochy. foto V. Káňa 2010.

Můj dík za všestrannou pomoc při sběru, určování a focení ploštěnek patří zejména RNDr. Miroslavu Kovaříkovi, jenž ochotně zapůjčil i kyvety vlastní konstrukce, a Správě CHKO Moravský kras za potřebné zázemí.

Ploštěnky z Býčí skály (Polycelis cf. nigra).