Vše [484] | Články [365] | Galerie [92] | Mapy [21] | Videa [6] | Kontakty | Kniha návštěv |
Činnost [146] | Býčí skála [47] | Barová [14] | Od jinud [24] | Netopýři [9] | Technika [4] | Zprávy [11] | Historie [144] | Pověsti [7] | P100 [35] | Zamyšlení [43] |
Článek | Nový šestidílný román z doby halštatské | Od jinud | |
Známý ostravský autor Jan Padych po létech vydává v těchto dnech šestidílný román ze starší doby železné - halštatské - "Prastará tajemství". Děj situoval do nám známých míst, jako je jeskynní svatyně v Býčí skále. Žánr, který tak dobře známe z dětství od E. Štorcha, je v domácí produkci k nalezení jen vájimečně. Nyní k tomu došlo, a to hned v šestidílné podobě! |
|||
Martin Golec
| 25.8.2016 02:15 | |
|||
Dobrodružný a mysteriózní příběh byl zasazen do doby halštatské. Autor zde uplatnil některé historické události a kulturní reálie z této významné epochy konce pravěku. Jednotlivé díly nesou názvy: Syn významného, Drtící palice, Strážci ohňů, Jestřábí děvka, Příchod neznámého a Hněv předků.
Obsah díla:
Střední Evropa v 6. století př. n. l. Velmožská vrstva bohatne a ostatní obyvatelstvo chudne. Na hradištích a dvorcích se střídají kupecké karava...ny, putující po tzv. Jantarové stezce. Kupci přivážejí všelijaké luxusní zboží a odvádějí si zástupy budoucích otroků. Pořádají se nákladné hostiny, hrdinské zpěvy o předcích, velkolepé velmožské pohřby. A tehdy ze stepí od Dunaje i od Černého moře přicházejí loupeživé oddíly i armády velmi bojeschopných jezdců, kočovných pastevců, které zlákala vidina poměrně snadné kořisti. Místní klany a kmeny, ovládané elitními vrstvami bojovníků, a navíc často ještě vnitřně i z vnějšku znesvářené, nemají schopnost patřičně vzdorovat početným a skvěle organizovaným nájezdům. Když navíc ziskuchtiví velmoži se nezřídka přidávají i k drancujícímu nepříteli. A tehdy vezmou věc do rukou moudří svatí muži, kteří si velmi dobře uvědomují příčiny. Připomínají si prastaré bohy, jejichž rituály jsou nesmírně kruté. Avšak účel v jejich očích tyto prostředky posvěcuje. Svá velká tajemství mají i svaté ženy. Také ony dokáží hodně překvapit a zasáhnout do osudů živých i mrtvých. Hlavní hrdinové románu, okolnostmi vtažení do her mocných, musejí nezřídka podstoupit krutý boj o život a svobodu. Také o svoji čest a hrdost. V příběhu není nouze o hrdinské činy, ani o zradu. Vedle zarytého nepřátelství v něm nalezneme také přátelství na život a na smrt. Rozhodně i lásku, velmi silnou a plnou rozporů. Lásku s poněkud jiným završením, než bývá obvyklé. Některá místa, kde se odehrává děj tohoto šestidílného příběhu čtyř hlavních postav, velmi připomínají některé významné pravěké lokality z doby halštatské i historické události s nimi spojené (např. Molpír na Slovensku, Býčí skála a Krumlovský les na Moravě, Biskupin v Polsku).
Ke koupi na http://padychbooks.com/eshop
Býčí skála v době halštatské – ohňový obřad (ukázka)
Dveře srubu zavrzaly v obrtlíku. „Tekasi, tvůj čas nastal!“ zazněl ve tmě Deruchisův příjemný hlas. Mladík se vysoukal z pokrývek.Ve vytočených dveřích se rýsovala postava moudrého kmeta. V dálce za jeho zády planuly ohně, kolem nich posedávalo několik mužů a žen, kteří se ohlíželi ke srubu. Vlastně ani nespal, jenom ležel se zavřenýma očima a přemýšlel o všem možném, hlavně však o tom, co se té noci stane. Mendhis Deruchis mu večer jasně řekl, že do rána se ukáže, jestli zůstane, anebo se vrátí domů jako ten, který zklamal. On zklamat nechce, i když by se nejraději vrátil domů třeba hned. Hbitě se postavil a Mendhis Deruchis kolem něho několikrát máchl dubovým proutkem, až to zahvízdalo. A on si pro jistotu nahmatal jantarové slunce na hrudi a sevřel je v dlani. Všiml si, že k nedaleké boudě odněkud i potmě přilétli dva holubi a jeden z ní vylétl vzhůru k nebi. Napřed ho napadlo, že jde o jakési znamení, avšak ihned si uvědomil, že to tak není. Každý v krajině o této boudě s holuby dobře ví. A také každý ví, že tyto ptáky si Selis Godchalis nechal přivézt z dalekého poledne a používá je k předávání zpráv. A jeho překvapilo, že holubi létají i v noci. To, že má vstoupit zrovna do jeskyně a zrovna až natolik proslulé, ho naplnilo bázní. Vždyť už tolik slyšel o jeskyních. O tajemných vchodech, dírách a chodbách. Člověk tam nesmí zajít ani hluboko ani daleko, aby se neocitl v jiném světě. Tam dole je i slunce celé z kamene, voda je ztuhlá na kámen a vypadá jako pazourek. A místo deště prší samé kameny. Žijí tam jenom stíny, které nikdo nevidí, dokud se nevydají nahoru na denní světlo. Ještě mnohem víc toho slyšel. Snad to zrovna teď nebude až tak děsivé. Ve svaté jeskyni už plály ohně, což bylo zvenčí vidět v jejím okně. Celá skalní stěna tak připomínala pec s ohnivým otvorem. Vzápětí se mu jevila jako nesmírně ohromná býčí hlava s jedním planoucím okem a s druhým zamhouřeným. Deruchis ho vedl ke korytu potoka, který jako by vyvěral z ohromné býčí nozdry. Kmet vstoupil do vody první a on slyšel, jak se mu rozjektala brada. Tekas šel za ním, jemu se brada rozdrkotala ještě víc. Ledová voda z nitra země bylo to první, co ho čekalo. Brodili se po kolena a vystoupili na břeh až v jeskyni několika hliněnými schůdky, beztak vyšlapanými za dlouhé věky. Rozlehlá jeskynní síň s oknem na nebe plné hvězd je přijala záplavou světla z planoucích ohňů. Uvnitř postávalo několik mužů, kteří na oba příchozí hleděli mlčky. Mezi nimi i Selis Godchalis v modrém rouchu s přívěšky a s přilbou s růžky. Na jeho berle viděl bronzovou sošku býčka. Ozvalo se kovové tlučení. Dva kováři v hrubých zástěrách tloukli do rozžhaveného železa, které v kleštích na kovadlině přidržoval třetí kovář. Tlučení vydávalo rytmus, který zněl docela podmanivě. Nikdo nepromluvil, dokonce ani Mendhis Deruchis, ba ani Selis Godchalis. Mendhis Deruchis jenom Tekasovi naznačil, že si má zout krpce a má si sednout na třínohou stoličku hned u ohniště a hledět do plamenů. Rád poslechl a sedl si k ohni. Aspoň se ohřeje a usuší! K rytmickému zvonivému bušení kovářů se přidalo bušení do bubnu i do několika malých bubínků. Zazněla i tlučená dřívka, ozvala se i píšťala s velmi podivným zvukem. Povídá se, že hodně divný zvuk má píšťala z lidské kosti. Tady uvnitř, ve svaté jeskyni, by ho nic nemělo překvapit. Rytmus opravdu velmi podmaňoval. Úplně zvláštní, jako by ani nevycházel z nástrojů, ale odněkud z nitra země. Snad ze všech těch kamenů kolem dokola, nahoře i dole. Dokonce i z vlastního nitra. Až se z toho dělá mdlo. A plameny jsou také nějaké jiné. Vždyť se povídá, že oheň je živý. A on živý opravdu je. Má oči, ústa... ramena, dokonce rohy... Mhouří očima a chvílemi hledí na Tekase přísně, chvílemi zase jakoby zjihle. Takové proměny! Zvláštní... Hodně zvláštní! Tekas se ohlédne, nikoho kolem sebe nevidí, dokonce ani kováře. Ba ani tu jejich kovárnu. Jenom slyší stále ten samý rytmus. Ale ten nevydává nikdo z lidí, to jeskyně, která se nad ním klene, to podzemí, jehož chlad a vlhko cítí. I nebe, co na něho nahlíží skrz skalní okno ve tvaru svatého trojúhelníku. Opravdu zvláštní, co všechno se dá vidět v ohni. To ho nikdy ani nenapadlo. A že se klidně střetne s ohnivou bytostí, o tom nikdy ani nesnil. Bytost velmi opravdová, skoro jako z masa a kostí. Akorát celá z ohně. Pořád ji pozoroval, jak se tvaruje, jak vzlíná a zmenšuje se. Dokonce i když plameny poklesly, bytost tam zůstávala pořád. I tehdy, když rozlehlé žároviště pokrývala jen vrstva žhnoucích uhlíků, vyzařujících z popela. A tehdy se ta bytost postavila dobrých deset kroků od něho za tu záři a žár. Zamávala, aby přišel k ní. Udělal, co po něm chtěla. Postavil se a vkročil do žhavého ohniště. Necítil vůbec nic. Jenom hleděl do ohňové tváře s rohy. Krok za krokem. Napřed pomalu, pak rychleji. Ohnivá bytost se rozplynula a on došlápl na studenou hlínu. Otočil se a tu ohnivou bytost už nikde neviděl. Také rytmus ustal. Jenom zaslechl hlasy. A ucítil, že ho pevně zachytily nějaké ruce. Zřejmě aby se nerozběhl zpět. Po žárovišti, z něhož pořád vycházel nesmírný žár a jas. „Tekasi! Chlapče můj! Dokázal jsi to!“ rozeznal radostný hlas moudrého Deruchise. „Patříš k nám,“ zaslechl i Selise Godchalise. Před očima se mu rozplývala jakási mlžná clona. Ohniště stále vyzařovalo dostatek světla, aby viděl, že kolem něho stojí několik mužů a všichni se nadšeně usmívají. Nejradostněji ze všech oba kmeti, Mendhis Deruchis a Selis Godchalis.
(Jan Padych: Prastará tajemství, 2016) | |||
Diskuse "Nový šestidílný román z doby halštatské" |
Návštěvy : [201437], dnes 67 | | Data Diskuse | © Copyright |