J. Urban provádí německé speleology. Rudice 1976 (poslal L. Baldauf z Německa)

   Odchod Jirky Urbana zaskočil všechny jeho kamarády jeskyňáře. Ti se o jeho odchodu z pozemského světa dozvěděli až deset dnů po jeho smrti. Jirka pobýval ve svém bytě na Křenové ulici sám, byl už skoro odříznut od všech, kdo jej dlouho doprovázeli jeho životem. Poslední chvíle života mu zpříjemňoval jeho kamarád Václav Bazík, který mi o nich vyprávěl. Ten jej nalezl v kritickém zdravotním stavu v jeho bytě a zařídil převoz do nemocnice, kde také Jirka skonal. Způsob Jirkova konce naprosto kontrastuje s jeho celým životem, kdy byl naopak středem pozornosti, navazoval bezpočetné lidské vztahy a hlavně, pomáhal ostatním. Viděno okem speleologa, byl v podzemním speleologickém i nadzemním stomatologickém světě velmi viditelný.

Jiří Urban se narodil 13. dubna 1945 v Brně, v době, kdy do města vpadla válka. Jeho matka přišla do Brna ze Křtin a tak byl Jirka vlatně geneticky rodákem z Moravského krasu. Jeho otec byl národností Rakušan. Zemřel krátce po svém návratu z fronty na zápal plic. Málo kdo si uvědomuje, že s Jirkou se z Brna vytratila jedna z posledních „kapek“ německy přirozeně mluvících Brňanů. Jeho plynulá němčina s rakouským/sudetoněmeckým přízvukem nebyla jen jeden Jirkou bravurně zvládnutých cizích jazyků, ale vlastně Jirkova mateřština, ke které se pochopitelně po válce hlásit nemohl či nechtěl, ale po celý život ji rozvíjel a užíval jako rodný jazyk.

Profesní kariérou Jirky Urbana byla medicína. Než k ní dospěl, prošel základním a středním vzdělávacím stupněm, a to vždy v "jemu přisouzeném Brnu". Toto město nikdy neopustil a v něm také skonal. V letech 1951-1959 absolvoval osmiletou střední školu v Brně; následně v letech 1959-1962 Střední všeobecně vzdělávací školu, zakončil ji maturitou, opět v Brně. Následovala v letech 1962-1967 Lékařská fakulta Masarykovy University v Brně (obor stomatologie); později v roce 1970 získal atestaci stomatologie I. stupně; své vzdělání prohloubil následně v roce 1982 další atestací - nástavba sociální lékařství, ekonomika a řízení zdravotnictví. Nejdříve byl Jirka v letech 1967-1980 zaměstnán jako stomatolog v OÚNZ Adanov a Znojmo, pak v letech 1981-1986 jako odborný asistent Institutu dalšího vzdělávání SZP Brno a ILF Praha; v letech 1986-1990 byl  zaměstnán jako stomatolog v OÚNZ Blansko a pak v OÚNZ Vyškov; v letech 1991-1992 zastával funkci zástupce ředitele Centra medicíny katastrof; v letech 1993-1994 pracoval v EPOSu Brno a. s., zastával funkci vedoucího prodeje zdravotnického materiálu; v letech 1994-2002 byl spolumajitel firmy PHARMADENT v. o. s., současně pracoval na lékařské službě první pomoci jako stomatolog. Od roku 2002 se staral v domácí péči o bezmocnou matku, o ni se následně staral od roku 2004 ve svém předčasném důchodu.

  Legendární jsou Jirkovy znalosti jazykové, které se vymykají všem nadnormálním měřítkům. Nikdo přesně nevěděl, ani nedokázal posoudit jejich rozsah. Uvádím zde jejich seznam tak, jak je Jirka uvedl ve svém profesním životopise: angličtina: velmi dobře slovem i písmem; němčina: velmi dobře slovem i písmem; ruština: velmi dobře slovem i písmem; francouzština: velmi dobře slovem i písmem; italština: dobře slovem i písmem; maďarština: dobře slovem i písmem; latina: dobře; rumunština, polština, chorvatština: pasivně. Mnoho jazyků užíval pro jeho četné překlady a tlumočení, z čehož vyplývá, že je ovládal na vynikající úrovni. "Jirka byl v cizích jazycích jako celá jazyková škola dohromady". Odhaduji, že v dalších deseti jazycích si dokázal objednat v restauraci jídlo. Sám jsem byl svědkem, kdy mi předváděl jazyky skandinávské. Určitě musel částečně znát i ty, které jsou dobře odvoditelné ze základních velkých, jemu známých, jazyků: mám na mysli holandštinu, jazyky balkánské či ukrajinštinu. Ostatně velmi výstižně jeho jazykovou vybavenost popsal z autopsie před pár dny na těchto stránkách Robert Erhart.

Pokud vynikl Jirka ve světě překladatelství, tak to bylo díky jeho překladům svého lékařského předchůdce, všeobecně známého Heinricha (Jindřicha) Wankela. Ten je dodnes (hodně také díky Jirkovi) hlavně mezi moravskými speleology nesmírně oblíben a znám. Jirkovy četné překlady Wanklových prací "prodloužily Wanklovi život minimálně o další století". Šířil je nejen v tištěné podobě, ale také elektronicky mezi své přátele - a to nezištně - zadarmo. Mezi jeho stěžejní překladatelský počin patří jeho spolupřeklad Wanklových Obrazů z Moravského Švýcarska a jeho minulosti, které vyšly hned dvakráte, v roce 1984 a 1988. Odborným partnerem mu byl historik a vlastivědec Vratislav Grolich, kterého měl Jirka velmi rád. Společně připravili do tisku opravdu velkou  porci historie. Stojí rozhodně za to si blanenské muzejní sborníky projít a začíst se do Wanklových výzkumů. Ještě za dlouho se budou číst. Pokud bude někdo v budoucnu něco o Wankelovi chtít vědět, bude muset "jít právě do nich". Už jen z prostého faktu, že znalost němčiny nadobro upadla. Málokdo ví, že Jirka přeložil ještě další rozsáhlou - zcela neznámou Wanklovu písemnou práci - jeho osobní, hluboce niterní, zápisky - Ephemeriden ("Deník z mého života" - zůstává prozatím nevydán).

 Jirka Urban byl také hlavně speleologem, jeho láskou byla v mládí Býčí skála, kde dlouho jeskyňařil. Již v 70. létech se stal čestným členem skupiny. Dlouhá léta byl členem Speleoklubu Brno ZO ČSS 6-12. 

 Poslední zamyšlení a vzpomínku věnuji Jirkovi - jako niternímu katolíkovi, kterým nesporně byl. Jirka byl hluboce věřící, o čemž svědčila také jeho rozsáhlá knihovna. Je tragédií jeho osudu, že odešel z pozemského světa bez jakéhokoliv, natož řádného katolického pohřbu, a dokonce bez oznámení jeho smrti svým přátelům. I proto za Jirku odříkávám tichou motlitbu a prosím Boha, aby si jej k sobě vzal, jako dobrého člověka. S Jirkou mi odešel nejen kamarád, ale i první člověk, se kterým jsem psal společně vědecký článek. Budiž mi to připomínkou, že čas je měřen všem stejně a stále běží. Jirka je nyní v nebi se svojí maminkou, a to si vždy přál.

J. V. Sládek: "V náručí Boží, odkud jsme vyšli se všichni na večer sejdeme zas".

J. Zejer: "Já půjdu tam, kam všechna pokolení odešla, a lesy budoucí dále v slunci snít a vody dřímat v lesku bílých hvězd".

J. Sefert: "Odešla - Jediná na světě, jež nikdy nezradí, na ni nám zůstane nejhezčí vzpomínka, to byla nejdražší, to byla maminka".

..........

Zdroje z archivu těchto stránek:

Golec, M. 2010a: Fotografie Jiřího Urbana z Býčí skály, www.byciskala.cz, P-100, 23.3.2010.

Golec, M. 2010b: Jiří Urban v Býčí skále a Rudickém propadání, www.byciskala.cz, P-100, 5.4.2010.

Martin Golec