Na podzim roku 2013 se před Býčí skálou objevil mezi mnohými jinými turisty František Zlámal. „Tady jsem někde za mlada chodil kopat s učitelem Sobolem, do Barové jeskyně“. Zaznělo zcela náhodou, když jsem šel kolem. Zpozorněl jsem a odpověděl. Za chvíli bylo jasné, že mám co do činění s pamětníkem Sobolovy éry v Barové jeskyni, která již zůstává érou tajemnou, protože se pamětníci „rozprchli“ a vzali si sebou své vzpomínky.

Po několika telefonátech jsme se dohodli, že se sejdeme k rozhovoru. Stalo se tak 21. ledna 2014 v kavárně Savoy na Jakubském náměstí v Brně.

„Donesl jsem vám tu fotku, jak sedíme ve vstupu Barové jeskyně. Bude tak z roku 1967. První osobu nemůžu poznat, druhý jsem já, pak Stanislav Dosedla a Petr Svoboda. Nevím, kdo to fotil, nějakej spolužák, ale ne z naší třídy. Pamatuju si, že dotyčný zapálil magnezitovou slož a vyfotil nás“ (obr. 1).

Obr. 1: Barová jeskyně: neznámý, František Zlámal, Stanislav Dosedla, Petr Svoboda. Asi rok 1967.

„Naši třídu učil chemii profesor Sobol jen v prvním ročníku v roce 1966. Pamatuji si, že známkování byla jeho specialita. Před pololetním vysvědčením jsme v chemické laboratoři, která byla v suterénu školy, napjatě očekávali, jaké známky nám pan profesor oznámí. Já byl obzvláště zvědavý, protože jsem za celé pololetí nenapsal ani řádek, ani jednou jsem nebyl zkoušenej. Krčil jsem se v poslední řadě. Po vyvolání mého jména jsem se postavil. Pan profesor se na mě podíval, chvíli bylo ticho a pak jsem uslyšel, „Zlámal chvalitebně“. Tak jsem dostal dvojku, asi podle ksichtu. Lepší známku jsem bohužel už z chemie nikdy nevybojoval. Věřte, že jsem pak rád chodil do jeskyně kopat“. (A. Sobol šel v roce 1966 do důchodu - pozn. M. G.)

„Od Sobola se v Barové jeskyni muselo vystřídat moc a moc studentů. Na nábor byl Sobol expert.“

„Tehdy chodili kluci jako horolezci lézt do jeskyně, do komínů a různě. Někdy jsme lezli na Krkavčí skále. Jindy jsme zase něco kopali. Vzpomínám si, že to všechno organizoval Sobolův synovec Emil Bartoň. Taky je škoda, že Standa Dosedla už zemřel. Četl jsem to na vašich stránkách, že to bylo dokonce vloni. Ten by toho věděl mnohem víc. Kdyby tady byl, to by jsme si nahrávali a určitě by těch vzpomínek bylo víc. Takhle je to těžký vzpomínat. Dobrej na lezení byl taky Jiří Štikarovský, ten ale už také nežije“.

Chodily tam s vámi holky? „Ne, ty si nepamatuju. Když já jsem tam byl, tak tam žádný nebyly“.

A kde jste spali? „Chodili jsme do krasu o víkendu, zalézt do děr. Spali jsme přímo v jeskyni, nebo pod širákem na Krkavčí skále“.

Chodili jste dolů na adasťáckou jeskyňářskou boudu? „Ne, tam jsme nechodili“. Vzpomínáte si Sobola v krasu? „My jsme jezdili do Adamova vlakem a vystoupili na Zastávce. Pak jsme šli pěšky údolím k Barové jeskyni. U Jáchymky říkal, na tu se podívejte, ta je důležitá. Dolů do Barové jeskyně si nevzpomínám, že by s náma lezl. To si ho nepamatuju. Už měl asi roky. Někdy na nás čekal v Adamově v hospodě.“

V meziválečném období zde působili němečtí jeskyňáři. Jejich předsedou byl dlouho Alfons Zlamal z Bílovic nad Svitavou, byla to přízeň? „Jak jste mi to prve povídal, tak jsem si to v rodině ověřoval, ale určitě ne“.

V Tišnově dne 27. ledna 2014 Martin Golec