WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Žitného jeskyně a podpis A. Žitného ve Výpustku 11.10.1885 Od jinud

Na konci loňského roku mi Petr Zajíček poslal fotografii se starým podpisem z jeskyně Výpustek. Náleží lesníku A. Žitnému, po němž je dodnes pojmenována Žitného jeskyně v Křtinském údolí. Jeho cennost tkví hlavně ve faktu, že se dochoval až dodnes. Brutální vojenské zásahy v tomto podzemním skvostu Moravského krasu jsou strašné. Co vlastně víme o Žitného jeskyni v Křtinském údolí? Z vědeckého hlediska jde o velmi významnou lokalitu.

Martin  | 13.2.2013 14:47 | pridej.cz  | Diskuse...[0] | Zobrazeno 309x  

Žitného jeskyně leží v levém svahu Křtinského údolí, nedaleko Křtin. Dostaneme se k ní po příjezdové cestě k jeskyni Drátenické, jež tu pravděpodobně zůstala od válečných úprav. Její začátek najdeme poblíž lesní křižovatky cest do Křtin, Babic a Adamova. GPS lokalizace: 49° 17' 40.585"N;  16° 43' 16.62"E.

 

2819. Žitného jeskyně - sbírka K. Absolona

Obr. 1. Žitného jeskyně ve 20. letech 20. století. Archiv K. Absolona, dnes ve správě MZM - digitální archiv.

 

Jeskyně je pojmenována po revírním A. Žitném, který se roku 1883 účastnil práce prehistorické komise vídeňské Akademie věd. Ta zde začala působit ve Výpustku v roce 1879, první rok ji vedl F. Hochstetter a v následujících letech 1880-81 a 1883 pak hlavně J. Szombathy. Nálezy z těchto výzkumů patří dodnes k významným archeologickým nálezům k poznání lokality. Revize z roku 2011 M. Golce a S. Ondrouškové ve Vídni v Přírodovědném muzeu dokonce prokázala existenci neolitického hrobu, kterých tu bylo asi více.

Tyto výzkumy probíhaly jako reakce na nedávné výzkumy J. Wankla ve Výpustku a Býčí skále. Ty byly natolik úspěšné a pozoruhodné, že se vídeňská Akademie rozhodla zaměřit své terénní výzkumy právě sem. Zde bylo započato s prvními pravěkými objevy v jeskyních ve střední Evropě. Výzkumy zde probíhaly v letech, kdy J. Wankel již dokončoval a vydal syntézu Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. V roce 1883 dorazila sbírka z Wanklova babického Brtníkovského gruntu do Vídně a přejímající protokol prováděl právě J. Sombathy. J. Wankel těsně po výzkumech již balil kufry a roku 1883 se odstěhoval do Olomouce. Osobně se domnívám, že se těchto výzkumů účastnil, coby host.

Žitného jeskyně byla díky blízkosti k Výpustku zahrnuta do vídeňské výzkumné kampaně. Zatímco v nepřítomnosti J. Sombathyho prováděl výzkumy ve Výpustku nadlesní Gustav Heintz z Babic, výzkum v tehdy ještě nepojmenované jeskyni (dnes Žitného jeskyně) prováděl lesník A. Žitný. Výzkum byl dotován knížetem Janem Lichtensteinem, takže i zapůjčení pracovní síly bylo takto obstaráno. Kníže v tomto období dne 3. srpna 1883 jeskyni navštívil, dodnes tam po něm zůstala pamětní deska.

Před několika lety obdobně zapůjčení horníci z Rudic pomáhali J. Wanklovi v Předsíni v Býčí skále. Zatímco v případě J. Wankla došlo k zapůjčení horníků, vídeňská expedice využívala lesníků. Pokud porovnám obě kampaně Wanklovu v Býčí skále a vídeňskou  ve Výpustku, shledávám zde jisté rozdíly. Wanklovi horníci byli najati přímo na odkopávání vrstev, jestli měli svého předáka, který vše organizoval, již dnes nezjistíme. Osobně se domnívám, že zde taková osoba, kupříkladu důlní mistr Mládek, nebyla. Odkopy prováděli sami dělníci a evidenci si prováděl asi Wankel sám či za pomocí některé z dcer. Vídeňská expedice postupovala jinak. Najala si přímo organizátora akce, což byli lesníci, zvyklí na zadávání lesních prací najatým dělníkům a prováděli písemnou evidenci, na což byli zvyklí a školení. Hochstetterova a Szombarhyho přítomnost nebyla rozhodně tak častá. Jejich dlouhodobou absenci mimo Vídeň nepředpokládám. Právě lesníci organizovali odkopy a vedli najaté dělníky. Pokud se dozvídáme některé informace z těchto výzkumů, mějme na zřeteli, že jde jistě o pozorování jejich či jejich dělníků.

 

2820. Podpis A. Žitného ve Výpustku - Petr Zajíček

Obr. 2: Podpis A. Žitného ve Výpustku. Foto Petr Zajíček.

 

O A. Žitném nevíme zhola nic. Historie by jeho jméno pohřbila již navěky, pokud by mu nezkřížila cestu archeologie a jeho jméno nepřešlo na dosud nepojmenovanou malou jeskyni. Tento fakt se mnohokráte projevil i v Býčí skále a hrstka právníků, lékařů či úředníků z 19. století by obdobně zmizela v propadlišti dějin, nestalo se tak, leč vstoupili na pole vědecké a historiografie jednotlivých vědních oborů si pohlídala své otce zakladatele a průkopníky vědy. A. Žitný se nám vlastnoručně podepsal ve Výpustku dne 11. října 1885. Jeho podpis unikl běsnění válečných úprav a jako jeden z mála se nám dochoval dodnes. Ve stejném roce 1885 se podpisy v jeskyni podrobně věnoval F. Koudelka (1886, 116-117) při výzkumu jeskyně M. Křížem. Jejich dlouhý výčet přetiskl nedávno R. Musil (2010, 33-34). Z faktů vyplývá, že některé části jeskyně byly podpisy přímo posety.

R. Musil dále uvádí, že zná pouze dvě jeskyně s velkým zastoupením podpisů Staré skály a Výpustek. Dle probíhající revize v Býčí skále tuto lokalitu musím přiřadit ke dvěma zmiňovaným. Množství podpisů zde dosahuje stovek. Dokonce je evidentní, že zde proběhla jakási módnost obliby u obou lokalit, nacházejících se v jednom údolí. Po roce 1804, kdy Býčí skálu navštívil císař s manželkou, nastala velká obliba jeskyně na úkor Výpustku. Nespornou zásluhu na tom měl nový vchod do jeskyně Býčí skála vybudovaný v roce 1796. Některé významné podpisy již byly identifikovány M. Golcem - gen. Laudon, J. Kyselak (V. Šebeček), J. Hardmuth, K. Jurende, J. Poppelack, K. CH. André, K. Rudzinsky ad.

Žitného jeskyně je dnes řazena k typickým lokalitám paleolitické kultury magdaleninu. Naše hlavní poznatky pochází z výzkumu K. Valocha z roku 1955. Z deseti vrstev hlín, které byly identifikovány na profilu (číslováno od báze jeskyně nahoru), byla nalezena magdalénská fauna ve čtvrté vrstvě od spodu (Pelíšek 1957), byla zastoupena sobem polárním, zajícem, jelenem, liškou polární, nosorožcem srstnatým a koněm (Musil 1957), evidentně převládal kůň a sob. Význam získaných nálezů tkví ve faktu, že malá jeskyně poskytla nálezy jen z jedné vrstvy a není tak kontaminována jinými obdobími. Nálezy jsou významné pro nové radiokarbonové měření, které poskytlo nekalibrované datum GrN-28453 13 220 ± 90 BP (Valoch - Neruda 2005, 461), což po kalibraci odpovídá období 16 000-15200 př. n. l. Žitného jeskyně poskytla přímé doklady po kultuře magdalenien, jež dokládají kostěné předměty (pochází odtud nejdelší jehla ze střední Evropy) a soubor štípaných nástrojů, z nichž jsou velkou zvláštností nástroje zhotovené z křišťálu, jejichž počet je zde výjimečně velmi vysoký.

 

Literatura:

 

Franková, K. 2010: Prostředí magdalénských lokalit v oblasti Moravského krasu, Bakalářská diplomová práce PřF MU.

Koudelka, F. 1886: Die verewigten der Výpustek-Höhle in Mähren, Österreichische Touristen, Zeitung 6, č. 10, 116-117.

Musil, R., 1957: Magdalénská fauna Žitného jeskyně. Práce Brněnské základny ČSAV 39, 558-572.

Musil, R. 2010: Výpustek. Bájná jeskyně u Křtin. Její 400 letá historie a význam, Acta Speleologica 1/2010.

Pelíšek, J., 1957: Kvartérní sedimenty Žitného jeskyně v Moravském krasu. - Práce Brněnské Základny ČSAV 39, 547-557.

Valoch, K. 1957: Paleolitické osídlení Žitného jeskyně, Práce Brněnské základny ČSAV 39, 573-600.

Valoch, K. - Neruda, P. 2005: K chronologii moravského mahdalenienu, Archeologické rozhledy LVII, 459-476.



Diskuse "Žitného jeskyně a podpis A. Žitného ve Výpustku 11.10.1885"

Nejsou žádné příspěvky.

PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [521834], dnes 49 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
ZDI2Mzcz