Čerpací Velikonoce 2006 na Býčí skále

Sepsal: Luboš Minařík

Foto: Vlastislav Káňa

www: Pekárek Aleš

Letošní Velikonoce jsou ve znamení záchranných prací v jeskyni a kolem ní po poměrně velké povodni, která se koncem března celým systémem prohnala. Téměř 3-týdenní čerpání zatopeného Šenkova sifonu je stále bez úspěchu, proto se stále usilovně pracuje na opětném zpřístupnění Nové BS.

V sobotu odpoledne se rozhodujeme, že zkusíme zprovoznit původní malé čerpadlo napojené na "černou tmu" vedoucí přímo do Kaňonů. Igor si na sebe natahuje tenký letní potápěčský neopren, ideální pro potápění v letní sezóně v Karibiku, na to ještě nějaká trička a mikinu. Vyrážíme k Šenkáči. Koncovka elektrického kabelu od čerpadla se má nacházet na přesně definovaném místě v první zatáčce sifonu, pověšená na stěně, dnes ovšem zhruba 2 metry pod vodní hladinou. Loď je připravena u břehu, oproti minulému týdnu se podařilo snížit dlouhým čerpáním hladinu asi o 1 metr. Chystáme potřebné vybavení, Igor si po krátké úvaze na holá ramena přidává 2 trička a přivazuje se k lanu. Pomalu připlouváme do určeného místa. Máme s sebou i fotografa, který celou akci dokumentuje. Voda v jezeře má temně zelenou barvu, viditelnost činí asi 20 cm a teplota kolem 6 °C. Ponoření do takové vody je opravdu hrdinský kousek. Po prvním zanoření se Igor rychle vrací na hladinu a snaží se vzpamatovat po ledovém šoku. Při druhém zanoření mizí asi na 10 vteřin a vynořuje se asi o 1 metr vlevo s vítězným výkřikem. Následuje přivázání koncovky k žebříku a ještě zajištění žebříku proti pádu do hlubiny. Promrzlý Igor spěchá do chaty se usušit a ohřát, my zbývající natahujeme po stěnách sifonu trojfázovou prodlužku. Nejvíce času zabere vyčištění a vysušení vylovené koncovky. Nakonec otáčím ovládacím knoflíkem stykače a vše se zdá být v pořádku, ovšem bzučení malého čerpadla se nedaří zaslechnout. Také nevíme, zda je správně nafázováno (v neděli jsme zjistili, že čerpá asi na 50% i při nesprávném nafázování).

Do sobotní půlnoci jdu stav čerpání ještě dvakrát zkontrolovat, vypadá to nadějně snížili jsme hladinu o 10 cm. Také se mi daří odvodnit některé nepříjemné kaluže v hlavní chodbě. Po půlnoci ještě Jirka Svozil čerpadlo přefázoval, čož se následně ukázalo jako správné. V neděli odpoledne pokračujeme, za den šla hladina dolů o necelý metr. Lodí se dá zajet až komory před kaplí a malou mezerou nad hladinou lze do ní nahlédnout. Ovšem tato situace byla už ráno, čerpání opět vázne. Venku měníme vyvedení potrubí, místo do propástky vypouštíme vodu na louku vedle ohniště, kde velice rychle mizí v podloží. Další akcí bude zprovoznění závlahovek do Kaňonů, které se při zatopení sifonu rozpojily. Místo rozpojení známe a tak vyjíždíme lodí vybaveni novými hráběmi a kousky lana. Celkem rychle se mi daří roury hráběmi zachytit. Ovšem jejich vytažení není tak jednoduché, pořád jsou pod námi asi 2 metry vody. Po větším úsilí se to daří a nyní přisouváme odpojenou část závlahovek a úspěšně napojujeme. Voda z velkého čerpadla na přístavišti se dá konečně přesměrovat přímo do potoka.

Takto vypadal Šenkův sifon:

Jirka Svozil se pokouší odplavit zřícené části svahu v Prstu, k tomu se znovu instalované potrubí výborně hodí. Po napojení na čerpadlo v Prstu je vidět, jak při snižování hladiny sem proudí čistá voda z Šenkáče. Také hladina v sifonu klesá během pár minut o 2 cm. Přichází také Vlasta, který to také nevydržel a po včerejším odjezdu je zase tady. Jedeme lodí na obhlídku stavu hladiny, Nová BS je stále nepřístupná, ani žádná štěrbinu u stropu není zatím vidět. Jedinou nadějí na vstup do dalších prostor se zdá být vstupní chodba Bussgangu, pod stropem je asi 60 cm místa nad hladinou, mělo by to jít rozporem ve vodě. Ovšem při pádu do vody se tam nedá dost dobře plavat a může to být docela nebezpečné. Takže to nejprve zavrhujeme, potom tam však zkusí Jirka vylézt z lodi a daří se mu bez problému dostat až na konec chodby. Dozvídáme se, že tam stojí na zemi a další pokračování je také nad hladinou. Já a Kolbi vylézáme za ním, Vlastik zůstává jako hlídka v lodi s tím, ža pro nás za hodinu přijede.

První překvapení je hned v Bussgangu, je jako vymetený, zřejmě tudy odtekla hlavní povodňová vlna zpět do potoka, někde se to trochu nahromadilo, ale proplazit to jde i Zadní větví směrem k potoku, i když tady bude dost práce při vyklízení. Jezírko po cestě je plné vody. Těsně před potokem je plazivka skoro ucpaná, ale prorážíme.

Stojíme u potoka a nestačíme se divit. Velké čerpadlo je na svém místě, ale na suchu. Kabely vypadají, že jsou snad v pořádku a z rozvaděče u stropu kape voda. Ten asi moc v pořádku nebude. Ovšem všechny sedimenty jsou pryč, po mnoha měsících vidíme plovák od vypínání čerpadla, který je 20 cm nad hladinou potoka. Cesta směrem k Povodňové chodbě je zase mělká. My vyrážíme na druhou stranu po potoce. Místy jsou velmi hluboké tůni, dobře, že jsem si vzal prsačky. Žebřík do Hlinitých je hluboko ve vodě, celá zátoka je vymetená, ta malá pláž zmizela. U odtokového sifonu není již ta původní rovina s ostrou hranou, sedimenty zde vytvářejí uprostřed chodby podlouhlý ostrov, který sahá mnohem více dopředu. Po jeho stranách proudí potok. Nad ním jsou skalní hodiny, kde vězí prostrčený asi 10-metrový kus červeného kopaflexu. Všude jsou navěšené "ozdoby" z různých zbytků, které přinesla voda. Lezeme po žebříku do Hlinitých. Na malém řebříku nad námi (do chodbičky, kde se na podzim pracovalo) je zaklíněný docela velký trám. Až tam sahala při povodni hladina potoka. Přední část Hlinitých je potažená typickým nazelenalým a smrdutým bahnem. Značka vodní hladiny je zde vidět asi 3 m pod okrajem Balkonovky, žebřík je trochu podemletý, ale na svém místě. Kromě několika naplavených kusů dřeva je tu vše v pořádku. Do celých Hlinitých voda nevtekla, naopak zadní jezero "pod plachtou" se částečně vypustilo, hladina je asi o 1 metr níže než před povodní.

My však pokračujeme k Sedmé propasti. Po sestupu po hlavním žebříku seskakujeme do smrdutého bahna na dně. Toto bahýnko nás důvěrně doprovází na dalším žebříku. Na dně druhé studny je asi ho asi 20-centimetrová vrstva. Přesto se nám daří uvolnit spodní otvor a proniknout do Májovek. Všechny sedimenty před vstupním otvorem jsou pryč, vypadá to, že pod touto vstupní chodbičkou bude ještě jedna.

V Májové jeskyni jsou na první pohled vidět velké změny. Potok vytvořil částečně nové koryto, kolem jsou nové poměrně vysoké vrstvy sedimentů, ty původní nevidíme. Ze sedimentů trčí několik velikých kusů dřeva, které tu dříve nebyly. Jedna kulatina má přes 6 metrů. Za hradbou sedimentů a bahna úplně zmizela i nedávná Standova sonda. V místě předpokládaného napojení chodby před Sedmou propastí vznikla zvláštní zátoka, jakoby vytvořená vodopádem seshora. Pokračujeme k přítokovému sifonu, dno před ním je úplně jiné než před povodní, trochu hlubší, ale pořád lze dojít asi 2 m před sifon. Při výstupu do Ďáblova dómu si ověřujeme výšku hladiny, voda zde nastoupala asi do 8 m.

Po návratu z Májovek jdeme zkontrolovat hlavní chodbu. Celé Kaňony jsou hodně vyčištěné, pod starým žebříkem z Povodňové chodby je asi 80 cm hluboká tůň. Přehrada nápor vydržela. Po cestě prohlížíme i chodbu od Mořského oka. Vodní jezero už zde už opět sahá až do mořského oka, i když úplně všechny sedimenty povodeň nespláchla. Žebříky na začátku Kaňonů jsou v pořádku. Pokračujeme přes více než půlmetrové vrstvy smrdutého bahna kolem Mořského oka k Rozvodí a sestupujeme po slizkém svahu k Šenkovu sifonu. Voda zde odkryla nějaké historické potrubí, o němž nic nevíme. Pokoušíme se dovolat hlídce na lodi, která by měla být na přední části sifonu, ale marně. Ovšem po návratu ke Kaňonům potkáváme druhé průzkumné družstvo, které už vyrazilo za námi. Společně jdeme do hlavní chodbou Nové BS. Naskýtá se nám obraz úplné spouště. Všechny 3 betonové můstky jsou zničené, překlady leží v potoce, ve Velké síni zmizela snad třetina haldy, starou pěšinu výrazně podemlela voda, na jednom místě vznikl vodopád. Zřejmě došlo i pohybu velkých kamených bloků. Kupodivu obstála ta nově vybudovaná cesta, je téměř nepoškozená, jen drobné kamínky jsou odplavené. Na levé straně Staré štoly se odlomil velkých blok zdejších sedimentů. Můstek ke štole je sice bez prkna, ale vydržel. Výrazně se zvedla hladina v Kufru, voda nyní teče převážně přístupovou chodbou, ta vedlejší se skoro úplně ucpala. Před První štolou pěšina pod vodou a značně vyplavená, obtížně se zde prochází. Vrata náporu vody nebyla vystavena, voda se naštěstí zastavila těsně před přelitím do štoly. Žebřík v Dómě překvapení vyčuhaval nad hladinu 4 příčkami. Dole je opět jinak vytvořené koryto potoka, všude přibylo množství sedimentů, při povodni se jeskyni pohybovaly stovky tun štěrků a písků.

Mořské oko:

První Lávka:

Druhá Lávka:

My pokračujeme Prolomenou BS, cesta je obtížně průchodné, vše kolem potoka je jiné. Postupně nacházíme 3 velké ryby v rozkladu, z toho 2 štiky. Zápach je znát už zdaleka. Teploměr před koncem Prolomené je na svém místě a ukazuje 7,5 °C. Před vstupem do druhé štoly se nachází 3 m vysoká hradba sedimentů, ale chodba je v pořadku, jen dno je značně vymyté oproti původnímu stavu. Dveře byly zavřené, jejich třetina je asi 5 cm vyhnutá. Kvůli zaklíněným kusů dřeva jdou jen obtížně otevřít.

První Štola:

Dóm překvapení:

V Dómě potápěčů je hned za štolou obrovské množství nového těžko průchodného bahna. Na jezírku plave náš transportní barel. Poslední překvapení nás čeká u ÚPBK, vše je zde jiné, ovšem průstup do dalších prostor je nyní velice malý a znamená namočení i v prsačkách. Zde nás asi čeká nejnáročnější práce na snížení hladiny potoka a obnovení průlezu.

Průzkum zbývající časti BS zatím odkládáme (i když Hulis se dál procpal) a vracíme opet Bussgangem k Šenkáči. Ještě přelézt vodou k loďce a jsme zase ve Staré BS. Před návratem ještě jedno přefázování čerpadel a napojení závlahovek a konečně jsme kolem 1 hodiny v noci na velikonoční pondělí zpět chatě.

Ověřili jsme si, že rozsah povodně byl opravdu nevídaný (zřejmě největší od roku 1972) a že nás v jeskyni čekají ještě mnohá další překvapení, ale také spousta práce na nápravě škod. Také je jasné, že množstvím přesunutého materiálu přírodě zatím ani zdaleka nekonkurujeme.

Luboš Minařík, 17. dubna 2006