WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Blízké setkání čtvrtého druhu ? 9.5.1998 Činnost

Životní dráha dvou zúčastněných členů se zvolna přibližovala k dráze smrti, až ji v jednom bodě protnula? Pozvolna jsme se převlíkali a chystali jsme si věci. Okolo jedenadvacáté hodiny kopací tým ve jménu vědy a pokroku, konečně opustil základnu a vydal se do Hlinitých síní. Konkrétně do Dolní chodbičky...

Standa Vašíček  | 16.2.2005 17:35 | pridej.cz  | Diskuse...[0] | Zobrazeno 138x  

Blízké setkání čtvrtého druhu L.P. ANNO 1998

BS- víkend 8.5.- 10.5.1998 Pracoviště: Hlinité síně - Dolní chodbička

Sepsal: Stanislav Vašíček v Hodoníně - ZO ČSS 6-01 Býčí skála

Přítomni: Stanislav Vašíček, Boris Hýsek, Petra Dohnalová, Mikuláš Hypr, Luboš Minařík, Radim Kratochvíl, Stanislav Dosedla ml., Milana Hrušková ml., Tomáš Pitrun - až v sobotu.

Pátek 8.května 1998, Čas: 21:00 - 01:45

Psal se osmý květen L.P. ANNO 1998. Krásně svítilo slunce, obloha jako vymetená, prostě nádherný den a já jsem byl až do 17:30 hod. v práci v Brně. Po skončení práce mě kolega zavezl na chatu u Býčí skály a pak pokračoval domů do Ratiškovic. Pátek jako každý jiný, alespoň to tak vypadalo. Nic nenasvědčovalo tomu, že za několik hodin dojde k osudovému setkání.

V té době bývalo na základně ještě dost lidí, kteří se uměli veselit. Panovala pohoda, hrálo se na kytaru a čas zběsile utíkal. Životní dráha dvou zúčastněných členů se zvolna přibližovala k dráze smrti, až ji v jednom bodě protnula… Pozvolna jsme se převlíkali a chystali jsme si věci. Okolo jedenadvacáté hodiny kopací tým ve jménu vědy a pokroku, konečně opustil základnu a vydal se do Hlinitých síní. Konkrétně do Dolní chodbičky. Je fakt, že už jsme tam kopali téměř osm měsíců, a délka chodby se blížila ke dvaatřiceti metrům. Posledních deset metrů chodbička pomalu, ale jistě směřovala vzhůru, a poslední tři metry se strop prudce zvednul pod úhlem téměř 40°.

Průchod Kaňony v hluboké vodě, a výstup po žebříku do skalního okna, skrze které se chodilo do Hlinitých síní, už byl rutinní záležitostí. Stejně jako posměšky některých členů, kteří i se svými přáteli zůstávali na základně. Čas se neúprosně krátil a do bodu setkání zbývalo necelých pět hodin. Standardní relaxace u cigarety před vchodem do Dolní chodby, a odcházím kopat jako obvykle na čelbu. Za mnou šel Boris s Petrou, Mikeš a ostatní. Řetěz kýblů se rozjel, a nakopaná zemina putovala ven. Po určitém počtu kýblů se vždy udělala kouřová pauza, a chvíli se odpočívalo. V "Síňce orgasmů" v ledničce bylo od minulé akce uloženo víno, a deevoluční katalyzátor zvaný "gořalka". Ale bylo to tak podchlazené, že to vůbec nezahřálo. Při odpočinku jsme si povídali, a bylo nám dobře i přesto, že za pouhé tři hodiny moji a Borisovu životní cestu měla překřížit smrt.

V oblasti čelby strop už nějakou dobu směřoval vzhůru. Prokopával jsem se stále vpřed a strmě vzhůru. Po třiadvacáté hodině se mi podařilo propíchnout metrové rýpátko do volné dutiny. Po odkopání zeminy se objevuje kolmá a průlezná puklina vzhůru, v délce asi čtyři metry. Napřed si toho nikdo nijak nevšiml, ale po chvíli někdo prohodil, že je tady průvan. Ten je, ale dost pofidérní. Byl tu pozorován již mnohokrát, ale vždycky chvíli a ne ve stejném směru. Před několika měsíci stačilo, aby zde byl jeden až dva lidi s karbidovou lampou a velmi rychle se tu nedalo dýchat. V současné době tu může být několik lidí s karbidkou a vzduch je téměř pořád čerstvý. Ale i přes to tu někdy nejde zapálit sirka. Jen se rozžhaví a to je vše.

Boris, který byl za mnou a prozkoumával strop, tak vyhodnotil, že skalní výklenek před čelbou není pevný masív, ale volný balvan, který může kdykoliv spadnout. Po krátkém rozebrání situace jsem pod ním začal kopat jámu, aby měl kam spadnout a nezavřel nám chodbu. Střídal jsem se při hloubení jámy s Borisem. Už nám zbývala asi hodina. Mikeš nebo někdo vyhlásil pauzu, a tak jsme před ústím chodby odpočívali.

… znova na čelbě. Ležím na boku a odkopávám zeminu za balvanem, aby se uvolnil a mohl spadnout. Ke zkřížení drah zbývá třicet minut. S Borisem a Petrou si povídáme vtipy, jsme unavení, ale v pohodě. Kýbl za kýblem putuje ven z chodby a zvolna postupujeme dopředu. Balvanem nad sebou se už nezabýváme. Ale čas je krutý a zbývá nám už jen přibližně pět minut. Ostatní už jsou unavení a chtějí dnes akci ukončit. Další odpočinková pauza. Na čelbě jsme jen já (Staňa), Boris a Petra. Ležím pod balvanem a Petra s Borisem si řeší nějaké interní problémy. Nějak je ani neposlouchám. Čas letí jako blázen a do setkání zbývají asi dvě minuty. Náhle Boris volá, že se chce podívat na čelbu. Říkám mu, že tam nic neuvidí. Zbývá devadesát vteřin. Po jeho opětovném naléhání vylézám ven a uvolňuji mu místo. Do setkání zbývá asi třicet vteřin. Boris se plazí na čelbu pod balvan a mě začíná být velká zima. Přichází smrt a cítím její dotek. Přepadá mě strach a chvěji se zimou. Nevnímám co mluví Petra ani Boris. Levou stěnu chodby nesleduji, protože je to kompaktní masív. Nesleduji ani Borise. Už sleduji jen pravou stěnu pod balvanem, která je rozbitá a z jílových sedimentů. Zbývá už jen několik vteřin. Boris ani Petra teď nemluví a je ticho. Náhle události dostávají rychlý spád a čas jakoby se zastavil. Z pravé stěny padají čtyři nebo pět drobných zrníček písku. S hrůzou křičím na Borise: " Borisu, kurva vypadni!!!" Boris se prudce rukama odráží a ve stejném okamžiku se balvan odlepuje od stropu a padá. O milimetry míjí jeho ruce a začíná se převracet na nás. Klečíme svorně vedle sebe a reflexivně jej chceme zastavit rukama. Je obrovský a zaplňuje celý profil chodby. Klečíme od něj tak patnáct centimetrů. Zastavil se o malý výčnělek ve stropě, který se rozpraskal, ale vydržel, protože jinak by nám balvan rozdrtil nohy, pánev… Naštěstí byla vykopaná jáma o dva centimetry mělčí a tyto osudové dva centimetry nás zachránily. Už je dobře! Hrůza je pryč a zimnice pominula. Smrt nás minula o zlomky vteřin a naše dráhy se od bodu setkání opět vzdalují. Doufejme, že na dlouhou dobu.

Vůbec nechci domýšlet, co by se stalo, kdyby se Boris nechtěl jít podívat na čelbu. Už bych tady nebyl, protože mě nesledoval a bavil se s Petrou, která na mě neviděla. No a já jsem naopak Borise hlídal a zachránil jej. A dva centimetry velký skalní výčnělek na stropě nás zachránil oba. Podle pozdějších výpočtů balvánek vážil přibližně 400 kg.

Říkal Mikeš s ostatními co odpočívali před ústím chodby, že náhle se z chodby vyvalilo mohutné zadunění. Pochopili, že v chodbě něco spadlo a někdo se přišel podívat, jestli se něco někomu nestalo. Přitom na čelbě jsme pád balvanu ani pořádně neslyšeli. Bylo to jen takové plesknutí. Tímto byla dnešní akce ukončena a nastal čas návratu na základnu, kde před druhou hodinou ranní došlo na zasloužené kalichy zapomnění, vzrušenou diskusi o právě uplynulých událostech… a spánek. Zapomněl jsem ještě dodat, že Boris povídal něco o tom, že slyšel jak se balvan odlepuje od stropu.

Sobota 9.května1998, Čas: 16:00 - 21:00

… postupné ranní probouzení, vstávání a dělání jídla. Relax a povídání o včerejších událostech. V poledne odchází Luboš do jeskyně opravit osvětlení u Šenkova sifonu. Bylo nutno vyměnit vypínač. Ve 13:00 hod. vede Tomáš s Mikešem exkurzi třiceti lidí k Šenkovu sifonu a zpátky. Odpoledne vede Radim ještě s jedním exkurzi TOM Opava (cca 20 lidí) do Říceného dómu po 2.štolu a zpět. V 16:00 hod. odchází tým deseti lidí do Hlinitých síní pokračovat v kopací práci v Dolní chodbě. Vzhledem k tomu, že se nedalo dělat vepředu z důvodu ucpání chodby, tak se vyklízelo a snižovalo dno celé chodby. Ve 21:00 hodin pracovní tým dorazil na základnu, kde se následně dlouho do noci vedly moudré řeči u deevolučních tupítek…

Neděle 10.května 1998

Ranní vstávání, snídaně, úklid chaty a průběžné odjezdy domů.

PS: Na akci 22.5.1998 byla použita pětikilová palice a balvan byl donucen po asi čtyřech tisíci úderech opustit svoji pozici. Doslova byl rozbitý na drobné kousky a odtransportován v kýblech ven z chodby na vytěženou haldu..

Staňa



Diskuse "Blízké setkání čtvrtého druhu ? 9.5.1998"

Nejsou žádné příspěvky.

PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [27678], dnes 11 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
N2MxY2