Vše [479] | Články [360] | Galerie [92] | Mapy [21] | Videa [6] | Kontakty | Kniha návštěv |
Činnost [141] | Býčí skála [47] | Barová [14] | Od jinud [24] | Netopýři [9] | Technika [4] | Zprávy [11] | Historie [144] | Pověsti [7] | P100 [35] | Zamyšlení [43] |
Článek | Kvantitativní stopovací test mezi Rudickým propadáním a Býčí skálou r. 1974 | P100 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vojtěch A. Gregor-Celofán zaslal pro uveřejnění příspěvek, který náleží svým obsahem do Projektu 100 na Býčí skále a zcela zapadá do konceptu letošního tématu Dnů otevřených dveří v roce 2010. Uvádí nás do problematiky speleologického bádání poloviny 70. let. Za poskytnuté informace mu patří veliké poděkování. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vojtěch Gregor-Celofán
| 8.4.2010 22:17 | |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
S velkým zájmem jsem si přečetl článek Kvantitativní stopovací zkoušky na Býčí skále od Martina Knížka na těchto stránkách. Vzápětí jsem si stáhl a prostudoval celou Knížkovu diplomovou práci, Charakter proudění vody a krasových kanálů na základě kvantitativních stopovacích zkoušek (Moravský kras), Masarykova Universita v Brně, PF, Ústav geologických věd, 2006, 88 str., příl. Knížkovu práci považuji za významný příspěvek k hydrografii, hydrologii a hydrogeologii Moravského krasu. V přehledu starších stopovacích zkoušek Knížek neuvádí kolorační experiment, který jsme provedli mezi Srbským sifonem ve Velikonoční jeskyni v Rudickém propadání a Přítokovým sifonem (dnes Sifon dřiny) v Nové Býčí skále v dubnu r. 1974. Test byl realizován krátce po objevu Velikonoční jeskyně (Hypr 1976). Plán testu vypracovali Rudolf Burkhardt a autor v Oddělení pro výzkum krasu Mor. musea (KOMM). Účelem testu bylo získat základní obraz o charakteru neznámých krasových obvodů mezi tehdy konečnými body Rudického propadání a Býčí skály. Na realizaci se na rudické straně pod vedením Dušana Hypra a autora podíleli Jaroslav Fadrna, Antonín Chaloupka, Jan Kovář-Lecián, Oldřich Matoušek a Alois Nejezchleb; podpůrný tým se sestával z jeskyňářů SK ČKD (Miroslav Palášek, Milan Sedlák) a Speleologického klubu v Brně (Stanislav Mayer, Ladislav Vojtenko). U Přítokového sifonu hlídkovali členové SK Adast (Hugo Havel, Miloš Princ, Karel Novák, Oldřich Svoboda) pod vedením R. Burkhardta. Hlavní výsledky testu shrnuli Burkhardt, Gregor a Hypr (1975, 1977) následujícím způsobem (JP-Jedovnický potok, RP-Rudické propadání, BS-Býčí skála, HMÚ-Hydrometeorologický ústav Brno):
Jedovnický potok přibírá v podzemí četné přítoky jak autogenních tak allogenních vod (Burkhardt 1953, 1959, 1966, 1972a; Gregor 1977). Tyto vody náležejí zóně vertikální sestupné cirkulace autogenních vod a průchozímu pásmu allogenních vod, respektivně (Burkhardt 1972b, Gregor 1986, 2005). Díky těmto přítokům byl v době testu průtok před Srbským sifonem 25 l/s a 33 l/s pod Přítokovým sifonem (přímá měření). Po revizi topografických a geologických podkladů provedl autor v r. 1975 následující korekce a výpočty:
Vysvětlivky: JP-Jedovnický potok, RP-Rudické propadání, SS-Srbský sifon, PS-Přítokový sifon, BS-Býčí skála, V-vývěry JP pod BS. Q-průtočné množství, ΔQ-přírůstek průtočného množství mezi jednotlivými lokalitami, Lp-přímá vzdálenost lokalit, Lr-předpokládaná reálná délka toku mezi jednotlivými lokalitami. Z uvedených dat je zřejmé, že k největšímu obohacení podzemního toku Jedovnického potoka přítoky na jednotku délky dochází v úseku mezi Přítokovým sifonem a vývěry v Josefově, pravděpodobně mezi odtokovým sifonem Kaňonů a vývěry: poměry ΔQ/Lp a ΔQ/Lr jsou pro tento úsek o řád vyšší než pro úseky zbývající. S použitím předpokládané reálné délky Lr = 1800 m a průměrného průtoku Q = 29 l/s dostáváme pro úsek mezi SS a PS tato data: průměrná postupová rychlost 3.8 cm/s pro čelo obarvených vod a 3.3 cm/s pro maximální koncentraci (Ø 3.6 cm/s). Velikost průměrného omočeného profilu je 0.76 m2 a 0.88 m2 respektivně (Ø 0.82 m2). Objem vod ve sledovaném úseku je min. 1370 m3 pro čelo a 1580 m3 pro maximální koncentraci obarvených vod (Ø 1480 m3). Kolorační experiment na celém ponorném toku Jedovnického potoka (RP-V) v r. 1951 (Burkhardt 1953) při středním průtoku 60 l/s a průtokovém času 32 hod poskytnul tyto údaje: střední postupová rychlost toku 3.6 cm/s, průměrný omočený profil ca. 1 m2 a objem vod ≤ 6000 m3, to při přímé vzdálenosti 4.5 km a odhadnuté délce toku 6 km. Tato data spolu s výsledky barvících pokusů mezi Novou Býčí skálou, Barovou jeskyní (Sobolova j. či j. Krkavčí skála) a vývěry a mezi Barovou j. a vývěry (Burkhardt 1953) ukazují, že nejmenší postupové rychlosti toku a a největší plochy omočených profilů, tudíž největší presence sifonů, jsou vázány na úsek mezi vstupem do Kaňonů a vývěry Jedovnického potoka v Josefově. Výsledky stopovacích zkoušek, analýza povodně z července 1972 (Burkhardt, Gregor, Chaloupka 1973, Burkhardt 1974), studium četnosti a délky sifonů a poměru délek bystřinného a říčního toku a detailní rozbor geologické situace a geomorfologického vývoje nás přivedly v r. 1975 k názoru, že v úseku mezi Srbským a Přítokovým sifonem převládá volný tok a výskyt sifonů je minimální.
Literatura
BURKHARDT, R., 1953: Hydrografie Jedovnického potoka v Mor. krasu. Československý kras, 6 (2-3): 41-58, (4-5): 81-85. BURKHARDT, R., 1959: Problém Jedovnického potoka v Moravském krasu. Československý kras, 12: 85-98. BURKHARDT, R., 1966: Příspěvek k poznání krasových jevů Rudické plošiny. Kras v Československu, 1964, (1): 17-22, 2 příl. BURKHARDT, R., 1972a: Hydrogeologie a krasové jevy mezi Rudicí a Lažánkami, Moravský kras. Československý kras, 21 (1969): 65-71. BURKHARDT, R., 1972b: Hydrogeologická zonálnost v karbonátových horninách. Československý kras, 20 (1968): 21-33. BURKHARDT, R., 1974: Povodeň na Jedovnickém potoce v Moravském krasu roku 1972. Československý kras, 25 (1973): 47-60. BURKHARDT, R., GREGOR, V. A., HYPR, D., 1975: Rudická plošina v Moravském krasu - část II. Geologická stavba a vývoj Rudického propadání. Acta musei Moraviae, Sci. naturales, 60: 87-124, příl. BURKHARDT, R., GREGOR, V. A. (*), HYPR, D., 1977: Speleologický a geologický charakter Rudického propadání. Sborník Okresního vlastivědného muzea v Blansku, 6- 7 (1974-1975): 101-110. BURKHARDT, R., GREGOR, V. A., CHALOUPKA, A., 1973: Problém Jedovnického potoka v Moravském krasu. Vlastivědná knižnice časopisu Vlast. Zprávy z Adamova a okolí, sv. 39, 24 str., příl. GREGOR, V. A. (*), 1977: Příspěvek k hydrografii ponorného Jedovnického potoka v Moraském krasu. Sborník Okresního vlastivědného muzea v Blansku, 6-7 (1974- 1975): 155-156. GREGOR, V. A., 1986: Vertical hydrodynamic zoning in carbonate rocks. Hydrological Science and Technology, 2 (1): 33-38. GREGOR, V. A., 2005: Velká jezera na podmacošské Punkvě v Moravském krasu (historicko-speleologický pohled). Sborník Muzea Blansko 2004, 90-104. HYPR, D., 1976: Nové objevy v Rudickém propadání - Velikonoční jeskyně. Československý kras, 27 (1975): 100-104.
(*) Poznámka. Ve Sborníku Okresního vlastivědného muzea v Blansku za roky 1974 a 1975 (roč. 6 a 7, vyšel v r. 1977) mám otištěno celkem šest prací, tři spoluautorské a tři individuální. Do konečných fází přípravy publikace padla moje emigrace. Redakční rada Sborníku neměla v tehdejších poměrech jinou možnost než moje jméno vymazat. Ze spoluautorských článků (s Burkhardtem, Hyprem a Princem) bylo jednoduše vypuštěno. V individuálních článcích je nahradilo jméno mého přítele, bývalého ředitele muzea a šéfredaktora Sborníku Vratislava Grolicha - neměl to politicky vůbec lehké. Texty a reference zůstaly beze změn. I povrchnímu čtenáři dojde kdo je (spolu)autorem. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Diskuse "Kvantitativní stopovací test mezi Rudickým propadáním a Býčí skálou r. 1974" |
Návštěvy : [110129], dnes 86 | | Data Diskuse | © Copyright |