WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Tajemno v Býčí skále Zamyšlení

Pro mnohé, jež na Býčí skálu pohlížejí z větší vzdálenosti, je tím nejceněnším v této jeskyni světově známý halštatský nález. Dlouhodobým zkoumáním lokality, ač jsem školením archeolog, se domnívám, že to nekrásnější a nejdůležitěší je zde stále to všudypřítomné a neuchopitelné tajemno...

Martin Golec  | 4.3.2008 15:19 | pridej.cz  | Diskuse...[0] | Zobrazeno 513x  

Martin Golec

 

Poutník v minulosti musel urazit řádku kilometrů, ať už se vydal z kteréhokoliv směru, než se před ním objevila ukrytá vápencová skála, ležící poblíž maličkého Josefova. Dnes vede stále ještě dosti opuštěným údolím kvalitní silnice a většina dnešních poutníků pohodlně vystoupí u vábivého místa z automobilu. Hle skalní masiv Býčí skály. Přitahuje. Každé kroky vedou ke skále a po chvíli zpět k silnici. Jeskyně je avšak pro veřejnost uzavřena a její návštěva je tak pro náhodné kolemjedoucí nedostupná.

Sluneční paprsek v Předsíni:

28. Sluneční paprsek v Předsíni - Martin Golec

V minulosti dostala jeskyně řadu přívlastků. Jako jedno z určitě nejčastěji užitých bylo slovo tajemná. Místo, kde se něco stalo, událo. Místo o kterém se hodně mluvilo a psalo v dramatických, až hrůzostrašných souvislostrech. Nikdo neví, kolik lidí tuto jeskyni postupně v dávných dobách pravěku navštívilo? Z dochvaných archeologicky posouditelných indícií lze tušit, že máme co možná do činění s vítězkou v "této disciplíně" v holocénním vývoji Moravského krasu a možná i na území mnohem větším ve střední Evropě. Za mnohým se nesporně skrývá krajinná dispozice, tvar a velikost jeskyně a její unikátní parametry. Monumentální skalní masiv je jeden z největších v Moravském krasu. Sama jeskyně byla až do meziválečného období 20. století největší přístupnou podzemní dutinou oblasti. Kdo tedy hodlal navštívit velkou jeskyni odebral se vždy do Býčí skály. Za její známostí je také její poloha v krajině. Josefovské a Křtinské údolí táhnoucí se mezi Adamovem a Křtinami je starou poutní cestou do Křtin a Býčí skála je přirozenou zastávkou na cestě do mírného kopce. A tak o návštěvníky nikdy nebyla nouze. Původní dolní vchod do konce 18. století a později od roku 1796 nově prostřílený "lichtensteinský" vchod umožňoval snadný přístup do monumentálních podzemních prostor "Staré Býčí skály". A tak se sem v období počátků rakouské vědy vydal v roce 1804 sám císař František, jako osvícenec a zakladatel vědeckých institucí v monarchii, a ve stejném období také třikrát majitel panství Alois Josef z Lichtensteinu. Po této nebývalé propagaci následovaly četné výpravy z okolí i vzdálených částí monarchie. Podpisy vyvedené v krasopisném kurentním písmu zdobí stěny jeskyně až po Šenkův sifon, tj. konečný úsek jeskyně po celé 19. století. Podzemí nabízelo hned několik zajímavostí, skýtalo rozměrný a velice lehce schůdný hlavní koridor, pro milovníky obtížnějšího objevování řadu postranních odboček, výklenků a komínů k prolézání. Prohlídka s loučí, svící nebo hornickou lampou dodávala návštěvě tajuplnost. Samo putování hlavní chodbou mělo svůj zajmavý přirzený cíl, chodba byla zakončena temným podzemním jezerem (Býčím jezerem, později Šenkovým sifonem) a dochovalé zprávy dokonce doložily přítomnost pstruhů v něm. Romantickou uvítanou připravila již sama Předsíň, která vytvářela nefalšovanou světelnou impresi díky pronikajícímu slunečnímu paprsku, který za bezmračných dnů rozzářil díky dopadu na šikmou lavici přelitou sintrovým vodopádem ohromnou vstupní halu (dnes není možné jev v této podobě pozorovat, lavice byla i s vodopádem odstřílena v roce 1944). Genia loci Býčí skály umocňoval další parametr. Šlo o nepředvídatelné a hlavně ohromné přívaly vod, hrnoucích se ze vzdáleného sběrného území Jedovnicekého potoka, které i za slunečného počasí nad Křtinským údolím způsobily v podzemí rozsáhlé záplavy a pro pozorovatele strhující podívanou před Býčí skálou. Tento fakt dodával jeskyni, kromě své všudytušené tajuplnosti i ústně umocňovaný přívlastek nebezpečnosti.

Zcela přelomová událost, která vedla u Býčí skály k umocnění jejího tajemna, tradovaného v místních četných legendách, byly vědecké aktivity lékaře Jindřicha Wankla. Jeho objevy z podzimu roku 1872 se staly natolik významnými a vědecky přelomovými, že ani po více než 130 letech neopadnul zájem o jejich vyhodnocení a pochopení. Dlouhý následný průzkum evropských jeskyní potvrdil fakt, že nález v Předsíni je nejrosáhlejším jeskynním souborem ze starší doby železné - halštatské. Od samotného počátku wanklových vědeckých průkopnických aktivit na poli archeologie, se stalo dobovou zvyklostí k nálezu zaujmout osobní postoj u předních, rakousko-uherských, československých, českých, ale i dalších zahraničnách prehistoriků a archeologů. Interpretace halštatského souboru postupně sehrávala svoji roli v době pokročilého národního obrození v propagaci slovanství vůči germánskému elementu. V jeho pozadí bylo konečné prodání Wanklovy sbírky do vídeňského muzea. Od svého počátku eskalovala rivalita zejména krasových badatelů, jež vedla k následnému vytváření serie rozdílných interpretací. 20. století přineslo hned několik vln zájmu o nález, a to např. u Karla Absolona v živení problematiky "o prstenu". Po převratu roku 1948 jej Z. Nejedlý dokonce v marxistickém pojetí dějin využil jako demonstaci "zavrženíhodného chování primitivů minulosti", nebo dále v 80. letech došlo v socialistické vědě k zcela strohému ateistickému (navíc i technicky nemožnému) vyhodnocení nálezu jako dokladu o "důlním neštěstí". Zcela stranou zůstal vývoj západní vědy, která jej právě díky široké známosti a objemnosti souboru, nálepce výjimečnosti, náboženskému podtextu a snad i troše tajuplnosti opětovně za železnou oponou zapojovala do nových směrů výzkumů, a kontrastovala tak se strnulou materialisticky směřovanou socialistickou archeologií. Řečí vědce současnosti, Býčí skála a jeho halštatský nález se staly učebnicí vědecké metodologie. Zpětné studium zde odkrývá dlouhou posloupnost vývoje jakési dobové zarputilosti nalézt nejsprávnější interpretaci. Přitom doba sama v řadě případů se stala největší překážkou k vědecky "spravedlivému" posouzení. Nelze avšak říci, že tato cesta byla zbytečná, vždyť i tyto řádky jsou nakonec dokladem toho, že vše může být v nových souvislostech prospěšné. Už jen proto, abychom si na historickém procesu sami demonstrovali chyby, které i my neustále vytváříme a vlastní potřebu si jejich uvědomění pro nové vědecké postupy. Na tajuplnosti nálezu se podepsala nesporně doba Wanklova romantismu. Kdyby byl nález objeven kdykoliv později míra jeho tajemnosti by asi klesala více méně v úměře k časové přímce. Jak ukazují dokonce poslední neznámé rukopisy po Jindřichu Wanklovi ("Zápisky z mého mládí"), tento člověk snad dokonce v nálezu objevil důležitou kapitolu svého vnitřního ideálního světa v němž nepřehlédnutelnou roli hrály ženy. Prolnutí jeho vědeckého a vnitřního ideálního světa muselo být Wanlovým životním vrcholem. Pokud vše probíhalo v době společensky generovaného romantismu, který je i po mnoha generacích akceptován současnou dobou jako něco krásného a nesporně přijatelného, nemůže být výsledkem o nálezu v Předsíni nic jiného než tajemno. Toto tajemno je dle mého názoru něco velice cenného a jeho přítomnost je pro Býčí skálu jedním z největších pokladů zde kdy nalezených. Toto tajemno nebylo naštěstí zničeno ani vědeckým návrhem "výbuchu" v 80. letech. Ve skrytu ducha se lze nadále opájet skutečností, že svoji osobní potřebu objevování tajemna zde můžeme opětovně naplňovat.

Jeskyně není, jak se domnívají mnozí, pro návštěvníky trvale uzavřená. V oblasti Moravského krasu si uchovává významné specifikum. Je pootevřená. Za touto skutečností lze nalézt zdejší místní tradici. Jeskyně Býčí skála je středovým bodem stejnojmené rezervace, která je zase důležitým stavebním kamenem chráněné krajiné oblasti Moravského krasu. Z povahy této skutečnosti na jeskyni dopadá vysoký stupeň ochrany, který orgánem CHKO není dlouhodobě řešen zákazy a trvalým uzamykáním této druhé největší jeskyně v krasu, ale hledáním cesty k udržení stavu pootevřennosti. Ochrana přírodní památky je tedy vyžadována vůči člověku a jen čkověk tuto ochranu může vytvářet. Jeskyně Býčí skála žije svým podzemním rytmem společně s člověkem, jak bylo naznačeno výše, z historického pohledu v podstatě nepřetržitě. V čase se mění pouze touhy a potřeby člověka, proč tak činí. O této otázce víme ale jen velice málo a není zcela jasné jaké biologické a sociální shody či odlišnosti se dají nalézt u člověka doby halštatské, císaře Františka, nebo jeskyňáře na počátku 21. století. Za své převezměme skutečnost, že člověk k jeskyni patří a symbióza je zde nečím, co se nepřetržitě uskutečňuje. Naprostá uzavřenost Býčí skály není možná a není ani vyžadovaná, ani připravovaná. Tradicí je zde také činnost speleologické skupiny ZO ČSS 6-01 Býčí skála. Ta, ač je primárně nastavena na speleologický průzkum podzemí, z pochopitelných důvodů zájmu o toto krasové území vytváří i faktického zástupce regulátora návštěvnosti. Tradicí této skupiny je i umožnit návštěvu jeskyně vážnému zájemci. Aby mohla být jeskyně opravdu považována za pootevřenou, musí docházet k možnosti dosažení jejich útrob i širokou veřejností. Tento bod naplňuje tradice dnů otevřených dveří, které jsou pravidelně uskutečňovány ve víkendových dnech měsíce května. Zde se prezentuje nejen jeskyně, ale i práce býčiskalské skupiny, která se v nedávných letech zaměřila na kulturní aktivity, jež mají za cíl návštěvníky nejen provést jeskyní, ale představit tento fenomén jako prostor symbiózy člověka v minulosti a v současnosti. Představuje kapitoly z místní historické a biologické pokladnice. Jeskyně se tak stává rozměrnou galerií, která využívá zvýšené citlivosti vnímání člověka v podzemí. Zde se může člověk oddat směsi přírodní krásy, vědecké prezentace a uměleckým projektům. Členové skupiny programově volí jednotlivé projekty, ve kterých je kladen důraz na amatérský zájem, profesionální provedení a hlavně otevřenost vůči "nápadům z venku". Jeskyně je zde na krátkou dobu střetávací platformou zdánlivě společensky nepropojených aktivit. Vzniká tak v pozadí dějů rozsáhlá antropologcká laboratoř, která generuje a zkoumá originální chování člověka v jeskyni. Osobně se domnívám, že tento stav rovnovážnosti umožňuje zachování existující tajemnosti. Ta by neexistovala, pokud by jí člověk na jedné straně vůbec do sebe nevpustil a naopak by byla z jeskyně jistě odnesena na podrážkých bot a v objektivech fotoaparátů, pokud by tato pootevřenost měla být přeměněna ve stav plné otevřenosti. To se bohužel stalo jiným místům v krajině Moravského krasu, ale i jinde.

Pro mnohé, jež na Býčí skálu pohlížejí z větší vzdálenosti je tím nejceněnším v této jeskyni světově známý halštatský nález. Dlouhodobým zkoumáním lokality, ač jsem školením archeolog, se domnívám, že to nekrásnější a věřím, že i nejdůležitěší je zde stále to všudypřítomné a neuchopitelné tajemno.

 



Diskuse "Tajemno v Býčí skále"

Nejsou žádné příspěvky.

PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [110066], dnes 23 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
NDg4MjdmN