Pokud jste sledovali program našich květnových dnů otevřených dveří, jistě jste zaznamenali, že díky známostem našeho kolegy Martina  jsme měli na jediný den z Moravského muzea zapůjčenou lebku tzv. princezny z Býčí skály. Ti z vás, kteří neměli příležitost ji spatřit na domácí půdě, mohou chybu napravit návštěvou pisáreckého pavilonu Anthropos. 

Letošní dny otevřených dveří jsou za námi. Poprvé tomu bylo bez Karla Nováka. My mladší jeskyňáři jsme se potkávali s matadorem býčiskalského podzemního světa právě v tyto dny. Karel přijel mezi nás a provázel návštěvníky jeskyní. Byl pvěstný svými brilantními a bohatými výklady. Loni to bylo naposledy, co nás navštívil, co vešel dovnitř, aby se už mezi nás nevrátil. Dne 14. 7. 2010 to bude rok, co odešel navždy. V naších srdcích a v jeskyni avšak zůstává dále. Jako připomínku jeho života prezentujeme rešerši z jeho života, jak ji sepsal Martin Oliva, byla otištěna v Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCIV, 209-210, 2009.

Překvapením roku 2007 bylo náhodné objevení fragmentu neznámého rukopisu o býčiskalských lebkách v archivu Blanenského muzea od J. Wankla. V 70. letech jej získal pro muzeum V. Grolich, ale nikdy jej nepublikoval. Ještě ve stejném roce došlo k jeho přepsání z kurentní Wanklovy němčiny do němčiny současné a dále díky J. Urbanovi k přeložení do češtiny a přípravě pro tisk. Byl sestaven pracovní tým J. Urban, M. Golec a Z. Tvrdý, příslušné lebky byly zdokumnetovány a posouzeny v Přírodovědném muzeu ve Vídni. Tištěná studie vyšla nedávno v roce 2010 v Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCIV: 163-200, 2009. Zde je její celý text, navíc jedoplněný o fotografickou dokumentci, která v časopisu chybí.

Překvapením roku 2007 bylo náhodné objevení fragmentu neznámého rukopisu o býčiskalských lebkách v archivu Blanenského muzea od J. Wankla. V 70. letech jej získal pro muzeum V. Grolich, ale nikdy jej nepublikoval. Ještě ve stejném roce došlo k jeho přepsání z kurentní Wanklovy němčiny do němčiny současné a dále díky J. Urbanovi k přeložení do češtiny a přípravě pro tisk. Byl sestaven pracovní tým J. Urban, M. Golec a Z. Tvrdý, příslušné lebky byly zdokumnetovány a posouzeny v Přírodovědném muzeu ve Vídni. Tištěná studie vyšla nedávno v roce 2010 v Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCIV: 163-200, 2009. Zde je její celý text, navíc jedoplněný o fotografickou dokumentci, která v časopisu chybí.

Miroslav Josef Hurban, nakľadatestvo slovenského východu, Žilina-Košice, 1929, str. 72-74. V celé práci najdeme krásné popisy Moravského krasu před polovinou 19. století. Uvádíme výtah, kde M. J. Hurban popisuje Starou Býčí skálu, detailně pak Šenkův sifon. Vyslovuje se k původu názvu jeskyně. Sugestivní je popis jeho průvodkyně. Jeskyně na Hurbana působila jako u mnohých před ním i po něm jako "transformátor mysli", kterou počas svého putování jeskyní evidentně mění. Za povšimnutí také stojí, jak je Hurbanova slovenština velmi podobná češtině.

RE: Fotodokumentace štol a sifonů, foto Karel Kosina, vloženo 21. dubna 2010.

Karlovy (plus tým) excelentní fotografie mě přivedly k zamyšlení nad výskytem Fe mineralizace v býčiskalských štolách, specielně ve štole v Přítokovém sifonu - dnes Rudova štola v Sifonu dřiny.

Pozvánky od SCHKO MK

V tomto přehledu je možné načerpat základní informace o střežejních událostech na Býčí skále v letech 1969-1992. Jde o období soustavného bádání na rozřešení otázek spojených s hlavním tokem Jedovnického potoka ze strany od Býčí skály proti proudu. V tomto období byly překonány dva sifony raženými štolami a proplavány všechny sifony mezi Kaňony v Nové Býčí skále a vývěrem Jedovnického potoka. Toto téma se stalo námětem doplňkového programu se speleologickou tématikou při Dnech otevřených dveří na Býčí skále v roku 2010.