WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Utajený objev v Býčí skále Zamyšlení

Největší jeskyňářský objev devatenáctého století.

Vladimír Šebeček  | 1.4.2017 00:12 | pridej.cz  | Diskuse...[0] | Zobrazeno 888x  

Utajený objev v Býčí skále

Slavné jeskynní badatele jako Jindřicha Wankla nebo Karla Absolona zná každý milovník Moravského krasu. Ale jméno Ferdinanda Janouška pravděpodobně vyvolá jen bezradné pokrčení rameny. A přesto tento neprávem zapomenutý průzkumník moravských jeskyní učinil největší jeskyňářský objev devatenáctého století a to v naší Býčí skále. Je už tedy načase celou záležitost zveřejnit.

Do této neuvěřitelné historie mne před lety zasvětil nedávno zesnulý Honza Wolf. Tehdy jsem mu pomáhal kopat v malé propástce v Prstu před Šenkovým sifonem a již poněkolikáté jsem si ho dobíral, že marníme čas na tak neperspektivním místě, zatímco ostatní jeskyňáři věnují pozornost jiným částem jeskyně. Wolf se na mne tehdy zpytavě podíval, ze svého žlutého vaku vylovil ohmatanou knížečku v igelitovém sáčku a beze slova mi ji podal. Pak kouřil cigaretu a já ve světle čelovky hltal nemnoho stran textu, ze kterého jasně vyplývalo, že Prolomená skála, tedy úsek mezi Dómem překvapení a Sifonem potápěčů, do které se naši předchůdci dostali až v roce 1984 po několikaleté dřině, při které obešli přítokový sifon prostřílenou štolou, byla ve skutečnosti objevena již o 87 let dříve. A to odněkud ze Staré Býčí skály, takzvanou Janouškovou odbočkou, která obchází Novou Býčí skálu a ústí přímo do míst v oblasti Dómu překvapení.

5097. 1

Jinak vstřícný Wolf mi brožurku tajnůstkářky nedovolil zapůjčit a tak jen vzpomínka na přečtený text a tajně pořízená fotografie titulní strany (Honza tehdy hledal další krabičku cigaret) stála na počátku pátrání po onom zapomenutém jeskyňáři. Další osudy originálu zmíněné knížky mi nejsou známy.

5098. 2

Jak jsem pochopil později, Wolf se pokoušel ztracenou odbočku podle Janouškova popisu znovuobjevit jednak z Prolomené skály, jednak z oblasti před Šenkovým sifonem, tedy V hlínách, v Márnici nebo v Prstu. A dlouhá léta dokázal své objevitelské úsilí před ostatními jeskyňáři tajit a maskovat povídačkami, že si ze zdravotních důvodů hledá pracoviště poblíž vchodu do jeskyně. Proto také pracoval nejraději sám nebo jen s jednotlivými pomocníky, které často střídal, aby se nikdo z nich nedopátral pravdy. A hnacím motorem mu byl jediný dochovaný výtisk Vodních dómů býčiskalských, který si profesor Sobol kdysi na věčnou oplátku půjčil od Karla Absolona a posléze jej daroval svému oblíbenému studentovi.

O samotném Ferdinandu Janouškovi mnoho známo není. Narodil se v roce 1836 v Zábřehu na Moravě v rodině místního hodináře Ferdinanda Janouschka, ale jeho rodiče brzy poté přesídlili se synem do Brna. Do nového působiště se již celá rodina přistěhovala s počeštěným příjmením.

5099. 3

V Brně také po letech Janoušek převzal otcovu nepříliš prosperující hodinářskou dílnu, ve které v roce 1894 zkonstruoval svoji revoluční karbidovou lampu, která nepotřebovala nádobku s vodou, neboť karbid vápníku se zde rozkládal vzdušnou vlhkostí, pomocí turbínky poháněné hodinovým strojem. Prodejem patentových práv pak Janoušek bez obtíží financoval své poslední výzkumy v Býčí skále.

Traduje se, že na dráhu jeskyňáře ho odstartoval souběh četby Soukopova pojednání o Macoše a zklamání v lásce, kdy jeho snoubenka Emilka po roční známosti dala před ním přednost muži, dvakrát staršímu, ale finančně mnohem lépe zabezpečenému.

5100. 4

V sedmadvaceti letech již měl za sebou řadu průzkumů jeskyní, které vyvrcholily jeho účastí na expedici Jindřicha Wankla do tehdejšího Jedovnického propadání, kde se osvědčil jako odvážný badatel.

Protože si Janoušek všímal i kosterních pozůstatků v jeskynních sedimentech a byl již léta znám svou pečlivostí, není divu, že si jej Jindřich Wankel vybírá jako dohlížitele nad horníky, kteří mu v roce 1872 pomáhali odkrývat halštatské obětiště v Býčí skále. Po ukončení Wanklových výzkumů již Janoušek Býčí skálu neopouští a díky přízni lichtensteinského knížecího správce z Adamova, kterému opravil památeční kapesní hodinky, se může cele věnovat myšlence proniknout za podzemní jezero na konci jeskyně. Jako zapřisáhlý individualista se nehodlá pokoušet o organizačně náročné čerpání vody, ačkoliv se mu jevilo jako nejvhodnější, ale věnuje se velmi podrobnému průzkumu celé, tehdy známé jeskyně.

 5101. 5

Někdy kolem roku 1882 popisuje známý badatel Martin Kříž tzv. Janouškovu šachtu ve slepé chodbě Prst. Měla být přes čtyři metry hluboká, zakončená krátkou vodorovnou chodbičkou a byly v ní umístěny dva dlouhé žebříky. Z toho Kříž usuzoval, že Janoušek míří do ještě větší hloubky a poznamenává k tomu, že stejně brzy narazí na spodní vodu.

5102. 6

Není bez zajímavosti, že ačkoliv všestranně vzdělaný, ale značně tělnatý doktor Kříž poněkud záviděl štíhlému Janouškovi jeho větší pohyblivost v jeskyních, spojovala oba muže stejná záliba. Byli totiž vášniví fotoamatéři. Kříž za cenu značných finančních nákladů v r. 1881 elektricky osvětlil Eliščinu jeskyni ve Sloupu, jen aby si zajistil dokonalé záběry a přinejmenším od roku 1883 už běžně nabízel zájemcům kvalitní fotografie z Moravského krasu, včetně stereoskopických. Svému kolegovi pak věnoval tuto vzpomínku: Navždy mi zůstane v paměti (tj. Janoušek), jak s dřevěnou skříňkou s aparátem fotografickým, deskami a lučebninami potřebnými, vylézá z jeskyně. Na zádech vak z pytloviny a rozměrný stativ, kol krku zbytek drátu magnesiového omotaný, v druhé ruce kahanec hořící, který posléze svojí jedinečnou lampou větrovkou nahrazoval. V roce 1899, kdy byl nezvěstný Janoušek úředně prohlášen za mrtvého, upozorňuje Kříž v Moravské orlici: …Jest nenapravitelnou škodou, která vznikla při prodeji Janouškovy pozůstalosti, že byly zničeny jeho skleněné negativy fotogramů z Býčí skály i odjinud…

 Jinak však o mnohaleté badatelské činnosti Ferdinanda Janouška v Býčí skále nebo obecně v Moravském krasu nejsou žádné informace a tak zpráva o jeho mimořádném objevu v roce 1897 musela jistě přijít jako blesk z čistého nebe.

 

 

Z dopisu Elišky Wanklové, určenému jedné z jejich dcer:

…a tak jsem, drahá Lucie, tu Janouškovu brožuru i s průvodním dopisem chtěla spáliti, aby snad z rozčilení Jindřicha znovu neranila mrtvice, ale přijel návštěvou za dědečkem náš Karel (tj. Karel Absolon) a rozmluvil mi to, že si obojí radši vezme sám…

Karel Absolon se o problematiku jeskyní pod vlivem svého děda od mládí zajímal a nyní zřejmě vycítil příležitost proslavit se.

Více o tom v publikaci Moravský kras aneb Dr. Karel Absolon v pravém světle, druhé doplněné vydání z r. 1914. (Vydala Společnost pro zachování jeskynních krás v Moravském krasu)

…Balamucení lidu jest Dru. Absolonovi snad vrozeno. Již jako student, zmocniv se Janouškovy brožury, popisující jeho objevy v Býčí skále, navštívil bez otálení tohoto zasloužilého badatele v Olomučanech a vetřel se do jeho přízně. Nabídnul mu zajištění prodeje jeho knih a převzav od něj balíky výtisků, vypůjčil si od příbuzných značnou finanční částku, kterou pak předal Janouškovi jako výtěžek z prodeje. Celé vydání knihy až na onen jediný výtisk určený Jindřichu Wanklovi poté zničil a nešťastný autor pak nevycházel z údivu, že odborná ani laická veřejnost na jeho úžasný objev nikterak nereaguje. Po Janouškově zmizení koncem téhož roku, chtěl jistě nenasytný Absolon využít svých znalostí a objev si přisvojiti…

Pokud to snad měl opravdu v úmyslu, nepodařilo se mu to. Opatrný Janoušek ve svém díle neuvádí, kde ve Staré Býčí skále se utajený přístup k odbočce nachází a tak Absolon hledal cestu k vodním dómům marně. V dalším pátrání mu pak již bránili němečtí jeskyňáři z VDT, kteří ovšem o pravém cíli jeho aktivit nic netušili. Ale ještě v letech 1936-1938 se Absolon pokusil o nemožné a za pomoci najatých spolupracovníků nechal překopávat celou Jižní síň pod záminkou archeologických výzkumů. Ve skutečnosti však jen hledal Janouškovu odbočku v přesvědčení, že tehdy již zasypaná šachta v Prstu byla jen Janouškovým zastíracím manévrem a skrytý vchod k odbočce je úplně jinde. V rozkopání celé Staré Býčí skály pak neúnavnému Absolonovi zabránil počátek druhé světové války.

5103. 7

Zbývá ještě odpověď na otázku, zda a kdy bude Janouškova odbočka objevena. Wolf sice věnoval pozornost zatvrzele jen místům před Šenkovým sifonem, ale svěřil se mi, že být mladší, zkoumal by raději horní partie v celé staré jeskyni. Protože zprávy o dlouhých žebřících v Janouškově šachtě ho vedly k domněnce, že mohla sloužit jen k odvedení pozornosti a jako logické místo pro nenápadné uložení žebříků, určených naopak pro průzkum výše položených míst v jeskyni. Janoušek však vstup do odbočky přede všemi tajil a dovedně maskoval, takže nalézt ho nebude jednoduché.

Jiná je však situace z druhé strany. Tam Honza Wolf problém v podstatě vyřešil. Janoušek ve svém textu jasně uvádí, že se do Krápníkového dómu, (Dómu překvapení) dostal po průlezu závěrečnou těsninou  vedle odtokového sifonu a dále pokračoval mohutnou chodbou proti proudu potoka do Balvanitého dómu (Zříceného dómu) k přítokovému sifonu. Wolf dlouho osamoceně zkoumal oblast sifonu v Dómu překvapení, až zjistil, že vlivem změny vodních poměrů se nenápadné ústí Janouškovy odbočky v blízkosti samotného sifonu ocitlo pod vodou a vrstvami sedimentů. Pod nejrůznějšími záminkami pak pověřoval kolegy jeskyňáře a jejich přátele odklízením kamenů z koryta potoka v Kufru a Velké síni, aby zrychlil průtok vody sifonem, až se mu 7. 6. 1999 podařilo do odbočky, částečně protékané vodou proniknout asi padesát až šedesát metrů daleko. Pak však ke svému zklamání zjistil, že zřejmě při prostřelování Rudovy štoly v roce 1982 – 1984 došlo v blízké části Janouškovy odbočky ke zřícení nestabilních vápencových bloků a další postup je kvůli závalu nemožný. Rozhodl se tedy svůj objev utajit a pokračovat v pátrání ze Staré Býčí skály, ale pojistil si prvenství tohoto objevu velmi chytrým tahem. Zveřejnil náhodný objev Chodby mrtvého muže (tj. Chodby Ferdinanda Janouška), ale takovým způsobem, aby byl považován ostatními jen za jednu z jeho oblíbených, jeskyňářských povídaček. Ostatní jeskyňáři pak podle očekávání informaci nebrali vážně a v oněch místech nikdy nebádali. Jeho objevem z roku 1999 tak byla existence Janouškovy odbočky definitivně potvrzena.

5104. 8

Objevná cesta ze staré jeskyně do vodních dómů, trvala Janouškovi dle jeho popisu řadu měsíců. Během nich překonával značné výškové rozdíly, partie ucpané sedimenty a rozšiřoval skalní úžiny. Za zmínku stojí jeho popis metody usměrněného trhání skály, kterou již řadu let před tím sám vynalezl. Nejprve pomocí dutého vrtáku a železné palice vysekal blízko okraje skály potřebný otvor. Do něj zasunul několik nábojů z pruské jehlovky zbavených kulek, otvor utěsnil čtvercem silné kůže s proraženým otvorem a přes něj nálož odpálil úderem palicí na obrácený železný nabiják, zasunutý dovnitř. Tak překonával jinak neprůlezná místa. Jeho pracovní výkon, při kterém v jeskyni často několik dní nocoval a živil se jen suchary a skapovou vodou, nemá v dějinách jeskyňářství obdoby.   

Pátrání se pak zaměřilo na hledání dalších informací, které by zjištěná fakta podpořily. Ze vzpomínek pamětníků, kteří prozkoumali Prolomenou Býčí skálu ihned po proražení Rudovy štoly mne zaujal spor o objev tzv. Chodby starých volů. Rozvášnění jeskyňáři se tehdy přeli, kdo z nich je vlastně objevitelem. Skupina, která do těchto míst pronikla jako první, zaznamenala totiž v sedimentech před sebou stopy bot a to po návratu vyvolalo na chatě ostré spory. Záležitost však zůstala nevyřešena, protože všichni přítomní měli holínky a kožené boty, s podrážkami upevněnými cvočky nikdo nevlastnil. Že se jednalo o stopy Ferdinanda Janouška, to tehdy nikdo nemohl tušit.

Ale poslední důkaz se podařilo nalézt až po měsících pátrání v Prolomené skále. Vycházeli jsme z předpokladu, že žádný badatel devatenáctého století by nezapomněl vyzdobit nově objevenou jeskyni svým podpisem. Pečlivě jsme proto zkoumali každý centimetr jeskynních stěn v koncových bodech, tedy u obou sifonů a v CHSV. A nakonec jsme opravdu našli sotva čitelné iniciály FJ s datem 14. 11. 1897. A to poblíž Sifonu potápěčů.

5105. 9

Ze souvislostí však je zřejmé, že k vlastnímu objevu muselo dojít na samém začátku roku 1897 nebo spíše již koncem roku 1896. Jindřich Wankel, jemuž Janoušek zaslal svoji brožuru s věnováním, zemřel 5. dubna r. 1897. Takže k jaké události se nalezené datum pojilo? A co se vlastně s Ferdinandem Janouškem stalo? Nikde jsem nenašel zmínku o okolnostech jeho smrti. Odpověď byla nalezena ve staré habrůvecké kronice. S datem 15. listopadu 1897 je tento zápis:

Dnes v podvečer byl v jeskyni zvané Kostelíček nalezen oběšený cestář Krulich. Nezdařilo se nám tedy odvrátit jej od myšlenky na samovraždu. Den před tím, našli jsme jej před Bejčiskalou  mokrého, od bahna zamazaného, dočista zmateného, vyluzujícího jen zoufalé skřeky. Onoho zloducha Janouška, se kterým trávil nebožák Krulich od počátku roku celé dny v jeskyni zde nebylo, jen u vchodu se válel pytel, též od bahna zamazaný, s kotoučem lana a s přístrojem podivným, jakési pumpě podobným, k němuž byla připojena utržená hasičská hadice. Aby se taková trestuhodná událost nemohla již více opakovat, bude jeskyně pro příští časy důkladně uzamykána. Po zmizelém Janouškovi c. k. úřady na naši poníženou žádost vyhlásily pátrání.

Podpis nečitelný, snad Tauchen nebo Touchen

5106. 10

Vše je tedy už jasné. V polovině listopadu se předčasně zestárlý Ferdinand Janoušek, trpící bolestivými ledvinovými kolikami, způsobenými mnohaletým pitím vápenité vody z Býčí skály, frustrovaný pro něj nepochopitelným nezájmem veřejnosti o jeho životní objev, pokusil se svým pomocníkem o průnik přítokovým sifonem a to pomocí vlastnoručně sestrojeného potápěcího přístroje. Jeho ostatky pravděpodobně stále spočívají někde pod vrstvou sedimentů, v Sifonu potápěčů.

 

Čest jeho památce.

 

 

Laďa Šebeček

1. 4. 2017



Diskuse "Utajený objev v Býčí skále "

Nejsou žádné příspěvky.

PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [108192], dnes 108 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
MzIxMmJhN2