Josef Georg Meinert - životopis

Joseph Georg Meinert (22. 2. 1773 Litoměřice - 15. 5. 1844 Bartošovice u Nového Jičína) spojil svůj život v romantickém vztahu k hraběnce Josefine Malabaila de Canalle, provdané von Pachta. Z tohoto nelegitimního partnerství se v roku 1797 narodila dcera Franziska – Fany (zemřela v roce 1811) a dále v roku 1805 syn Hugo. Meinert působil mezi lety 1797 - 1805 jako profesor na Akademickém gymnáziu v Praze, v roce 1805 se stal suplentem a od roku 1806 po A. G. Meissnerovi (učil F. L. Věka) profesorem na Pražské univerzitě. Vyučoval estetiku, pedagogiku, historii, dějiny umění a filozofii. Působil i na univerzitě ve Vídni a Berlíně. V letech 1801–02 vydával týdeník Der böhmische Wandersmann (Český poutník), zpravodaj pro kulturní, divadelní a vědecké dění, a v letech 1802–04 čtvrtletník Libussa, první kulturní revui v českých zemích. V 1811 ze zdravotních důvodů opustil univerzitu. Dále pracoval až do své smrti v roce 1844 na zámku v Bartošovicích (Partschendorf) na Kravařsku. Zabýval se studiem středověkých listin, církevních dějin, dějin Moravy a numismatikou. Publikoval především ve vídeňských časopisech. Nejvýznamnějším dílem byla sbírka z roku 1817 s názvem „Der Fylgie Alteteutsche Volksieder in der Mindart des Kuhländchens“. Při svém pobytu v Bartošovicích jej zaujalo starobylé lidové nářečí a zvyky tamějších Němců. Začal sbírat a zapisovat lidové písně v původním nářečí (v tehdejším archaickém kravařsko-německém nářečí). Stal se tak průkopníkem etnografie.

Obr. 1: Joseph Georg Meinert

Josef Georg Meinert - dílo

V průběhu své dlouholeté badatelské a literární činnosti se seznámil a udržoval styky s takovými osobnostmi, jako byli Josef Dobrovský, František Palacký, Anselm Feuerbach, Josef von Eichendorff a dalšími. Meinert byl český nacionalistický intelektuál ponapoleonské doby. Sám sebe považoval za Čecha bez slovanského původu (české vlastenectví – sounáležitost s územím Království českého či Bohemií; následoval filozofický směr Bernarda Bolzana o jednom politickém česko-německém národu v Čechách). Oba národy české Němce i Čechy spatřoval jako autonomní součást rakouského národa (rakouské státní vlastenectví). Jako český Němec netíhl k českému jazykovému vlastenectví, které známe pod pojmem české národní obrození, založeném na povznesení českého jazyka a převzetí hlavní úlohy v Čechách a na Moravě. Na poli historie se stal kritikem pročeského Palackého pojetí českých dějin. Meinertův myšlenkový přechod od klasicismu, humanismu a osvícenství k romantismu je patrný v jeho teoretické tvorbě. Jeho vědecké a literární dílo – poezie i próza - směřovalo hlavně k tématům historickým, tíhl ke studiu středověkých listin a církevních dějin na Moravě, ke studiu numismatiky a folklóru.

Podpisy Josefa Georga Meinerta v Býčí skále z roku 1808 - diskuze

 Podpis Meinert se nachází v Býčí skále hned dvakrát: 1. pod Dračími hřbety se nachází podpis Meinert 1808 (obr. 2); 2. v Jižní odbočce se nachází podpis Fany Meinert (obr. 3). Ztotožnění obou podpisů s osobou Josepha Georga Meinerta či jeho dcery Fany činím na základě: 1. shody příjmení; 2. rozboru Meinertova života a díla; 3. ztotožnění jména Meinertovy dcery Fany s podpisem; 4. všeobecné přítomnosti dobové intelektuální elity mezi návštěvníky Býčí skály na konci 18. a v průběhu 1. pol. 19. stol.

V roce 1808 byl Joseph Georg Meinert dva roky po jmenování profesorem pražské univerzity, byl na vrcholu své profesní kariéry. Jeho milovaná dcera Fany měla deset roků (zemřela o tři roky později).

Uvědomuji si, že ztotožnění jmenovaných býčiskalských podpisů s osobou romantika a cestovatele profesora Josepha Georga Meinerta a jeho dcery není a nikdy nebude stoprocentní. Považuji ale za prospěšné tuto látku pro další diskuzi publikovat.

Obr. 2: Meinert 1808 (psáno dobově bez číslice 1), Dračí hřbety, Stará Býčí skála.

Obr. 3: Fany Meinert, Jižní Odbočka, Stará Býčí skála. Pomáhal otec Joseph Georg Meinert své desetileté dceři Fany se podepsat? Tento podpis byl vytvořen ještě z neodtěžené původní úrovně v Jižní odbočce (pozdějšího Wanklova tzv. „Pohřebiště“).

V Tišnově dne 7. ledna 2014 Martin Golec