WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Rudolf Gustav Puff, 1835, cesta do Adamovy jeskyně = Býčí skály Historie

Abstrakt: V létě roku 1835 navštívil Býčí skálu slovinský vlastenec a cestovatel Dr. Rudolf Gustav Puff. Zanechal nám rozsáhlý popis, který obsahuje velmi cenné informace. Kupříkladu Býčí skálu nazývá Adamovou jeskyní (Adamsgrotte) a jeskyni Jáchymku nazývá Břečtanovou jeskyní (Epheugrotte). Puffův cestopis dokládá, jak se pěšky chodilo z Brna do proslulé Býčí skály před stavbou železnice z Brna do Adamova.

Klíčová slova: Rudolf Gustav Puff - 1. polovina 19. století - Býčí skála - Adamova jeskyně - epigrafické památky (podpisy)

Martin Golec  | 4.1.2014 19:46 | pridej.cz  | Diskuse...[0] | Zobrazeno 206x  

 

Kdo je Rudolf Gustav Puff?

 

   Romantický lichtensteinský anglický park mezi Vranovem a Křtinami lákal v 1. polovině 19. století velké množství cestovatelů. Pravidelně byly navštěvovány dvě jeho hlavní atrakce – poutní místo Vranov u Brna a slavná jeskyně Býčí skála. Výchozím bodem mnohých cestovatelů před výstavbou železnice z Brna do Adamova bylo město Brno, pěšky se putovalo do Vranova u Brna a pak na Býčí skálu. V roku 1835 absolvoval tuto trasu Rudolf Gustav Puff. Jeho popis nám dochoval cenné zprávy. Studium Puffova života rozšířilo naše znalosti o cestovatelích do této oblíbené destinace.

4078. Rudolf Gustav PuffDr. Rudolf Gustav Puff se stal díky svému dílu významným slovinským národním obrozencem a vlastencem. Dohledat základní informace o něm ve Slovinsku a Rakousku nečiní žádné potíže. Rudolf Gustav Puff (10. 7. 1808 – 20. 7. 1865) byl rodákem z Horního Štýrska (dnes Štýrsko v Rakousku), ale většinu svého života strávil v Dolním Štýrsku (dnes Slovinsko). Studoval ve Vídni a Grazu, kde získal doktorát z filozofie. Většinu života pracoval jako gymnaziální profesor v Mariboru ve Slovinsku (zde se stal již ve 38 letech čestným občanem). Miloval přírodní krásy a hodně cestoval (Tyrolsko, Švýcarsko, Porýní v Německu). Rudolf Gustav Puff studoval krajinu a lidi Slovinska, sbíral lidové pověsti a vyprávění. Jeho poezie a próza obsahuje historickou, etnografickou a geografickou tématiku. Své četné německy psané články publikoval v předních rakouských i zahraničních novinách a časopisech. Článek o návštěvě Lednice, Brna a Adamova je jedním z nich. 

 

Býčí skála – oblíbený cíl cestovatelů a vlastenců rakouské monarchie

 

Národní obrozenec Rudolf Gustav Puff patří do okruhu rakouských literátů, kteří cestováním nabývali nové geografické poznatky a nacházeli inspiraci pro svoji vlasteneckou tvorbu. Romantický park mezi Vranovem a Křtinami byl již tři desetiletí oblíbenou destinací při návštěvě Moravy. Byl velmi dobře dostupný z Brna i pěšky, a to se odrazilo na četnosti návštěv. Mnozí cestovatelé jej zachytili ve své literární tvorbě. Jiní nám zanechali své podpisy v jeskyni Býčí skále, kde jsou momentálně předmětem zkoumání. Oba tyto historické zdroje nám dnes zpětně dovolují rozpoznat rozsah turistických aktivit v tomto prostoru.

Při studiu života těchto osob nalézáme širokou plejádu literárně činných vzdělanců, nejčastěji učitelů, vychovatelů, redaktorů, kteří svoji dobovou roli hledali v lokální vlastenecké činnosti. Rudolf Gustav Puff odkazuje do Slovinska, Ján Kollár a Jozef Miloslav Hurban na Slovensko, Josef Arnošt Kolisko do východních Čech, Josef Georg Meinert do Prahy, Karel Josef Jurende do Brna. Počet cestovatelů v Býčí skále musel být ještě větší. Studium zmíněných historických zdrojů pomáhá objasňovat doposud ne dobře rozpoznanou úlohu zdejšího krasového kraje u Býčí skály pro obrozenecké aktivity 19. století.

 

Rudolf Gustav Puff, Dopisy vlasteneckého cestujícího, Lednice, Brno, Adamov (přeložena jen část o Adamovu). Carinthia, Týdeník pro vlastivědu, poučení a zábavu, Klagenfurt, 8. srpna 1835.

 

"Zítra ráno vyrážím na výlet do Adamova k slavné Adamově jeskyni (Adamsgrotte – Býčí skála, pozn. překl.). Získal jsem nejpřesnější informace o vzdálenostech a jak se dostat na místo. Kolem čtvrté hodiny ranní opouštím město, nebe je docela zatažené. Jdu nejdříve kolem kartuziánského kláštera, zde vede cesta po břehu velmi romantického rybníka, jehož voda pohání malý mlýn. Poté procházím dvěma vesnicemi, krásnou topolovou alejí pokračuji k malému zámku, odkud se cesta táhne do kopců, vine se přes les dolů úzkým stržovitým údolím. Smrkový les šuměl po obou stranách, jen tu a tam se ozývalo monotónní bublání od pomněnkami posetého potoka, najednou se rozhostilo hrozné ticho. Po přibližně půl hodině dosahuji Vranova. Krásná svatyně leží na vrcholu kopce, jehož stropy jsou pokryty freskovými malbami. Pod tímto kostelem se nachází pozemské ostatky knížat z Lichtensteina. Vedle obydlí mrtvých panuje čilý ruch živých, kolem kostela se nachází velký trh s růžovými věnci, obrázky, tištěnými písničkami, perníkem, sladkostmi a koláči.

Moje cesta vede kolem lovecké chaty neútulným lesem k lichtensteinskému glorietu (Kolonáda = Kolohnát, pozn. překl.), odkud se nabízí velmi romantický pohled na Adamov. Moje putování se ubírá kolem řeky Svitavy k lichtensteinskému zámečku a k hutím, kde prodlévám delší dobu v tichosti tohoto zalesněného údolí. Cesta má vede po břehu potoka (Křtinského potoka, pozn. překl.) do malého údolí, kde se nachází mlýn a  také  vstupní síň do Adamovy jeskyně (Adamshöhle). V groteskních obrazcích vystupují skály proti nebi, jednoduchý kříž stojí v závratné výšce na nejvyšší skále. Jako by mne zde čekal. Tisíce blahých vzpomínek na kopce mé krásné vlasti kouzlí toto divoké okolí. Tak vážné a chmurné jsou lesní údolí na břehu Lisingu a Kainachu, tak tiché a zapadlé, jako by měla jejich vodstva uhasit pochodeň lidského života. Úzká stezka vede doprava k jeskyni porostlé břečtanem (Epheugrotte = Jáchymka, pozn. překl.), jejíž šnekovitě vinuté cesty procházím bez průvodce a bez světla. Jeden ohromný kmen břečtanu po pravé straně dal jeskyni své jméno. Sestupuji po svahu dolů do úzkého, ze tří stran ohraničeného údolí, v jehož západní straně se nachází jeskyně. Půvabný rybník, v jehož krystalové hladině se zrcadlí modrá obloha, uprostřed se nachází líbezný ostrov, jež zdobí malá planina. Stranou od něj vyvěrá docela zřetelný potok, jehož podzemní vody přitékají z jeskyně. Teče poblíž malého hospodářského domu, z kterého mne doprovázela do jeskyně jako průvodkyně žena se svými pěti dětmi. Brzy jsme se ocitli u vchodu, otvory těchto skalních útvarů podněcují moji fantazii nejbujnějším způsobem. Připadám si jako v Marově (Publius Vergilius Maro – Aeneis, pozn. překl.) předsíni do podsvětí. Hořící pochodně dřímáme v rukách, vstupujeme dovnitř. Nepochopitelně odměřený jazyk mého okolí, vysoká příšerná klenba, pod kterou kráčíme, vše mne zanechává mému vlastnímu Aeneovi a v mé průvodkyni spatřuji Kumskou Sybilu (Kumská Sibyla = stará žena se svalnatou postavou, tmavou pletí a obličejem plným vrásek, pozn. překl.). Nahoru a dolů se táhnou cesty, často se světlo odráží zpět od nízkých stropů, často nemůže paprsek osvětlit tmavý výklenek, jehož kupoli oko marně dychtí spatřit, chrámovité sály se klenou v noční tmě nad námi. Přicházíme také do prostorného místa, kde kníže Lichtenstein kdysi uspořádal taneční zábavu (Předsíň?, pozn. překl.). Děti mé průvodkyně se svými pochodněmi rozestavují do nejzazších koutů a poté se rychle přesunují do středu, což není nepodobno tanci víl. Tak jako v půlnočních hodinách gnómové (mytické bytosti vyznačující se malým vzrůstem a spřízněností se zemí, pozn. překl.) spěchají z puklin, aby se družili při tanci duchů. Brzy přicházíme na břeh malé tůně, jež se táhne pod skálu, magické šero nedovoluje najít počátek ani konec (Kouzelná voda, pozn. překl.). A tak leží zahalena v proudu času před námi. Neznámý je její pramen, jícen svůj má ponořen do moře věčnosti. Často si zde vzpomínám na řeku Léthé (mytický přítok řeky Styx, duše mrtvého v ní zapomene na pozemský život, pozn. překl.),  na převozníka na jejím břehu a tu vidím sám sebe v šíleném světě, který Schiller nadšeně opěvoval:

 

Tehdy nepřišel příšerný kostlivec před postel umírajícího,

polibek vzal poslední život ze rtů.

Tiše a smutně sklání génius svoji pochodeň,

krásné světelné obrázky žertují o nezbytnosti.

A vážný osud se třpytí mírněji,

přes závoj jemné lidskosti.

 

Brzy nás objímá krápníková klenba, která svojí  sprškou činí hluboký otisk na mém semiši. Poblíž jsou dva nápisy, jeden starý patří knížeti Lichtensteinovi a jeden oznamuje návštěvu jeho majestátu císaře Františka v roku 1804, hlásá: In memoriam felicissimae praesentiae Francisci et Mariae Theresiae MDCCIV. posuit Alois princeps Lichtenstein. Má průvodkyně vystupuje nyní do mimořádné výšky po vlhkých hliněných vyšlapaných schodech (Obří komín, pozn. překl.), následuji ji a děti zůstávají se svými pochodněmi v  rozestupech za námi. Je to nádherný pohled, brzy se zdá, jakoby vystupovalo prudké ohnivé moře z hrdla vulkánu, brzy se zdá, jako by schody byly tvořeny tisícibarevnou mlhou, brzy se zdá, jakoby po po zemi temné jeskyně putoval blesk. Nakonec přicházíme dlouhou chodbou dolů až k vodě, která se ztrácí v obloukovitém otvoru pod skálou (Šenkův sifon, pozn. překl.). Moje průvodkyně se shýbá a mohutně křičí do vodního zrcadla do skryté jeskyně, a tu právě chtěl bych se na důvod jejího výkřiku zeptat, když stovky a další stovky hlasů z dálky ukazují mi odpověď, excentrické tóny jsou jemně roztaveny v početném a klidném opakování, ztrácející se tak po celou noc. Zažil jsem již nádhernou ozvěnu na jezeru v Laudachu (Laudachsee, Horní Rakousko, pozn. překl.), zažil jsem vícehlasnou ozvěnu na jezeru Sv. Wolfganga (St. Wolfgangsee, Salzbursko, pozn. překl.), obdivoval jsem Simonetu u Milána (renesanční Villa Simonetta u Milána, pozn. překl.), ale proti překvapující síle tohoto přírodního hlasu mi připadají všechny slabé a nevýznamné. Veden svým osobním duchem vystupuji z chladných sálů podsvětí, denní světlo bolestivě dere se mi do očí, ach jak příjemně se cítím. Leč může pro každého, jež v chladném zámku země věčný spánek smrti spí, tak skličující návrat na prudké světlo života být, ostré a řezavé ukazují se tiché pocity a sny z vnitřních světů. Přec toužíš také být v tiché říši nočních snů, takže sbohem a pomni na spřízněného poutníka".

                                                                                                                                                    Dr. Rudolf Puff

 

Přínos Puffovy zprávy o Adamově jeskyni

 

Rudolf Gustav Puff sepsal v roce 1835 cennou cestovní zprávu. Dozvídáme se z ní neznámá jména: Adamova jeskyně pro Býčí skálu a Břečtanová jeskyně pro Jáchymku. Milovníky zdejší historie zaujme informace, že v Býčí skále byla knížetem Lichtensteinem v minulosti uspořádána taneční zábava (v Předsíni?) a také nás upoutá masivní kříž na skále Býčí skály. V článku jsou popsány hliněné schody pod Obřím komínem.

Čtenáře zaujme místní průvodkyně s pěti dětmi, která bydlela v bývalé sklárně – usedlosti Zavadilce. Tato žena si přivydělávala průvodcovstvím v Býčí skále a je historicky nejstarším místním průvodcem vůbec. O čtyři roky později v roce 1839 ženu popsal i Slovák Jozef Miloslav Hurban při návštěvě Býčí skály ve svém sugestivním líčení (Cesta Slováka ku bratrům slavenským na Moravě a v Čechách 1839).

Puffova zpráva zachytila trasu z Brna na Býčí skálu v období před stavbou železnice do Adamova. Stejnou popsal i Hurban. Trasa vedla přes Brno – Královo pole – Mokrou horu – Jehnice – Vranov – Adamov – Býčí skálu.

Slovinec Puff poukazuje na další oblast rakouského mocnářství, odkud směřovali cestovatelé do Býčí skály. Jeho romantická zpráva plně odpovídá době 1. pol. 19. století, cestovatel prokládá text filozofickými úvahami, zapojuje do textu Schillerovy verše, imaginuje nadpřirozené bytosti, nadšeně popisuje své vnitřní pohnutky „při putování k podzemní řece Léthé“.

 

V Tišnově dne 4. ledna 2014 Martin Golec



Diskuse "Rudolf Gustav Puff, 1835, cesta do Adamovy jeskyně = Býčí skály"

Nejsou žádné příspěvky.

PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [110105], dnes 62 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
NTIxNjg