„Chýnovská jeskyně byla objevena roku 1863 při práci v lomu. Roku 1868 se po úpravách stala první turisticky zpřístupněnou jeskyní na území České republiky. Dodnes jsou zachována původní kamenná schodiště a prohlídka jeskyně je malou romantickou exkurzí do historie“. Tolik citace z internetových stránek Správy jeskyní České republiky. Obdobný fakt nalezneme kupříkladu na Wikipedii nebo v různých publikacích. Nedávno například v publikaci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), Jeskyně, Chráněná území ČR XIV., na str. 558, „Nejstarší zpřístupněná jeskyně, Chýnovská jeskyně, byla upravena a pro turisty otevřena v roce 1868“.

V tomto článku polemizuji s koncepcí zmíněné monografie AOPK ČR z roku 2009, jako zástupce obecně uznávaných závěrů k tématu počátků zpřístupňování jeskyní v České republice. V kapitole nazvané Zpřístupňování jeskyní, na str. 123-125, se autoři tématem podrobně zabývají. Jejími autory jsou B. Kučera, L. Slezák a J. Hromas. Historický přehled začíná slovy: „Turistické návštěvy jeskyní a jejich zpřístupňování veřejnosti u nás má své prapočátky také v Moravském krasu“, a přináší některé doklady návštěv z 18. století. Nicméně autoři se obecně nedomnívají, že již nyní došlo k zpřístupnění jeskyní turismu a kapitola pokračuje až do počáteku 20. století k "Absolonem" objeveným Punkevním jeskyním a jeskyni Kateřinské a ty považuje „za opravdu turisticky zpřístupněné jeskyně“. Stalo se tak v roce 1910. Gordický uzel byl rozseknut v jiné části práce, na str. 558, nejstarší zpřístupněná jeskyně v České republice je Chýnovská jeskyně z roku 1868.

Celkový postoj k fenoménu počátku zpřístupňování jeskyní v ČR pro turistiku přímo zve k polemice. Informace o návštěvách jeskyní Moravského krasu postupně pocházejí ze 17., 18., 19. a 20. století. Naše současná měřítka o tom co je zpřístupněná jeskyně veřejnosti vychází z pradigmatu počátku 20. století. Období o více jak sto roků starší - tj. konec 18. století - je evidentně vzdáleno a je mimo naše obecná měřítka již nyní cílené zpřístupňování jeskyní Moravského krasu vůbec hledat. Níže bych chtěl doložit, že existuje dosud opomíjená, první etapa zpřístupňování jeskyní turismu v České republice. Čtenářům představuji rozsáhlý parkový komponovaný projekt, dokončený roku 1797 s komplexním zpřístupněním jeskyní Jáchymka - Býčí skála - Kostelík turismu. Tento zapomenutý krajinný projekt je krásným dokladem samotným počátků turismu, které jsou v naších zemích obecně hledány v období romantismu kolem roku 1800.

Jako žáci základní školy jsme jezdili všichni na školní výlety. Většina z nás navštívila nějaký zámek s přilehlým parkem - kupříkladu skvostný zámek Lednici a jindy zase Punkevní jeskyně s propastí Macochou. Cílem tohoto článku je ukázat čtenáři, že za rozdílnými náměty na výlet se může skrývat jeden stejný jev - turismu zpřístupněné jeskyně - jenom ale posunutý v čase přibližně o celé století. Zatímco u Punkevních jeskyní je to zcela evidentní, tak v barokním anglickém parku tento fenomém nespatřujeme. A přece je tomu tak. Alois Josef Lichtenstein nechal na konci 18. století stavět dva krajinné projekty. Jeden je velmi známý - jmenuje se Lednicko-valtický areál. Druhý dokonale zmizel z našeho povědomí. Oba areály stavěl dokonce stejný architekt - mistr umělé přirozenosti - genius doby Josef Hartmuth. V tomto druhém projektu mezi Vranovem a Křtinami nechal J. Hartmuth do rozsáhlých parkových úprav cíleně pracovat hned s několika jeskyněmi blízko vedle sebe. Jejich rozsáhlé úpravy jak uvnitř nich, tak i v jejich okolí jsou součástí celku - komponovaného anglického parku. Ten byl obsáhle propagován v dobovém tisku, podrobován vědeckému výzkumu a zpřístupněn široké turistické veřejnosti. Zde spatřuji nejstarší, neprávem opomíjenou etapou zpřístupňování jeskyní v České republice. Pro naše účely vyjmeme z rosáhlého území mezi Vranovem a Křtinami jeden úsek Josefovský park s jeskyněmi - úsek mezi Jáchymkou - Býčí skálou - Kostelíkem.

Jak problém rozklíčovat, aby jeskynní projekt konce 18. století dostal vedle nám v hlavě "vypáleného mustru Punkevních jeskyní" také svoji historickou šanci. Uvádím zde vlastní pokus o definici turisticky zpřístupněné jeskyně, který umožňuje obecné srovnání napříč odlišnými staletími.  Zpřístupněná jeskyně veřejnosti: „Nově objevená, ale i již známá jeskyně. Uvnitř i vně jeskyně je cílenými úpravami umožněn nebo zpohodlněn vstup a pohyb – úprava chodníků, trvalé osvětlení, proražení nových vchodů, mosty přes vodu a propasti, schody, vyhlídky, ochrana vybraných částí proti poškozování, lavečky a altány pro oddech. Jeskyně může, ale nemusí mít uzávěru vstupu. Může, ale nemusí být prováděna cílená propagace majitele jeskyně, podle toho se objevuje v tiskovinách a specializovaných turistických průvodcích. Zpravidla je spontánně vědecky zkoumána. Za prohlídku může, ale nemusí být vybíráno vstupné, zpravidla se rozvíjí nějaká forma místní infrastruktury v blízkosti jeskyně.  Tyto prvky nemusí být kontinuální od doby vzniku až dodnes a je nutné brát ohled na jejich možné odstranění z jeskyně v průběhu času“.

Ke komplexnímu zhodnocení parkových úprav s jeskyněmi na konci 18. století mezi Jáchymkou - Býčí skálou - Kostelíkem došlo na základě těchto zdrojů: 1. literární prameny 1. poloviny 19. století. Tyto prameny se staly v průběhu času velmi málo známými díky jejich špatné přístupnosti, německému švabachu a jejich celkový potenciál není obecně využíván (shrnuto např. v: 1801-1869. Býčí skála v prvních literárních pramenech, www.byciskala.cz, články, 12.11.2012); 2. zcela novým posunem je komplexní zkoumání velkého množství podpisů turistů v jeskyni Býčí skála, které jako historický zdroj doposud nebylo využito; 3. revize rozsáhlých zásahů a úprav v jeskyních a blízkém okolí, které jako celek unikají pozornosti; 4. využití starých vyobrazení parkových úprav mezi jeskyněmi a v nich jako cenný zdroj informací; 5. mezioborové studium krajiny napříč všemi vědními obory a využívání postupů krajinné archeologie pro projekt jen 220 starý.

Parková úprava mezi Jáchymkou - Býčí skálou - Kostelíkem, turistický rezort dokončený roku 1797

1.      Alois Josef Lichtenstein, nezanechal v Býčí skále pouze svoji „lichtensteinskou desku“ u Šenkova sifonu na důkaz, že zde byl, nýbrž jako důkaz, že v okolí Býčí skály budoval rozsáhlý anglický park – projektovaný jako cílovou destinaci turistické trasy od Vranova (hrobka jeho rodu) do romantické přírody, včetně jeskyní v jejím okolí. Na tuto první etapu navázal jeho bratr Jan I. Lichtenstein po Aloisově smrti roku 1805. Ten postupně nechal upravovat u Adamova další velké území, nechal zbudovat zámek v Adamově s přilehlým parkem a několika zakomponovanými stavbami, později kolonádu nad Adamovem s nedalekou oborou, dále nechal upravovat tok Svitavy, podobu mlýnů, změny nabyly mosty přes řeku, nechal upravovat vzdálenější Nový hrad jako rozhlednu. Průběžně byly budovány mosty v Josefovském a Křinském údolí, již za Aloise přibyla "dělová věž" nad Starou hutí u Josefova. Nás ale zajímá nejstarší fáze parkových úprav u Josefova za Aloise, ten pro lepší dosažení podzemí nechal zpřístupňovat a umělecky doupravit jeskyni Jáchymku, Býčí skálu a Kostelík, a to pomocí objemného vyvážení sedimentů a cíleným prostřelováním nových vchodů (Zapomenutá anglická zahrada, jeskyně a střelný prach, www.byciskala.cz, články, 21.10.2012). Stejné zásahy známe i z Výpustku. Mimo tyto estetické krajinné prvky již Alois prováděl zásadní přestavby a reorganizace v železárnách v Adamově a Josefově - Staré huti (pod vedením K. Rudzinskeho) a věnoval se velkým projektům v místním rozsáhlém polesí. Celkový koncept je nutno chápat jako budování rozsáhlého krajinného parku anglického typu s evidentním turistickým aspektem.

2.      Samotný termín turismus je již pro konec 18. století velmi aktuální. V době osvícenectví konce 18. století došlo k velikému zájmu o vědu a výzkum. Byla znovuobjevena čistá příroda a její zajímavosti se staly předmětem cíleného výzkumu. Turista byl chápán jako člověk se zájmem o poznání a vydával se do přírody za poznáním. Cíleně budovaný park (též zámecká zahrada) byl pak chápán jako místo nerušeného rozjímání nad svými povznesenými myšlenkami. Alois Josef Lichtenstein tak svými zásahy v prostoru Josefova nevytvořil uzavřený celek pro soukromé účely, ale cíleně podporoval zájem o turismus otevřeným parkem. Přiváděl coby osvícenec doby turisty do přírody a jeskyní pro obecné povznesení poznáním. Zatímco jiné komponované parky jeskyně musely uměle stavět (kupříkladu Lednice), zde byl využit potenciál jeskyní přirozených. V tomto období je dokonce známo působení poustevníka v jeskyni Jáchymce. Toho zde chápeme jako živý symbol cnosti. Cílené komponovaní prvků ctností do podobných barokních projektů je hlavním myšlenkovou podstatou barokního myšlení (obklopen symboly cností povznáším vlastního ducha). Od poloviny 17. století byla trasa jeskynním údolím hojně využívána poutníky. Jejich oddělení od turistů není na konci 18. století již zcela možné.

3.      Z vyjmenovaných jeskyní byly  provedeny nejrozsáhlejší úpravy v Býčí skále. Jeskyně byla přístupná od „nepaměti“, ale prokazatelně nebyla turisty nijak hojně navštěvována. Domnívám se tak na základě rozboru podpisů v ní, že nebyla procházena celá po Šenkův sifon díky vodním tůním v druhé polovině tunelovité chodby. Obvyklá trasa končila u Pohanských kamenů. Stavebními zásahy v letech 1792-1796 došlo k zcela nové návštěvní etapě v této jeskyni. Nárůst turistického zájmu odstartoval vřelý zájem mladého, stavitelsky nadšeného, Aloise Josefa Lichtensteina (započal hned se dvěma projekty: Vranovsko-křtinským a následně s velkorysým Lednicko-valtickým). Možná s ním, a to nejpozději do roku 1790, vstoupil do jeskyně generalissimus baron Laudon (miláček davů, hrdina a zachránce říše, po císaři nejvýše postavený člověk rakouského císařství). Následně došlo k první vlně vzniku podpisů u Pohanských kamenů. Do té doby z jeskyně podpisy vůbec nepocházejí. Roku 1792 došlo k první stavební úpravě – byla svedena Kouzelná voda k levé stěně hlavní chodby a jeskyně byla zpřístupněna pohodlně k Šenkovu sifonu, nyní se objevily první podpisy na konci Staré Býčí skály. Domnívám se, že někdy do roku 1796 byl povolán špičkový architekt J. Hartmuth a on nechal komplexně otevřít jeskyni novým „lichtensteinským vchodem“ dokončeným s elegantním středovým sloupkem (Josef Hardtmuth - vynálezce tužky, se podepsal v Býčí skále, www.byciskala.cz, články, 10.7.2012). Celá trasa jeskyně byla upravena pro pohodlný průchod, byly prokopány průchody přes nerovné sedimenty, objevil se dřevěný most za Předsíní a jinde, asi se objevily schody pod Obří komín (jsou nakresleny na tzv. Špačkově mapě na konci 60. let 19. stol.), obdobně také schody u Šenkova sifonu, zde byly instalovány lavečky. Jako cílový "bonus" čekala na návštěvníky loďka na koncovém jezírku (Šenkově sifonu) s možností vlastního vědeckého průzkumu. Ředitel lichtensteinských železáren v Adamově K. Rudzinsky (Karl Jan Rudzinsky. Lesní inženýr, architekt, mineralog v Býčí skále, www.byciskala.cz, články, 25.9.2012) nechal celou jeskyni osadit trvalými místy na umístění lamp, z nichž se dochovaly některé v jeskyni dodnes. Jsou i očíslovány. Jde o kovové kruhy, do kterých lze zasunout jak pochodeň tak i na ně pověsit lampy. K. Ch. André v roce 1801 úpravy popsal: "Malá, dřevěná lavička zve k odpočinku a nápis na stěně zvěčňuje návštěvu pána zdejšího kraje, nynějšího knížete Aloise z Lichtenstejna, v této jeskyni. Při této příležitosti byla uspořádáním knížecího architekta pana von Rudzinského, osvětlena 600 lampami, cesta v ní pokud možno očištěna od kamenů a přes vodní nádržky byly zhotoveny malé můstky. Tyto úpravy cesty přijdou ještě každému, kdo tuto jeskyni navštíví, vhod. Také místa, kde byly upevněny lampy, najdeme ještě dnes označena čísly, takže je tedy opětovné osvětlení velice ulehčeno". V těchto letech a hlavně po návštěvě císaře Františka II. a císařovny Marie Teresie Neapolské roku 1804 došlo k značnému nárůstu podpisů turistů v jeskyni. Z uvedeného vyplývá, že Býčí skála byla programově vybrána, otevřena a komplexně otevřena turistice pomocí rozsáhlých úprav. Celkový dojem z lokality byl umocněn sítí širokých stezek nad Býčí skálou, z nichž je řada vylámána do svahu do vápensového podloží. Blízký rybník s ostrůvkem sloužil k projížďkám na lodičkách a nad Býčí skálou byl J. Hartmuthem zbudován dřevěný gloriet/ermitage (neznáme jeho podobu). Dodnes unikala pozornosti ve skále vytesaná stezka pro výhled do údolí. Obdobnou stavbu nechal vybudovat na dnešním horním můstku na Macoše, vyobrazenou na čestých malbách. Tyto první Hadtmutovy projekty Vranovsko-křtinského areálu obecně vypadly z jeho životopisu a časově předcházejí jeho prvním stavbám Lednicko-valtického areálu.

4.      Býčí skála s blízkými menšími jeskyněmi po svém otevření turistice na konci 18. století vešla postupně do mnoha článků a hlavně v desítky turistických průvodců, které byly vydávány pro zahraniční cestovatele v mnoha jazycích. Objevují se pravidelně v anglických, německých či franzouckých mutacích. Velmi oblíbené byly kratochvílné brněnské kalendáře a články v Patriotisches Tageblattu, kde se lokalita často objevovala jako příjemná turistická destinace. Množství cestovatelských popisů rostlo, jeskyně dosáhla velké popularity. Do tohoto časového úseku byl prokazatelně - dle rozboru turistických podpisů - prakticky znám hlavně tři kilometry vzdálený Výpustek. Po cíleném zpřístupnění Býčí skály s upraveným okolím došlo k evidentnímu zvratu a turisté směřovali díky tištěným průvodcům nově do Býčí skály. Cestovatelé z Brna podnikali dopoledne trasu k hrobce Lichtensteinů do Vranova a pak si prodlužovali cestu odpoledne k Býčí skále. Pokud chtěli trávit i druhý den v jeskyních, směřovali ke Sloupu přes Macochu. Pěkný příklad těsně před dostavěním železnice z Brna do Adamova uvádí berlínský průvodece Fridricha Augusta Herbiga z roku 1846: "Ráno z Brna do Vranova u Brna (3 hodiny), s průvodcem přes vyhlídku Kolonádu do Adamova, pak na Býčí skálu, zpět kolem salmových železáren do Blanska. Zde přenocování. Ráno s průvodcem na Macochu, do blízských sloupských jeskyní a zpět do Brna". Po dostavbě železnice do Adamova byl nabízen kočár pro výlet do Josefova na Býčí skálu, jeskyně se rostoucímu turismu ještě více přiblížily. Velmi krásný příklad turistů v Josefovském parku z počátku 19. století pochází ze dvou obrazů, které byly nedávno pro krasovou problematiku znovu objeveny na hradě Šternberku (Býčí skála ve Šternberku a několik slov o Jindřichu Wanklovi, www.byciskala.cz, články, 3.11.2012). Obrazy zachycují turisty v jeskyních Jáchymce a Kostelíku. Předpisovou ukázkou turismu počátku 19. století je návštěva Býčí skály od legendárního turisty a "writera" - Vídeňáka Josefa Kyselaka z roku 1829. Ten pokryl svými proslavenými podpisy kde jaké místo v monarchii a také trasu hrad Veveří - Blansko - Býčí skála - Výpustek - Hřebenáč u Sloupu (Kyselak v Býčí skále, www.byciskala.cz, články, 4.10.2009). Další příklad dokládá, že návštěva jeskyní u Josefova byla spojena i s Výpustkem. Čtyři olomoučtí studenti Navratil, Kralik, Skautězan a Wrana navštívili Výpustek dne 17. září 1817 (Musil, R. 2010: Výpustek. Bájná jeskyně u Křtin. Její 400letá historie a význam, Acta speleologica 1/2010, str. 33-34). Všechny čtyři podpisy i se stejným datem se nacházejí mezi Pohanskými kameny a Dračími hřbety v Býčí skále. Tento příklad ukazuje, jak byla celá oblast všeobecně  známá po celé Moravě. Ale do roku 1797 byl Výpustek nepochybně populárnější. Před tímto datem z Býčí skály podpisy až na první vlaštovky z konce 18. století zcela chybějí (Baron Ernst Gideon Laudon - Skot v Býčí skále - "Himl Laudón!", www.byciskala.cz, články, 11.7.2012). 

5.      Otevření Býčí skály přineslo možnost výdělku místnímu obyvatelstvu. Zejména ženy železářských dělníků ze Staré huti nabízely turistům předem připravené pochodně a komentovaný doprovod do Býčí skály.  Karl Josef Jurende v roce 1814 napsal: "Průvodce, co Vás vede do jeskyně, nabízí březové pochodně, jež byly pod hamrem změkčeny a namočeny do dehtu. Na jednom místě v jeskyni nachází se vyvýšenina, na kterou kape voda, průvodce na něj hbitě vyleze a svou pochodeň přidrží ve výšce, tu zdá se divákovi jako by se díval na hvězdu". O významu této činnosti svědčí další Jurendeho zpráva o povodni z roku 1832, kdy místní průvodci ze Staré huti po veliké průtrži namáhavě vynášeli vodu ze zaplaveného vchodu, protože jim bránila ve výdělku, což považovali za veliké neštěstí. O vybírání vstupného pro Aloise Josefa Lichtensteina v Býčí skále nevíme nic. Jako bohatý majitel panství tento zdroj nevyužíval. Jeho celkový ušlechtilý počin otevřeného parku tak chápeme primárně nasměřován k rozvoj vědy a turismu. Jistě se rád pochlubil tajemnou jeskyní opředenou legendami, upravenou vkusnými a nákladnými zásahy a  představil ji tak i samotnému císaři s chotí.

6.      Nejpozději od roku 1799 byla Býčí skála vědecky zkoumána, zpřístupnění až po Šenkův sifon tak můžeme chápat také jako zdvořilý servis majitele jeskyně Aloise Josefa Lichtensteina pro přicházející vědce, kteří pocházeli často z nejvyšších společenských kruhů – jako byl na přelomu století starohrabě František Hugo Salm, zahradník univerzitní botanické zahrady ve Vídni pan Schott nebo sekretář Společnosti pro národopis a vlastivědu a povznesení orby pan hospodářský rada, brněnský vědec Ch. K. André (Ch. K. André popis Býčí skály z roku 1804, www.byciskala.cz, články, 28. 3. 2010). Tyto již Alois Josef Lichtenstein nenechal "po vojensku" lézt po kolenou starým vchodem, jako Barona Laudona (do roku 1790), ale prohlídku jeskyně od roku 1797 zpohodlnil. Zájem o lokalitu byl už prakticky trvalý, mezi uvedenými vědeckými pionýry před Wanklovou érou to byl první krasolog Karel Josef Jurende, kdo lokalitu opakovaně pipisoval (Karel Josef Jurende. Otec moravské vlastivědy a národopisu v Býčí skále, www.byciskala.cz, články, 11.9.2012).

7.         Alois Josef Lichtenstein zemřel již v roce 1805 a na jeho projekt Vranovsko-křtinského areálu navazoval jeho bratr Jan.  Nikoliv však už v prostoru kolem Josefova, ale zaměřil se na adamovský úsek ze zámkem a parkem. Nejpozději došlo na přestavbu vranovské rodinné hrobky. Josefovský park s jeskyněmi byl již hojně turisticky navštěvován. Místní ženy prováděly turisty Býčí skálou. Posléze ale došlo k jejímu "degradování" za nového knížete, kolem poloviny 19. století v ní byl zcela pragmaticky těžen písek pro opravu železáren na Staré huti u Josefova. Následně proběhla řada archeologických výzkumů od roku 1967. Nejpozději v 80. letech 19. století byla jeskyně uzavřena dveřmi a provázel v ní hajný Šenk z Josefova a jeho dcery. Toto "řemeslo" se zde dlouho udržovalo. Nejpozději od roku 1905 zde turisty prováděli za peníze členové Spolku německých turistů. Po celé 20. století byla Býčí skála vždy mezi turisticky přístupnými jeskyněmi. V roce 1944-1945 zde Němci v Předsíni budovali továrnu, která nakonec nebyla uvedena do chodu. Po válce zůstala přístupná od dalších prostor jeskyně zdí oddělená Předsíň (znovuuzavřena v 70. letech). Dnes je lokalita až na pravidelné jarní Dny otevřených dveří na Býčí skále turistům uzavřena.

Na základě uvedených faktů se domnívám, že kořeny prvních turisticky otevřených jeskyní dlí u Josefova v Moravském krasu. Parková úprava mezi Jáchymkou - Býčí skálou - Kostelíkem představuje velmi dobrý příklad komplexního přístupu ke krajině s jeskyněmi jako turistické destinaci. Protože nemáme literární podklady, domnívám se, že hlavní úpravy zde probíhaly v roku 1796, kdy byl proražen nový vchod do Býčí skály. Předvedení výsledku Aloisu Josefu Lichtensteinovi proběhlo roku 1797, o čemž nás zpravuje lichtensteinská pamětní deska u Šenkova sifonu v Býčí skále. Také podpis Josefa Hardtmuta u Pohanských kamenů pochází z roku 1796. To už nelezl kníže Lichtenstein s hosty "po kolenou po kotníky ve vodě starým vchodem", ale vešel do krásně upravené a osvětlené jeskyně vchodem novým. Následovala jistě pozvání významným vědcům a dalších hostům, přišla na řadu návštěva nejvýznamnější, dostavil se císař s manželkou a doprovodem. Jeskyně Býčí skála s rozlehlou parkovou úpravou v okolí je krásným příkladem pozdně barokního projektu zpřístupnění jeskyně turismu, a to o 72 roků před lokalitou, kterou Správa jeskyní ČR a AOPK ČR považuje za svého favorita – Chýnovskou jeskyni a rok 1868. Doba jejího zpřístupnění je ale až druhou etapou sledované problematiky zpřístupňování jeskyní v České republice.

Celkové šetření kolem turistických aktivit v jeskyních v Moravském krasu se velmi dobře kryje s obecným historickým pojetím turismu na konci 18. století. Turistika v moderním smyslu slova vznikla právě koncem 18. století v souvislosti s romantismem a s objevem krás divoké přírody, zejména pak vysokých hor a přímořských krajů. Kolem roku 1800 se také poprvé objevuje slovo turistika, odvozené z francouzského tour - okružní cesta, putování. Jedním z prvních slavných turistů v Čechách byl Karel Hynek Mácha (http://cs.wikipedia.org/wiki/Turistika). V Býčí skále jsou těmito turisty v záplavě mnohých jiných třeba Slováci - národní buditelé - Ján Kollár (1832) nebo Miroslav Jozef Hurban (1839). Velmi pěkně jsou zde rozkrývány pohnutky turistiky, důvody jsou evidentně vzdělávací, umělecké a také národně obrozenecké. Turistika sehrála významný díl v procesu pozdního národního obrození, kdy pomáhala šířit vzdělanost o přírodních a kulturních fenoménech českých zemí.

Turistika jako termín je předmětem multidisciplinárního zkoumání a jeho definice může mít různé podoby. Obecně je chápána jako "využívání volného času za účelem rekreace a poznávání přírodních a kulturních jevů". Podle světové turistické organizace (WTO) do všeobecného pojmu turismus náleží i účastník náboženské pouti, kterou vykonává ve svém volném čase. Náboženská niternost prožitku pouti je respektována, ale samotná pouť člověku přináší celou řadu prvků, které se s turismem široce překrývají. V tomto ohledu všechna čtyři poutní místa V Moravském krasu (Křtiny, Vranov, Sloup, Císařská jeskyně) sehrála své konkrétní role v rozvoji turismu. Nicméně až konec 18. století zrodil fenomén turismu s kontinuitou do dneška.

Pozdně barokní snaha o využití jeskyní pro rodící se turismus v dnešním Moravském krasu zasluhuje dalšího studia - výzkum musí být napřen jak do archivů, tak i terénu. Jeskyně u Josefova nejsou jedinými lokalitami čekajícími na hlubší zhodnocení v tomto směru. Své ovoce jistě přinese výzkum jeskyní u Sloupu (jen Kůlnou prošly údajně až staticíce poutníků ročně); jeskyně Výpustek (vykazuje skupinu velmi starých podpisů) s dalšími jeskyněmi v okolí; fenomén Macocha s okolím či Ochozská jeskyně blízko Brna. Vyjmenované jeskyně mají svá specifika a bude nutné k nim přistupovat individuálně, zajímavý bude také vztah k Vranovsko-křtinskému areálu.

A proč dnes již tento rozsáhlý barokní park neznáme?

Je to opravdu podivné, že nám tento projekt tak dokonale zmizel z povědomí. Nejde v pravém slova smyslu o park, ale soustavu parků a stezek na ose Vranov - Adamov - Stará huť - Josefov - Křtiny. Zatímco jiné podobné menší lokality přiléhají k většinou udržovaným zámkům, tak tento park nemá podobný "stabilní prvek" a tedy "ochránce", který by mu pomáhal nezmizet z krajiny. Neštěstím zdejší oblasti je nárazovitý bestiální přístup ke krajině, což se stalo zejména Adamovu, kde milý lovecký zámek s přilehlým parkem zcela pohltily tovární haly poválečného období. Ze zámku se stala "dekultivovaná administrativní budova Adastu". Před 200 lety budil Adamov jistě odlišný dojem (ještě barevné pohlednice Adamova z počátku 20. století budí dojem úchvatné krajiny). Vojenské zásahy v Býčí skále a hlavně ve Výpusku náležejí též k mementu nelidského chování k přídodním krásám. Poválečné snahy právě do Josefova umístit strategickou vojenskou výrobu Adastu - došlo k ražbě tajných štol a pozdějšímu umístění záložní továrny Adastu do Josefova provozované jako učiliště negativní proměny krajiny jen prohloubily. A tak jednotlivé parkové prvky postupně mizely do té míry, že došlo k "rozpojení" původního velkého harmonického celku. A ještě jeden fakt přispěl k evidentní degradaci původního projektu lichtensteinského parku. Viditelné je to na Josefovském parku s jeskyněmi. Jde o způsob nazírání na tento typ úprav z hlediska následných dob. Ten byl velmi kritický až degradující. Zatímco V Lednicko-valtickém areálu je Alois Josef Lichtenstein dodnes oním slavným stavitelem krásného projektu, zde v krasu je chápán negativně. Je tomu tak od Wanklových dob archeologického zkoumání jeskyní a další generace se připojovaly. Přiznám se, že i já jsem původně "školným produktem této tradice". Úpravami jeskyní byly evidentně zničeny velmi cenné archeologické lokality. Zcela viditelné je to v Jáchymce, která byla pro vědu zcela ztracena. A tak se u bilancujícího K. Absolona o století později dočteme o Wanklovi: "Půvabný vzhled a poloha tehdejší Jáchymky byla nepřímou příčinou tak zahambující události, že naše generace maně zatíná v malomocné lítosti pěsti nad pošetilou ideou starého majitele jeskyně, jenž z mohutného paleolitického sídliště dal za účely okrášlovacími vykouzlit jakési letovisko pro podiv turistů" (Absolon 1970, Moravský kras 2, str. 186). V průběhu času právě vědecké úhly pohledu zaujaly hyperkritický postoj k jeskynnímu parkovému projektu. Neprávem.

Parkové úpravy mezi Jáchymkou - Býčí skálou - Kostelíkem dnes

Naštěsí byla v nedávných letech vyhlášena v území mezi Starou hutí a Kostelíkem Národní přírodní rezervace Býčí skála. Díky ní se zastavila soustavná devastace tohoto cenného přírodně/kulturního projektu. Specifickou částí přírodní rezervace je technická rezervace Josefov - Stará huť, která do původního rozsáhlého parkového projektu náležela (na konci 18. století ještě lákal ranný průmysl k turismu jako oblíbený námět zkoumání). Akcent je zde evidentně kladen na záchranu technického díla (Kreps, M. - Merta, J., Stará huť u Adamova, Státní technická rezervace; http://www.technicalmuseum.cz/stara-hut-u-adamova). Okolní razsáhlé parkové úpravy s akcentem na jeskyně ale již nejsou k této památce připojeny jako její časová a prostorová součást. Národní přírodní rezervace Býčí skála je dnes vymezena na jiných parametrech. Tuto součást nově vytváří  zájem ochrany přírody  strukturovanou skupinou přírodně-kulturních fenoménů, jež vytváří zákonem chráněnou rezervaci.

Jak nově studovat parkovou úpravu mezi Jáchymkou - Býčí skálou - Kostelíkem

Výše jsem se vyhranil proti některým kapitolám monografie AOPK ČR z roku 2009. Zde na str. 121 je vyobrazen erb Aloise Josefa Lichtensteina v Býčí skále v těchto souvislostech: "Zejména v 18. století bylo módou umisťovat do jeskyní pamětní tabule u příležitosti vzácných návštěv". Což není pravda, které jiné známe? Rozhodně ale celkový potenciál této památky leží mnohem hlouběji pokud jej chápeme v kontextu celého parkového projektu. Smyslem jednotlivých prvků barokní zahrady/parku je umísťování jednotlivých prvků tak, aby jeden navazoval na druhý a celý smysl areálu má své hlavní body, ke kterým návštěvník postupuje. V tomto ohledu sehrává Býčí skála v celku specifickou úlohu, představuje nejzažší místo kam lze proniknout. Na jeho konci je záměrně umístěn znak donátora celého projektu Aloise Josefa Lichtensteina (Překlady pamětních desek, www.byciskala.cz, články, 6.10.2007). Ten právě sem zval nejlepší vědce jeho doby, aby jako osvícenci přiváděli ostatní k poznání tohoto dosud vědecky neprobádaného prostoru. Aloisův erb s textem je tak symbolickým vyústěním celé parkové úpravy. Je nutné si uvědomit, že zde spatřujeme úplné počátky vědeckého nahlížení na krajinu, spojené s turistickým poznáním. Jde o dobu, kdy titíž zůčastnění vědci a osvícenci zakládali Františkovo muzeum v Brně (dnes Moravské zemské muzeum), které stojí u prapočátků podobných institucí na našem území.

Z hlediska uměnovědného byla v nedávné době část krajiny mezi Vranovem a Křtinami souhrnně zpracována. V roce 2007 si povšiml zcela zapomenutého zámku s přilehlým parkem v Adamově Michal Konečný a zapracoval jej do své diplomové práce obhájené na Semináři dějin umění FF MU Brno ("Vitruvius Moravicus". Palladiánské inspirace ve službách moravské světské aristokracie 1800-1850, str. 56-62; najde na: http://is.muni.cz/th/64491/ff_m/diplomova_prace.pdf). Dosáhl nesporného pokroku v tomto tématu, přinesl velmi cenné informace o parku v dnešním Adamově. Nicméně širší rozsah původního Vranovsko-křtinského areálu mu zatím unikl. Potenciál dalších parkových úprav ke Staré huti a v oblasti Jáchymka - Býčí skála - Kostelík zůstal nevyužit.

Zapomenutý krajinný barokní sytém dnes jako celek neznáme z literatury. Pro jeho znovuidentifikaci výrazně přispívá metodika krajiné archelogie. Do budoucna bude prospěšné s tímto cenným areálem nakládat s akcentem celku (Vranovsko-křtinský areál).

Parková úprava mezi Jáchymkou - Býčí skálou - Kostelíkem na dobových obrazech

Významným zdrojem pro studim zmizelého anglického parku u Josefova jsou dobová vyobrazení. Tato byla od doby svého vzniku známá, ale postupně upadala v zapomnění a neznámost. Souborně je poprvé publikoval K. Absolon v roce 1970 (Absolon 1970, Moravský kras 2, str. 188-189, 192-193, 197-198), ale existují i některé další, a to od od otce rakouské litografie Friedericha Adolpha Kunikeho z roku 1833. Jak bylo uvedeno výše nově objevil dva krásné nedatované obrazy V. Šebeček ve Šternberku, které názorně zachycují dobové turisty. Všechny obrazy si zaslouží pozornost, jako cenné doklady parku u Josefova. Velmi cenné jsou ty, které umožňují sledovat celkovou krajinnou kompozici parkové úpravy. V minulosti byly "viděny" jen jako "fotografie jeskyní", parkové úpravy mezi nimi nebyly nijak vědecky využity. Pro předsatvu předkládám dva obrazy F. Richtera z roku 1828, které zachycují dobové turisty. Vyobrazení josefovského parku  mají dva časové horozonty: 1. 20.-30. léta 19. století, tj. období čilého turistického ruchu po vybudování parku; 2. nová vlna vědeckého zkoumání J. Wankla od roku 1867, tj. 70. léta 19. století.

Obr. 1: F. Richrer, 1828. Parková úprava mezi jeskyněmi Jáchymkou a Býčí skálou a turisté.

Obr. 2: F. Richrer, 1828. Parková úprava mezi jeskyní Býčí skálou a Jáchymkou s přilehlým mlýnem.

Závěr

Mezi Vranovem a Křtinami se nachází vzácné relikty původního rozsáhlého krajinného projektu z přelomu 18. a 19. století. Pracovně jej nazývám Vranovsko-křtinský areál. Jde o druhý, "zapomenutý  Lednicko-valtický areál" rodu Lichtensteinů na Jižní Moravě. Skládá se z několika částí, do roku 1797 byl dokončen Josefovský park s jeskyněmi Jáchymkou - Býčí skálou - Kostelíkem, realizovaný jako otevřený veřejnosti - tj. turistickému/vědeckému poznávání.

Parkový komponovaný projekt mezi Jáchymkou - Býčí skálou - Kostelíkem považuji za první etapu nejstarších turisticky zpřístupněných jeskyní v České republice, který doposud uniká pozornosti. Jen samotná jeskyně Býčí skála představuje dobrý příklad turisticky zpřístupněné jeskyně konce 18. století (1797). Celý rozsáhlý projekt byl velmi oblíbenou destinací turismu, který se rodil právě v tomto období. Zpřístupnění Chýnovské jeskyně náleží z pohledu těchto informací až do následné druhé etapy, do období společensky velmi rozdílného.

V Tišnově dne 5. listopadu 2013 Martin Golec