Hlavička listiny nové organizace Verein für Höhlenforschung in Brünn

První náznaky znovuobjevování informací po německých jeskyňářích po dlouhých letech začalo v Olomouci, kde se podařilo Fraňo Travěncovi (ZO ČSS 7-02 Hranický kras) před několika lety vyhledat v knihovně publikovanou výroční zprávu GfH SdVDT za rok 1912. Ta způsobila de facto obnovený zájem o zapomenutých německých jeskyňářích. Ta pak putovala k Josefu Pokornému (ZO ČSS 6-12 Speleoklub Brno) a díky Vladimíru Šebečkovi (ZO ČSS 6-01 Býčí skála) se ocitla publikovaná na internetových stránkách www.byciskala.cz (Šebeček 2007b). Přeložena do českého jazyka byla hned několikrát. Učinili tak nejdříve Josef Pokorný a Josef Uher (Cendelín - Pokorný - Slezák 2009, 22), znovu publikována též (Šebeček 2007b). O opravený překlad se později zasloužil Milan Koudelka (historik - Muzeum Blansko) pro Sborník Muzea Blansko 2011 (Pokorný - Koudelka 2012), zveřejněno též na www.byciskala.cz Š. Mátlem (2011). Ve stejné době se V. Šebečkovi podařilo publikovat i první fotografie německých jeskyňářů z Býčí skály z let 1912-1913, získané od Slávka Khula (ZO ČSS 6-01 Býčí skála). Dále se o problematikou zajímali oba zmínění kolegové (Šebeček 2007a; 2010; Mátl 2012). Paralelně se díky Travěncově impulsu o tématiku začala zajímat badatelská skupina SE-3 (R. Cendelín, J. Pokorný, L. Slezák), která v letech 2009-2013 publikovala další zajímavé a podstatné informace (jde také o překlady J. Urbana). V roce 2013 byla prezentována práce o GfH SdVDT po rok 1927 od M. Golce (2013a), s novými dosud neznámými zdroji z brněnského policejního archivu. Tato předkládaná práce je jejím přímým pokračováním, a to o letech 1927-1945. Nedávno se také podařilo publikovat unikátní fotografie GfH SdVDT z Ochozské jeskyně (Golec 2013e) a další fotografie z archivu bývalého člena Z0 ČSS 6-01 Býčí skála R. Tejkala (Golec 2013d). Základní přehled o činnosti německých speleologů najdete uceleně v nové brožuře - Speleologický výzkum na Býčí skále v letech 1792-2012 (Golec 2013f).

Stoleté výročí objevných prací GfH SdVDT na Šenkově sifonu (tehdy zvaném ještě Býčí jezero) bylo též námětem Dnů otevřených dveří na Býčí skále v roce 2012 (Golec 2012; Mátl 2011), přehledně o Šenkově sifonu nedávno V. A. Gregor - Celofán (Gregor 2013).

Poměrně průlomový výzkum po činnosti německých jeskyňářů proběhl nedávno v policejním archivu, kde se podařilo dohledat zajímavé informace, které nás posunuly krok kupředu. Podařilo se získat základní informace o krasovém působení německých výzkumníků mezi léty 1912-1945. Z materiálů vyplynulo, že organizační struktura se v čase měnila a postupně se objevila hned tři jména jeskyňářských spolků.

Policejní Informace o prvním z nich - GfH SdVDT - do roku 1927 se již podařilo publikovat (Golec 2013a). Šlo o první spolek - celým názvem Gruppe für Höhlenforschung Sektion des Verienes deutscher Touristen in Brünn, známý též ve zkrácené podobě GfH Sektion d. V. D. T. in Brünn, či jen neúplně VDT (překlad: Skupina pro výzkum jeskyní, Sekce spolku německých turistů v Brně). Tato organizace po promyšlených přípravách v roku 1926 (vznik nového spolku VfH) dobrovolně zanikla dne 5. ledna 1927. Plynule přešla v organizaci novou, nazývanou Verein für Höhlenforschung (VfH) - tedy Spolek pro výzkum jeskyní.  Můžeme se také setkat s dalším názvem Verein für Höhlenkunde (totožná zkratka VfH; překlad: Spolek pro jeskynní vědu). Tento „trucpodnik" si založil odstoupivší předseda GfH SdVDT Anton Graf v roce 1911 (o A. Grafovi chystám ucelený článek). O jeho činnosti nevíme z policejního archivu zhola nic, taktéž v literatuře nefiguruje.

Německou jeskyňářskou činnost můžeme chápat v linii dvou následných spolků. Nejdříve šlo o spolek zvaný GfH SdVDT, který plynně přešel v roce 1927 do Verein für Höhlenforschung (VfH). Tento fakt bude pro mnohé čtenáře a pisatele zcela nový. Doposud se setkáváme s termínem „VDT" pro německé výzkumníky až do konce II. světové války.

Dokument z policejního archivu nás informuje o tom, že na základě výnosu Zemské politické zprávy na Moravě byl dne 4. července 1927 spolek GfH SdVDT, vedený pod č. 1013, vymazán ze spolkového katastru. Bylo tak učiněno na základě oznámení o dobrovolném ukončení činnosti. Obdobně i úřad pro vyměřování poplatků oznámil, že dne 13. července 1927 byl jmenovaný spolek vyškrtnut ze seznamu. Policejní spis ze dne 17. června 1927 nás informuje, že členové GfH SdVDT se na valné hromadě 5. ledna 1927 dohodli, že spolkové jmění přejde na nový subjekt Verein für Höhlenforschung (dále v článku jen VfH). Zachovala se také zpráva z jednání ze dne 5. ledna 1927 v hostinci Linde (Lípa), která byla i s kolkem hodnoty 1 Kč přiložena k policejnímu spisu. Následný den 6. ledna 1927 byla podána kolkovaná žádost o zrušení spolku (kolek 5 Kč) na policejním ředitelství. Oficiální vyřízení žádosti a vyškrtnutí ze seznamu spolků proběhlo až dne 4. července 1927. Z jiného spisu vyplynulo, že jednání na ústředí Spolku německých turistů na Orlí ul. č. 5 (něm. Adlergasse No. 5), proběhlo dne 6. července 1927. Spolek v úředním listu zemské správy politické v Brně otiskl oznámení o ukončení činnosti GfH SdVDT dne 10. ledna 1927.

Novinové oznámení o zrušení GfH SdVDT in Brünn

Odluka od německé turistické organizace byla dopředu naplánována. Založení spolku VfH proběhlo již v roku 1926, a to dne 18. června. Předsednictvo bylo zvoleno ve složení: předseda Alfons Zlamal, zástupce předsedy Heinrich Schöber, 1. jednatel Josef Winkler, 2. jednatel Ernst Beier, pokladník Karl Feitl a hospodář Josef Schindler. Do policejního dokumentu byl zahrnut i plný seznam členů s adresami. Jak vyplývá z policejních spisů, v průběhu léta si policejní agenda ověřovala jednotlivé osoby z nahlášeného seznamu. 5. ledna 1927 pak došlo k rozpuštění starého spolku GfH SdVDT a následně 22. ledna 1927 proběhlo na řádné schůzi VfH zvolení nového vedení ve složení: předseda Alfons Zlamal, zástupce předsedy Albin Stepan, 1. jednatel Josef Winkler, 2. jednatel Hugo Weiβer, pokladník Karl Feitl, hospodář Josef Schindler, 1. revizor Eduard Kasperkowitz, 2. revizor Herbert Forberich.

Spolkové peníze GfH SdVDT byly převedeny na VfH. Tento spolkový majetek hrál pochopitelně důležitou roli. O jeho většinu bylo pečlivě postaráno a nepřecházel na nový spolek přímo. Důležitou roli v tom pravděpodobně sehrál předseda Alfons Zlamal. Pocházel z velmi bohaté rodiny Zlamalů z Bílovic nad Svitavou, která vlastnila mlýn, pilu, řadu nemovitostí, pozemků či jiného majetku a také menších výdělečných živností, které pronajímali. Zlamalovi a spřízněná rodina Julinkových zde hráli roli společenské a ekonomické špičky (ústní sdělení V. Kaly z Bílovic nad Svitavou). Domnívám se na základě dokumentu o závěrečném vyúčtování pokladny GfH SdVDT, že riziko ztráty peněz bylo ošetřeno tak, že většina spolkových peněz byla dočasně účetně deponována na Bílovickou pilu. Odtud byly finance asi následně převedeny zpět do VfH (o čemž ale nemám doklady, ale předpokládám to). Jak jinak si vysvětlit fakt, že těsně před převodem peněz bylo z celkového majetku skupiny 2700 Kč zaplaceno Bílovickému mlýnu a pile 2300 Kč za služby (Lagerzins = skladové služby). Když se běžné výdaje skupiny pohybovaly v řádu desítek korun. Možná šlo o obejití daňových poplatků? Odpověď nedokážu podat.

V tomto velmi cenném dokumentu se mimo ekonomické záležitosti také dozvídáme důvod, který vedl k odluce od mateřského německého turistického spolku VDT. Uvádí se zde neudržitelný stav záležitostí ve věci znovuobnovení práv na výzkumná území. Jednání o jejich prodloužení se nezdařila a skupina se nacházela v konfliktu s jiným (nejmenovaným) spolkem, který byl nezávislý na organizaci německého turistického spolku. Je zřejmé, že odluka GfH SdVDT od základní organizace VDT měla řešit tyto zásadní problémy spojené s bádáním na dosavadních lokalitách (v dokumentu blíže neuvedeny).

Z policejního dokumentu toho o speleologické činnosti mezi roky 1927-1945 mnoho nevíme. Velmi cenný je kompletní seznam členů ještě starého spolku GfH SdVDT z 23. ledna 1923, který byl již publikován (Golec 2013a). V každém roce před výroční schůzi bylo zasíláno nejdříve oznámení o chystané schůzi na policejní ředitelství a následně seznam členů vedení skupiny s adresami. Dne 18. června 1926 bylo s oznámením o vzniku Verein für Höhlenforschung přiložen i kompletní seznam jmen s adresami (uvádím seznam v původním česko-německém „jazykovém mixu"):

Zlamal Alfons, Billowitz a/Zwitta No. 4

Schöber Heinrich Ing., Brünn, Tišnovská 84

Winkler Josef, Brünn, Berggasse 19

Beier Ernst Ing., Brünn, Ubec 94 P. Lösch

Feitl Josef, Brünn, Tišnovská 21

Schindler Josef, Brünn, Neustift 16

Stepan Albin, Brünn, U Sýpky 3

Kasperkowirz Eduard, Brünn, Wranauergasse 4

Forberich Herbert, Brünn, Deutsche Technik

Racek Alfred Ing., Brünn, Bei wieβen Lamm 4

Winkler Hans, Brünn, Jesuitengasse 21

Streit Robert Ing., Brünn, Rennergasse 8

Silber Josef Ing., Brünn, Quergasse 25

Weiβer Josef Ing., Brünn, Quergasse 22

Jedlička Wenzel, Talgasse 10

Lejhanetz Franz, Brünn, Augustinergasse 31

Hostinec Schwabenkeller (Švábský sklep). Zde se němečtí jeskyňáři scházeli. Konala se zde např. výroční schůze v roce 1932.

Od roku 1927 do roku 1938 probíhala jen obvyklá korespondence s policejním ředitelstvím, vždy byl zaslán dokument se seznamem nově zvoleného předsednictva (viz dolní část článku). Až únoru roku 1938 nedošlo k oznámení výroční schůze policejnímu ředitelství, načež byl zaslán varovný dopis předsedovi Alfonsu Zlamalovi o nutnosti hlášení všech schůzí spolků, a to nejméně 24 hodin předem, pod pokutou 2000 Kč nebo vězením do šesti týdnů. Tato malá rebelie mohla souviset se stoupajícím napětím mezi Čechy a Němci. V dokumentu se praví, že nebyla nahlášena schůze na 16. února 1938. Dopis o oznámení konání schůze pro rok 1938 opravdu není přiložen, ale je podivné, že se dochoval obvyklý dokument se seznamem nového vedení skupiny, a to už ledna roku 1938. Nicméně policejní ředitelství stupňovalo v průběhu roku 1938 své nároky pro udržení pořádku v republice, dokonce nařídilo spolku odevzdání spolkových listin pod pokutou 10000 Kč či vězením až do jednoho měsíce, nebo mohl být vyměřen též obojí trest. Následující rok bylo odesláno ohlášení pro schůzi na den 18. ledna 1939 a potom i seznam zvoleného vedení. Jde o poslední archivovaný seznam, válečné období zastoupeno není.

Válečné změny na sebe nenechaly dlouho čekat, a ty se podstatně dotkly i VfH. Dochovala se zpráva z 22. prosince 1939, v ní se uvádí, že nařízením říšského protektora byl VfH dne 26. září 1939 úředně včleněn do Hauptverband Deutscher Höhlenforscher in Berlin (Hlavního svazu německých speleologů), přičemž se zachovává status právnické osoby (zápis byl veden česky). Z 18. prosince 1939 se dozvídáme další podrobnosti tohoto převedení (zápis byl veden německy). Kromě jiných sdělení, mělo být vedení spolku potvrzeno rozhodnutím vedení NSDAP a měly se znovu schvalovat stanovy skupiny. Což se asi stalo.

Nařízením říšského protektora byl VfH v září 1939 včleněn do Hauptverband Deutscher Höhlenforscher in Berlin (Hlavního svazu německých speleologů).

Válečné období doplňují informace K. Absolona, který je prožil velmi pohnutě. Úředním zásahem byl „odstřihnut" jak od Moravského zemského muzea - jeho sbírek a tamní rozsáhlé knihovny s archivem jeho rukopisů a map. Bylo mu také odepřeno bádání a vstup do přístupných jeskyní. Stáhl se do ústraní svého bytu na Všetičkově ulici v Brně, kde zpracovával materiály ze svých balkánských výprav. V této době také přijímal mladé adepty archeologie. Zanechal nám sugestivní předmluvu ve své monografii o paleolitu Býčí skály, kterou psal ve válečných letech německy (Absolon 1944-1945). Těsně po válce k ní připojil česky psanou předmluvu. Dovídáme se, že německou mocí dosazený nový ředitel muzea Karl Hucke z Vratislavi založil v roce 1942 nové oddělení „Abteilung für Höhlen- und Karstfoschung" (Oddělení pro výzkum jeskyní a krasu). Jeho vedoucím se stal podle K. Absolona K. Zlamal. Že jde o A. Zlamala, předsedu VfH, nám K. Absolon potvrdil v informaci, že jde o „jakéhosi Zlamala, dříve agenta na bílovickém mlýně". Ze studia Zlamalovy rodiny v Bílovicích nad Svitavou ale víme, že se zde jméno Karel nevyskytovalo, pouze jména začínající písmenem A, a to kvůli zachování rodinného monogramu AZ. Alfonsovi rodiče byli Adolfina Julinek a Alfred Zlamal, měli čtyři děti a Alfons měl sourozence Augusta, Adolfa a Annu (ústní sdělení Vladislava Kaly z Bílovic nad Svitavou).

Absolonova nenávist vůči Zlamalovi musela být opravdu veliká, nazývá jej kupříkladu „šarlatánem". Proč zaměnil křestní jméno, je mi záhadou. Čtenář by nabyl dojmu, že se navzájem oba badatelé neznali, nicméně A. Zlamal byl ve vedení GfH SdVDT již od roku 1914 (zástupce předsedy) a předsedou od roku 1921 (od roku 1927 pak předsedou VfH). Do jaké míry byl A. Zlamal schopen vést nově ustanovené oddělení je mi nejasné, každopádně měl za sebou třicetiletou speleologickou praxi. Na druhou stranu je nutné dát za pravdu K. Absolonovi, pod A. Zlamalem výzkum německé speleologické skupiny nekvetl. V bibliografii R. Burkhardta ke střednímu krasu pod Zlamalem vedenou skupinou nenajdeme až na publikovanou zprávu o činnosti VfH za rok 1932 (Lejhanec 1933) za dvacet let vůbec nic nového (Burkhardt 1958). Sám A. Zlamal nepublikoval. Domnívám se, že válečné "povýšení" bylo vrcholem Zlamalových ambicí, které byly doposud K. Absolonem zesměšňovány (psal o německých jeskyňářích posměšně jako o amatérech), a právě A. Zlamal byl pravděpodobně iniciátorem založení nového muzejního oddělení. V případě obou pánů šlo tedy o dlouhodobou rivalitu, která má velmi staré kořeny. Agilní K. Absolon pravděpodobně intervenoval po první světové válce, v období po vyvlastnění majetků Lichtensteinů, ve svůj prospěch a o „stará německá bádací území" museli Němci velmi bojovat. Odrazilo se to v Býčí skále, kterou němečtí výzkumníci po fantastickém objevu Nové Býčí skály pod Zlamalovym vedením v roce 1922 narychlo vyklidili se vším strojním vybavením. A byl to právě K. Absolon, kdo usiloval o získání německých lokalit. Činil tak všemi možnými způsoby. V Býčí skále a Pekárně "kontroloval" bádání v oblasti archeologie přes člena GfH SdVDT R. Czižka (zemřel roku 1925). Zlamalova válečná reakce tak byla jen pokračováním velmi staré averze. Protože o A. Zlamalovi nevíme téměř nic, je těžké si na věc udělat objektivní názor. Každopádně rovnice „zlý Zlamal a hodný Absolon", dle mého názoru neplatí. „Agenti" byli oba. Výsledkem soukromé války bylo např. úřední odnění vědeckého materiálu K. Absolonovi k Býčí skále (musíme být ale velmi ostražití - K. Absolon velmi často zkresloval informace ve svůj prospěch). Důvod byl ale jasný - Býčí skála a oblast dnešního jižního krasu byla tradičním německým územím a Absolon se jí zmocnil v meziválečném období neprávem.

Bylo by prospěšné se o A. Zlamalovi dozvědět více. Vždyť to byl nejdéle sloužící předseda německých speleologů (též na Býčí skále), a to celých 23 roků (1922-1945). Poprvé se však ve vedení, jako zástupce předsedy G. Nouackha, objevil již v roku 1914.

O dalších válečných osudech spolku VfH nic nevíme. Předpokládám, že řada mladých členů narukovala do německého Wehrmachtu a někteří padli. Poslední policejní zápis spadá do období po skončení války, dokládá úřední ukončení činnosti. Úřad zemského Národního výboru dne 18. února 1946 oznámil spolku rozhodnutí o jeho zániku ex lege podle §4 dekretu presidenta republiky, č. sb. 81, ze dne 25. září 1945. Etapa německé krasové speleologie, jež začala v roce 1899 a trvala celých 46 roků, se navždy uzavřela.

tzv. Benešovy dekrety - zrušení VfH

Vyhraněné období druhé světové války zasáhlo do životů všech. Tedy i do života německých výzkumníků. Nevíme o nich zhola nic. Zajímavé střípky informací se dochovaly přímo v Býčí skále. A tak k nám jako němí svědkové pohnutého období promlouvají černě psané robustní antifašistické nápisy v Brunině jeskyni - „DIE ROTE FRONT LEBT" a „HITLER - EIN BLUTIGER HUND" (překlad: rudá fronta žije a Hitler - krvavý pes), doplněné v obou případech „komunistickým" srpem a kladivem, což má být podle R. Burkhardta  a V. A. Gregora - Celofána parafráze na německé heslo „Es kommt der Tag" (Gregor 2012, 34). Jde o sudetoněmecké heslo z 30. let, které vyjadřovalo vysněné a očekávané připojení československých Sudet k Říši. Nápisy se měly podle R. Burkhardta objevit v březnu roku 1939 jako reakce na okupaci Československa (Burkhardt 1973). K. Novák zanechal zprávu o plechové krabici v Brunině jeskyni, mělo jít o zápisky protifašistické skupiny, jež se zde na začátku války scházela. A. Pekárek prázdnou plechovou dózu na místě pamatuje ještě v polovině 80. let, pak se ztratila. V. A. Gregor - Celofán také doložil informace o vrcholových (stěnových) horolezeckých knihách (Krkavčí skála - jeskyňka u Weruty; Idaho na Býčí skále), založených německými lezci, které byly později v 60. letech českými horolezci z KČT (J. Jirůšek a J. Vlach) zničeny pro svůj profašistický obsah.

DIE ROTE FRONT LEBT! (rudá fronta žije). Býčí skála, Brunina jeskyně (hákový kříž  není současný)

HITLER - EIN BLUTIGER HUND (Hitler - krvavej pes). Býčí skála, Brunina jeskyně

Srp a kladivo, každý ze dvou uvedených nápisů má přimalován tento symbol. Býčí skála, Brunina jeskyně

Z meziválečného období se dochovalo svědectví o práci v Býčí skále. A. Valeš byl přijat do skupiny a s německými speleology zde prováděl výzkum, ale ve válečných letech se s Němci rozešel (Golec 2013b). Od něj víme, že Němci třeba pracovali v závrtu Společňák, který mapovali. A. Valeš do něj vyrobil kovový žebřík. Autentické válečné svědectví z Býčí skály doložil tramp Oldřich Olin Kupčík (více Golec 2013g), který se svými druhy opakovaně navštívil jeskyni ilegálně za druhé světové války: „Jednou jsme Býčí skálu navštívili a byli jsme překvapeni skupinou asi patnácti německy mluvicích kluků. Přikrčili jsme se ve výklenku. Po té, co jsme byli odhaleni a začali jsme mluvit česky, přešli Němci na plynulou češtinu. Ani nám nehubovali. Němci měli svoje mládežnické turnspolky a my zase svoje". Od roku 1944 se Předsíň Býčí skály přestavovala na válečnou záložní tovární halu. Jakou úlohu "na válečném jeskynním zbrojním podniku" sehrál A. Zlamal - vedoucí muzejného oddělení - nevím. Ale i nová zbrojní úloha jeskyně nezabránila „ilegálnímu českému" navštěvování Býčí skály, jak Oldřich Olin Kupčík doložil. Potvrzují to i podpisy ze stěn jeskyně, signované válečnými roky. Lokalita byla mj. vyhledávanou destinací českých trampů, horolezců a speleologů. Kolik z nich prolézalo  jeskyně dnešního středního a jižního krasu, se můžeme jen domýšlet. Pěkný příklad uvádí L. Slezák ve svých Jeskynních perlách Chárónových. Jak to bylo s návštěvami německé mládeže v jeskyních, nevím. Ale musíme ji také předpokládat, a to i s „klíči" od nich. Válečné úpravy na Býčí skále monitoroval a ve svém deníku zachytil babický speleolog české národnosti Norbert Havlíček (Přichystal - Náplava 1995, 103-124). V porovnání s Výpustkem byla Býčí skála stále velmi přístupnou jeskyní. Jaká byla situace s předválečným německým výzkumem ve Výpustku, kde již na konci 30. let operovala československá arrmáda, nevím. Nicméně právě tady válečné "úsilí" řádilo nejvíce. Zde se opravdu na rozdíl od Býčí skály začalo vyrábět.

Jeskynní kniha Bočkovy skupiny - březen 1945. Po provedení barvicího pokusu mezi Otevřenou skálou a vývěrem Křtinského potoka, se účastníci odebrali na Švýcárnu. Cestou zachytili stav prací pro vojenskou zprávu na Býčí skále. Již za krátko zde budou "Bočkovci"pracovat na projektu překonání Přítokového sifonu ve Velké síni.

Velmi cenné meziválečné německé materiály o Ochozské jeskyni a přilehlém okolí byly zachyceny v pozůstalosti českého speleologa Karla Medka, zachycující roky 1947-1950. Archiv neznámého německého člena VfH byl nalezen Junáky po válce na Kaprálově Mlýně v roce 1947. Německé texty přeložil J. Urban a zveřejnilo je badatelské trio SE-3 (Cendelín - Pokorný - Slezák 2012). Před nedávnem mi povídal Slávek Khul (ZO ČSS 6-01 Býčí skála) o německých jeskyňářích, jak po nich ochozští občané, kteří se na konci války ukrývali v Ochozké jeskyni před frontou, nalezli část archivu, včetně Feitlových virgulářsrých a dalších map závrtů a jeskyní. Nález po deseti letech předal do archivu Speleologického klubu nový člen z Ochozu p. Kozel.

R. Burkhardt počátkem roku 1945 učinil opatrné pokusy, jak zachránit bohaté materiály "Vereinu". Napsal dopis K. Feitlovi, ale setkal se "s chladným mlčením". Obdobně bez odezvy dopadly v roce 1945 další dopisy odsunutým "Höhlenforscherům". Nicméně mapy K. Feitla jižního a středního krasu dodnes promlouvají ze zavátých časů německé speleologie. Tak např. jeho známá hydrologická „virgulářská" mapa rudicko-habrůvecké plošiny z roku 1937 (Feitl 1937)byla předmětem kritiky R. Burkhardta v poválečných letech. Mapa Býčí skály od K. Feitla se stala výchozím podkladem četných publikací (např. Burkhardt 1953, 43). Ještě v 60. letech Feitlovy teorie o podzemí středního krasu rezonovaly v četných Burkhardtových, ale i jiných pracích (Burkhardt 1960; 1961; Novák 1964, 5). Ing. K. Feitl zemřel v r. 1954 v bavorském městě Altötting (informace S. Khul).

Překotné události druhé světové války smetly jako vichřice celou rozsáhlou kapitolu krasového bádání a zůstaly po něm jen střípky, které se pokoušíme znovu skládat dohromady. S nadějí tak upíráme zrak k Vídni, kde dodnes čeká na jeskynním oddělení Přírodovědného muzea tajemná „bedna", která skrývá neznámé dokumenty po brněnských německých výzkumnících, kteří dnešní Moravský kras do poslední chvíle nazývali Moravské Švýcarsko (Die Mährische Schweiz). V nedávno otevřené nové expozici Blaneského muzea věnované výzkumu podzemí se objevily snad poprvé informace o německých jeskyňářích (díky M. Koudelkovi).

Následné poválečné události na Býčí skále náležejí aktivitám Speleologického klubu Brno. Shrnul jsem je v článku o A. Bočkovi, který se s německými speleology znal a spolupracoval s nimi (Golec 2013h), více k A. Bočkovi po válce též (Cendelín - Pokorný - Slezák 2013). Členové Bočkovy skupiny v roce 1944-1945 v krase velmi aktivně bádali (Musil - Golec - Šanda 2013)a je nutné si povšimnout, že k jejich „revírům" patřilo i tradiční německé území ve Křtinském, Josefovském údolí či území kolem Ochozské jeskyně. V studentském deníku Přemysla Ryšavého jsou zachyceny opakované návštěvy např. Ochozské jekyně (Golec 2013c). Svědčí to o faktu, že německá speleologie byla buď zcela ochromena, nebo velmi oslabena. A. Zlamal z pozice vedoucího válečného krasového oddělení této činnosti nebránil a je zhola nemožné, aby o ní nevěděl. A tak, v podstatě po přechodu fronty, čeští speleologové obsadili německé jeskyně a bádají v nich dodnes.

Literatura a zdroje:

Burkhardt, R. 1953: Hydrografie Jedovnického potoka v Moravském krasu, Československý kras VI., 41-58, 81-85.

Burkhardt, R. 1958: Bibliografie střední části Moravského krasu, Adamov u Brna.

Burkhardt, R. 1960: Feitlova teorie a dnešní obraz neznámého krasového podzemí, Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, č.

II, 6-11.

Burkhardt, R. 1961: Ještě k Feitlově teorii, Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, č. I, 10-11.

Burkhardt, R. 1973: Moravský kras za druhé světové války, Sborník Okresního musea v Blansku 1973, 3-14.

Cendelín, R. - Pokorný, J. - Slezák, L. 2009: Informace o „Verein deutscher Touristen - Gruppe für Höhlenforschung", tedy o

německých jeskyňářích konce 19. a první poloviny 20. století, in: Edice SE-3, ročenka č. 1.

Cendelín, R. - Pokorný, J. - Slezák, L. 2012: Medkova pozůstalost, in: Edice SE-3, ročenka č. 4.

Cendelín, R. - Pokorný, J. - Slezák, L. 2013: Splněná vize pana ředitelského rady, in: Edice SE-3, ročenka č. 5.

Feitl, K. 1937: Die Wünschelrute im Dienste der Höhlenforschung des Polytechnischen Vereines der Tchechoslowakischen

Republik, sitz in Mährisch Ostrau, Jhg. 17, H. 1-2, Jänner-Feber.

Golec, M. 2012: Dvě jubilea na Býčí skále v roce 2012, www.byciskala.cz, články 9. 1. 2012

Golec, M. 2013a: Gruppe für Hühlenforschung, Sektion des Vereines deutscher Touristen Brünn, www.byciskala.cz, články 3. 3.

2013

Golec, M. 2013b: Antonín Valeš „Onkl" v Býčí skále, www.byciskala.cz, články 25. 3. 2013

Golec, M. 2013c: Naše činnost v krasu - Přemysl Ryšavý, www.byciskala.cz, články 4. 4. 2013

Golec, M. 2013d: Historické fotografie z archívu Radoslava Tejkala, www.byciskala.cz, galerie 6. 4. 2013

Golec, M. 2013e: GfH, SdVDT - Ochozská jeskyně, www.byciskala.cz, galerie 15. 4. 2013

Golec, M. 2013f: Býčí skála. Speleologický výzkum 1792 - 2012, Brno.

Golec, M. 2013g: Tramp Olin - 69 roků starý podpis z Býčí skály našel svého autora, www.byciskala.cz, články 4. 6. 2013

Golec, M. 2013h: Antonín Boček a Speleologický klub Brno v Býčí skále, www.byciskala.cz, články 17. 6. 2013 

Gregor, V. A. - Celofán 2012: Historie a vývoj horolezectví v Moravském krasu, Sborník Muzea Blansko 2012, 30-48.

Gregor, V. A. - Celofán 2013: Záhady Šenkova sifonu v Býčí skále, www.byciskala.cz, články 9. 2. 2013

Lejhanec, F. 1933: Jehresbericht des Vereines für Höhlenforschung in Brünn für das Jahr 1932, Mitteilungen über Höhlen- und

Karstforschung, Gravenhage, Nr. 3-4, p. 48.

Mátl, Š. 2011: Program na Dny otevřených dveří 2012, www.byciskala.cz, články 13. 12. 2011

Mátl, Š. 2012: Nový překlad výroční zprávy za rok 1912, www.byciskala.cz, články 29. 2. 2012

Musil, F. - Golec, M. - Šanda, J. 2013: Kořeny Speleologického klubu Brno. Jeskynní kniha 1944-1945, www.jeskynar.cz,

speleohistorie 18. 6. 2013

Novák, S. 1964: 10 let práce speleologického kroužku Závodního klubu ROH Adamovských strojíren. 1954-1964, Adamov.

Pokorný, J. - Koudelka, M. 2012: Výroční zpráva o činnosti Spolku německých turistů - Skupiny pro jeskynní výzkum za rok

1912, Sborník Muzea Blansko 2011, 62-72.

Přichystal, A. - Náplava, M. 1995: Záhada Býčí skály aneb jeskyně plná otazníků, Třebíč.

Šebeček, V. 2007a: O činnosti VDT z roku 1912, www.byciskala.cz, galerie 20. 4. 2007

Šebeček, V. 2007b: Zpráva o činnosti VDT z roku 1912, www.byciskala.cz, články 20. 4. 2007

Šebeček, V. 2010: Objev Nové Býčí skály aneb.., www.byciskala.cz, články 23. 2. 2010

Poznámka z k nástupu A. Zlamala do vedení GfH SdVDT

Rok 1921 byl pro skupinu velmi zásadní. Krátce po objevu Nové Býčí skály v listopadu roku 1920 odstoupil Günther Nouackh z funkce předsedy, a to v lednu roku 1921. Jeho nástupce Karl Matzialek, ale ve vedení nevydržel ani rok a v prosinci téhož roku se ujal vedení Alfons Zlamal. Je velmi nápadné, že od Zlamalova nástupu odešli z vedení skupiny hlavně členové „Nouackhova týmu", kteří byli ještě v předsednictvu pod K. Matzialkem. S nástupem A. Zlamala nastoupil do čela skupiny v podstatě nový tým. V roce 1922 došlo k rychlému opuštění pracoviště v Nové Býčí skále a vyklizení cenné strojovny v Předsíni. Ač pro to nemám přímých důkazů, celá situace na mne působí tak, že ve skupině došlo k zásadnímu rozkolu nad pokračováním v pracích v Nové Býčí skále a asi i jinde. Po zvolení A. Zlamala do čela skupiny odešla nejen z vedení, ale i ze skupiny řada "starých" členů. To, že stál Zlamal dlouhodobě mimo Nouackhův tým, je vidět i na faktu, že se po první světové válce neobjevoval v předsednictví skupiny až do svého zvolení předsedou na konci roku 1921.

Seznamy vedení skupiny za předsednictví Alfonse Zlamala

Seznamy vedení GfH SdVDT (Gruppe für Höhlenforschung Sektion des Vereines deutscher Touristen in Brünn) 1921-1926 a VfH (Verein für Höhlenforschung) 1926-1939. V tomto období byl předsedou Alfons Zlamal. V roce 1921 byly dvoje volby. Na začátku roku byl předsedou ještě Günther Nouackh, v lednu byl zvolen předsedou Karl Matzialek a prosinci na konci roku převzal vedení Alfons Zlamal. Níže uvedené seznamy předsednictev doplňují výše uvedený seznam všech členů VfH z roku 1926. Za války seznamy na policejní ředitelství odesílány nebyly a tedy informace chybí.

Německé spolky měly v letech 1899-1945 čtyři předsedy (1899-1911 Anton Graf; 1911-1921 Günther Nouackh; 1921 Karl Matzialek; 1921-1945 Alfons Zlamal).

Předsednictvo GfH SdVDT 1921

Předsednictvo GfH SdVDT 1922

Předsednictvo GfH SdVDT 1923

Předsednictvo GfH SdVDT 1924

Předsednictvo GfH SdVDT 1925

Předsednictvo GfH SdVDT 1926

Předsednictvo VfH 1926

Předsednictvo VfH 1927

Předsednictvo VfH 1928

Předsednictvo VfH 1929

Předsednictvo VfH 1930

Předsednictvo VfH 1931

Předsednictvo VfH 1932

Předsednictvo VfH 1933

Předsednictvo VfH 1934

Předsednictvo VfH 1935

Předsednictvo VfH 1936

Předsednictvo VfH 1937

Předsednictvo VfH 1938

Předsednictvo VfH 1939

V Tišnově dne 23. června 2013 Martin Golec

жвачка для похудения diet gum