Jeden z nejkrásnejších kostelíků na Moravě ve Svaté Kateřině patří k silným magickým místům. Je nádhernou branou do Moravského Krasu. Jeho cyrilometodějská tradice umocňuje jeho význam a kouzlo. Archaické patrocinium sv. Katřiny podporuje tyto legendy. Dodnes není stoprocentně dané, že by počátek stavby spadal až do vrcholného středověku. Stavba je harmonickým souzněním architektury a skalního ostrohu. Kostelu přeji hlavně budoucí pokorné architektonické vyjádření staveb v okolí, což zde není vždy samozřejmostí. Podnikatelské baroko hyzdí každý krásný kout.

Před správní budovou DSB EURO s.r.o. na Gellhornově ulici v Blansku más čekaly nečekaná překvapení. Ledouchová výzdoba v harmonickém souznění s autobusovou zastávkou, velmi vkusně konstruovanou z místní šedé litiny v moderním aranžmá. Mezi otřesnými boudami, jež zaplnily naši zemi za socialismu, je to zatím velmi zdařilá výjimka. Tající led a mezi ním odlitý znak s nápisem Slévárny rytířů chrámu práce. Nu, mnoho o původu tohoto názvu nevím, ale má to šmrnc a působí to sebevědomně u fabriky, která tu působí od roku 1698. Konečně! Plná parkoviště aut, makalo se ostošest, tak ať se výrobě daří. Někde tady se měl podepsat J. Kyselak, jež se podepsal také v Býčí skále, ve Výpustku a na Hřebenáči ve Sloupu. Další zajímavý vstup do krasu.

Harbešská a vilémovická plošina nikdy nezklamou. Malebné závrty, brány do tajemného podzemí, zdobí krasovou krajinu. O nich K. Absolon pjel: "Co jest písek pro poušť, jsou závrtky pro krajinu krasovou". Nádherné lavorky, trychtýře a kotle, skrývají neznámé podzemí, které plné sedimentu nebude nikdy prostoupeno, není zde dostatečné odvodnění, jež by sediment transportovalo pryč. Škoda.

Další dva fenomény krasu - propast Mococha a Hřebenáč u Sloupu. Tání sněhu si s nimi jen tak lehce pohrávalo. Na dně Macochy nebylo po zvýšení vodního režimu ani památky a ponory u Hřebenáče lehce pojímaly vody Sloupského potoka. Chceteli mít Macochu sami pro sebe za pravého poledne, doporučuji leden. A parkování bylo zdarma.

V Nové rasovně u Holštejna se voda nijak nehromadila a u Svážné studny pozvolna mizel skromný příkrov sněhu. Zlověstnému hučení ponoru něžně přizvukovalo zlověstné hučení provizorního mostu nad Rasovnou. Také originální brána do krasu, která vždy připomene pocity dobrodruhů na mostech braziskými či africkými pralesy. Svážná studna láká, leč znalí ví, že tady čekají volné kilometry na zaklepání na dveře. Co by za tuto naději dal Kuba na Lopaču!

U Býčí skály se zvedala hladina Jedovnického potoka, v krátké době již podruhé. Všechny čtyři vývěry aktivně vypouštěly kalnou vodu a za mostkem se spojoval Jedovnický potok s potokem Křtinským, který tekl po dlouhých měsících poprvé celým povrchovým korytem od Křtin až do Adamova.

Byl pátek odpoledne, na chatě na Býčí skále se již sjížděli první badatelé, kamna polykala smrková polena, a ve vzduchu již visel bádací víkend.